Opravdu to myslí s ekologií vážně?

Tak jsme se opět nejen ze Seznamu dozvěděli, že Evropská unie, respektive nikým z nás nevolená Evropská komise, neustoupí z Green Dealu a nadále je rozhodnuto jak o pokračování směrem k elektrodebilitě v automobilovém průmyslu, tak k opatřením majícím za úkol vytvořit bezemisní bydlení.

Nově přišli zelenomozci s představou o elektrifikaci kamen, do nichž by musely být instalovány lamda sondy a elektricky ovládané klapky přizpůsobující hoření paliva tak, aby z komínu vycházely co nejnižší emise. To samozřejmě do doby, než zakážou topit úplně. Ceny takových zařízení budou nehorázné a investice se jistě vyplatí, když o pár týdnů později úředníci neznající fyzikální zákony rozhodnou, že je lepší mrznout úplně. Přemýšlel někdo někdy o tom, co bude lidstvo dělat se vším tím dřevem, které dosud pálí, aniž by to jakkoliv ovlivňovalo skutečný stav CO₂ na planetě. Ony totiž ty samé stromy tento plyn potřebují ke svému růstu a de facto tak jde o normální koloběh. Samozřejmostí je skutečnost, že topit dřevem nebudou smět topit pouze Evropané, čímž dosáhnou očištění planety. Opět opakujeme. Jedna sopka vychrlí popelu i CO₂ při svém jediném výronu mnohem více než celé lidstvo pálením dřeva a automobilovým provozem za celý rok. Existují však i jiné zdroje čmoudu. Třeba záměrně ohněm likvidované hromady starých pneumatik v Africe, Asii či v Arábii (na snímku). My však budeme cpát do komínů rodinných domků elektroniku.

Aby to nebylo jednoduché, Evropská komise (opravdu Leyenovou ještě nikdo nezastřelil?) chce mít všechny nemovitosti určené k bydlení zateplené. Uznáváme, že takové trojsklo v oknech dokáže zabránit únikům tepla či naopak přehřívání interiéru, ale oblepovat domy polystyrénem či vatou je naprosto zcestné. Při uvědomění si změny vlastností izolačních materiálu po relativně pár létech od instalace bude třeba dělat rekonstrukce častěji. Přáli bychom Vám vidět čedičovou vatu, ke které se dostal vzduch, v zimě navíc samozřejmě vlhký, po uplynutí 20 let. Objem poloviční, tepelné vlastnosti nulové, nepořádek při likvidaci šílený. Skládky jsou poté už nyní plné podobného materiálu, jehož poločas rozpadu asi radši nikdo neuvádí. Podobně se ptáme, kdo z vás měnil polystyrénové zateplení domu? Kam zmizel sejmutý materiál a do jaké vzdálenosti vítr odfouknul kuličky uvolňující se při práci s ním včetně těch, které se dostaly do přírody při instalaci nového? A teď si představte, že stejný proces budete opakovat každých 20-30 let. Na každém domu. O minerální či jiné vatě se nám mluvit ani radši nechce. Odpad z ní je hnus.

Nechceme sýčkovat, ale dům, který nedýchá, bude brzy plesnivý. A dýchá-li díky hůře provedenému slícování, plesnivým je lokálně tam, kde se střetávají rozdílné teploty. Všechny řeči o tom, jak nás to vše zachrání před oteplováním planety, jsou naprostý nesmysl. Představa, že se bude zateplovat od severního pólu až ke Středozemnímu moři, je prostě děsivá. Zmizí kolorit celých oblastí, továrny budou vyrábět izolace jako vzteklé, energetická náročnost výroby bude děsivá, odpadové hospodářství přehlcené starými izolanty rozhodně ne přírodního původu. To může vymyslet jen magor. Jenže takových je v Bruselu a ve vládách více než solárních panelů na střechách. To byl oslí můstek, kterým jsme se dostali právě k nim. Tyto panely jsou další obrovskou kontroverzí. Problémů s nimi je už nyní skutečně dost. Od výroby, instalace, používání a konečné likvidace. Jde o ekologickou bombu po všech stránkách, nikoli však v pozitivním směru. Na kompletní složení jednoho takového panelu se ani radši neptejte a kde končí po své smrti, to už vůbec ne. Zkazilo by Vám to radost z „levné“ elektřiny. Tedy když vynecháte pořizovací náklady a nepočítejte dotaci, protože i tu musí někdo zaplatit. Opět ve finále vynecháme stejnou problematiku u záložních bateriových uložištích, protože to je ještě významnější téma na delší vyprávění.

Celá ta magořina kolem ekologie způsobuje u chytrých lidí uvažujících ekologicky i logicky drbání na hlavě, u obchodníků radost z velkého kšeftu a u ideologů a demagogů směřování blíže k blázinci. Jestli něco nechci, pak je to mít dům oblepený polystyrénem, na střeše fotovoltaiku s pravděpodobností zážehu a v obýváku kamna s elektronikou, které stejně nesmím používat. A před vchodem na provoz nákladné tepelné čerpadlo čekající na to, až dorazí předražená a nedostatková elektřina z Lipské burzy. Zatímco zbytek světa si bude topit levným plynem, všudypřítomným dřevem a sopky si budou odfukovat tak, jak to dělají milióny let dosud. Tady totiž o ekologii vůbec nejde. Pouze o to vytáhnout z nás vše do poslední koruny, sebrat nám domy, srovnat je se zemí a nahnat nás do kontrolovaných králíkáren. Budu upřímný a řeknu k tomu jediné slovo, byť vulgární. Nasrat. Omlouvám se, a jen je mi líto lidí, kteří svou poslušností podporují decimování stavu myslících tvorů. Stárnutí veškeré elektroniky je tak rychlé, že vám ty chytré domácnosti odejdou do důchodu dříve než vy samotní. Několikrát. Amen.

*

Jindřich Kulhavý