Dmitrij Suslov: Postoj USA k Evropě je čím dál víc koloniální a mnohem méněuctivý

Zástupce ředitele Centra komplexních evropských a mezinárodních studií Dmitrij Suslov (na snímku) komentoval výsledky prvního dne mnichovské konference v rozhovoru pro Ukraina.ru.

V Mnichově byla 14. února zahájena bezpečnostní konference, jejímž hlavním tématem se stala možnost vést rozhovory o ukončení války na Ukrajině, což den předtím oznámil americký prezident Donald Trump.

– Dmitriji Vjačeslavoviči, jak byste charakterizoval první den mnichovské konference? Zejména prohlášení amerického viceprezidenta Vance.

– Vance neřekl ve svém hlavním projevu nic podstatného o řešení ukrajinského konfliktu. To je samo o sobě výmluvné.

Zároveň se velmi jednoznačně vyjádřil na adresu Evropské unie v tom smyslu, že ji Spojené státy nepovažují v současnosti za přátelského spojence.

To znamená, že Evropa samozřejmě zůstává spojencem Spojených států, ale musí se změnit, pokud chce i nadále udržovat dosavadní vztahy s Washingtonem, a chce, aby Amerika nesla břemeno evropské obrany. Spojeným státům se ale rozhodně nelíbí, kam dnes Evropská unie směřuje, jaké ideologické a politické proudy v ní převládají.

A samozřejmě, Vanceův hlavní vzkaz Evropské unii je, že musí výrazně „přitlačit“, což znamená ve větší míře sloužit geopolitickým zájmům Spojených států výměnou za zachování americké přítomnosti v Evropě. EU musí zvýšit výdaje na obranu, a tím umožnit USA přesunout část svých sil, včetně armády, do boje proti Číně.

Evropa by měla zcela samozřejmě převzít kompletní zajištění života na Ukrajině bez přímé americké účasti.

To znamená, že postoj Spojených států vůči Evropě je – znovu opakuji – stále více koloniální a mnohem méně uctivý. Spojené státy považují Evropu za součást svého potravního řetězce, za zdroj, z něhož pro sebe vysávají životní šťávy, a domnívají se, že EU je v pozici, kdy bude nucena souhlasit se vším. Protože odchod Američanů je pro Evropany největší noční můrou.

– Pobaltské státy a Polsko čeká po jednání mezi Ruskem a USA velké zklamání, napsal komentátor agentury Bloomberg Mark Champion, když hodnotil telefonický rozhovor mezi hlavami obou států Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem. Přitom tyto země vycházely USA vstříc víc, než je zdrávo… Co se s nimi stane nyní a jakou variantu chování zvolí?

– Polsko a Pobaltí jsou samozřejmě v obtížné situaci, protože hodně sázely na to, že se pokusí Rusko porazit. To je velmi důležité. V konfliktu mezi Ruskem a Západem, ve speciální vojenské operaci, ve vojenském konfliktu na Ukrajině obecně, viděly tyto státy historickou šanci, jak srazit Rusko na kolena.

Doufaly, že Rusko utrpí takovou porážku, o takové síle a v takových rozměrech, že se z ní už nevzpamatuje. V krajním případě hovořily dokonce o zhroucení Ruska.

Významní představitelé například pobaltských politických elit v Estonsku psali články o nutnosti dekolonizace Ruska, o osídlení post-ruského prostoru a podobně. Pro ně to byl a je vlhký sen.

Přinejmenším chtěli udržet Ukrajinu jako obranné pole, jako pevnou vojenskou baštu na hranicích Ruska; chtěli udržet konflikt po dlouhou dobu, protože věřili, že to minimalizuje jakékoli nebezpečí ze strany Ruska přímo proti nim.

Nyní je však zcela zřejmé, že Trumpova administrativa se rozhodla jít jinou cestou. Oficiálně i formálně se vzdala snahy porazit Rusko, a to i strategicky. Tato otázka už není na pořadu dne.

Pobaltské státy a Polsko vsadily na špatnou kartu. Karta nevyšla, prohrály.

Trumpova administrativa dává rovněž jasně a jednoznačně najevo, že je připravena s Ruskem diskutovat o limitech rozšiřování NATO a alespoň částečně zohlednit ruský zájem.

Pro Polsko a pobaltské státy to znamená mozkovou explozi. Je to zhroucení paradigmatu. Očekávaly přece, že dialog s Ruskem je nepřijatelný, stejně jako zohlednění ruských zájmů. Domnívaly se, že je správné soustředit se na porážku Ruska, pokračovat v boji s ním do posledního Ukrajince atd.

