Tahák pro Pravdomluviera: Velké srovnání českých a německých mezd

Fiala jeho Obludárium připomínají svým oduševnělým „vládnutím“ jakousi směs barona Prášila, biblického náletu kobylek a nájezd Attily do střední Evropy. Česko za těch 35 let zažilo leccos – Klausovu privatizaci a amnestii, Zemanovu velkohubost, sprostotu a podvedení voličů, Topolovu chodící velkou tašku a výběrčího Dalíka, Chemického Alího na místě ministra financí, Babišovo Česko jako firmu, ale tohle, co předvádí pravdomluvier a jeho Obludárium tu fakt dosud nebylo!

Ale pravdomluvier a jeho soubor tragédů hodlá pokračovat. Vůbec nepochybuji, že jediné , čím se ten novodobý baron Prášil zapíše do dějin a co si budou lidé pamatovat za dalších 35 let, bude jeho výrok, že on a jeho trubci a žáby na prameni zajistí tuzemcům německé platy! Nic jiného po něm nezůstane. Dodávám, že v tom lepším případě. V tom horším jen trvale zamořené radioaktivní prostředí. Ale pak zase nebude existovat nikdo, kdo by si tu cokoliv pamatoval.

Už jsem na toto téma psal. Jenže na finančním serveru Kurzy.cz vyšel moc dobrý a velmi fundovaný článek na toto téma z produkce ekonoma UniCredit Bank – Jiřího Poura

Velké srovnání českých a německých mezd

Uplynul měsíc od památného výroku předsedy vlády Petra Fialy, že můžeme mít v Česku za čtyři roky mzdy jako v Německu. Ačkoliv do dneška nevíme, čí a jaké mzdy měl pan premiér přesně na mysli, kauza „německých mezd“ se v médiích stále intenzivně probírá. Tímto textem usilujeme o to, dát probíhající diskusi analytičtější rozměr.

Srovnávání mezd mezi dvěma zeměmi není jednoduchým tématem vzhledem k odlišné míře odvodů a daní, nestejné průměrné odpracované době, jakož i odlišnostem ve struktuře ekonomik, které vedou k rozdílnému profesnímu zastoupení v rámci celkové zaměstnanosti. Ať se na úroveň mezd v Německu a Česku podíváme kterýmkoliv pohledem, rozdíl zůstává značný. Jeho kvantifikace a potenciál pro přiblížení se ovšem mohou mezi pohledy citelně lišit.

1. Jak moc české mzdy zaostávají za německými?

V roce 2023 vydělávali čeští zaměstnanci v přepočtu na osobu v průměru 45 166 Kč (1882 EUR) hrubého měsíčně (v metodice národních účtů), což byla zhruba polovina (51.7%) toho, co vydělal průměrný Němec (3640 EUR). Protože však průměrný Čech odpracuje o třetinu více hodin než průměrný Němec, tak hodinová průměrná mzda v ČR dosahuje pouze 38,6% té německé. Než nás ovládne hněv nad výší mezd v Česku, musíme uvážit tři aspekty:

Zaprvé, zaměstnavatelé platí za zaměstnance odvody na sociální a zdravotní pojištění, které jsou pro firmy nákladem a pro zaměstnance benefitem. Podíl odvodů na vyplacených mzdách je v ČR o 9 procentních bodů vyšší než v Německu. Správnější je proto sledovat namísto mezd spíše veličinu „náhrady zaměstnancům“, která tyto odvody zahrnuje. V této metrice dosahuje odměna za hodinu práce průměrného Čecha 41,8% německé úrovně (a 55,8% po přepočtu na pracovníka).

