Existuje ještě EU, nebo je to jen banda parazitů?

Nepochopil jsem, co je to “eusystémovost”. Vždyť přece žádná EU neexistuje. Pokud by existovaly nějaké funkční orgány takové instituce:

– Musely by zafungovat, když došlo k teroristickému útoku na kritickou infrastrukturu zemí, které jsou označovány jako “eurounijní”. Konkrétně na Nordstream 2. Zvlášť, když bylo závažné podezření, že se na tomto útoku podílela i cizí stání moc.

– Musely by se ozvat, když vedoucí představitel jiného státu vznesl neomalený požadavek na velikánskou část území jedné z “eurounijních” zemí, na Grónsko, tj. součást Dánského království. Projevilo se nějak, že nějaké EU existuje? Ani k předvolání zástupce příslušné země, aby podal vysvětlení, nedošlo.

– Nemohly by smést pod stůl závažné podezření podložené dokumenty, že se vedoucí představitel toho, co se nazývá EU, zapletl do korupční aféry, při které byla zneužita kovidová tragédie dopadající fyzicky i ekonomicky na téměř každého obyvatele zemí, které jsou označovány jako eurounijní.

Ve všech těchto případech EU neexistovala a neexistuje. Dokáže někdo odpovědět na otázku, co je to “systémovost” ve vztahu k EU? Podle mě existuje jen banda bruselských parazitů, slouhů současné globální moci. Kdo to nevidí (a ani necítí ten smrad rozkladu), je mimo mísu.

Považovat požadavek referenda k EU za něco “antisystémového” je mimoňství. Už proto, že na takové referendum je už stejně pozdě. Pokud by nějaké referendum mělo smysl, pak by otázka v něm položená měla znít takto: Můžeme čekat, že nám někdo pomůže, nebo si musíme pomoci sami? (Ani na této otázce nevidím nic antisystémového a troufnu si předpovědět výsledek, který by znamenal, že by ani nebylo nutné, spořit se o to, od koho očekávat pomoc; údy bruselské moci by to ale určitě nebyly.)

Odkud se mimoňství vzalo? Z mentálních deficitů? Z chorobné touhy někomu sloužit? Je to důsledek vydíratelnosti určitých osob či skvěle odvedené agenturní práce, která umožnila ovládnout snadno manipulovatelné osoby?

Ono to je vlastně jedno, ale ti, kteří vnutili Maláčové její pozici, se k ní zachovali bestiálně. A také připravili několik osobností, které jsou schopny samostatně myslet a které mohly sehrát určitou pozitivní roli v politice, o příležitost, která se jim nabídla. Jinak se zase tak nic strašného nestalo. Hloupost a slouhovství se staly ještě více viditelnými, což plní pozitivní roli v probouzení, dozrávání a vyzráváni veřejného vědomí a povědomí. A to je to hlavní, o co dnes jde. Reziduum těch, kteří jsou mimo mísu, mimoňů, už nikdo nebere vážně.

*

doc. Radim Valenčík,  ZDROJ