A nyní je tato otázka zcela odsunuta a pobaltské státy a Polsko se cítí „odkopnuty“.

Trumpova administrativa dala jasně a jednoznačně najevo, že nebude zodpovědná za poválečnou Ukrajinu – že je to výhradně evropská záležitost a oblast odpovědnosti Evropy; ať si to Evropané vyřeší sami. K tomu – podle USA – potřebuje Evropa zvýšit výdaje na obranu atd.

Pobaltské státy a Polsko s tím vůbec nepočítaly. Chtěly více Ameriky v Evropě a netajily se tím.

Například polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski řekl, že nechce pro Evropu autonomii, ale chce více Ameriky. Nyní se vše ubírá opačným směrem. Přirozeně kvůli tomu propadají panice.

– Co tedy mohou pobaltské státy a Polsko podniknout?

– Především zintenzivnit rétoriku a propagandu. Jako to dělá například bývalý švédský premiér Carl Bildt. Je ze stejné kohorty. Ti už Trumpa obviňují, že je horší než Neville Chamberlain, že je to horší než Mnichovská dohoda z roku 1938.

Totéž vyplývá z prohlášení Kaie Kallasové, bývalé estonské premiérky a nyní vysoké představitelky EU. Říká, že EU nepřijme podmínky, na kterých se Trump dohodne s Putinem, a bude je sabotovat, naopak bude Ukrajinu pošťuchovat, aby pokračovala ve válce bez ohledu na cokoli. Což je vlastně to samé, co dělají nyní.

Samozřejmě budou spolu s americkými demokraty, deepstate, všemožně tlačit na Trumpovu administrativu a prezentovat ji jako zrádce a kapitulanty v naději, že se vytvoří nějaká kritická masa tohoto tlaku zvenčí i zevnitř Spojených států. A to prý bude Trumpovo chování korigovat. To je podstata toho, o co se snaží.

– Británie a USA se domnívají, že Zelenskyj by se měl jednání o Ukrajině účastnit, uvedl britský ministr zahraničí po setkání s Vancem při příležitosti mnichovské konference. Sám Zelenskyj uvedl, že je připraven setkat se s Putinem až poté, co bude vypracován společný plán (s USA a Evropou) požadavků vůči Rusku. Jakou roli v tomto příběhu hraje Zelenskyj?

– Zelenskyj – samozřejmě – nechce být vynechán. Je uražen a vyděšen tím, že Trump nejprve hovořil s Putinem a pak mu zavolal, aby ho informoval o obsahu rozhovoru s ruským prezidentem.

Jinými slovy, Zelenského postavili před hotovou věc. Rusko-americká jednání byla zahájena a Trump považuje za hlavního partnera právě Putina.

Zelenskyj se momentálně nachází ve stádiu odmítání. Tvrdí, že by měl být plnohodnotným a rovnocenným účastníkem jednání.  Měl by to být on, kdo se musí s Trumpem na něčem dohodnout, proto požaduje společné stanovisko – ideálně Ukrajina – Evropa – USA.

A teprve poté by měla být tato koncepce sdělena Putinovi. To znamená, že ruský prezident by měl být nakonec postaven před fakt, že existuje takové a takové stanovisko Západu a Ukrajiny.

Ale Trump to tak nevidí. To je zřejmé z výsledků jeho rozhovoru s Putinem.

– Vance odložil schůzku se Zelenským ohledně transferu kovů vzácných zemin do USA. Podle deníku Washington Post nabídly USA Zelenskému v Mnichově podepsat dokument, který Washingtonu dává práva na 50 % budoucích ukrajinských nerostných zdrojů, ale ten to odmítl. V čem spočívá zvláštnost této situace?

– Situace je taková, že postoje USA a Ukrajiny se v této otázce výrazně rozcházejí. Pozice Kyjeva je taková, že je připraven dát Americe většinu svých zdrojů výměnou za budoucí bezpečnostní záruky, za to, že Spojené státy i nadále převezmou odpovědnost za zajištění bezpečnosti poválečné Ukrajiny.

Postoj Trumpovy administrativy je takový, že by si měli vzít ukrajinské zdroje výměnou za již splněné závazky. A hlavně – nepřebírat žádná budoucí plnění. Tím spíše neprodlužovat Ukrajině americké bezpečnostní záruky. A už vůbec nepomýšlejí na rozmístění amerických vojáků na Ukrajině.

A to je přesně to, co Zelenskyj chce. Nemyslím si, že pro něj bude snadné na to přistoupit.

