Mýty – nástroj ovládání lidí – 4: Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu

Ze společenského vědomí se systematicky přenášejí do vědomí jednotlivých lidí zkratkovité výpovědi o realitě, které mají charakter axiomu, něčeho, o čem se nepochybuje, co se neanalyzuje, co se prostě přijímá jako nezpochybnitelná pravda. Tyto výroky mají charakter mýtu. Mýty vkládané (implementované) do vědomí lidí vytvoří ve vědomí lidí jakousi kostru – skelet obrazu společnosti, který je falzifikátem. Na vytváření těchto mýtu se podílejí zpravodajské služby, zkorumpovaní a konformní akademici, politici a na konci tohoto řetězce tvoření mýtu jsou média.  Těch, kteří vědí, že tvoří mýtus odvádějící lidi od reality, je malý zlomek.  Neustálým opakováním mýtu v médiích, ve veřejném prostoru a vzdělávacím systému se neustále upevňuje ve vědomí lidí, narůstá jeho neotřesitelnost. S fenoménem nabalující se sněhové koule stále více lidí věří v pravdivost daného mýtu. 

 Stejný zákon byl po rozdělení Československa přijat podle stejného scénáře i na Slovensku. Na Slovensku jsou pod zákonem všechny tři podpisy podpisy komunistů. V Česku je pod zákonem jeden podpis komunisty – stalinisty a zbývající dva patří lidem podezřelým ze spolupráce z STB. Podpis stalinisty je fraška či cynický výsměch. Tento stalinista se ztotožňoval s komunistickou politikou v době, do které se koncentruje většina komunistických zločinů.

Komunistická moc byla předána u kulatých stolů, prvního polistopadového prezidenta zvolili komunisté, první předseda vlády byl dosavadní předseda komunistické organizace na úřadu vlády, komunistický ministr a agent STB. Členy či kandidáty KSČ byla i drtivá většina dosavadních předsedů vlády (Čalfa, Pithart, Zeman, Tošovský, Fischer, Špidla, Babiš, Rusnok). Dokonce i v současnosti, 34 let po listopadovém převratu STB jsou nejvyšší ústavní činitelé normalizační členi KSČ, prezident Petr Pavel, Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž, předseda Ústavního soudu Josef Baxa.

Pokud, jak tvrdí zákon, byl předlistopadový režim protiprávní, nelegální a nelegitimní, jaká je legitimita a legálnost současného režimu, když jeho legitimita tak jednoznačně vychází z „legitimity“ předchozího protiprávního a nelegitimního režimu. Ze žumpy nenaberete pramenitou vodu.

Z hlediska legitimity bychom našli další paradoxy.

2) Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.

• 2(1)Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii.

 Co říká o legitimitě polistopadového režimu skutečnost, že řadu týdnů v polistopadové vládě byl 1. náměstkem ministra vnitra náčelník STB a samotným ministrem vnitra byl agent komunistické vojenské rozvědky, který pro stabilizaci politické situace shromáždil svazky politiků do Fondu Z, který následně zmizel. Tento akt byl potřebný, protože téměř všichni byli agenti STB či zahraničních rozvědek, často obojí.

 Obecným problémem znění zákona jsou implicitní teze, že:

• negativní jevy v komunistickém režimu nebyly přítomné v západních státech;
• v komunistickém režimu se nacházely pouze negativní jevy a nepřinesl nic pozitivního;
• čtyřicetileté období chápe homogenně, bez rozlišení rozdílů např. mezi padesátými lety a léty šedesátými,
• nevysvětluje komunistickou angažovanost politiků a dalších veřejných činitelů coby svéprávných osobností a jejich následnou extrémní kriminalizaci období socializmu. Těžko toto chování vysvětlíme jejich debilitou, spíše se jedná o naprostý nedostatek mravní integrity. Tento nedostatek mravní integrity by je měl vylučovat z veřejného působení. V naší nemocné společnosti je však tento nedostatek naopak předpokladem k politické kariéře (Pavel, Stříž, Baxa).

