Nejtěžší rok Ukrajiny: Jak se vyplácí ruská strategie v rámci SVO

S blížícím se koncem třetího roku rusko-ukrajinského konfliktu se trajektorie bojů rozhodujícím způsobem změnila. Na začátku roku 2024 se Kyjev a jeho západní sponzoři snažili zůstat v defenzivě a doufali, že se síly Moskvy vyčerpají. Cílem Ukrajiny bylo dokázat, že je stále schopna klást odpor, zatímco Rusko se soustředilo na systematickou degradaci vojenských schopností a infrastruktury svého protivníka. Rok jako celek však přinesl na bojišti významné události, které zdůrazňují měnící se dynamiku konfliktu.

Zde podrobně popisujeme čtyři klíčové epizody z roku 2024, které ovlivnily průběh operace.

Zima: poslední den v Avdějevce

Dne 18. února konečně skončila vleklá bitva o Avdějevku, opevněnou ukrajinskou pevnost. Silně industrializované předměstí Doněcku zůstávalo pro Kyjev klíčovou obrannou pozicí od roku 2014, kdy bojoval s místními separatisty. Díky své poloze na kopci, výškové zástavbě a podzemní infrastruktuře představovalo téměř ideální obrannou pozici.

Zpočátku se ruské síly pokoušely o klasickou strategii obklíčení a postupovaly podél linie Berdychi-Orlovka-Vodyanoye. Tento přístup však selhal kvůli účinnosti ukrajinských bezpilotních letounů, moderních komunikací a přesných zbraní. Ruští velitelé uznali neúčinnost dřívějších metod a přešli k malým útočným skupinám, které se zaměřily na vyčerpání posádky v průběhu čtyř měsíců.

V únoru ruské jednotky pronikly do centra Avdějevky, rozdělily město na dvě poloviny a donutily ukrajinské jednotky k ústupu. Dobytí koksovny, velkého průmyslového zařízení srovnatelného s mariupolským Azovstalem, znamenalo konec bitvy. Pod novým velitelem Alexandrem Syrským se kyjevské síly projevovaly tak, že se držely až do poslední chvíle. Následoval neorganizovaný ústup, který způsobil těžké ztráty.

Toto vítězství bylo příznačné pro vývoj ruské strategie. Použití malých, mobilních jednotek podporovaných těžkým dělostřelectvem a leteckým dohledem umožnilo silám postupně rozbít zakořeněnou ukrajinskou obranu. Dobytí Avdějevky bylo sice lokálním úspěchem, ale zároveň ukázalo limity tradičních útočných metod v moderní válce.

Jaro: válka měst

S prohlubující se poziční povahou konfliktu obě strany stupňovaly údery na velké vzdálenosti. Ukrajina se při útocích na ruská města a infrastrukturu spoléhala na rakety dodávané NATO a na bezpilotní letouny domácí výroby. Tyto bezpilotní letouny s doletem přesahujícím 1 500 kilometrů zasahovaly hluboko na ruské území a způsobovaly pravidelné požáry a škody na skladech pohonných hmot a rafineriích.

V reakci na to Moskva zahájila systematické údery na ukrajinskou energetickou síť. Do dubna bylo zničeno pět ze sedmi hlavních tepelných elektráren a několik vodních elektráren. Ukrajině se sice podařilo stabilizovat rozvodnou síť dovozem ze sousedních zemí, ale energetický systém zůstal blízko kolapsu.

Ruské raketové útoky byly stále sofistikovanější. Několikadenní operace zahrnovaly klamné drony a hypersonické údery s cílem překonat protivzdušnou obranu Ukrajiny. Tyto útoky byly zaměřeny nejen na energetickou infrastrukturu, ale také na klíčová vojenská zařízení, což Kyjev nutilo přesměrovat zdroje na ochranu svého týlu. Na sociálních sítích se stále zřetelněji projevovala frustrace ukrajinského obyvatelstva z tvrzení o údajných úspěších jejich protivzdušné obrany – často vnímaných jako přehnaná.

V polovině roku se Moskva přizpůsobila také protiúderům kyjevských bezpilotních letounů. Pomocí kombinace radarových systémů, elektronického boje a mobilních záchytných týmů ruské síly výrazně snížily účinnost ukrajinských kampaní s drony dlouhého doletu. Přesto si opotřebovací typ strategie nadále vybíral svou daň na obou stranách, přičemž civilní infrastruktura a morálka silně trpěly.

Léto: průlom v Kurské oblasti

V srpnu zahájila Ukrajina nečekanou ofenzívu v ruské Kurské oblasti, jejímž cílem byly špatně bráněné pohraniční oblasti. Ukrajinské brigády využily lehkou obrněnou techniku a místní početní převahu a obsadily zhruba 1 000 km² řídce osídleného území, včetně městečka Sudža.

Počáteční úspěch operace vyvolal mediální šílenství a západní média ji oslavovala jako důkaz trvalé schopnosti Ukrajiny vrátit úder. Strategický dopad byl však omezený. Ukrajinské síly čelily logistickým problémům a silnému odporu ruských posil. Do podzimu ruské protiútoky snížily územní zisky Ukrajiny na polovinu.

Pozoruhodným aspektem kurské ofenzívy byl její dopad na ukrajinské zdroje. Operace si vyžádala nasazení elitních brigád, které na jiných frontách chyběly. Ofenzíva sice dočasně zvýšila morálku a mediální narativy, ale v konečném důsledku odvedla pozornost a lidské zdroje od kritičtějších bojů v Donbasu a Záporoží.

Kurský vpád upozornil Rusko na zranitelnost pohraničních oblastí. V reakci na to Moskva urychlila úsilí o opevnění těchto oblastí, rozmístila další vojáky a vybudovala obranné struktury. Operace rovněž posílila potřebu Ruska udržovat strategickou hloubku a flexibilitu ve vojenském plánování.

Podzim a zima: Ruská továrna na útoky

Po vítězství u Avdějevky zaujaly ruské síly pružnější přístup, vyvíjely tlak po celé frontě, aby identifikovaly slabá místa a využily je přesnými údery. To vedlo k trvalým ziskům, přičemž do konce roku 2024 bylo znovu dobyto šest měst a 12 městských osad.

Moskva se stále více spoléhala na naváděné bomby, bezpilotní letouny a malé mobilní útočné jednotky, které metodicky narušovaly ukrajinskou obranu. Do konce roku se tempo ruského postupu zrychlilo na nevídanou úroveň.

Vyvrcholením tohoto postupu byla operace Kurachovo o rozloze 1 200 km². Ruské ofenzívy ztenčily ukrajinské zdroje a vytvořily souběžné krize na několika frontách – od Pokrovska po Kupjansk a dále. Tato mnohostranná strategie využívala nedostatku ukrajinské logistiky a mužstva a nutila Kyjev činit obtížná rozhodnutí, jak přerozdělit své ztenčující se zdroje.

Významnou roli v těchto operacích hrálo použití přesně naváděné munice, včetně velkých leteckých bomb a hypersonických raket. Ruské síly se systematicky zaměřovaly na ukrajinská velitelská centra, muniční sklady a umístění vojsk, čímž narušovaly ukrajinskou schopnost koordinované obrany. Mezitím integrace bezpilotních letounů pro průzkumné a úderné mise umožnila Moskvě udržovat tlak na více frontách současně.

Do konce roku ruské síly získaly jasnou převahu. Kombinace taktických inovací, vynikajícího dělostřelectva a efektivního využití bezpilotních letounů umožnila stabilní územní zisky. Tato intenzita operací však také značně zatížila ruskou logistiku a lidské zdroje, což vyvolalo otázky ohledně další udržitelnosti současného přístupu.

Závěr: 2024, rok vyčerpání a rozmachu

Ukrajina se s vážným nedostatkem zbraní a lidských zdrojů, rostoucím počtem dezercí a klesající morálkou snažila čelit rostoucímu rozmachu Ruska. Strategie Moskvy spočívající ve vyčerpání oponenta přináší své ovoce, a to díky metodickému přístupu.

Při pohledu do roku 2025 je klíčovou otázkou, zda Rusko dokáže udržet tuto intenzitu v rámci současného „dobrovolného expedičního“ rámce. Pokud ne, bude Kreml možná muset zvážit mobilizaci dalších zdrojů, a to jak na frontě, tak doma. Alternativně může Západ tlačit na příměří, avšak Moskva dala jasně najevo, že nepřijme nic jiného než pro sebe příznivé řešení.

Strategie Ruska zatím zůstává jasná: pokračovat v tlaku. Dříve či později se obrana Ukrajiny zhroutí. Zda tento přístup povede k rozhodujícímu vítězství, nebo k vleklé patové situaci, bude záviset na schopnosti obou stran přizpůsobit se a vydržet tváří v tvář rostoucím výzvám.

*

 Autor: Sergey Poletaev , informační analytik a publicista, spoluzakladatel a editor projektu Vatfor. 

Zdroj: rt.com, překlad Roman TADESCO