Ukrajinský režim světovým teroristou …aneb Bylo to jen energetické vydírání Evropy?

To, že Spojené státy americké a Velká Británie, dvě anglosaské mocnosti, jsou mnohonásobní pachatelé aktů státního terorizmu čtenáři Nové Republiky již léta vědí. Profesor Jeftasjev jen připomíná několik teroristických činů na energetické soustavy evropských států včetně těch, které páchá banderovská Ukrajina, nastrčená svými protektory. Ale to jsou zase ti samí.

*

Po prokázané účasti kyjevského nacistického režimu v teroristických útocích nejen na území Ruské federace, ale i v Africe, v Sýrii, vypnutí plynu pro Slovensko (člen NATO), podezření na kyjevské „prsty“ v útoku na Nordstream a některých dalších akcích, se tentokrát nacistický režim „vyznamenal“ útokem na kompresorovou stanici, která je součástí turecké (člen NATO) větve mezinárodního plynovodu.

Profesor Jevstafjev v této souvislosti poukazuje na skutečnost, která by neměla uniknout v souvislosti s připravovaným mírovým urovnáním kolem Ukrajiny… (překl.)

Pokus Ukrajiny o útok na kompresorovou stanici Russkaja v obci Gaj-Kodzor byl ruskými představiteli zcela správně označen za „energetický terorismus“. Za prvé, útok, který byl zcela cílený a masivní, byl veden proti zařízení, které dodává plyn do plynovodu Turkish Stream. Za druhé, pokus o akt energetického terorismu byl proveden v době rostoucích očekávání zhoršujících se problémů s dodávkami energie v Evropě, v době lokálního růstu cen plynu. A „v souvislosti“ se zavedením nového, výrazně přísnějšího balíčku sankcí proti ruskému ropnému průmyslu. Nejedná se tedy pouze o akt „energetického terorismu“, ale o promyšlenou geoekonomickou akci začleněnou do současného geoekonomického kontextu.

Energetické vydírání Evropy? Ano, rozhodně. Ale bylo to jen ono?

Byl tento akt energetického terorismu namířen pouze proti Rusku? Rozhodně ne. Bylo jasné, že cílem byla destabilizace sociálně-ekonomické situace v Evropě. Prohlášení maďarského ministra zahraničí Petera Szijjarta:

„Útok na Turkish Stream se rovná útoku na suverenitu zemí, které jej využívají.“

Samozřejmě v maďarské přirozeně ostré podobě, ale obecně zobecňuje reakci většiny evropských zemí. Jen se zatím nedokážou tak ostře vyjádřit k jednání ukrajinské strany.

Hlavní otázka je v tomto případě vlastně velmi jednoduchá: mohl masivní stávku naplánovat a zorganizovat sám Kyjev, nebo šlo o nějaký „vnější podnět“? Odpověď na tuto otázku není zdaleka jednoznačná.

Na jedné straně má samozřejmě Kyjev vojenské a technické možnosti takový úder provést. Kyjev opakovaně prokázal, že se může zaměřit na ruskou energetickou infrastrukturu. Na druhé straně je zcela zřejmé, že zaměřování, směrování a mnoho dalších věcí na podporu takových úderů nepřipravuje VSU, ale západní země.

Zjednodušeně řečeno: buď Spojené státy, nebo Velká Británie. A představitelé vojenských rezortů těchto dvou zemí, kteří dlouhodobě a přísně kontrolují kroky Kyjeva, by klidně mohli, uvědomujíce si rizika spojená se zastavením dodávek plynu přes „Turecký proud“, zastavit operaci naplánovanou „kolektivem Zelenského“, který definitivně ztratil smysl pro realitu. Nic takového se však nestalo.

Tedy nechtěli. A vlastně se solidarizovali s aktem mezinárodního energetického terorismu, který je ve skutečnosti zaměřen na poškození zájmů Turecka, spojence USA a Velké Británie v NATO. Kdyby se na něm v té či oné podobě nepodílely. Jaké byly jejich motivy?

Možná spoluúčast největších západních zemí na aktech energetického terorismu by pro nás neměla být velkým odhalením: v různých formách, ale mnoho evropských zemí se podílelo na teroristických akcích s cílem podkopat Severní proudy. A pak v aktivním krytí zločinu. Právě tehdy byl spuštěn mechanismus energetického vydírání v Evropě.

Ano, nebyl spuštěn z Evropy. Ale Evropané s ním mlčky souhlasili.

Řeknu to hned: obrázek je nejednoznačný a ukazuje, jak se politika na Západě v posledních týdnech zkomplikovala. Jak složitý propletenec zájmů vzniká v důsledku krize „jádra“ „západního světa“ – Spojených států. A jak obtížné bude rozplést tuto spleť rozporů dosažením alespoň nějakého formátu strategického dialogu s USA. Zopakuji to, co jsem již mnohokrát řekl:

Neexistuje žádná záruka, že Washington je provozovatelem projektu „kolektiv Zelensky“.

Ještě pochybnější je, že se tato kontrola obnoví během předávání moci Trumpovi. A před zahájením dialogu s Trumpem stojí za to pochopit, do jaké míry mohou USA přimět Kyjev k plnění alespoň některých svých závazků. A důležitým krokem bude reakce USA na kyjevský energetický terorismus a míra, do jaké se od něj Trump dokáže distancovat.

*

zdroj: https://t.me/s/dimonundmir, překlad St. Hroch, na úvodní grafice je znázorněn hromadný útok dronů