Z preambule zákona

„za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace“

Validnější prezentací hodnot, než v jakékoliv proklamaci je jejich odvození z jednání jedinců či sociálních entit včetně státu. V zákoně se „tradiční evropské hodnoty nekonkretizují“, napravme proto tento nedostatek. „Podle ovoce poznáte je“ (hodnoty).

Neustále si připomínáme holocaust, jehož zpochybňování je dokonce trestné. Co však genocida severoamerických Indiánů, na jejímž základě byla vybudována USA. Po holocaustu vznikl židovský stát Izrael, rozvíjí se jeho kultura. Při americké genocidě Indiánů nebyly zavražděny pouze miliony Indiánů, ale na rozdíl od holocaustu byly zlikvidovány celé kmeny a kultura Indiánů.

Za celou existenci USA pouze sedmnáct let bylo mírových, kdy USA nevedly agresivní války. Vietnamci se seznamovali s evropskými hodnotami ve dvojím provedení. Nejdříve museli bojovat s Francií a následně s USA. Nechtěli pochopit evropské hodnoty, které říkají že svoboda a suverenita platí pouze pro plutokracii západních kapitalistických států. Za tuto neevropskou svobodu zaplatili v americké vietnamské válce 3-4 miliony mrtvých Vietnamců. Bill Clinton, který před povoláním do vietnamské války utekl do Kanady, již jako prezident bombardoval bývalou Jugoslávii, jejíž představitelé nechtěli pochopit, že USA potřebují Kosovo pro vojenskou základnu.

Kolonializmus, v němž kolonialisté s původními obyvateli kolonií (barbary) jednali hůře než se zvířaty, je další evropská hodnota. Do těchto hodnot patří také převraty a atentáty nepohodlných politiků vykořisťovaných zemí. Na tyto převraty měla USA vypracovaný systém Gladio, který jako na běžícím pásu prováděl převraty a teroristické akty[1] pod cizí vlajkou a korigoval tak demokratické procesy. Připomeňme jen ty nejznámější; převrat v Iránu, v Chile a pokus o převrat na Kubě. Po atentátu amerických a belgických zpravodajských služeb byl zavražděn konžský politik Lumumba, kterého belgická služba pro jistotu rozpustila v kyselině.  Atentáty na prezidenty jsou součástí realizace moci i přímo v USA. Atentáty pokračují i po skončení studené války (Dubček, Fico, Trump).

Ano, komunistický režim nenaplňoval evropské hodnoty. Nejenže československý komunistický režim nikdy neprovedl státní převrat či atentát na představitele cizího státu, ale jeho armáda nevnikla na území žádného cizího státu.

Současný režim popřel československé společenské trauma ze zachraňování socializmu armádami států Varšavské smlouvy a vojenskými expedičními sbory pomáhá USA a Evropské unii zavádět demokracii a lidská práva v jiných zemích. Při realizaci těchto evropských hodnot zahynuly miliony lidí, byly rozvráceny jednotlivé státy a celý region Středního východu.  To, že se následně ukázalo, že důvod k vojenské agresi byl vylhaný, je již jen drobnost (novorozenci v inkubátoru, zbraně hromadného zničení v Iráku).

Občas se setkávám s tvrzením, že mrtví příslušníci jiných států zabití v agresivních válkách jsou něco jiného než zabití bílí Evropané. Zločin je to pouze, pokud jsou zabíjeni příslušníci vlastního státu. Mrtví z cizích států se nepočítají, to je v pořádku. Nevinní mrtví při pádu dvojčat jsou tragédií USA, na rozdíl od mrtvých Srbů po bombardování USA a státy NATO, to bylo přeci „humanitární bombardování“. To jsou také hodnoty evropské civilizace. Židé, Slované, Asiati, Arabové, Indiáni, Černoši mají menší hodnotu než bílí příslušníci západní civilizace. Proto miliony mrtvých zabitých USA a státy NATO a rozvrácené státy jsou jen kolaterální ztráty při zavádění „demokracie a lidských práv“.

 Lidská práva a svobody

Z preambule zákona

„za vědomé porušování lidských práv“

Komunistický režim nepochybně porušoval lidská práva, ovšem toto porušování je permanentní součástí existence lidské civilizace. V Československu existovala třídní diskriminace, zatímco v USA po genocidě Indiánů existovalo otroctví, které vystřídala rasová diskriminace a segregace. Ještě v šedesátých letech, kdy dvě děvčátka šla poprvé do školy pro bíle, musela při této události asistovat armáda. Tak byla lidská práva vlastní americké společnosti.

Francie nejen vedla válku s Vietnamem, který se chtěl vymanit z područí kolonializmu, ale v šedesátých letech při potlačování osvobozování Alžířanů z kolonializmu zabila 135 tisíc Alžířanů, věznila je a mučila způsoby, které se vyrovnaly tomu nejhoršímu mučení gestapa, včetně pouštění elektrického proudu do genitálií žen. Na francouzského prezidenta Ch. de Gaulla, který chtěl dát Alžírsku svobodu bylo provedeno několik atentátů. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy po tom, co mu Muhammad Kaddafí zaplatil volební kampaň, napadl vojensky Libyi, která je dodnes rozvrácenou zemí.

– popravoval a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám…..“,

Na prvním místě v počtu vězňů na 100 tisíc obyvatel jsou Seychely (868), na druhém místě jsou USA (698). V absolutních číslech jsou USA na prvním místě, ve vězeních je 2, 2 milionu Američanů. Každý pátý vězeň na světě je Američan. I z vězenství dokázali Američané udělat kšeft. Věznice se privatizovaly a vězni se stali levnou pracovní silou, což v tržní ekonomice bez přívlastků vyvolává poptávku po vězních.

Americkou věznicí Guantánamo prošlo za posledních dvacet let osm set vězňů, nejen neodsouzených, ale často i bez obvinění anebo i bez viny. Také tito vězni jsou vystaveni brutálnímu mučení a dozorkyně, která se mučením obzvláštně proslavila, se stala ředitelkou CIA. USA měla desítky dalších věznic po celém světě. Tak to jsou ty „tradiční hodnoty evropské civilizace, které komunistický režim programově ničil“.

 „projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní“,

V deklarovaném demokratickém politickém systému probíhá soutěž politických programů a politických stran. Tato soutěž vylučuje násilí. Legitimizace násilného odboje nelze omezit časem a místem. Myšlenky, ideje, názory existují mimo čas a prostor, a proto touto legitimizací zákon legitimizuje politický terorizmus. Střelba na školách v USA, střelba a najíždění autem do davu zákon legitimizuje, protože tím teroristé „na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali odpor proti tomuto režimu“.

Současný režim svou ideovou pozici vyjadřuje také plíživým posunem v hodnocení masových vrahů a teroristů bratrů Mašínových od jejích odsouzení k adoraci jako hrdinů v boji proti komunistickému režimu. Nestoudnou provokací veřejnoprávní televize bylo vysílání filmu o bratrech Mašínech na Nový rok jako součást falzifikace historie. Navíc v době, kdy pozůstalí po obětech vraždění Mašínů ještě žijí.

Komunistický režim v Československu byl důsledkem mezinárodního vývoje v dvacátém století. Zrady západních států (Mnichov: Francie, Anglie) německé agrese a druhé světové války, na jejímž konci západní státy USA a Velká Británie předaly na jednáních na Jaltě a v Postupimi Československo do sféry vlivu Sovětského svazu. Proč zákon nemluví o zločinném chování západních mocností, to přece bylo to podstatné pro existenci komunistického režimu v Československu? Poválečné volby v Československu, po jeho osvobození Sovětským svazem vedly demokraticky k vládě s dominancí komunistické strany. Pokud zákon zpochybňuje legitimitu tohoto uspořádání, tak zpochybňuje legitimitu poválečného uspořádání světa.

