Rostislav Iščenko: USA se nedočkají kapitulace, ale jaderného úderu, pokud se pokusí rozdrtit Rusko sankcemi

Rostislav Iščenko, publicista tiskové agentury Rossija Segodňa, v rozhovoru pro Ukraina.ru.

– Rostislave Vladimiroviči, ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na poslední tiskové konferenci prohlásil, že první krok k normalizaci vztahů s Ruskem by měly učinit USA. Je vůbec možný konstruktivní dialog mezi zmíněnými zeměmi?

– Možnost udělat vstřícný krok směrem k Rusku bude i za 10, 20 i za 50 let. Kdy k tomu nazraje čas, to nevíme, ale myslím, že to bude dříve než za 50 let. Možná ještě ne za Trumpa, ale i za Trumpa je to možné.

Naše vedení zastává naprosto srozumitelný postoj: přerušili jste vztahy, tak je i obnovte. Nevím, zda Trump půjde cestou další eskalace napětí. S největší pravděpodobností však ještě několik kroků udělá. Ale to, že zatím nemá možnost dosáhnout jakéhokoli formátu urovnání s Ruskem, vidíme také. Všechny návrhy, které nazývají mírovými, vyslovil už Biden. Takže tam se od dob Obamy v tomto ohledu nic nezměnilo. Ani od dob prvního Trumpa, který zavedl nejtvrdší sankce proti Rusku, ani od dob Bidena, který v tom všem pokračoval.

A nezměnilo se to proto, že jsou všichni jako dvojčata, i když jsou ve skutečnosti velmi odlišní. Reprezentují totiž různé politické a ekonomické bloky v Americe. Objektivně se však zájmy amerických politických a ekonomických elit, jakož i zájmy Spojených států nemění.
Obecným zájmem Spojených států je udržet si hegemonii a nadále existovat na úkor zbytku světa. Což znamená nadále požírat zbytek světa, protože přísun materiálních hodnot již nedokáže uspokojit potřeby. Vidíme to na Evropě, kterou Američané kanibalizují. Chtějí pohltit zbytek světa, aby si zachovali svou celistvost a svůj systém na období agónie, na 10, 15, 20 let. Není to vůbec hloupý přístup. Chtějí být posledními beneficienty odcházejícího systému.

Věří, že budou mít v rukou více zdrojů, více hodnot, které jim umožní být na koni i v novém civilizačním kole. Věří, že se po konečné katastrofě předchozího systému opět vrátí na vedoucí pozice.

Pokud se však pustí do reforem nyní, ocitnou se za 10-15 let ve stavu Ruska 90. let. Kromě toho nevěří, že by jim poté bylo umožněno zvednout se. Jednoduše by to „nedali“. Ruskou šanci promarnili, protože si mysleli, že Rusko už je mrtvé.

Tento postoj podporuje většina Američanů. Vybírají si toho politika, který bude efektivnější při zachování hegemonie, nikoli politika, který se hegemonie vzdá. Takže – v blízké budoucnosti nebude Trump schopen vyjednávat s Ruskem, ani mu vyjít vstříc.

Trump se snaží přesvědčit Rusko, aby uzavřelo mír, který je výhodný pro USA, protože si nemohou znepřátelit Rusko a Čínu zároveň. Veškeré jejich manévrování pod vedením Bidena i Trumpa mělo a má jeden cíl: rozbít vazbu mezi Ruskem a Čínou. Ta je však stále silnější a silnější, podle toho, jak manévrují a jak tlačí na Peking, či na Moskvu. Přesto stále doufají, že se jim to ještě podaří.

Trumpovi tak nezbývá žádný velký manévrovací prostor. Aby tomu tak bylo, musel by být jako Putin. Člověk, který je připraven riskovat sám sebe, riskovat svou budoucnost, jít proti systému, který ho vynesl do čela. Přeformátovat tento systém, úplně ho změnit. A na základě těchto změn provést změny ve státní politice.

– V letošním roce jsme byli svědky nárůstu intenzity konfliktu. V nedávném rozhovoru jste řekl, že rok 2025 bude pro Rusko velmi nebezpečný. Co je největším nebezpečím pro naši zemi?

– Hrozí prohloubení konfrontace a sklouznutí ke globálnímu konfliktu. Včetně jaderného. Především však globálního vojenského konfliktu. Tato hrozba se v roce 2025 zvyšuje. Již jsem řekl a vysvětlil proč. Protože neutrální půda Ukrajiny, kde se vedly válečné akce, mizí. Tam probíhal horký střet. A to umožnilo, aby všechny další manévry byly vedeny mimo ukrajinskou platformu.

