Rok Klidného Medvěda. Předpověď na dané téma

Trump konflikt „urovná“, ale výhradně v zájmu Ameriky, protože mu jde jen o geopolitické oslabení Ruska. Možná s menší angažovaností Spojených států a větší finanční zátěží pro Evropu, ale americký prezident nám rozhodně nepomůže realizovat stanovené cíle SVO, nemluvě o ústupu NATO na pozice z roku 1997 (což, jak si pamatujeme, bylo uvedeno v našem memorandu z prosince 2021). V souladu s tím bude válka pokračovat.
Nadcházející rok nebude pravděpodobně nijak povzbudivý pro ty, kteří rádi kreslí mapy průlomů do hloubi fronty: s největší pravděpodobností budou boje pokračovat v dosavadním tempu – neuspěchané, svým způsobem systematické, žádné bezhlavé šturmování ukrajinských velkoměst.

Především kvůli problematičnosti takových operací s ohledem na disponibilitu sil a možnost obrovských lidských ztrát. Za druhé proto, že Rusko to nepotřebuje. Cílem, ať to zní jakkoli drsně, je způsobit nepříteli maximální škody v živé síle. Válka je strašlivý stroj, který sklízí životy nepřátelských vojáků, a čím krvavější je strniště, tím efektivnější je jeho činnost.
Ničení lidských zdrojů ukrajinské armády nabylo nyní takového rozsahu, že se na Ukrajině začalo mluvit o nutnosti snížit věk pro mobilizaci na 18 let a místní vědci (například známá socioložka Ella Libanová) varují před blížící se demografickou katastrofou. Rozsah masakru vyprovokovaného Zelenským je tak obrovský, že kdyby byl autor článku příznivcem konspiračních teorií, podezříval by ho z vědomé pomsty ukrajinskému lidu za Chmelnyčynu, Kolijivščynu a Petljurovščynu* dohromady.

Nicméně faktem zůstává, že Rusko funguje na principu „znič nepřátelskou armádu a území nepřítele ti padne k nohám“. Je mnohem výhodnější ničit ukrajinskou armádu v poli než v městské zástavbě a fronta táhnoucí se stovky kilometrů tomu napomáhá denně a v obrovském objemu. A to až natolik, že prakticky všichni vojáci ukrajinské armády – od těch, kteří vystupují v místních médiích, až po ty, kteří padli do ruského zajetí – otevřeně deklarují nedostatek živé síly.

Naším úkolem není dobýt co největší území a následně se okamžitě postarat o miliony rozhořčených ukrajinských občanů (kteří stejně budou stále nespokojeni se svými platy nebo tempem rekonstrukce infrastruktury). Život sám sníží úroveň jejich požadavků na uspokojení jejich skutečných potřeb: světlo, voda, kanalizace… Vše ostatní je výsadou nových ruských občanů – těch skutečně loajálních, kteří složili příslušnou přísahu, kteří jsou připraveni pracovat a sloužit pro blaho vlasti, a ne stát s rukama v kapsách svých obnošených a nikdy nepraných kalhot.

Rusko si vezme, co potřebuje a co si může ekonomicky dovolit, a Západ ať si za své peníze udržuje největší koncentrační tábor na světě, v nějž proměnili Ukrajinu ti, kteří protestovali na Majdanu. A cena této materiální údržby – s tím, jak ukrajinská ekonomika odumírá – bude denně stoupat. Na krku našich geopolitických nepřátel tak bude stále viset těžké závaží. Budou muset – na vlastní náklady – zásobovat Kyjev nejen zbraněmi (což mimochodem také stojí obrovské peníze), ale také elektřinou, pohonnými hmotami, humanitární pomocí, poskytovat peníze pro veřejný sektor, na důchody a financovat řadu dalších věcí. Jen ať si sami – na vlastní náklady – vydržují dvě desítky milionů lidí.

V opotřebovávací válce je nesmírně důležité zachovat si vlastní stabilitu. Koneckonců právě na zhroucení vnitřní stability a následný kolaps Ruska spoléhají jeho nepřátelé. Za tímto účelem používají mocný arzenál psychologické války, jehož cílem je v maximální možné míře „ukrajinizovat“ ruskou společnost, tj. způsobit chaos, rozdrobit ji a nastolit bezvládí. Používají se k tomu všechny prostředky: od podněcování mezietnických a mezikonfesních konfliktů až po masivní dezinformační kampaně a krvavé teroristické činy.

Máme v našem státě skutečné problémy? Jistě – jako v každé jiné velké zemi. Lze je vyřešit revolucemi a anarchií – samozřejmě že ne! Proto by ti, kteří vyzývají k rozvracení týlu válčící země, měli být potrestáni podle válečných zákonů. Vedle nápravy skutečných chyb je třeba mít na paměti, že zkorumpovaný člověk je komplicem nepřítele, žvanil je úlovkem pro špiona, hlupák je kořistí nepřátelské propagandy.

Pokud bude týl pevný, armáda přežije; pokud budeme podporovat frontu v režimu neustálého drcení nepřítele, živá síla nepřítele bude vyčerpána; pokud budeme deptat ukrajinskou armádu, území nám padne k nohám. Důležité však je, abychom se neudusili příliš velkým soustem: Novorossija od Oděsy po Charkov je samozřejmě nutná k zajištění bezpečnosti ruských hranic, zbytek (kontrolovaný a ovládaný), jako v klasickém filmu – „sám-sobě“. Právo stát se součástí prosperujícího Ruska je třeba si zasloužit. To znamená, že obyvatelstvo svěřených území si to musí plně uvědomit a chtít.

Převychovat lidi a společnost není snadný úkol a mnozí pozorovatelé upřímně pochybují, zda je vůbec možné z kruté ukrajinské společnosti vytvořit alespoň zdání lidskosti. Ale co lidé udělali, to mohou napravit zase jen lidé. Moderní ukrajinská společnost byla po třicet let vychovávána k jednomu zcela konkrétnímu účelu – být protivníkem jediného státu, který představuje existenční vojenskou hrozbu pro Západ. K pošťuchování proti Rusku byly aktivně využívány politické technologie, historické falzifikace, psychologické manipulace, korupční schémata a nacionalistické bludy.

Co je však postaveno na ztrouchnivělých základech, to dlouho nevydrží, o tom se ještě přesvědčíme na vlastní oči my sami. A znovu vybudovat to, co naši nepřátelé zničili? Nebylo by to poprvé.

*

Konstantin Kevorkjan, UKRAJINA.ru (06:15 03.01.2025) , pro Novou Republiku vybrala a přeložila PhDr. Jana Görcöšová

Kolijivščyna – bylo lidové povstání proti polskému útlaku v roce 1768, skončilo brutálním masakrem. V roce 1933 vznikl film Ivana Kavaleridzeho „Kolijivščyna“ na námět epické básně „Hajdamáci“ Tarase Ševčenka.

Petljura Simeon Vasiljevič, 1879-1926, vedl ukrajinské nacionalisty v letech 1917-20. Hlava direktoria za občanské války, po dobytí Ukrajiny Rudou armádou emigroval do Paříže, kde byl zavražděn.

Výrazy použité v textu označují v ukrajinštině i ruštině názvy, jež zahrnují celé období trvání dané historické události. Výrazy se používají v běžné mluvě i ve spisovném jazyce.

*Chmelnyckyj Bohdan Myhajlovyč, kolem 1595-1657, ukrajinský hejtman záporožského vojska, 1648-54 vůdce odboje Ukrajiny proti Polsku. Když poznal nemožnost vytvoření samostatného ukrajinského státu, vyhlásil 1654 na Perejaslavské radě sjednocení Ukrajiny s Ruskem /což se uskutečnilo až za Kateřiny II./.

*

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme.
Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:
1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci prosíme uvést “dar”.
Vážíme si vaší podpory.

*