Rostislav Iščenko: Pokud Ukrajina zastaví tranzit ruské ropy, nezbude z ní ani název

Uvedl to v rozhovoru pro server Ukrajina.ru.

Po ukončení tranzitu ruského plynu chce Ukrajina zastavit i tranzit ruské ropy. Příslušný návrh zákona předložila Nejvyšší radě strana Evropská solidarita. Současná smlouva počítala s tranzitem „černého zlata“ do roku 2029.

– Rostislave Vladimiroviči, pokud bude tranzit ruské ropy přes Ukrajinu opravdu zastaven, jak to ovlivní Ukrajinu, Rusko a Evropu?

– Ukrajiny se to nijak nedotkne. Ukrajině už nic nepomůže ani neublíží, protože mrtví nic nepotřebují. A všichni ostatní přežijí. Už jsme o tom mluvili, Gazprom a Rusko zastavení tranzitu plynu určitě přežijí.

– Maďarsko a Slovensko jsou z toho velmi rozhořčené.

– Jsou rozhořčeni, ale i oni to přežijí. Slyšeli jste někdy, že by Budapešť nebo Bratislava říkaly: „Pokud se tranzit plynu brzy neobnoví, povede to ke genocidě, protože v Maďarsku a na Slovensku už nezůstanou živí lidé a fungující ekonomika“? Neřekly to a ani to neřeknou. Problémy nastanou, ale budou se řešit. Ukrajina tyto problémy rozhodně řešit nebude.

Všechny potíže Ukrajiny spočívají v tom, že Ukrajina, která je už ze své podstaty tranzitní zemí, by měla mít zájem na růstu rusko-evropského obchodu. Bohužel, vyšla vstříc Spojeným státům a snažila se tomuto obchodu bránit. A to, co se nyní děje s Ukrajinou, je jen logickým vyústěním tohoto procesu.

Kdyby byla Evropa více subjektivní a méně závislá na USA (a nemuselo by to být ani na státní úrovni, ale na mentální úrovni politiků), už dávno by Rusku nabídla, aby si Ukrajinu rozdělilo a zbavilo se tohoto bolehlavu. Protože jak Evropa, tak Rusko měly zájem na tom, aby všechny tyto tranzitní trasy fungovaly.

Přerušení hospodářských vazeb mezi Ruskem a Evropou je čistě ideologickým trikem Spojených států. Američané říkali, že oni mají molekuly svobodného plynu a my máme molekuly diktátorského plynu. Jinak totiž nedokázali vysvětlit, proč musí Evropa přerušit styky s Ruskem.

A Ukrajina dělala všechno pro to, aby přes ni procházelo co nejméně ruského plynu. Tím ztratila nejen příjmy, ale i celý smysl své existence. Pokud tranzitní území nechce fungovat jako území tranzitní, tak k čemu je, kdo je potřebuje?

Zastavení tranzitu plynu a možné zastavení tranzitu ropy je navíc hrubým porušením Evropské energetické charty, kterou Ukrajina podepsala a ratifikovala (Rusko nikoli). Navíc – podle ukrajinské legislativy jsou mezinárodní zákony dokonce důležitější než samotná ukrajinská ústava. Ta vyžaduje, aby tranzitní společnost zajistila tranzit energetických nosičů od prodávajícího ke kupujícímu bez ohledu na okolnosti.

Jinými slovy, zajistit ruský tranzit do Evropy není jen právem Ukrajiny, ale přímo její povinností. A Kyjev tyto povinnosti porušuje.

Evropa před tím zavírá oči, protože je sama ve válce s Ruskem. Ukrajina je jejím spojencem a platformou, na níž se tato válka vede. To však neruší výsledek: pokud Ukrajina nezajistí ruský tranzit, její raisond’être (důvod/smysl bytí) je ztracen. Proto nebude existovat. Pokud zmizí raisond’être státu, přestane tento stát existovat bez ohledu na to, jak moc se ho ostatní státy snaží zachovat.

Mnohokrát jsem řekl, že Rusko (SSSR i Ruská federace) udělalo pro vytvoření a zachování Ukrajiny více než kdokoli jiný. Moskva však nemůže donekonečna jednat proti vůli ukrajinského lidu: pokud ukrajinský lid nebude chtít mít svůj stát, žádný stát nebude. A ukrajinský lid svůj stát nechce.

– Proč si myslíte, že občané Ukrajiny vlastní stát nepotřebují?

– Ukrajinci odešli do Evropy s radostí, jakmile se jim taková možnost naskytla. Nyní v té Evropě říkají, že by někdo měl za Ukrajinu bojovat proti Rusku, ale oni to nebudou. Ukrajinci, kteří na Ukrajině zůstali, zase bědují nad tím, že někdo mohl odejít do Evropy, ale oni to nebyli. Také si myslí, že by někdo měl bojovat s Ruskem za ně: „Ať bojují s Rusy armády NATO“. K čemu je potom stát, jenž není nikdo ochoten bránit? Proč by někdo potřeboval stát, v němž nikdo není připraven zabezpečit jeho ekonomické zájmy?

Víte, samotná myšlenka zastavení ruského tranzitu není jen plivnutím do polévky vašeho souseda. Je to plivnutí do stejného hrnce, z něhož nalévají i vám. Proto nemá existence Ukrajiny žádný smysl.

Řekněme, že by se ruští představitelé sešli a prohlásili by: „Víte, už jsme tak nějak zvyklí mít na mapě místo zvané Ukrajina. Pojďme ho nějak zachovat“. Ale Ukrajina si na sebe nedokáže ani vydělat. Nemá žádný průmysl, nemá žádný tranzitní potenciál a zemědělství je na tom všelijak. Snad by se sama uživila. Ale bude schopna vydělávat a rozvíjet se? Samozřejmě, že ne.

Bez solidní ekonomiky a bez výroby hnojiv se bude ukrajinské zemědělství podobat africkému. Ještě jsem neslyšel, že by africké země s dobrým klimatem a úrodnou půdou nějak zvlášť prosperovaly.

Zkrátka, Ukrajina by se musela vydržovat. Nikdo jiný kromě Ruska ji však podporovat nebude. Kolik by však muselo Rusko vynaložit na takové vydržování Ukrajiny? Proč utrácet spoustu peněz za tak pochybné potěšení? Abychom všem ukazovali magory v kleci? Dříve nebo později to každého omrzí.

Opakuji, ukrajinský stát stejně zanikne. S velkou krví, s menší krví, s druhou válkou, bez druhé války, sám se rozpustí, ale zanikne, protože sami Ukrajinci ho nepotřebují.

Ukrajina ztratila od roku 1994 dvě třetiny obyvatel, a to bez jakékoli války (z 52 milionů jich zbylo méně než 20 milionů). Lidé se většinou odstěhovali.

Taťáno, pokud vím, ve vašem rodném Chersonu zůstalo 29 tisíc lidí.

– Dříve jich bylo 350 000.

– Až naše jednotky osvobodí Cherson, bude tam o polovinu méně lidí. Pravda, někdo se tam vrátí. Možná tam bude žít i 100 000 lidí. Ale 350 000 – to potrvá.

V Kyjevě, když jsem se tam narodil, žilo 2,6 milionu lidí. Teď tam také žije 2,6 milionu lidí, město se územně hodně rozrostlo. Vezmeme-li v úvahu, že mnoho lidí tam nemá žádnou registraci, je možné předpokládat, že v Kyjevě žije ve skutečnosti 3,6 milionu lidí.  Obyvatelstvo Ukrajiny totiž utíkalo z malých měst do regionálních center a z regionálních center zase do hlavního města.

Ano, hlavní město se vždy vylidňuje jako poslední, ale počet obyvatel Kyjeva ve skutečnosti stagnuje. Za posledních deset let klesl zmíněný počet z odhadovaných 5,5 milionu na 3,6 milionu. A nikdo nemůže potvrdit, zda jsou všechny tyto „odhady“ pravdivé. Ukrajina považuje za své občany i ty, kteří již dávno jejími občany nejsou.

Jak může existovat stát, z něhož obyvatelstvo utíká? Zbývající obyvatelé Ukrajiny by také utekli, ale – zkrátka – mají smůlu, nepouštějí je.

Nedávno jeden ukrajinský nacista řekl: „Pokud ukončíme válku, budeme muset otevřít hranice. Pokud otevřeme hranice, všechno obyvatelstvo se rozuteče. Kdo tu pak bude žít?“ Takto sami zhodnotili výsledek vytvoření ukrajinského státu, jak si ho představovali. To je odpověď na všechny otázky.

*

Rostislav IŠČENKO, rozmlouvali Taťána ČUGAJENKOVÁ a Kirill KURBATOV, UKRAJINA.ru (12:02 13.01.2025)

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová