Nebezpečnostní konference a mír

Začnu Riadem.

Asi nejdůležitějším tématem riadského jednání na nejvyšší úrovni mezi USA a Ruskou federací byla bezesporu budoucnost rusko-amerických vztahů, znovunavázání diplomatických styků a návrat k vzájemně výhodné ekonomické spolupráci. Předpokládám, že se probíralo i téma využití surovinových zdrojů na bývalých ukrajinských územích, obsazených Ruskou federací a samozřejmě došlo i na podmínky, za nichž by bylo kremelské vedení ochotno ukončit válečné operace a stanoviska, která k válce na Ukrajině a možnostech jejího ukončení zaujímá Trumpova administrativa.

„Nepozvání“ EU k jednacímu stolu v Riadu bylo naprosto logické hned ze dvou důvodů. Za prvé, EU a evropských zemí NATO se týkalo jen minimum projednávaných témat. A za druhé – kdo by se vlastně měl těchto jednání zúčastnit? Vedení EK? I když se tak snaží navenek tvářit, nereprezentuje politicky ani diplomaticky členské státy EU, které mají, aspoň zatím, stále ještě svou samostatnost a svrchovanost. EK nemá ani atributy, ani výkonné orgány, nebo pravomoci skutečného státu a stále platí slova Henriho Kissingera ze sedmdesátých let: „Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou?“.

Měli se snad jednání zúčastnit představitelé jednotlivých států EU? Kterých konkrétně? Jednání se zemí EU prakticky netýkalo a většina jejich pohlavárů navíc nedávno absolvovala bezpečnostní konferenci v Mnichově, kde nic rozumného ani k bezpečnosti EU, ani k ukončení války na Ukrajině nevymysleli. A je tu ještě jeden moment. USA jako vedoucí země NATO na tomto jednání vlastně reprezentovaly celou alianci. Tak proč zvát ještě někoho dalšího?

Co říci k pařížské schůzce. O čem asi jednala nestejnorodá partička, narychlo svolaná do Paříže prezidentem Macronem? Proč se vlastně sešla tato podivná sbírka politických figurek, tvořená vedle Macrona šéfkou EK Leyenovou, generálním sekretářem NATO Ruttem a premiéry Německa, Polska, Itálie, Španělska, Nizozemska, Dánska a (kupodivu) i představitelem britské koruny, premiérem Keirem Starmerem?

Samozřejmě nejednali o míru. Naopak. Domlouvali se, jak sehnat peníze, zbraně a munici na další pokračování bratrovražedné války mezi Ruskem a Ukrajinou, a také jak povzbudit Zelenského, aby neztratil nervy a hrál dál svou životní roli velkého státníka a bojovníka proti rozpínavosti Ruska. Řešili také možnost vyslání vojáků armád evropských zemí na ukrajinské válčiště. Zásadní otázkou ovšem je proč.

Stejně jako Riad, i jednání v Paříži mělo dvě témata. To vedlejší jsem už nastínil. Jak zajistit pokračování války na Ukrajině. Ale jaké bylo hlavní téma, objasňující až nepochopitelnou umanutost účastníků válkou a zabíjením? Vysvětlením je zdánlivě nepochopitelná přítomnost Starmera a dánské premiérky. Jednalo se totiž o zajištění britského přístupu ke zdrojům surovin. Británie přece sotva před pár dny dostala jako součást smlouvy o stoleté vojenské spolupráci s Ukrajinou od prezidenta Zelenského dar v podobě dodatku o právu na využití nerostného bohatství Ukrajiny. Včetně jeho ložisek v oblastech, obsazených ruskou armádou. Přece nebude pomáhat nějaké východoevropské zemi, na které ji jinak vůbec nezáleží, jen tak zadarmo.

A proč byla přítomna dánská premiérka? Stejně jako ukrajinské zdroje, zajistila si svého času Británie v Grónsku výhradní licence na těžbu obrovského nerostného bohatství největšího ostrova světa. A stejně jako v případě Ukrajiny, jejíž nerostné zdroje si nárokuje prezident Trump, i tady Británie najednou narazila na fakt, že obrovské zisky, na které měly zálusk banky v londýnské City, by mohly skončit v amerických rukách. Navíc to vypadá, že díky Trumpovi přijdou britské banky i o další zdroj peněz, Kanadu. Členskou zemi Commonwealthu, bohatě dotovanou americkými penězi a exploatovanou britskými firmami. A to je nepřípustné. Proto šéf NATO, šéfka EK, členové potenciální Koalice ochotných a dánská premiérka. Bylo potřeba sladit noty a vymyslet narychlo kroky, jak USA zabránit v naplnění Trumpových plánů. K tomu tahle parta samozřejmě nepotřebovala nikoho dalšího. A už vůbec ne českého premiéra Petra „Supermana“ Fialu, který vlastně ani nepotřebuje nic vědět. Stačí mu jen zavelet.

Je ale Británie schopná zajistit místo USA financování války na Ukrajině? Určitě ano. Dokáže dokonce zorganizovat skupinu zemí, ochotných vyslat na Ukrajinu vojáky a zajistit eskalování konfliktu až do úrovně otevřené války s evropskými zeměmi NATO. Nedokáže ale zajistit porážku Ruska a získat přístup k ukrajinským zdrojům, pokud Trump odmítne hrát její hru „na pátý článek severoatlantické smlouvy“ a odmítne se na této válce podílet.

Proto ta snaha co nejrychleji vytvořit paralelní systém financování války evropskými penězi bez ohledu na obyvatele evropských zemí, proto ta snaha co nejdříve zformovat „koalici ochotných idiotů“, schopných poslat své občany umírat pro britské zájmy na Ukrajinu. Samozřejmě bez britské účasti – je to přece věc EU, a oni jsou mimo. EU s Británií za zády dokáže pokračovat po omezenou dobu ve válce bez USA, ale v žádném případě nedokáže porazit Rusko a zabránit mu v dosažení všech deklarovaných cílů. Jediné, čeho může dosáhnout, je ničivá válka na území východní Evropy. Jenže La Manche není oceán a Orešnik dosáhne City za 17 minut po vypuštění. Takže vedení EU, evropských zemí NATO i britští občané mají o čem přemýšlet. A občané ČR jakbysmet.

FB Jaroslava Štefce
ndtooSsepr9u432liú329ih40l6gt6ag63r50i.h vmhn23m0umf  o31:aa