Ekonomické, informační a veškeré další protiakce Západu vůči Rusku budou pokračovat. Všechno se dosud zakrývalo, ospravedlňovalo a omlouvalo na úkor toho, že existuje vojenská platforma, na níž probíhá válka. Na úkor Ukrajiny. Nevíme, kdy Ukrajina definitivně zmizí, ale ten čas je velmi blízko. Západ tedy bude muset hledat nový formát vztahů s Ruskem.

V budoucnosti s námi USA mír uzavřou, ale ne hned. Proto musí hledat nový formát konfrontace. Nový formát konfrontace znamená najít novou půdu pro střet. Rozhlédněte se kolem sebe. Vidíte takovou platformu mimo evropské země NATO? Já ne. Ani Turecko, které je členem NATO, nechce válčit s Ruskem. A nikdo je k tomu nedonutí. V Eurasii na hranicích Ruska není žádná jiná více či méně seriózní země, která by byla ochotna poskytnout své území jako nástupiště pro americkou válku.

Je tu Pobaltí, Polsko, které otálí, Rumunsko, které se schovává v koutě. Ale Amerika má potenciál, jak je donutit ke konfrontaci s Ruskem. Je velmi nepravděpodobné, že Estonsko pošle Rusku nótu s vyhlášením války nebo překročí hranice a začne útočit na Archangelsk. Je však možné vyprovokovat konflikt, jako to udělali na Ukrajině a teoreticky nedávno v Gruzii.

Nebezpečí takové provokace stále roste, protože v tomto směru roste i zájem Spojených států. Žádná mírová varianta neexistuje. Potřebujeme vojenskou variantu. Proto roste i nebezpečí globálního střetu. A globální střet je nebezpečný pro všechny. Je nám jedno, jestli bude Amerika v jaderné válce zničena, nebo ne. Ale záleží nám na tom, co po ní zůstane z Ruska. Dokonce i z vítězného Ruska. Protože obnovovat ruskou státnost s kamennou sekerou v ruce je mnohem horší, než třeba i s parní lokomotivou.

Je to tedy hrozba pro celý svět a pro Rusko jako součást tohoto světa, protože planeta je velmi malá. Hlavní hrozbou je tedy pokračování globální konfrontace, která vede ke stále větší degradaci globální bezpečnosti.

– Kromě přímého boje je možné vést válku také organizováním teroristických útoků, jak jsme viděli v loňském roce.

– Faktická válka již vyhlášena byla. Rusko i Západ prohlásily, že jsou ve válečném stavu. Proto lidé i stát považují všechny takové akce za přímou vojenskou agresi. A jestliže stát ještě může rozhodovat o tom, na které akce se má reagovat a na které ne, lid, tvůrce dějin, se vždy dožaduje, aby odpověď byla rána pěstí. A to čtyřikrát silnější, než byla ta jejich.
V situaci, v níž se nyní nacházíme, nemůže žádný stát takový postoj dlouho ignorovat. Proto provokace, ozbrojené provokace, sabotáže, teroristické útoky atd. zaručeně povedou k válce. A to k válce globální. Protože ať už tyto provokace organizuje kdokoli, Finové, Estonci, Rumuni, kdokoli, v každém případě jsou to Američané.

Jakákoli akce namířená proti Rusku je fyzickou provokací globálního konfliktu. A to nejen fyzickou. Američané vyprovokovali svého času vstup Japonska do druhé světové války hospodářskou blokádou Japonska. Jestliže ruská jaderná doktrína předpokládá plnohodnotný jaderný úder proti nepříteli v případě ohrožení existence ruského státu, jen bláhoví lidé si mohou myslet, že to znamená německé tanky u Moskvy. Klidně by to mohla být ekonomická blokáda, která ničí hospodářství a nese s sebou ještě horší hrozbu pro existenci ruského státu. I politika sankcí by tedy mohla vést ke globálnímu ozbrojenému jadernému konfliktu.

Celý soubor problémů, které nás a Spojené státy rozdělují, nemožnost mírového řešení kvůli objektivnímu diametrálnímu rozporu postojů, vytváří hlavní nebezpečí roku 2025.
Pokud jednou ekonomické sankce dotlačí Rusko až na samou hranu, jak chtějí Američané, nezpůsobí to kapitulaci Ruska, ale jaderný úder na Ameriku. To je to, co USA stále nechápou. Nemají šanci zvítězit. Proto je třeba si sednout a usmířit se za podmínky, že ustoupí ze svého postoje k nedotknutelnosti světové hegemonie.

Zatím si to neuvědomili, uvidíme, zda k tomu dojdou v dohledné době.

*

Rostislav IŠČENKO, rozhovor vedli Taťána Čugajenková; Denis Rudomjotov, zdroj:          UKRAJINA.ru (07:00 09.01.2025)
Pro Novou Republiku vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová