Jde do tuhého

Když jsme ještě v dobách naivity těsně po roku 1989 věřili, že pro Západ je jedním z nejdůležitějších atributů demokracie, mýlili jsme se. Komunisté se o západních hodnotách vyjadřovali vcelku kriticky, takže rebelové měli dojem, že opět nějak lžou a symbolicky i skutečně po svobodách doslova toužili. V devadesátkách se zdálo, že se opravdu po překonání jistých obtíží celkově vysněnému Západu přiblížíme. Bohužel politici se svými kmotry využili situace, rozkradli a rozprodali co mohli, zároveň Západ začal hnít a zapáchat. Ekonomicky až později, ideologicky poměrně záhy.

Bombardování Srbska bylo varování.

Evropská unie vzniknuvší transformací z EHS postupně absorbovala státy dříve spolupracující pod hlavičkou RVHP, vycucnula je, aby je později odkázala na svou periférii. Naše kdysi vcelku samostatná republika je ukázkou toho, jak lze dopadnout, když Západu důvěřujete. Zůstala prázdná schránka a nic nám už skoro nepatří.

Bohužel, nestrádáme jen ekonomicky, horší je to téměř po všech stránkách. Tedy i po morální a lidské. Přesto jsme ještě dlouho měli dojem, že to vše trochu ovládáme či ovlivňujeme. Jenže zhruba od pádu Dvojčat lze vnímat plno věcí, které nás denně přesvědčují o tom, jaké jsme loutky. Už samotné 11.září je natolik diskutabilní, že věřit v náraz letadel a v to, že vše bylo tak, jak nám bylo předloženo, může jen člověk schopný spolknout návnadu i s navijákem. Dobrou chuť.

Pak už to šlo vše popořadě. Irák, Arabské jaro, Majdan, Islámský stát, Sýrie, migrace, Majdan2, podvody u amerických prezidentských voleb a Bidenova křivka, pokus o puč v Bělorusku, covid, Ukrajina, Green Deal, Gruzie, nedávné dvojité hlasování o důvěře Zelenskému s rozdílným výsledkem… Zlatým hřebem byly nakonec volby v Rumunsku, které byly z důvodu výhry nevhodného kandidáta anulovány, přičemž poté došlo k honu na něj, aby byl ve středu zatčen při silniční kontrole ve chvíli, kdy se jel opět registrovat jako kandidát.

Přidáme-li dehonestaci AfD v Německu, Salviniho v Itálii, Le Penové ve Francii, střelbu na Fica či vydání k stíhání Okamury za starou předvolební kampaň, kdy budou volby nové, pak je vcelku jasné, že pohár tolerance k liberálům stojícím za většinou šíleností z posledních 25 let má své hranice. Jestliže si s námi doslova již přesně tak dlouho vytírají řiť, je teď ten správný čas si role vyměnit a naordinovat jim stejnou medicínu v opačném gardu. Naše volby se blíží a budou přibližně za půl roku, s Fialou to vypadá bledě, takže co můžeme udělat proto, aby demokracie neumřela úplně? Čekají nás podobné machinace a podvody, jakými se prezentovali Demokraté v USA, liberálové v Rumunsku či v zemích, kde sice jejich strany nevyhrály, ale ihned se spojily proti svému společnému nepříteli?

Na média nespoléhejme, jejich nestrannost je chimérou. Skoro to vypadá, že jsou de facto pouze liberální hlásnou troubou. Je úplně jedno, jde-li o veřejnoprávní držící basu s vládní mocí, nebo se jedná o soukromá v rukách zbohatlíků. Navzájem se drží za ruce a navzájem si i notují. Výjimkou jsou bohužel jen menší samizdaty, blogy a sociální sítě, na nichž se realizují většinou spíše odpůrci režimu. Díky nim se souběžně expedují informace jdoucí jaksi proti proudu těch veřejných a vylhaných. Orientovat se v mnoha protichůdných zprávách a názorech je pak složitější a vyžaduje to čas, rozum a schopnost analyzovat.

Legrace skončila. Jsme v době, kdy už nejde o politické handrkování s nejistým výsledkem. Nyní se dosavadní mocenská klika snaží udržet u koryta za opravdu každou cenu. Trumpa s Ficem chtěli zastřelit, Wilderse, Le Pen, Okamuru, Salviniho a představitele AfD zastrašit, Georgescu v Rumunsku byl zatčen cestou na opětovnou registraci své kandidatury na prezidenta. Kritici zaběhlých režimů a způsobů vládnutí si už dokonce odpykávají nesmyslné tresty, vzpomeňme na Brita Tommyho Robinsona. A to není zdaleka jediný, své může vyprávět Assagne a další bojovníci s arogancí moci. Proti nim se naši disidenti v čele s Havlem měli za socialismu jako v bavlnce a jejich boj proti komunistům byl pionýrským táborem.

Blížíme se spíše k praktikám přisuzovaným komunistům v padesátých letech minulého století, kdy si odpůrci režimu nebyli jisti životem a vykonstruované soudní procesy je posílaly na smrt.*) Justice opět pracuje pro zločince. Máme se bát a myslet si, že liberalismus je jediným správným a progresivním směrem vedoucím k světlým zířkům. K těm se ale se současnou elitou nikdy dosta nemůžeme a nemáme. Jejich cílem je naše otroctví. Rozhodně jsme k němu blíže než k vysněné svobodě a demokracii.

*

Jindřich Kulhavý

*) autor dává přednost přirovnání trendu v zemích EU a NATO k našim 50. letům minulého století s politickými procesy, pronásledováním tisíců lidí za původ a názory a s vězeňskými lágry nucených prací a popravami. Ale dnešní vedení EU a NATO, které dirigují represe proti opozici a slouží především nadnárodním korporacím, velkokapitálu, globalistům. To komunisté, ať byli jací byli, a že byli různí, nikdy nedělali. Ta podřízenost cílům korporací a spolupráce s velkokapitálem jsou charakteristické pro FAŠIZMUS. Proto tvrdím, že dnešní doba je soft-fašizmem, který přitvrzuje a kráčí k totalitě, ke své pravé podstatě. Tenhle trend ještě můžeme zvrátit, ale to by se celá opozice od prava do leva musela sjednotit. V tomto ohledu jsem ale skeptik, i když Nová Republika bude dělat vše, co je v našich silách, abychom sjednocování opozice pomohli.

Mgr. Václav Dvořák – editor Nové Republiky