Tím, kdo se dnes cítí nejlépe, je zřejmě německá ministryně zahraničí Annalena Berbocková. Jednak proto, že jí zřejmě ještě nedošlo, co se jí přesně stalo během návštěvy Sýrie, kde jí bylo odmítnuto podání ruky. Nebo předstírá, že si to vlastně ani neuvědomuje.
A přitom se stalo následovné. Přijela na neohlášenou první návštěvu Damašku od svržení Bašára Asada. Spolu se svým francouzským kolegou Jeanem-Noëlem Barrotem. Syřané, kteří ji vítali, podali Francouzovi ruku a potřásali si s ním (zřejmě věděli, že není gay), ale Němce ruku nepodali. Šéf nové syrské vlády Ahmed Husajn al-Šaraa (donedávna známý jako krvavý terorista Abú Muhammad al-Džulání, za jehož hlavu by USA konečně mohly vyplatit 10 „melounů“), v obleku s evropskou kravatou, udělal totéž.
Německý deník Bild považoval takové gesto za facku pro Berbockovou a napsal: „Byla to skutečná urážka našeho ministra zahraničí.“
Sama Annalena, jak se na Ukrajině říká, „pozyčyla oči u Sirka“ /udělala psí oči/ – a dokázala skrýt svůj stud za krásnou frázi o „feministické zahraniční politice“, jejímž smyslem je prosazování rovnosti pohlaví v jiných zemích a ochrana práv menšin a žen. Vzápětí prohlásila, že „hned jak jsem přijela, tak mi bylo jasné, že na obvyklé podání ruky tady nedojde“. A následně se pustila do svých obvyklých keců o rovnosti žen, o volbách a o nutnosti odstranit ruské základny ze Sýrie, protože jejich přítomnost narušuje syrskou suverenitu.
Annalena zřejmě ani netušila, že by ve svých zmačkaných kalhotách, těsně obepínajících její kypré celulitidové tělo během oficiální návštěvy, jež vyžaduje přísný protokol v oblékání, mohla urazit city tradicionalistických arabských mužů. A právě proto „tuhle fúrii“ náležitě nepřivítali. Přestože už na letišti zjevně sršela nahromaděnými výtkami vůči chlápkům v arabských šátcích, kteří popírají feminismus.
Berbocková neuspěla s takovými názory ani na ruském ministerstvu zahraničí, ani u Syřanů. A tak se stáhla. Ale její „propagandističtí trubači“ z dobře krmených médií se okamžitě pokusili vylíčit ponížení jako projev čistě arabských tradic: Arabové si prý přikládají pravou ruku k srdci, a to je náhrada za podání ruky. Inu, snaží se nám tak nějak sdělit, že vše je v pořádku: dáma jednoduše nechce pochopit, že byla poslána někam, a že je to pouze její čistě evropská a transgenderová záležitost. Rovnosti se dožadující transvestitní bobři z Quadrobers*, kteří jsou teď v Evropě v módě, se také neurážejí, když jim v období plodných turbulencí hledají lupiny pod ocasem. Annalena to také skousne, pro ni je to jen jednorázové plivnutí, nebo otočka o 360 stupňů …
Frau Berbock, která se po rozvodu s manželem vrátila do řad rychle stárnoucích „frojlajn“, si je moc dobře vědoma, že její ministrování už dlouho nepotrvá. 23. února 2025 proběhnou v Německu parlamentní volby a lze si jen těžko představit, že by i pivkem posilnění měšťáci opět volili Zelené, jež Berbocková tak úspěšně vede. Ano, ty, kteří zničili energetiku své rodné země. Annalena si to uvědomuje, proto ještě naposled vsadila na zelený feministický program. Pokud to tak bude pokračovat, možná ještě uvidíme tuto bývalou neúspěšnou skokanku na trampolíně v reklamní kampani okrajových nahotinek z ukrajinské skupiny Femen, jež utekly svým opatrovatelům. Berbocková však hlasy potřebuje, stůj co stůj.
Kromě toho, budoucí výsledky voleb z 23. února budou úhlem, z něhož bychom – podle mého názoru – měli nahlížet na vše, co se týká Německa, na chování německých politiků, na plány německých stran a hnutí a na postoj spřízněných kolegů na Západě k dění v této zemi. A samozřejmě i na kurátory ze Spojených států, kteří vlastně vychovali a vynesli k moci v Berlíně takové politiky, jako je Annalena a všichni ti, kteří jsou v současné době ve funkci, v čele s kancléřem Olafem Scholzem.