– Zástupci USA, Ruské federace a Ukrajiny se sejdou příští týden v Saúdské Arábii, uvedl Trump. Co si myslíte, proč právě tam?

– Protože Saúdská Arábie je pro konání summitu velmi vhodnou variantou. Protože je to na jedné straně spojenec Spojených států. Ale zatím ne právní, ale politický.

Na druhé straně je to stát k Rusku přátelský, stát, který zaujímá vyvážený a neutrální postoj k ukrajinskému konfliktu. Saúdská Arábie se nepřipojila k protiruskému boji, nezavedla protiruské sankce, podporuje Rusko a buduje s ním vřelé, přátelské a partnerské vztahy. A to jak v oblasti těžby ropy, tak i v přístupu k ukrajinskému konfliktu.

To znamená, že Saúdové plní důležitou roli prostředníků v praktických záležitostech Ruska a Ukrajiny. Propouštění, výměna vězňů.

Saúdská Arábie je tak přijatelná jako platforma i pro Spojené státy, i pro Rusko, protože tyto státy mají zájem na dalším posilování vztahů.

Pro samotnou Saúdskou Arábii je samozřejmě prestižní a čestné být platformou pro takové setkání, a to i z hlediska summitu.

– Existuje názor, že Trump navrhuje, aby si Rusko a Čína ve skutečnosti rozdělily své sféry vlivu ve světě. USA získají Kanadu a Panamu, Rusko postsovětský prostor a Čína vliv v jihovýchodní Asii. Co si o tomto názoru myslíte?

– Tento názor nesdílím. Trump bojuje za americký primát, za obnovení americké hegemonie. Je kategoricky proti multipolárnímu světu a rozdělení sfér vlivu s ostatními velmocemi. To se projevuje v mnoha věcech americké politiky.

Za prvé, Trump usiluje o co nejrychlejší pozastavení vojenských operací na Ukrajině nejen proto, že ukrajinské ozbrojené síly jsou v podstatě poraženy, ale také proto, že potřebuje přesunout své síly do boje s Čínou. Ne proto, aby uznal čínskou sféru vlivu, ale aby posílil boj proti Číně!

Američané o tom mluví zcela otevřeně – potřebují částečně stáhnout americké jednotky z Evropy, aby je mohli přesunout do Asie, a tak dále. Čína je hlavním strategickým protivníkem Spojených států.

Evropa musí převzít velké náklady na Ukrajinu právě proto, že pro USA je hlavním protivníkem Čína a Američané budou bojovat s ní.

Za druhé. Spojené státy se snaží posílit své postavení v Arktidě a na západní polokouli. Všechny ty řeči o Kanadě, Grónsku, Panamě neznamenají, že Trump potřebuje vytvořit pevnost zvanou „Amerika“, ale mají být využíty na západní polokouli, jež by se měla stát odrazovým můstkem v boji o globální dominanci, stejně jako v boji s Čínou.

Trump říká zcela jednoznačně, že dolar musí zůstat světovou měnou, a kdo nesouhlasí, dostane stoprocentní clo. Dolar je jedním z hlavních nástrojů americké dominance.

Za třetí. Trump se staví k BRICS ostře negativně. Přitom BRICS je hlavním projevem multi-polarity v současném světě a hlavní antihegemonistickou institucí, která usiluje o vytvoření nového světového politického a ekonomického řádu.

Trump se domnívá, že BRICS je zlo, proti němuž je třeba bojovat. Toto tvrzení neustále opakuje. Z těch posledních, při nedávném setkání s indickým premiérem Módím, Trump řekl, že BRICS musí zaniknout. Myslíte, že to je multi-polarita? Že to je rozdělení sfér vlivu? Rozhodně ne. Je to boj o vedoucí postavení.

Další zajímavý moment. Umělá inteligence. Nesmírně důležitá oblast, která určí budoucí rovnováhu sil ve světě. Jak si stojí Spojené státy v této oblasti? Viceprezident Vance ve svém projevu na summitu v Paříži uvedl, že Spojené státy by měly dominovat (ano, to je slovo, jež použil) v oblasti umělé inteligence.

Shrňme tedy: Spojené státy, včetně snahy o ukončení ukrajinského konfliktu, usilují o posílení své pozice v boji o globální prvenství a hegemonii.

A o tom je i Trumpovo prohlášení, že by se Rusko mělo vrátit do G8. Protože tím by se oslabilo rusko-čínské partnerství, byl by ohrožen BRICS i globální většina.

*

Anna ČERKASOVA – Dmitrij SUSLOV, UKRAJINA.ru (00:18 15.02.2025), pro Novou Republiku vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová