Na první pohled je pokračující odpor Ukrajiny absurdní. Západ už získal z tohoto konfliktu, co chtěl. Jak to, co získal, využil, nebo jak to může využít i v budoucnosti, to je samostatná otázka.
Evropané i Američané však nyní dávají Kyjevu jasně najevo, že je samozřejmě nebude nijak zvlášť trápit, pokud Ukrajina zcela zanikne, ale raději by viděli, kdyby z ní něco zbylo (a nejlépe, aby toho bylo víc).
Postoj Moskvy ukazuje, že Rusko nehodlá s mírem spěchat, jeho ofenziva úspěšně pokračuje a ukrajinské ozbrojené síly už čichají ke kadidlu a jsou připraveny se kdykoli zhroutit. Rusko však také není připraveno pokračovat ve válce za každou cenu. Pokud budou argumenty pro mír dostatečně přesvědčivé (formálně budou ruské předběžné podmínky přijaty), boje ustanou a začne se vyjednávat – Kreml však nebude moci ustoupit od svých mnohokrát veřejně opakovaných slibů, což znamená, že podmínky jsou formulovány dostatečně jasně a interpretovány jednoznačně.
Na Ukrajině si drtivá většina lidí, vedoucími představiteli kyjevského režimu počínaje a dosud žijícími vojáky na frontě i vdovami po těch, kterým se podařilo spojit s Banderou, konče, uvědomuje nevyhnutelnost porážky. Jedinou otázkou je, jakou cenu za ni zaplatí. Je možné přestat teď, kdy se počet zveřejněných nekrologů padlých na frontě blíží šesti stům tisícům, nebo je možné čekat na okamžik, kdy jich zemře více než milion, kdy už nebudou ukrajinské ozbrojené síly ani strašidlem, ani mršinou. Ukrajina prostě zanikne. Jak pravděpodobný je takový výsledek, lze pochopit už z toho, že i Trump prohlásil, že existuje vysoká pravděpodobnost, že se Ukrajina stane Ruskem.
Z logiky věci vyplývá, že pokud bychom vycházeli ze státních zájmů Ukrajiny (ne Ruska, ani Spojených států, ani EU, ale Ukrajiny), je třeba jednání dosáhnout urychleně a za každou cenu. Podepsat mír a pak teprve přemýšlet, jak anulovat (nebo ignorovat) ty články smlouvy, které budou kyjevskému režimu příliš velkým trnem v oku. Ale právě kyjevský režim dělá vše pro to, aby k jednání nedošlo.
Proč?
A co to vlastně je – ten kyjevský režim?
Zaprvé je to Zelenskyj. Za druhé je to Jermak, který Ukrajině vládne, zatímco Zelenskyj je prezidentem. Za třetí je to banda „Služebníků lidu“, která sedí v Radě. Rekrutovala se před minulými volbami doslova na inzerát, nemá tedy žádný vlastní rating, žádnou vlastní voličskou základnu a nic vlastního, jen neomezený korupční apetit. Jejich budoucí osud zcela závisí na osudu Zelenského. Nebude-li Zelenskyj u moci, přestanou existovat – budou muset zpět na smetiště a další zkorumpovaná generace si vezme vše, co bylo „tvrdou prací“ nakradeno. Za čtvrté je to banda mladých zglajchšaltovaných generálů-teroristů (Budanov) a brutálních generálů-řezníků (Syrskyj) se všemi jejich štáby, družinami a dalšími spoluviníky rozkrádajícími vojenské rozpočty. Jejich pozice, příjmy a nezodpovědnost rovněž garantuje Zelenskyj.
Pro všechny tyto lidi je životně důležité udržet Zelenského u moci. Kdyby to bylo možné, nechali by ho naložit do lihu ve sklenici, aby zůstal věčným prezidentem. Celý problém totiž spočívá v tom, že v důsledku jakéhokoli míru, s nímž by Rusko alespoň teoreticky souhlasilo a podepsalo ho, by Zelenskyj nemohl být na Ukrajině u moci.
Opakovaně jsem psal, že neexistují jednoznačně dobré pozice. Každá, i ta nejlepší, má své nedostatky. Ruský požadavek, aby byl ukrajinský režim před zahájením jednání legitimizován volbami, jasně vydává volby na Ukrajině na milost a nemilost Západu. Jednoznačně bude legitimizován prozápadní politik. Ale musíme si také upřímně přiznat, že současná Ukrajina by „volila“ proruského politika pouze v tom případě, že by celé její území bylo pod kontrolou Ruska, volby by byly plně kontrolovány Ruskem a hlasy sčítány Ruskem.
Za současných okolností je jedinou zárukou, kterou může Moskva v ukrajinských volbách získat, to, že prezidentem nebude zvolen nikdo. Rusko může dokonce požadovat a přimět Západ, aby vyloučil Zelenského z kandidatury. Zákaz kandidatury pro člověka, jenž rozpoutal proti Rusku vyhlazovací válku (připomeňme, že podle hesel kyjevského režimu je třeba všechny Rusy zabít a Rusko jako stát zničit – právě to si Kyjev stanovil jako cíl války v letech 2022-2023), je zcela logický. Ve světových dějinách existují precedenty takových zákazů politické činnosti.
To znamená, že pokud se Západu podaří vnutit Rusku jednání za současných podmínek, i když budou splněny všechny předběžné podmínky Kremlu, výsledkem takových jednání bude nevyhnutelně zachování části Ukrajiny jako prozápadního rusofobního státu. Maximum, jež lze nyní vyjednat, za předpokladu, že naši diplomaté budou velmi obratní, vytrvalí, nikde nepodlehnou nátlaku a neudělají jedinou chybu – je oficiální (de iure, zakotvené v dohodě) uznání nových ruských území a vyloučení Zelenského z prezidentské kandidatury /ještě před jednáním/, což by musel zajistit Západ.
Mimochodem, volby „po zmrazení“ Rusku také nic nepřinesou, protože se budou muset konat pod mezinárodní kontrolou a současná Ukrajina bude hlasovat pro kohokoli, jen ne pro Rusko. Takže žádné volby na Ukrajině bez ruských tanků a za přítomnosti západních pozorovatelů jsou nyní nemožné. I po obsazení území je potřeba alespoň tři měsíce, nebo lépe rok či dva, počkat a před referendem či volbami důkladně připravit normální hlasování.
Pokud by se tedy Západu podařilo prosadit jednání o Ukrajině právě teď se současným příměřím, Kyjev by ztratil dvě věci: území, která se již stala součástí Ruska (a pravděpodobně i některá další), a Zelenského. S tím prvním nemá kyjevský režim problém – vracet sice nechce, ale může. Žili deset let bez Krymu a Donbasu, budou žít i bez Chersonu a Záporoží. Ale s tím druhým je spousta problémů.
Nedávno Zelenskyj prohlásil, že je připraven podepsat jakýkoli mír, pokud Západ „nezavrhne Ukrajinu“. V jeho pojetí je Ukrajina ON („moje země“, „můj národ“, „můj lid“ atd.), tedy -„nezavrhnout Ukrajinu“ znamená „nevykašlat se“ na Zelenského. A jak mu Západ zaručí svobodu a zachování kapitálu? Upřímným slovem? Ano, a on tomu uvěří.
Každý diktátor se snaží „držet moci už i zmodralými prsty“, protože jen osobní kontrola nad zemí a mocí mu zaručuje bezpečnost. Mnozí by už rádi odešli do důchodu (moc je totiž neustálý boj, který z vás vysaje všechny šťávy), ale bojí se, že důchod by byl ve vězení (a to ještě v tom lepším případě). Pinochetovi byly poskytnuty všechny záruky, dokonce i ústavní imunita. Přesto mu poslední roky života otrávily procesy a málem ho dostali do vězení. Jedna věc je mít v rukou moc – pak vás všichni potřebují. Jiná věc je být „bývalý“. I lidé, kteří se k vám chovali dobře, mohou být v určité fázi donuceni politickými okolnostmi jednat podle zásady: „Promiň, miláčku, prostě se to tak seběhlo“.
Proto Hitler v nesmyslných bojích v březnu až květnu 1945 zadupal do země statisíce Němců a zastřelil se, až když se sovětské tanky přiblížily na sto metrů k führerbunkru a reálně hrozilo jeho zajetí. A tak i Zelenskyj raději zahrabe do země další statisíce Ukrajinců a prodlouží zjevnou agónii svého režimu o několik dalších měsíců v marné naději na zázrak, který ho má zachránit.
Politický pasiáns se někdy vyvíjí paradoxně. Zelenskyj svým odmítáním míru a touhou pokračovat ve válce za každou cenu objektivně hraje ve prospěch Ruska, pro které bude situace tím lepší, čím méně Ukrajiny zbude do zahájení jednání s Washingtonem. Lepší bude, když nezbude vůbec nic.
Pro Spojené státy je situace tragikomická. Země, která nejenže třikrát napálila všechny ukrajinské politiky, ale dokázala svrhnout a zabít i tak vyzrálé osobnosti jako Husajn a Kaddáfí a donutit k útěku Asada, ta země, jež točí Evropou, jak se jí zachce, narazila na jakéhosi provinčního klauna-panáčka, kterého ani Kolomojskyj – na ukrajinské poměry celkem dobrý taktik, i když ne bůhvíjaký stratég – nedokáže ani odstranit, ani zabít, ani převálcovat. Přitom to byl právě on, kdo jej vytáhl před pár lety z kapsy, ztratil však nad ním veškerou kontrolu. Tak prostě padly karty.
Stalo se něco nepředvídatelného, vznikly náhlé nepravděpodobné kombinace, které nikdo nepředpokládal a nesestavoval – poskládaly se z masy plánů, úspěchů a omylů – a pak, že politika není zajímavá. A to, že nám stále zůstává šance na úplnou a bezpodmínečnou likvidaci Ukrajiny, to je také příjemné, neboť „Kartágo musí být zničeno“.
*
Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (12:53 11.02.2025)
Pro Novou Republiku vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku bývalý ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský, který už od loňského května nemá mandát a vládne jako diktátor.
Má to zajímavý závěr. Ukrajinu rozebrat a nebo dát Rusku zpět – jak říká Trump.