Legitimizace vlastizrady

„a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní“.

Československo bylo členem OSN a řady dalších mezinárodních organizaci, vedlo jednání s cizími státy a uzavíralo mezinárodní smlouvy. Jeho legitimita byla mezinárodně nezpochybňována. Je základním lidským právem nesouhlasit s politickým uspořádáním své země a politickými prostředky působit na politickou změnu ve své zemi. Ovšem spolčovat se ve snaze o tuto změnu s cizí mocností je od starověku chápáno jako nejvyšší zločin a vlastizrada. Tento zákon legitimizuje vlastizradu.  Současná vláda však jde opačným, a lze říci totalitním směrem, když pochybným legislativním procesem přijala jako přílepek k jinému zákonu nový trestný čin „neoprávněné činnosti pro cizí moc“. Tento přílepek neprošel Legislativní radou vlády a byl obejit stanovený legislativní proces. Tento režim, tato vláda se nachází ve stavu protiprávní legislativní schizofrenie. Zatímco násilný odboj proti komunistickému režimu je hodný odměny a vyznamenání, ve vztahu k současné vládě je vágně formulovaná „neoprávněná činnost pro cizí moc“ trestným činem. Pokud by rozdílnost přístupu chtěla zdůvodnit demokracií a právním státem v současnosti a jejich neexistencí v komunistickém režimu, bylo by to hodně slabé a hloupé zdůvodnění. Každá vláda o sobě tvrdí, že je demokratická a po jejím pádě o tuto charakteristiku přijde. Současná vláda není demokratická, nedodržuje se Listina základních lidských práv a svobod a neexistuje právní stát.

Adorace majetku, jako základní hodnoty života

„nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva“.

Kriminalizací odlišného politického programu, v demokracii nepřijatelnými prostředky, vyřazuje tento politický program z politické soutěže a staví se tím po bok takovým politickým nástrojům jako je vedoucí úloha strany či nastolení ideologického programu jako jediného možného. Tím si vytváří totalitní legislativní předpolí pro budování nedemokratického politického systému.

Pokud zákon kriminalizuje negaci majetku, měl by také trestně stíhat křesťanství, protože negace majetku bylo jedno z hlavních poselství Ježíše. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, neboť se bude jednoho držet a tím pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Matouš 6:24).  „Jdi prodej svůj majetek a peníze rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak se vrať a staň se mým učedníkem“. (Matouš 19:21). Křesťanské církve se však nemusejí obávat, protože poselství Ježíše neberou příliš vážně. Římsko katolická církev je dokonce jednou z nejbohatších organizací na světě.

Vůči majetku jako dominantní hodnotě života se vymezil také John Lennon, který v legendární písni Imagine říká: „Představte si, že nemáte žádný majetek, chamtivost a hlad jsou k ničemu“. Na Johna Lennona měl FBI metráky spisů, a nakonec byl zavražděn.

Dominantní skutečnou hodnotou evropské a západní civilizace je zisk a majetek získaný jakýmkoliv způsobem. Křesťanství v Ježíšově poselství a socialistická a komunistická ideologie majetek a zisk devalorizují, a proto jsou pro kapitalistický režim nebezpečné a nepřijatelné.

Nepochopitelně a v rozporu se svými hodnotami a ideologií česká politická elita se nevymezuje vůči programu Nového světového řádu, jehož mluvčím je Klaus Schwab. V tomto programu je majetek vymezován daleko drastičtěji než v křesťanství či v komunistické vizi. Velké majetky plutokracie budou zachovány, zatímco občanům bude jejich soukromý majetek odebrán a oni budou šťastni.

 Dezinformace o sovětské okupaci 1968 a americká armáda v Česku

 f)spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.