Zadruhé, při srovnání je vhodné zohlednit odlišné cenové hladiny obou zemí. Jinými slovy nás spíše zajímá, kolik zboží a služeb si může průměrný Němec teoreticky koupit za svoji mzdu v Německu oproti tomu, co si může dovolit průměrný Čech v Česku. Po zohlednění cenové hladiny (parita kupní síly na bázi „skutečné individuální spotřeby“) dosáhnou průměrné náhrady českých zaměstnanců v přepočtu na odpracovanou hodinu 55,4% úrovně těch německých (a 74,0% v přepočtu na zaměstnance.

Obrázek 1 ilustruje situaci pro další evropské země. Vidíme, že po zohlednění odlišných cenových hladin došlo k podstatnému zmenšení rozdílů v náhradách zaměstnancům mezi zeměmi, i když rozdíly nadále zůstávají citelné.

Zatřetí, pozici českých zaměstnanců mohou dále vylepšit oproti Německu nižší daně z příjmu. V naší analýze pracujeme s hrubými mzdami a rozdílné zdanění příjmů ponecháme stranou, protože složitost daňových systémů srovnání komplikuje. Nicméně např. pro českého bezdětného zaměstnance vydělávajícího výše uvedenou průměrnou hrubou mzdu by platilo, že v čisté mzdě by se jeho srovnání s německým protějškem zlepšilo o 10 procentních bodů (z uvedených 51,7% na 61,9%). Pokud by vydělával dvojnásobek průměrně mzdy, polepšil by si na 66,3% jeho německého ekvivalentu.

Obrázek 1: Náhrady zaměstnancům na hodinu práce v EUR a v paritě kupní síly (PPP)

Zdroj: Eurostat, UniCredit Research

2. Proč české mzdy zaostávají za německými?

Za hlavní důvod zaostávání českých mezd za německými lze označit rozdíl v produktivitě práce. Hodina práce českého pracovníka vygenerovala v roce 2023 poloviční přidanou hodnotu ve srovnání s průměrným Němcem (49,0%), konkrétně 30,5 EUR proti 62,3 EUR. Těsný vztah mezi hodinovou produktivitou práce a hodinovými náhradami zaměstnancům ilustruje obrázek 2. Pokud by všechny body ležely na přímce 45 stupňů, znamenalo by to, že všechny země vyplácejí zaměstnancům identický díl přidané hodnoty. To se sice neděje (viz dále), nicméně vztah mezi produktivitou a mzdami je nezpochybnitelný. Zmíněné náhrady českým zaměstnancům na úrovni 41,8% Německa a produktivita české práce na úrovni 49,0% té německé indikují, že pouze 7,2 procentního bodu německého náskoku nelze ospravedlnit vyšší produktivitou v Německu.

Obrázek 2: Produktivita práce a náhrady zaměstnancům pro země EU v roce 2023

Zdroj: Eurostat, UniCredit Research

Obrázek 3 ukazuje míru zaostávání náhrad zaměstnancům oproti Německu, které nelze vysvětlit odlišnou produktivitou práce. Německo je zemí, která na náhrady zaměstnancům vydává jeden z největších podílů, proto většina evropských zemí na obrázku 3 vykazuje záporné hodnoty ukazatele. Česko s již zmíněnými 7,2 procentními body zaujímá čtvrtou nejhorší příčku mezi zkoumanými zeměmi, avšak dalších sedm zemí EU, včetně těch z Visegrádské čtyřky, je na tom obdobně. Jinými slovy, ačkoliv je pravda, že zaostávání náhrad zaměstnancům oproti úrovni Německa, které nelze vysvětlit rozdílem v produktivitě práce, je v Česku nadprůměrné, nejedná se o nijak mimořádnou hodnotu.

Pokoušeli jsme se najít veličiny, které by tyto rozdíly napříč zeměmi dokázaly vysvětlit, ale marně. Nepotvrdil se vliv vzdělanostní struktury obyvatel, četnosti členství v odborech, ani míry zdanění příjmů. O obtížně měřitelných veličinách jako „sebevědomí při mzdovém vyjednávání“ či „ochota dojíždět za prací“ můžeme jen spekulovat. Ochotu dojíždět za prací by mohla ovlivňovat kvalita dopravní infrastruktury, ale ani tento vliv se nepotvrdil (testovali jsme dvě relevantní podsložky světového indexu kvality logistiky – LPI). Ponechme tedy tuto část problému bez vysvětlení a zaměřme se na hlavní určující faktor mezd, kterým je produktivita práce.

