Muž, který si zaslouží, ale pravděpodobně mu nebude umožněno vést Rumunsko

Prezidentské volby byly soudci stanoveny na blíže neurčené datum v budoucnosti. Některé zvěsti naznačují, že by to mohlo být v květnu tohoto roku, nebo kdykoli, kdy bude možné připravit scénu tak, aby byl zajištěn správný výsledek. Mezitím Klaus Iohannis, který měl v prosinci předat svůj post svému nástupci, je nyní právně „prošlý“ stejně jako jeho ukrajinský kolega Zelenskyj. To však zřejmě nikomu z hlasitých zastánců demokratického procesu nevadí. Iohannis je koneckonců jejich člověk.

Rumunská veřejnost si však zřejmě nenechá líbit zasahování do voleb ze strany poddajných soudců a jejich tahounů za nitky, o nichž panuje všeobecné podezření, že se nacházejí v zahraničí, nikoli však v Rusku. V ulicích Bukurešti a dalších velkých měst pochodovaly tisíce lidí proti zrušení voleb. Nakolik jim to v zemi, která přijala zásady západní demokracie, pomůže, se teprve uvidí.

Protagonista tohoto politického zemětřesení, jemuž nebylo umožněno demokraticky se prosadit jako nový rumunský prezident, Cálin Georgescu, je od svého triumfu v prvním kole vystaven plné míře pomluv, které jsou vyhrazeny těm, které globalistický systém vnímá jako netýmové hráče a hrozbu. Zjevně se doufalo, že se ho podaří zdiskreditovat a jednoduše zmizí, což umožní opakovat šarádu „demokratických voleb“ s předem dohodnutým výsledkem, kdykoli se to bude zdát bezpečné.

Podle očekávání byla Georgescova aféra se svými skandálními důsledky kolektivními západními médii do značné míry ignorována, s výjimkou několika tu a tam urážlivých poznámek na účet zakázaného kandidáta. Příběh o Georgescuovi by možná zemřel tichou smrtí, nebýt profesionality amerického podcastera Shawna Ryana, který se rozhodl vykonat službu veřejnosti a vydal se do Rumunska, aby na vlastní oči zjistil, co všechno se kolem volebního rozruchu děje.

Výsledkem byl pozoruhodný rozhovor s mužem, který by podle všech rozumných odhadů měl dnes sedět v prezidentské kanceláři v Bukurešti. Stojí za to si jej pozorně a celý pustit, protože poskytuje vhled do pochmurné doby, v níž náhodou žijeme.

Georgescu usilovně popírá, že by byl „proruský“, a říká, že se s ruskými představiteli osobně nezná, kromě toho, že je sleduje v televizi. U jakéhokoli soudu nebo veřejného mínění by toto prohlášení mělo stačit, protože důkazní břemeno leží na jeho žalobcích a ti ho nesplnili. Toto obvinění však přináší mnohem hlubší a závažnější otázku: i kdyby tomu tak bylo, proč by to měl být problém? Většina ostatních kandidátů, včetně druhého místa ve volbách, prosazovala politiku, která se výslovně shodovala s nerumunskými zájmy a subjekty, jako je NATO a EU. Proč by mělo vadit, kdyby jiný prezidentský kandidát v údajně suverénní a demokratické zemi navrhl voličům ke zvážení a schválení jinou politiku?

A zde přichází jádro věci. Na otázku Shawna Ryana, zda je proruský, Georgescu vypustil kočku z pytle, když odpověděl, že ne, že je prorumunský a že politiku, o níž uvažuje, utváří tak, aby co nejlépe sloužila potřebám a zájmům rumunského lidu. V současné politické atmosféře lze jen stěží najít diskvalifikovanější přiznání než toto. Těch několik málo evropských vůdců, jako jsou Orbán a Fico, kteří pronikli skulinami globalistického systému, aby nakonec prozradili, že jejich hlavním závazkem jsou zájmy jejich zemí, je odstrkováno a odsuzováno pro své podvratné vlastenectví. Na jednoho z nich byl spáchán atentát, druhý je v době psaní tohoto textu terčem barevné revoluce. Vzestup dalšího vůdce, který se hlásí k podobné filozofii, by byl pro globalistickou agendu nepřijatelně rušivý. Proto musel být Georgescu zmařen jakýmikoliv prostředky, ať už spravedlivými, či nespravedlivými.

Georgescu je zjevně prostý člověk, mluví jednoduše a bezelstně, nemá praxi v používání lživých frází, které charakterizují diskurz vycvičených politických manekýnů, vyvolených loutek mocenských elit, jimž je dovoleno obývat veřejný vesmír západních politických systémů. Na otázku Shawna Ryana, jak se dívá na členství Rumunska v NATO, odpověděl poněkud rozpačitě, ale přesto dávala zásadní smysl. Když Rumunsko vstupovalo do NATO, řekl, bylo chápáno jako obranná aliance, ale od té doby se její poslání změnilo a zahrnuje i útočné operace, na nichž Rumunsko nemá žádný národní zájem. Naznačil, že Rumunsko již není součástí téže sestavy, do níž původně vstoupilo. Je to férová odpověď, a to nejen z hlediska Rumunska, ale i poměrně velkého počtu dalších zemí, které se hákem i krokem hnaly do NATO kvůli geopolitickým výhodám, které alianci a jejím bojovým plánům nabízela jejich zeměpisná poloha.

Podle Georgesca má tedy Rumunsko (a následně i další země, které byly podobným způsobem zlákány ke vstupu) nyní plné právo přehodnotit svou volbu a provádět politiku, která zohledňuje změněnou povahu aliance a současné zájmy Rumunska.

Co se týče kolektivního oblíbeného bahna Západu, projektu Ukrajina, mluvil Georgescu za svou zemi a rumunský národ neodpustitelně otevřeně. „To není naše válka,“ řekl.

To jsou jen některé podstatné střípky z tohoto velmi poučného rozhovoru, který obnažuje zkaženost politického systému, o němž nám bylo řečeno, že představuje vrchol liberální demokracie. Člověk by si přál, aby Georgescova angličtina byla plynulejší, ale i tak postačila k tomu, aby zprostředkovala důležité body, které uvádí, a plně odpověděla na otázku, pokud by ještě někdo pochyboval, proč jsou připraveni uchýlit se k těm nejpodlejším úskokům, aby se tento čestný muž nestal rumunským prezidentem. A aby svým příkladem zajistili, že žádného podobně smýšlejícího vlastence v žádné jiné zemi, kterou ovládají, ani nenapadne Cálina Georgesca napodobit.

*

Stephen Karganovič, The man who deserves but probably will not be allowed to lead Romania vyšel 17.1.2025 na Stategic Culture. Překlad v ceně 517 Kč Zvědavec.

Na snímku Călin Georgescu u volební urny