Formulace bodu f) neodpovídá pravdě a je lživá. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa předsednictvo ÚV KSČ přijalo usnesení, které odsoudilo tuto agresi jako protiprávní, porušující mezinárodní právo. V Radě bezpečnosti OSN československý zástupce přednesl vyjádření napsané JUDr. Miroslavem Polreichem v podstatě stejného obsahu, odmítající vstup vojsk jako protiprávní vojenskou agresi. Stranické a státní politice v roce 1968 lze vyčítat neobratnost, nepředvídavost, ale rozhodně nelze tvrdit, že se „spojila s cizí mocností a od roku 1968 udržovala uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk“. Hlavní postava normalizace Gustav Husák byl odsouzen v politických procesech padesátých let a řadu let vězněn. Koncem šedesátých let byl výraznou postavou společenských reforem a jeho politika po sovětské okupaci byla reakcí na vzniklou mocenskou situaci, nebyl však subjektem vzniku této situace. Dokonce vliv sovětské armády platí spíše pro vznik současného politického režimu. M. Gorbačov vyhrožoval jejím nasazením při ochraně sil vystupujících proti tehdejšímu politickému uspořádání.

Moskevské protokoly podepsali politici za situace, kdy Československo bylo obsazeno armádou o síle 500 tis. vojáků. Samozřejmě každý má právo na svůj názor a preferovat ukrajinskou variantu. Se Zelenským v roce 1968 bychom dnes vypadali podstatně jinak. Ovšem v realitě by asi Zelenský patřil k okupační armádě, protože tato sovětská agrese a okupace byla spíše ukrajinská než ruská (Ukrajinec – generální tajemník ÚV KSSS, sedm členů politbyra, které rozhodlo o agresi, byli Ukrajinci, velitelem celé operace byl Ukrajinec). Přední současný ukrajinský politik Kličko vyrůstal v Československu v rámci okupační rodiny).

Sovětská invaze a následná okupace je traumatem české společnosti, z něhož vyplývá odpor české společnosti proti cizí armádě a cizím základnám na území Česka. Proto do listopadu 1989 Václav Havel požadoval nejen rozpuštění Varšavské smlouvy, ale i NATO, což mu přinášelo sympatie lidí. Po tom, co se nový režim mocensky usadil, Václav Havel tuto svou vizi opustil, tak jako ostatní.

Navzdory uvedenému traumatu s pobytem sovětských vojsk se politická moc nejdříve snažila prosadit americkou vojenskou základnu v Brdech. Od listopadu 1989 se nikdy česká veřejnost tak nesjednotila, jako v odporu proti základně v Brdech. Navzdory odporu společnosti nás před základnou zachránila pouze změna stanoviska amerického prezidenta     B. Obamy.

Ovšem daleko horší situace nastala o několik let později, kdy Fialova vláda, která realizuje jedno rozhodnutí proti českým zájmům za druhým, podepsala Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany. Pokud si někdo do té doby myslel, že jsme suverénní stát, tak nadále si to myslet nemůže. Z této dohody vyplývající americká vojenská základna a američtí vojáci, kteří mohou zasahovat při demonstracích českých občanů, potvrzují koloniální statut České republiky. Proti demonstracím nikdy nezasahovali ani sovětští vojáci. Pokud si někdo klade otázku, koho volit v příštích parlamentních volbách, ať se podívá, kdo v parlamentu hlasoval pro tuto vlastizrádnou smlouvu.

Svoboda slova včera, dnes a zítra

 a)upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým.

Svoboda slova byla nepochybně v komunistickém režimu potlačena. Ovšem sleduji-li vývoj svobody slova od roku 1948, je patrný pozitivní vývoj a porovnám-li například svobodu slova v tradičních médiích jako jsou elektronická média (rozhlas a televize) a tištěná média v druhé polovině šedesátých let se současností, docházím k závěru, že v současnosti je svoboda slova více potlačována.

