Český sen…

Česká republika má v současné době dva velké průsery. Drahé energie a drahé bydlení. Obojí je základní lidská potřeba, obojí vytváří postupně vysloveně revoluční situaci i revoluční nálady a pokud se to rychle nevyřeší, směřujeme spíš k hořícím ulicím než sluníčkové bezemisní budoucnosti. Všechno ostatní jsme tady už měli. Nekompetentní vlády, zloděje na všech úrovních, geopolitickou nejistotu… ale to všechno bude daleko menší problém, pokud lidi budou mít kde bydlet a budou schopni zaplatit topení a svícení.

O energiích jsme se už mockrát bavili a do voleb ještě hodněkrát budeme, takže v této chvíli jen řeknu, že musíme odejít z lipské burzy, opustit systém emisních povolenek a zastavit zavírání uhelných dolů. Okamžitě. Pokud po volbách nevznikne vláda s dostatečným mandátem tohle udělat, tak jsme v řiti. Současní Hladíci a Síkelové totiž dělají kroky, aby se těžba už pokud možno nedala obnovit. Musíme zestátnit ČEZ a v Česku musí být elektrika za české ceny. Ano, přebytky klidně můžeme prodat Němcům za německé ceny, ale tady u nás musejí a mohou být ceny elektřiny za dvě koruny. Tím myslím silovku. Kompletní cena elektřiny včetně distribuce, daní a dalších příživnických poplatků musí být maximálně 3,60 Kč. Brání tomu jen nenažranost, nic jiného.

Co se týče plynu, vládní politika musí být jednoduchá – cena. Žádná ideologie, žádné molekuly svobody nebo molekuly totality. Levný plyn je nezbytný, protože tahle vláda nadělala tolik škody, že budeme muset mít nějaké plynové elektrárny, abychom vůbec zachovali stabilitu sítě. To není řešení, které bych si přál, ale bude to nouzové řešení z nezbytnosti. Architektonicky by ty plynové elektrárny měly mít vzhled řiti Uršuly Leyenové, protože to je přesně důvod, proč budou muset vzniknout. Samozřejmě, pokud do nich nebude levný plyn, tak jsme opět v průseru. Tady se dá udělat jediné – politika všech azimutů a vyvažování, dobré vztahy na všechny strany a doufat, že evropské hodnoty už nebudou v plynových nákupech hrát žádnou roli.

Dnes chci ale mluvit především o druhém průseru a tím je bydlení, které se začíná dostávat úplně mimo realitu. Český sen se začíná stávat českým zbožným přáním. V této zemi chce mít každý vlastní bydlení. Je to dobrá investice. Bydlet ve vlastním znamená přežít i Fialovy důchodové reformy. Tedy… až donedávna. Pak přišla digitalizace stavebního zákona a nové unijní grýndýlové předpisy a tohle dohromady prodražuje bydlení tak, že se z jednogenerační hypotéky začínáme dostávat na dvougenerační.

V Praze je zhruba šest set tisíc bytů. Jen aby se tento bytový fond udržel a obnovoval, musí se ročně postavit kolem deseti tisíc bytů. Staví se zhruba čtyři tisíce. Víc jich Praha nepovoluje. Zároveň se do Prahy pořád lidé stěhují za prací a za lepším životem, takže ceny bydlení jdou nahoru. Praha by potřebovala pár let stavět dvacet tisíc bytů ročně a pak se motat alespoň kolem těch deseti tisíc každý rok. Minimálně do doby, než lidi zjistí, že se jim v Praze zase tak nelíbí, ale Chomutov, to je terno!

Samozřejmě je zapotřebí řešit i nájemné a sociální bydlení, protože když kuchařka vydělává dvacet tisíc měsíčně, tak jí nikdo hypotéku nedá ani na levný byt. A protože kuchařka také sní český sen o vlastním domově, je třeba se vrátit k modelu družstevního bydlení. Je třeba ukončit obchod s chudobou, kdy sociálka platí různým vykukům naprosto nehorázné částky za nájem prostor, které by nemohly sloužit ani jako maštal. Samozřejmě to bude stát spoustu práce a spoustu politických zápasů.

Ale stavební zákon, ten může být hned. Takový, aby se rozjela bytová výstavba. Stejně tak můžeme hned odejít z lipské burzy a můžeme zestátnit ČEZ. To jsou kroky, které mohou být rychlé a i když se výsledky nedostaví ihned, dostaví se rozhodně rychleji než dostavba Temelína nebo vykořenění obchodu s chudobou.

Abychom toto mohli udělat, musí být vítězství opozice co nejdrtivější. Tak drtivé, aby se Baxa ani Koudelka neodvážili volby zpochybnit a aby dnešní Fialové a Rakušani začali hledat, kde tesař nechat díru. Jen tak si budeme moci vzít naši zemi zpátky.

*

Daniel Sterzik – Vidlák