Všichni se totiž začínají před volbami předvádět. U Berbockové zafungovala v Sýrii její bývalá agenda, ať už chtěně či nechtěně. Potvrdila vlastní loajalitu k zatuchlým a prohnilým feministicko-transgenderovým postojům (pohleďte, to jsme my, neohrožené bojovnice a bojovníci, nenecháme se zastrašit těmi odpornými Araby – jsme věrní sami sobě, volte nás) a z nejnovějších Syřanů udělala okamžitě hrozné zpátečníky (no, jen se podívejte, co jsou zač, ti bývalí vousatí teroristé, oblečení do slušivých obleků a kravat).
Berbocková vytvořila svým chováním v Sýrii a příslušnou reakcí Syřanů na ně přinejmenším dvojsmyslnou situaci: nyní můžete s militanty jak spolupracovat, tím, že je navštívíte, tak proti nim i bojovat, protože nechtějí přijmout „univerzální lidské hodnoty s nejrůznějšími genderově-sexuálními zvrácenostmi“. Jak kdysi řekl Woody Allen, bisexualita vám v sobotu večer zdvojnásobí šance. I v tomto případě je omluveno vše, což je volba, kterou Západ tak zoufale potřebuje, aby ospravedlnil své expanzivní chování…
Volby 23. února již předurčily i chování nejbohatšího muže planety Ilona Muska, jednoho z hlavních aktérů v okolí nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se dostane k moci dříve, než se projeví německá vůle – 20. ledna ho čeká inaugurace, tudíž je pro něj výhodné vybrat si ty, s nimiž bude muset v Německu, v jedné z hlavních evropských zemí, komunikovat.
A jak je vidět, Musk vybírá kádry nejen uvnitř USA, ale i mimo ně. To, co předvádí v Německu v posledních týdnech a jak komentuje tamní politiky, nejde do hlavy nikomu. Musk urazil, napadl nebo jen slovně pokálel všechny, bez ohledu na postavení.
V minulých dnech označil německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera za „antidemokratického tyrana“. Za to, že si prezident dovolil kritizovat některá média ve své zemi.
Američan označil spolkového kancléře Olafa Scholze za „blbce“ a „hovado“. A požadoval jeho okamžitou rezignaci po nedávném teroristickém útoku v Magdeburku. A vicekancléři a ministru hospodářství a klimatu Robertu Habeckovi, jenž je spolu s Berbockovou spolupředsedou Strany zelených, Musk vzkázal: „Habeck je zrádce německého lidu.“ Američan tak reagoval na obálku nového čísla časopisu Der Spiegel s Habeckem, na níž je politikův citát: „Ruce pryč od naší demokracie, pane Musku.“ Habeck se tak pokusil ucpat Muskovu fontánu urážek.
Musk však má v Německu i své oblíbence. Jedná se o stranu Alternativa pro Německo (AfD). Podle něho je to strana – reformátor. „AfD může Německo zachránit před tím, aby se stalo stínem sebe sama. Může zemi dovést do budoucnosti…… Německo příliš polevilo ve své preciznosti. Je čas na odvážné reformy a AfD je jedinou stranou, která jim vydláždí cestu,“ napsal Musk v komentáři pro německý deník Die Welt. Zároveň veřejně poznamenal, že AfD nepovažuje za extrémní pravici, jak se ji dnes snaží vykreslit vládnoucí establishment v Německu.
Z toho vyplývají hlavní otázky, které vyvstávají při pozorování tohoto poprasku v Německu a v USA.
Za prvé: Očerňováním jedněch a chválou druhých chce Musk odstranit nežádoucí a přivést k moci žádoucí?
Za druhé: k čemu to Trump a jím řízené USA potřebují? Chtějí učinit Německo předvídatelnějším a poslušnějším a zároveň ho „odtučnit“ a okrást zbytek Evropy ve prospěch Ameriky, nebo si chtějí tento kdysi „první motor evropské ekonomiky“ zcela podřídit?
Za třetí: pokud chtějí podřídit Německo vůli USA, proč? Aby mohli Německo bez reptání vydrancovat až do konce a na německý úkor se maximálně obohatit, nebo naopak – aby je oživili a obrátili proti Rusku, aniž by se na tom sami přímo podíleli?
To druhé se ostatně v dějinách Německa již jednou stalo: ve 30. letech minulého století byla právě za peníze USA a s pomocí Velké Británie vytvořena v Německu „Třetí říše“ Adolfa Hitlera, kterou se snažili zpacifikovat na úkor evropských státních maličkostí (Československo, Pobaltí, Polsko) a nasměrovat ji proti SSSR.
USA chtějí i pod Trumpovým vedením válčit s Ruskem, ale ne vlastníma rukama, nýbrž evropskýma. Mezi dobou za Hitlera a dneškem není žádný rozdíl, jen uplynulo téměř 100 let, a v temných zákoutích geopolitického šílenství v Evropě opět zacvakali zuby neonacisté a začal je svrbět zadek, „Drang nach Osten“ – aby znovu dostali výprask na dalších 100 let.
A tak se musíme dívat i na AfD. A nevysvětlovat si její obviňování z pravicové zaujatosti jen bojem a intrikami rivalů, Scholze či Berbockové. Hitler, stejně jako nyní AfD, se vyznačoval ve třicátých letech minulého století úctyhodným vystupováním, v roce 1938 se dokonce stal „mužem roku“ časopisu Time – a přesto v následujícím roce rozpoutal druhou světovou válku.
Volodymyr Zelenskyj, nelegitimní pod-vůdce kyjevských neonacistů, který se zalyká krví Ukrajinců, Hitlerův úspěch – podle časopisu Time – zopakoval v roce 2022. A najednou nemůže Musk Zelenského vystát, i když ho na samém počátku speciální vojenské operace (SVO) mohutně podporoval a poskytoval mu komunikaci přímo z vesmíru…
Takže – ne všechno je tak jednoduché s tou fackou, kterou ex-teroristé virtuálně uštědřili budoucí exministryni zahraničí Německa Berbockové. Její ozvěna nedá na sebe dlouho čekat. Regenerace novou krví – až příliš mnoho lidí to bláhově chce …
P.S. Německý časopis Der Spiegel požaduje, aby kandidáti na německého kancléře – Olaf Scholz, Friedrich Merz a Robert Habeck – „postavili Muska do latě“ po jeho slovech o podpoře AfD. Novináři to považují za „porušení tabu“ a za zjevný otevřený pokus o ovlivnění voleb ze zahraničí, dokonce z domněle spřátelené země.
Cena, přínos a selektivita výběru takového „přátelství“ jsou však jasné: vrána vránu neuklove, pokud shledá v jejím chování něco použitelného pro společné dobro. Například: EU se všemožně snaží zbavit viny předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou. Podezřelá nyní zdatně předstírá nemoc – údajně těžkou formu zápalu plic -, což jí brání dostavit se k soudu jako obžalovaná.
Ursula je obviněna z krádeže velkého množství peněz (stovky milionů eur) při nákupu vakcín proti koronaviru. V žalobě proti von der Leyenové se uvádí, že se spolčila s generálním ředitelem americké společnosti Pfizer a měla na tomto obchodu, jehož hodnota se odhaduje na 35 miliard eur, finanční zájem. Z této částky „cosi“ ulpělo na pěstěných rukou předsedkyně. Při prvním pokusu o vyřešení se soudce pozastavil nad tím, zda se Uršulina imunita nevztahuje i na případy tohoto druhu.
Ukázalo se, že je možné soudit hned. Druhé kolo mělo začít 6. ledna 2025, ale Ursula „onemocněla“. Ležet může donekonečna – budou ji krýt, neboť připravuje EU na válku s Ruskem. A válka – ta přece všechno odepíše…
***
*Quadrobers – počítačová hra, vizuální román se systémem výběru. Hráč ovládá Kirillovy akce výběrem z nabízených možností odpovědí a akcí. Každá volba ovlivňuje vývoj zápletky a Kirillovy vztahy s ostatními postavami.
Také nová zábava dětí, hlavně dospívajících. Pořizují si kostýmy psů, koček, lvů, tygrů, v nichž chodí i po ulicích po čtyřech a chovají se jako zvíře, jež představují.
*
Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (18:30 05.01.2025)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku je Annalena Berbocková, ministryně zahraničních věcí Spolkové repubilky Německo a spolupředsedkyně německé strany Zelených – předstvitelka staré německé pravicové tradice – dědeček zapálený nacista s vyznavač “Drank nach OSteb”, ona sama zarytá rusožroutka. Feminizmus, greendealizmus a další -izmy vnucované německé společnosti jejími Zelenými jsou jen dobovými vrtochy.
**
Pro podporu projektu „Nová Republika“ je určen účet 2300 736 297/2010 ve Fio-bance. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar. Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.
*