Od padesátých let jsem nezažil, aby představitel státu vyhrožoval občanům, že pokud vysloví názory odlišné od vládních, budou trestně stíháni se sazbou až 3,5 roku vězení, jako to udělal bývalý komunistický vojenský prokurátor, nyní Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž.  To je absolutní projev totality, který jde již do myšlení lidí.  René Descartes v „Rozpravě o metodě“ vyslovil axiom: „Myslím (pochybuji), proto jsem“. Jedinec se rodí člověkem pouze jako biologický tvor a následným vývojem se stává člověkem v dalších dimenzích. Tedy člověkem ve vyšším smyslu se stává myšlením, včetně pochybování. Jestliže se však dopouštím trestného činu názorem odlišným od vládního, je tím postavena hráz mému myšlení. Věta je napsaná či vyslovená myšlenka a pokud může být vyslovená myšlenka trestným činem, myšlením jsem v permanentním ohrožení trestným stíháním.  Copak znám vždy názory vlády, a tudíž ani nemohu vědět, kdy se dopouštím trestného činu. Proto je nejbezpečnější nemyslet a pouze opakovat vládní mediální floskule.

Tím Igor Stříž a tento politický systém likvidují člověka v jeho vyšší lidské dimenzi a degradují ho na biologického tvora. I. Stříž a tento politický režim systémově usiluje o zabránění naplnění lidské podstaty člověka. Lze říci, že představují síly zla působící proti evoluční finalitě vesmíru a Božímu řádu. Již J. F. Kennedy konstatoval, že společnost, v které není možná kritika a nevede se diskuse, je odsouzena k zániku. Útok Igora Stříže na člověka je v rozporu se „Základní listinou lidských práv a svobod“ a pokud bychom žili v právním státě, tak by byl Igor Stříž trestně stíhán.  Uvedený nástroj totality proti myšlení má své ovoce. Stále větší část populace, především ze střední a mladé generace, není schopna reflexe společnosti na základě vlastní kritické analýzy a stává se reproduktorem falzifikované skutečnosti, vytvořené politiky a mainstreamovými médii. Popravdě je však třeba přiznat, že nemalá část společnosti nenávidí vládu Petra Fialy více než byla nenáviděna komunistická vláda před listopadem 1989.

Cenzura, která existovala od Rakouska Uherska, byla v březnu 1968 zrušena. Od té doby formálně cenzura neexistovala. V normalizaci byl zřízen Federální úřad pro tisk a informace (FUTI). Formálně cenzura neexistovala, ale po zveřejnění „nevhodného textu“ docházelo k nejrůznějším zásahům. Sám jsem to několikrát zažil. Také, tak jako v současnosti, existovaly seznamy lidí, kteří nesměli na obrazovku a do rozhlasu. V období, kdy byl generálním ředitelem Českého rozhlasu Peter Duhan, byl podroben cenzuře prezident ve funkci Miloš Zeman, který v Českém rozhlasu nesměl být připuštěn do živého vysílání. Velmi silný instrument neformální cenzury byla, tak jako dnes, autocenzura. Normalizace po srpnu 1968 zvrátila trend uvolňování svobody slova, přesto však v osmdesátých letech opět pokračoval. V osmdesátých letech bylo zrušeno rušení západních rozhlasových stanic, především stanic CIA Hlas Ameriky a Svobodné Evropy.

Polistopadový režim paradoxně do určité míry rehabilitoval komunistickou propagandu. V padesátých letech, protože jsem vyrůstal v antikomunistické rodině, tak jsem s rodiči věřil Hlasu Ameriky, že tvrzení o západních agentech překračujících hranici je lživá komunistická propaganda. To jsem si myslel až do devadesátých let, kdy náhle se tito agenti zviditelňovali a dostávali vyznamenání a peníze. Takže to nebyla komunistická propaganda, ale skutečnost.