Obrázek 3: Zaostávání náhrad zaměstnancům oproti Německu, které nelze vysvětlit odlišnou produktivitou práce. Země EU, rok 2023. Záporné hodnoty značí zaostávání, kladné předstih.

Zdroj: Eurostat, UniCredit Research

3. Proč je v Česku nižší produktivita práce?

Nízká produktivita práce neznamená jen méně efektivní výrobní procesy generující fyzicky nižší množství produktu, ale i určité virtuální hodnoty jako vnímání značky „Made in Czechia“. Připevnit plechy na vznikající vozidlo BMW v německé fabrice znamená obecně vyšší penězi oceněnou přidanou hodnotu než tentýž úkon provedený v Česku na vozidle Škoda, byť fakticky jde o identický (a stejně vyspělý) výrobní proces.

Nabízela se hypotéza, že částečným vysvětlením nižší celkové produktivity v Česku oproti Německu by mohla být odlišná odvětvová struktura ekonomiky. Ukázalo se však, že tento efekt je naprosto zanedbatelný. To konec konců není až tak překvapivé: podíl osob pracujících v tom kterém odvětví není to hlavní, mnohem důležitější je vyspělost činností (a tedy přidaná hodnota), jež tito pracovníci vykonávají.

Podívali jsme se proto na strukturu ekonomik pohledem typu pracovních pozic. Nepřekvapí, že ekonomiky zaměstnávající vyšší podíl nejkvalifikovanějších pracovníků – profesionálů a techniků – dosahují vyšší produktivity práce. Právě v podílu zaměstnanosti těchto skupin ČR zaostává za Německem. V roce 2023 pracovalo v ČR na pozicích klasifikovaných jako „profesionálové“ 19,4% pracovníků oproti 22,8% v Německu a 16,3% „techniků“ proti německým 19,8%. Celkem byl tak podíl těchto pracovních pozic v Česku o 6,8 procentních bodů nižší oproti Německu. Odhadnutá regresní přímka naznačuje, že narovnání tohoto rozdílu by produktivitu práce v ČR zvýšilo o 28,7 procentních bodů na 77,7% úrovně Německa.

Tak jednoduché to ale není. Struktura zaměstnanosti je odrazem zaměření ekonomiky, nikoliv naopak. Úvaha typu „zaměstnáme více techniků, a tím vykouzlíme vyšší produktivitu“ by byla příliš zjednodušující. Na začátku musí stát podnikatelské vize, které v kombinaci s fungujícím vzdělávacím systémem budou měnit strukturu zaměstnanosti a podporovat růst produktivity práce. Stát by měl k takové změně přispět péčí o podnikatelské prostředí a rozvojem vzdělávání.

Obrázek 4: Podíl profesionálů a techniků na celkové zaměstnanosti a produktivita práce v zemích EU v roce 2023

Zdroj: Eurostat, UniCredit Research

4. Ne všechny profese se mají v ČR hůře než v Německu

Porovnali jsme dostupná data hrubých mezd pro vybrané profese v Česku a Německu. Průměrné mzdy jsou za měsíc v přepočtu na zaměstnance (tabulka 1). Uvádíme srovnání jak mezd v korunách, tak v eurech po přepočtu kurzem dle parity kupní síly (PPP), jenž zohlední odlišné cenové hladiny v obou zemích (na bázi „skutečné individuální spotřeby“).

Obecně lze říci, že rozdíly mezd v expertních pozicích mezi oběma zeměmi jsou nižší oproti ostatním pozicím. To doplňuje poznatek z předchozí části textu, že část rozdílu mezi českými a německými mzdami jde na vrub nižšího podílu expertních pozic v rámci celkové zaměstnanosti. Nejlépe jsou na tom čeští IT experti (v tabulce softwaroví inženýři, IT konzultanti, specialisté na kybernetickou bezpečnost a síťoví administrátoři), kteří dosahují v hrubých mzdách 67%-79% německého ekvivalentu. To po započítání nižší cenové hladiny ČR oproti Německu znamená, že některé skupiny IT expertů vydělávají v ČR reálně více než v Německu (a to i bez zohlednění již zmíněného vyššího zdanění německých příjmů). Zjištění není překvapivé vzhledem k tomu, že trh práce IT expertů je mnohem pružnější (lze relativně snadno žít v jedné zemi a pracovat na dálku pro zaměstnavatele ze země jiné).

Mezi další expertní pozice, kde jsou mzdy po započítání cenových hladin poměrně blízké těm německým (82-86%), patří projektoví manažeři, marketingoví manažeři, právníci či lékárníci. Jako nejchudší oproti německým kolegům se z našeho srovnání jeví zubaři, dosahující nominálně jen 32% německého ekvivalentu (45% v paritě kupní síly), ovšem je třeba si uvědomit, že v ČR pracuje většina zubařů jako OSVČ, zatímco tyto nízké platy se týkají zubařů v zaměstnaneckém poměru (obvykle mladí začátečníci).

V neexpertních pozicích se mají relativně nejlépe čeští skladníci a pečovatelé, kteří dosahují 72%, resp. 75% jejich německého ekvivalentu v paritě kupní síly. Nejhůře oproti německým kolegům se mají číšníci (54%). Lze se ovšem domnívat, že české statistiky hůře zachycují inkasované spropitné (často v hotovosti), které je významnou složkou příjmů.

Tabulka 1: Průměrné mzdy českých a německých zaměstnanců ve vybraných profesích

Zdroj: Německo: https://kummuni.com/whats-the-average-salary-in-germany/, Česko: šetření ISPV, 1H24. https://www.ispv.cz/cz/vysledky-setreni/aktualni.aspx . Parita kupní síly: Eurostat.

Poznámka: k dostupným údajům za Německo vybíráme pro srovnání vhodný český ekvivalent v podrobné struktuře ISPV, srovnání však nemusí být zcela přesné. Další komplikací může být odlišný poměr mezi zaměstnaneckými pozicemi a OSVČ (viz popsaný příklad zubařů).

Závěr

Je určitě možné hledat cesty, jak vyplnit mezeru mezi úrovní českých mezd a produktivity práce, což by české zaměstnance mohlo teoreticky přiblížit k těm německým o 7 procentních bodů. Zvýšení českých mezd na úroveň Německa (byť „jen“ v paritě kupní síly) se nicméně neobejde bez rychlejšího růstu produktivity práce v ČR oproti Německu. Takový růst je nedílnou součástí reálné ekonomické konvergence, která zůstává během na dlouhou trať.

***

Kdybych to mohl nějak zařídit, pak by mi konvenovalo, aby si tenhle text z nezpochybnitelného zdroje, s neprůstřelnou argumentací musel povinně přečíst každý, kdo přes všechno, co už Fiala a kumpáni stihli napáchat, zvažuje, že je přeci jen bude volit znovu. Aby si uvědomil, co jsou zač!!! Ale přát si mohu, co chci. Zařídit to bohužel nedokáži…..

Nicméně fakta jsou fakta! A ty nezvrátí ani Fialovi soukmenovci, kteří aby nemuseli veřejně prohlásit, že se jejich pravdomluvný šéfík zbláznil, že se za něj stydí a že by bylo nejlepší , kdyby jej odchytili chlapci docenta Chocholouška, tak vyrukovali s tvrzením, že pan pravdomluvier je VIZIONÁŘ.

*

Petr Vlk, Kosa Zostra