Kdy se stalo, že systém, který tu byl kvůli zvyšování blahobytu, zkracování pracovní doby, zlepšování komfortu bydlení a zvyšování bezpečnosti, se změnil na systém buzerace, trestání, špiclování a permanentního dohledu? Jak se stalo, že se z kravích prdů stal celoevropský problém, který se řeší pomocí jakýchsi sajrajtů, které se přidávají dobytku do krmení? Na začátku se odsiřovaly elektrárny, zaváděla se plynofikace, stavěly se přečerpávací elektrárny na vyrovnání energetických špiček. Na konci se vážně uvažuje o zákazu topení v kamnech, lambda sondách v kouřovodech a euromařičích energie.
Na začátku byly katalyzátory ve výfucích, na konci jsou emisní normy, které jsou fyzikálně nesplnitelné, kvóty na elektromobily, pokuty za nesplnění jejich prodejů, prakticky zdvojnásobení cen aut a ukončení výroby těch nejlevnějších. Na začátku byla ochrana životního prostředí, uklízení lesů, zpracování odpadů, na konci je zelený úder, díky kterému naše vláda zasypává těžební jámy dolů, i když je tam ještě uhlí, zaplavování lomů a zavírání elektráren.
Na začátku byla snaha o zlepšení školní výuky, o kvalitnější pomůcky, kvalifikovanější učitele a podpora znevýhodněných. Na konci je z toho nefunkční inkluze, brutální pokles vědomostí, psychické problémy každého druhého žáčka či studenta, ale o to víc neziskovek, které budou z iniciativy banálního byrokratického zla, Šimáčkové Laurenčíkové, vyučovat wellbeing. Sama Šimáčková se vyjádřila ve smyslu, že děti se musejí učit, jak být šťastné a ne, kdy byla bitva na Bílé hoře.
Na začátku byla snaha o svobodu slova. Pamatuju, jak v pohodě jsme mohli diskutovat o bombardování Jugoslávie, i když jsme na to měli různé názory. Bylo nám dovoleno zastávat i ty názory, které nikdo nechtěl slyšet. Mysleli jsme si, že problémy naší demokracie spočívají v tom, že lidé nemají dostatek informací. Na konci máme politické vězně, paní učitelku Bednářovou stále popotahují a rozvědčík z Hradu podepsal paragraf o nedovolené činnosti pro cizí moc… Podle stejného kdysi popravili Miladu Horákovou…
Na začátku byla snaha o bezpečnost a rychlejší vyřešení kriminality. Na konci jsou všude kamery a všeobecná buzerace. Na začátku měla policie pomáhat a chránit, ale místo toho jsou policajti hodnocení podle toho, kolik přinesou pokut. Na začátku měla být demokracie, ale od první z milionu chvilek pro demokracii se zatýkal Sládek, aby dopadla prezidentská volba správně a pak už to pokračovalo házením vajíček, hučením na mítincích oponentů a pokračuje to přes Pandora Papers, zaplacených z peněz USAID. Soudy jsou už vlastně standardní metodou volebního boje.
Dvacet let reformujeme Evropskou unii zevnitř a je to pořád horší. Poslední roky posloucháme od vlády i opozice, že Zelený úděl nejde zrušit, že je to vlastně takový fyzikální zákon. Až když ho Donald Trump jedním škrtem pera zrušil, začali všichni otáčet a rovněž volají po jeho zrušení. Směr udávají korouhvičky, nikoliv majáky.
Žijeme v systému, kde se ceny potravin za dva roky zdvojnásobily a ceny energií ztrojnásobily. Žijeme v systému, kde rodina potřebuje příjem devadesát tisíc, aby si mohla dovolit hypotéku na bydlení. Žijeme v systému, který háže klacky pod nohy jakémukoliv pokusu o podnikání nebo o výstavbu. V systému, kde je žabička důležitější než dopravní obslužnost celého kraje. Žijeme v systému, kde ústavní soud už dopředu hrozí, že si když tak volby ohne podle svého, kdyby náhodou nedopadly podle zadání.
Systém tady není pro pracujícího člověka, ale pro nadnárodní korporace. Systém je neoliberální, neosobní, má místo srdce břicho a místo duše tlamu. Systém se nestará, systém vykořisťuje. Systém nepřináší pokrok, ale úpadek. Nepřináší radost, jen starosti. Tři roky se katastrofálně propadá porodnost, tři roky balancujeme na hraně války, tři roky nám klesají reálné mzdy, ale zato roste nezaměstnanost a kriminalita. Systém přestal být dobrým sluhou, ale stal se zlým pánem.
Proč to celé píšu…
Jak už jistě všichni víte, SOCDEM ukončila rozhovory se STAČILO! Jsme pro ně málo levicoví a příliš antisystémoví.
Co je víc levicové, než starost o obyčejného pracujícího člověka? Která témata jsou víc levicová a lidská, než ceny energií, či nedostupnost bydlení? Co jiného trápí naše voliče, než nemožnost založit rodinu, drahota potravin, nedostupné léky, zubaři i rovnátka, dryáčnické praktiky obchodních řetězců a vyvádění zisků do zahraničí? Co víc štve běžného českého člověka, než mizerná úroveň vzdělávání jeho dětí? A můžete normálního pracujícího člověka víc nasrat tím, že mu zkusíte zakázat i topení v kamnech?
Raději ani nemluvím o snahách zavést euro, přičemž ani jeden z příznivců nedokázal říct, za kolik by to euro bylo. Zda nám ho chce zavést za osmnáct korun nebo za pětadvacet. Prostě nás chtějí zase obrat. Ještě máme na kontech příliš velké úspory a příliš mnoho lidí bydlí ve svém.
Co je levicovější, než všeobecně dostupné zdravotnictví a snaha o to, aby se na něm nepřiživoval farmabyznys a různí podnikatelé?
Jsme antisystémoví, říká o nás Jana Maláčová… Ale fakt chce být součástí takového systému? Fakt chce, aby se takto pokračovalo dál? Aby se to jen trochu poštelovalo, vyměnilo se pár panáků nahoře, našel se obětní kozel, ustoupilo se o krůček, ale směr zůstal zachován? Fakt chce dál reformovat nereformovatelné a vést dialog s regulérními blázny, kteří se ve svém svatém grýndýlovém nadšení neohlížejí napravo ani nalevo? Fakt je Timmermans hoden rovnoprávné diskuse o klimatu? Bylo málo zavřených továren? Bylo málo drahoty? Bylo málo vládní nekompetentnosti? Bylo málo válkychtivých prohlášení? Bylo málo činnosti pro cizí moc za peníze USAID?
Jací jiní máme být v systému, který nastavují Uršula Leyenová s Věrou Jourovou a Janou Černochovou? Jací máme být ve světě, kde na všechno potřebujete povolení a kde vám z televize říkají, co si máte myslet? Jak se máme dívat do očí mladým, kteří nikdy nebudou mít na byt a sakra si rozmyslí, mít děti? Jací máme být ve světě, kde vás soudí za názor a kde si dopředu chystají paragraf jako na Horákovou? Jací máme být ve společnosti přelétavých, kteří prostě jen vypouštějí nové větry ze starých řití?
Být systémoví, to znamená s tím vším souhlasit a spokojit se s kosmetickými změnami. Nechceme nahoře tančit s panstvem, zatímco se podpalubí zaplavuje studenou vodou globálního korporátního kapitalismu.
My to máme už v názvu. My se jmenujeme STAČILO!
*
Daniel Sterzik -Vidlák, Litterate
Je to neuvěřitelné, ale některým lidem opravdu ještě nestačilo. Bohužel.