Jestliže v komunistickém režimu probíhalo od začátku do jeho konce uvolňování svobody slova, režim, který vznikl převratem STB v listopadu 1989, postupně svobodu slova stále více potlačuje a zavádí skryté formy cenzury. Tento proces probíhal v celé západní civilizaci a v Evropské unii výraznou postavou potlačování svobody slova a cenzury je Věra Jourová.

Po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách dochází ke zpětnému pohybu. Po Elonu Muskovi, který zrušil cenzuru na síti X, a měl proto problémy s Evropskou unií, ho nyní následuje Mark Zuckerberg, který po ostré kritice Bidenovy administrativy za tlak k cenzuře, ruší cenzuru na Facebooku a Instagramu.

Zatímco v éře Sovětského svazu a socialistického tábora, v době rušení západních rozhlasových stanic jsme slýchávali na západních stanicích, že potlačování svobody slova je znakem slabosti a důkazem, že socializmus je ideově slabý, v současnosti se totéž děje v obráceném gardu. Po celém západě jsou rušeny ruské rozhlasové a televizní stanice. Již nejde o potřebné diskusní informace, které pomáhají odhalovat pravdu, ale jde o rozkladné dezinformace, které ničí demokracii. Cizí dezinformace jsou tak nebezpečné, že pro jistotu demokracii raději zlikvidujeme sami a tím dezinformacím vypálíme rybník, jako v případě zrušených prezidentských voleb v Rumunsku.

V současnosti vzniká v oblasti cenzury nový fenomén – je militarizována. Nástrojem cenzury je stratkom (strategická komunikace) a její hlavní postavou je plukovník Otakar Foltýn. Předností zelených mozků je, že plní rozkazy a nemyslí. Institucionální zázemí cenzury mají na Úřadu vlády v odboru strategické komunikace státu. Za brutální supercenzurou, za zrušením více než dvou desítek informačních serverů, stálo také vojenské zpravodajství, které se již proslavilo v minulosti sledováním manželky premiéra na pokyn milenky Petra Nečase Jany Nagyové. Jestliže výstupy vojenského zpravodajství je potlačování svobody slova a sledování manželek na pokyn milenek, nabízí se otázka, zda má vojenské zpravodajství vůbec právo na existenci. Mohlo by se stát soukromou agenturou a za peníze manželek sledovat nevěrné manžely a státní rozpočet by ušetřil, a navíc česká společnost by byla o něco bezpečnější, protože české zpravodajské služby jsou bezpečností hrozbou pro českou společnost.

Legitimita, demokratičnost a protiprávnost současného režimu

Každý systém, když ideologicky a ekonomicky oslabuje, tak přechází na vládnutí silou, včetně potlačování myšlení, represí a kriminalizace politických protivníků. Kobyla, která dodělává, kope. Současně však dochází k odstředivým pohybům protagonistů systému, kteří se bojí o svou budoucnost po pádu moci. Obojí tendence jsou v současné české společnosti pozorovatelné. Nad protagonisty moci se vznáší otázka, co zvítězí. Podaří se lidi zastrašit a ovládnout nebo padneme? Největší nebezpečí je v prvoplánovém odstranění současných představitelů moci a jejich nahrazení jinými loutkami, které budou pod modifikovanými hesly dělat v podstatě stejnou politiku.

Při sebeshovívavější analýze zákona je evidentní, že se jedná o legislativní a intelektuální zmetek, postavený na lžích a logických kotrmelcích. Připomíná spíše propagandistickou proklamaci než legislativní text. Pokud někdy v Česku nastanou normální poměry, tento zákon bude jedním z indikátorů chorobnosti polistopadového režimu. Pokud by signatáři zákona byli normální slušní lidé, tak by se za svůj podpis styděli.

V řadě parametrů současný politický režim se dostal na úroveň komunistického režimu či ho dokonce předčil, a je proto na místě otázka, kdy bude přijat zákon o jeho protiprávnosti.

[1] Únos a vražda italského premiéra Aldo Mora