Jan Schneider: Žvanivý slimejš

Pravda, pravomoce sice má ministerské, ale svému křeslu nedorostl a zdá se spíše, že jeho růst vykazuje podobný efekt jako negativní úroková sazba. Bylo by urážkou většiny jeho předchůdců, nazvat ho plnohodnotným ministrem. Říkám většiny, ne všech, píše Jan Schneider v komentáři pro pro Prvnizpravy.cz.

Proč tak ostře?

Protože doba je skutečně překotná a hned oddělí zrno od plev. Jsou vznášeny otázky, které mají smysl, ale z Lipánkovy strany se ozývá pouze neustávající proud trapasů, nekompetentností, nabubřelých slov a dunění prázdné hlavy. Posuďte sami.

V pondělní na ČT24 se ho moderátor zeptal: „Pane ministře, co odpoví Praha na americké dotazy ohledně záruk pro Ukrajinu?“ Lipavský na to: „Já myslím, že jedna věc je na co se nás Spojené státy ptají a druhá věc je co budeme odpovídat a to zůstane nezveřejněné.“

Čtěte to dvakrát, třikrát, a možná nebudete dojmu, že in puncto strategické komunikace Lipánek trhnul „strategicky“ pověstnou ministryni Helenu Langšádlovou, která v televizi v prosinci 2021 strategickou komunikaci vysvětlila následovně: „Je to vlastně takový soubor jasné, zřetelné komunikace, včetně motivačních faktorů, a věřím, že tady máme experty, kteří to umí.“ (Zdali měla na mysli Lipavského, jisté není, ale vyloučit to nelze.)

Moderátor vysvětlil, že Spojené státy poslaly svým spojencům dotazník, aby zvěděly, co mohou nabídnout USA při jejich jednání o ukončení konfliktu na Ukrajině. Na otázku, co může ČR nabídnout, odpověděl Lipavský: „Dotazník je, ale není naší povinností ho vyplnit.“ 

K témuž tématu se ještě vyslovil tak, že si myslí, že společná evropská odpověď bude daleko hodnotnější a silnější. Též sdělil, že naším příspěvkem k míru na Ukrajině může být zesílená muniční iniciativa, a to v rámci evropského mírového úsilí, spočívajícího ve vojenské podpoře Ukrajiny zvýšenou měrou.

Lipavský na konto krizového evropského summitu v Paříži s despektem poznamenal, že se teď něco takového odehrává každý týden. Pointa je v tom, že do ČR nedošla pro nikoho pozvánka, byť o to Lipavský snažil. Když se to nepodařilo, tak se celou záležitost trochu pubertálním způsobem pokusil znevážit. „Já bych této jedné schůzce, byť je důležitá, nepřikládal zase tak velký důraz,“ dodal Lipavský enigmaticky. Avšak, kdyby bychom byli pozváni, ó, to by bylo něco zcela jiného, to by byl summit, jehož význam by se hvězd dotýkal!

Takže česká diplomacie je odsunuta na slepou kolej, zřejmě kvůli tomu, že je zcela navrdlá a proslulá svým válečným štvaním, které ovšem vyvolává anekdotickou vzpomínku na zajíčka, který si brousil drápky, a kolemjdoucí veverce vykládal, že už má medvěda plné zuby a že se mu chystá dát do držky. Pak šla kolem liška a ptala se docela s respektem, k čemu že to broušení drápků. Odpověď dostala stejnou. No a pak šel konečně kolem medvěd, a říká„zajdo, co to děláš?“ a zajíček na to„ále, brousím si drápky a žvaním a žvaním“.

S velkým gustem Lipavský zmínil, že k současnému ustupování před agresorem (mínil tím Rusko) často používá přirovnání k Mnichovské dohodě v roce 1938. Kdyby však byl vzdělaný a poctivý, našel by tolik zásadních rozdílů, že by mu společným zůstal jen název města Mnichova.

Prvnizpravy.cz – Jan Schneider: Evropské hodnoty a USAID

Češi totiž tehdy Němce („Sudeťáky“) za živa neupalovali, a to na rozdíl od několika desítek upálených 2. května 2014 v Oděse. Neupírali jim užívání rodné řeči, protože němčina byla jednou z úředních řečí v oblastech, kde bylo více než 20% Němců (na rozdíl od Ukrajiny, kde byla ruština jako úřední i vyučovací řeč zrušena). Němci měli aktivní i pasivní volební právo, měli politickou stranu, která měla zastoupení v parlamentu (na rozdíl od Ukrajiny, kde byly opoziční politické strany zakázány). Němci měli své noviny (na rozdíl od Ukrajiny, kde byla opozičné média zakázána). Češi ani nestavěli biolaboratoře poblíž německých hranic (na rozdíl od Ukrajiny, která nechala Američany stavět ke třem desítkám biolaboratoří, což podle výpovědi Viktorie Nulandové před Kongresem Američany stálo 5 miliard dolarů). 

Používání tohoto příměru je ostaně velmi netaktické. Západ by neměl pochybnou analogií s Mnichovem příliš mávat i z dalšího důvodu, kvůli po mnichovské dohodě bezprostředně navazujícím mírovým smlouvám Anglie a Francie s nacisty.

Ministr Lipavský též několikrát odpověděl „to nevím“ a „to nedokážu vyhodnotit“ a „nerad spekuluji veřejně“. Snad by bylo úspornější, kdyby se ho moderátor zeptal na to, co ví, co dokáže vyhodnotit a o čem nemusí spekulovat. Anebo úplně nejlepší by bylo, kdyby na jeho místě už konečně stanul někdo, kdo by věděl, uměl vysvětlit a kdo by měl všeobecný respekt.

*

rp, prvnizpravy.cz