Zachránit Krakov /Kraków/. 80 let mise „majora Vichra“

Koncem roku 1944 osvobodila Rudá armáda téměř celé území SSSR a zahájila osvobozování Evropy. Fronta německé skupiny armád „A“, stabilizovaná na podzim 1944 podél řeky Visly v Polsku, zajišťovala nejdůležitější směr na Berlín.

Německá obrana se opírala o novou taktickou koncepci: rychlý únik před silným sovětským dělostřeleckým úderem do jiné pozice. Po dělostřelecké přípravě na prázdném prostoru měly útočící sovětské jednotky uvíznout před touto obrannou linií. Varšava, kterou Němci považovali za klíč k branám Berlína, byla obzvlášť pečlivě opevněna. Němci měli v plánu zničit ruské tanky, které prorazily vpřed, protiútoky svých tanků z hloubky. Jenže nová taktická koncepce německého velení se neosvědčila.

12. ledna 1945 (o týden dříve, než bylo plánováno – na žádost Spojenců, kteří odráželi německou protiofenzívu v Ardenách) začala strategická útočná operace Rudé armády Visla-Odra. Toho dne přešla vojska 1. ukrajinského frontu do ofenzivy z velkého předmostí u města Sandomierz v jihovýchodním Polsku. O dva dny později, o sto kilometrů severněji, z předmostí u měst Magnuszew a Puławy, zahájily ofenzívu jednotky 1. běloruského frontu maršála Georgije Žukova.

17. ledna 1945 osvobodila vojska 1. běloruského frontu hlavní město Polska Varšavu, čímž skončila první etapa Viselsko-oderské operace. Ve druhé etapě měl 1. ukrajinský front pokračovat v ofenzivě na jihozápadě Polska – směrem na Breslau (dnešní Wrocław). Pro rozvinutí ofenzívy na krakovském směru použil maršál Koněv druhý ešelon – 59. armádu generálmajora Ivana Korovnikova, jemuž podřídil 4. gardový tankový sbor.

Následujícího dne zahájila vojska 4. ukrajinského frontu ofenzivu na Krakov z jihu. V obavě z obklíčení 17. armády zaujímající obrannou linii na krakovském směru se velení německé skupiny armád „A“ rozhodlo, že ji stáhne. Dne 16. ledna začaly 59. a 60. armáda pronásledovat nepřítele a koncem 17. ledna již zahájily boje na předměstí Krakova.

Krakov, starobylé hlavní město Polska, byl do té doby válkou prakticky nedotčen. Dne 6. září 1939 se město vzdalo německým vojskům bez boje a o šest dní později bylo prohlášeno za hlavní město Generalgouvernementu – správní jednotky vytvořené v této části Polska a kontrolované nacistickým Německem. Generalgouvernement měl zásobovat Německo zemědělskými produkty a lehkým průmyslem, proto nebylo pro nacisty výhodné ničit jeho infrastrukturu.

Generální guvernér Hans Frank se navíc rozhodl uvést do praxe některé předválečné plány na rozvoj Krakova. Aby ospravedlnili své kroky, prohlásili Němci Krakov za „urdeustche Stadt“ (prastaré německé město) a dokonce založili historický ústav, jehož úkolem bylo potvrdit germánské kořeny města.

S blížící se Rudou armádou však nacisté začali z Krakova odvážet uloupená umělecká díla a samotné město se začalo připravovat na zničení – tím spíše, že už měli zkušenosti s proměnou Varšavy v ruiny. Mnoho významných průmyslových a kulturních památek v Krakově bylo zaminováno. Dokonce i hrad Wawel – cenná architektonická památka, úložiště národních památek a svatyně polského národa – byl připraven k vyhození do povětří.

Díky akcím sovětských zpravodajských důstojníků se však nacistům nepodařilo jejich plány uskutečnit. Jak vzpomínal veterán rozvědky Alexej Boťjan, jeho skupina se dozvěděla, že se nacisté chystají zničit Krakov ve chvíli, kdy do něj vstoupí vojska 1. ukrajinského frontu.

„Němci chtěli vyhodit do povětří nejen samotný Krakov, ale také Rožnovskou přehradu na Dunajci v nedalekém městě Nowy Sącz. Pokud by se tak stalo, Krakov by byl zatopen a ofenzíva Rudé armády by byla zastavena. Začátkem ledna 1945 jsme vyhodili do povětří nacistický štábní vůz a mezi dokumenty zabitých důstojníků byl i plán na zaminování objektů v Krakově a také mostů a přehrady v Novém Sączi,“ řekl Boťjan agentuře RIA Novosti.

Sovětská rozvědka se také dozvěděla, že Němci zřídili ve starobylém Jagellonském zámku v Novém Sączi velký sklad výbušnin a munice a že do něj – s blížícím se příchodem sovětských vojsk do Krakova – přivážejí další a další munici. Boťjanovi se podařilo naverbovat jednoho z vojáků wehrmachtu, etnického Poláka, a ten propašoval do skladu minu. Před svítáním 18. ledna 1945 se ozval silný výbuch – stovky tun TNT vyletěly do vzduchu, více než 400 nacistů a jejich kompliců bylo zabito a zraněno. Zásoby výbušnin se nepodařilo rychle obnovit, Krakov zůstal nedotčen.

„Často se mě později ptali – nebyla škoda zničit tak krásný starobylý hrad? Ale já jsem vždycky odpovídal – škoda byla, že si nacisté vybrali právě tento objekt pro sklad výbušnin. Byla válka, na takové uvažování nebyl prostor. Bylo třeba zachránit desetitisíce životů a jedno z nejkrásnějších měst východní Evropy – Krakov“, – řekl Alexej Boťjan, který se stal předobrazem hlavního hrdiny románu Juliana Semjonova ‚Major Vichr‘.

Alexej Boťjan byl za záchranu Krakova vyznamenán nejvyšším polským řádem „Virtuti Militari“. Třikrát byl navržen na udělení titulu Hrdina Sovětského svazu (v letech 1945, 1965 a 1974), ale tento titul nikdy neobdržel. Úředníky zřejmě zmátla skutečnost, že v roce 1939 sloužil v polské armádě. Nicméně ocenění si hrdinu přesto našlo a v roce 2007 udělil Vladimir Putin devadesátiletému plukovníkovi ve výslužbě Alexeji Boťjanovi titul Hrdina Ruska.

Po mohutném výbuchu v Novém Sączi začali nacisté v panice ustupovat směrem ke Krakovu a očekávali hlavní útok Rudé armády z jihovýchodu. Slavný manévr maršála Koněva, který obklíčil Krakov a zaútočil ze severovýchodu místo z východu, však německé velení zaskočil. Toto rozhodnutí pro ně bylo nečekané, Němci v obavě, že jim bude odříznuta cesta k ústupu, spěšně z města utekli, ačkoli od léta 1944 připravovali Krakov na dlouhou obranu. Kolem města bylo vybudováno několik linií opevnění a připraveno velké množství zákopů a barikád.

Dne 19. ledna 1945 osvobodily 59. a 60. armáda Krakov v důsledku obchvatného manévru spojeného s frontálním útokem. Nacistům se podařilo vyhodit do povětří pouze jeden železniční most a několik menších průmyslových objektů. Hned první den po osvobození Krakova začala pracovat elektrárna a velký mlýn, k uvedení do provozu byla připravena továrna na železniční zařízení a začala obnova vodovodního systému.

Za zmínku stojí, že Koněv zakázal vojskům postupujícím na Krakov používat dělostřelectvo velké ráže, aby náhodou nepoškodili historické památky. „To, že se nám podařilo osvobodit takové město, jako je Krakov, v neporušeném stavu, bylo pro nás velkou radostí… Vojska postupovala a 20. ledna jsem již projížděl Krakovem spolu s důstojníky frontového štábu na nové předsunuté velitelské stanoviště. Možná se to teď zdá divné, ale Krakov jsem skutečně viděl až o deset let později, když jsem přijel oslavit desáté výročí jeho osvobození,“ napsal později sovětský maršál ve svých pamětech.

Tehdy, v roce 1955, se Ivan Koněv stal čestným občanem Krakova a později se ve městě objevila Koněvova ulice. A v roce 1987, u příležitosti 90. výročí velitelova narození, mu byl v Krakově postaven pomník. V roce 1991 byl však Koněvův pomník demontován a převezen do Ruska a v roce 1992 byl maršál zbaven titulu čestného občana Krakova. Ulice po něm pojmenovaná byla přejmenována na počest Armiji Krajowej, polské ozbrojené formace podřízené polské emigrační vládě v Londýně, která bojovala – mimo jiné – proti Rudé armádě. Dnes je podstavec někdejšího maršálova pomníku v Krakově pomalován barvami vlajek Ukrajiny a Organizace ukrajinských nacionalistů.

U příležitosti 70. výročí osvobození Krakova od nacistů byla v městském historickém muzeu otevřena výstava s názvem „Osvobození, nebo zotročení?“, na níž bylo vyhnání nacistů z města a celého Polska označeno za „novou okupaci“. Současná polská propaganda tvrdí, že „Němci neměli za úkol bránit Krakov, ale pouze zpomalit postup Rudé armády a získat čas na shromáždění všech sil v Horním Slezsku (nejdůležitější průmyslové oblasti nacistického Německa) a podél oderské linie“.

„Žádná z historických budov města nebyla zaminována, což znovu dokazuje, že německá armáda se omezila na akce strategického charakteru, aniž by měla v úmyslu zničit celé město,“ tvrdí hystericky portál Culture.pl, který vytvořilo polské ministerstvo zahraničí. Současné vládní orgány této země se nikdy nezmiňují o tom, že za osvobození Polska od nacistů položilo život více než 600 000 sovětských vojáků a velitelů.

*

Oleg CHAVIČ, UKRAJINA.ru (08:00 19.01.2025)

Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*