Muslimské znásilňovací gangy, co nám o nich říká ruská literatura

Vlkova předmluva: Dlouho, hodně dlouho jsem si umiňoval., že se pustím do kauzy pakistánských gangů, které více než deset let masově v Británii seriově znásilňovaly bílé britské dívky z nižších sociálních vrstev. Jenže jsem natolik jednostranně orientován na ukrajinskou válku a její doprovodné souvislosti, že na tohle téma bohužel nedošlo. Ovšem i kdyby ano, rozhodně bych nestvořil nic ani přibližně dobrého jako se podařilo Rodu Dreherovi, který vydal na portálu The European Conservative. Však uvidíte sami!

What Russian Literature Tells Us About the Muslim Rape Gangs

(podle překladače)

Muslimské znásilňovací gangy, co nám o nich říká ruská literatura

Právě jsem se vrátil z třídenního pobytu na hoře Athos, ortodoxní křesťanské klášterní enklávy na izolovaném poloostrově v severovýchodním Řecku.

Vstoupit na Athos a vidět jeho archaickou klášterní kulturu znamená opustit čas. Alespoň na pár dní. Sestoupit zpět se z hory a vrátit se do světa je vrátit se do historie. A v těchto našich dnech se dějiny pohybují živě a rychle – a pro Evropu směrem k jakémusi kataklyzmatickému zúčtování. Co více lze říci o islámském skandální vlně znásilňování ve Spojeném království?

V žádném případě ne dost. Ne dost, dokud se nestane něco rozsáhlého a zásadního, co napraví to, co se v té zemi, která byla prokleta svou vládnoucí třídou přes úřadující vlády, akademickou půdou, médii a v dalších institucích. Protože to, co se stalo je neuvěřitelně špatně. Ve středu minulý týden v době interpelace premiéra v parlamentu, udělala vůdkyně konzervativců Kemi Badenochová úplného idiota z předsedy britské vlády Keira Starmera, který se mohl jen kroutit a otáčet jako červ na háčku, když se snažil vyhnout odpovědnosti za ta zvěrstva. Ale je také pravda, že strana Badenochové, která držela moc od roku 2011, kdy londýnské Times poprvé tento šokující fenomén odhalily – a nepochybně dojde ještě k mnohým dalším odhalením – až do loňského podzimního vítězství labouristů, neudělala Konzervativní strana nic zásadního, aby problém vyřešila.

Toto je krize, která pohltí celý britský establishment, dokonce i krále Charlese, jenž se letos zostudil vánočním projevem, ve kterém komunikoval obvyklé floskule o rozmanitosti, která je prý naší silou.

Pokračující skandál v Británii symbolizuje krizi v západních liberálních demokraciích, v nichž vůdci a instituce v sevření ideologie selhali jak zpronevěřením se svým funkčním povinnostem, tak opomenutím otevřeně se vypořádat s problémy, které před nimi stály – a obvykle je ještě zhoršili, místo aby je řešili.

Katolická církev s tím vyrukovala první. Od chvíle, kdy se v roce 2002 začal vyjevovat rozsah jejího zakrývání sexuálního zneužívání dětí kněžími, počínaje aférou v Bostonu, bylo chování katolické hierarchie celkově politováníhodné. Ano, došlo k některým potřebným reformám a dostatku omluv na to, aby zabraly polici ve vatikánské knihovně. A přesto papež František minulý týden jmenoval arciliberálního kardinála Roberta McElroye ze San Diega arcibiskupem ve Washingtonu, i když McElroy nepochybně zavíral oči před sexuálními deviacemi svého mentora, bezectného bývalého kardinála Theodora McCarricka. Mezitím se morální autorita katolické církve zhroutila a církev nadále krvácí z ran ztrát své důveryhodnosti. A přesto papež a církevní hierarchie pokračují, jako by se jich nic nemohlo dotknout. Včetně Evropy ohrožené islámským násilím – jak jeho teroristickým druhem, tak násilím prováděným muslimskými znásilňovacími gangy – František vytrvale chválí islám a odsuzuje „islamofobii“ a mistruje Evropany, aby nechali otevřené dveře masové migraci.

Není sám. Skandál se znásilňovacími gangy v Británii ukazuje, že oficiální autority Spojeného království – od premiéra až po úředníky místních rad a policisty – opakovaně odmítly přijít na pomoc bílým britským dívkám z dělnické třídy, které byly dlouhodobě drogovány a pak hromadně znásilňovány Pákistánci. Učinili tak ze strachu, že budou za rasisty. Učinili tak z věrnosti liberální ideologii, jejímž jedním aspektem je přesvědčení, že jakákoli jiná kultura než ta naše je správná a dobrá a je třeba se jí trvale klanět. Cokoli je jiného je nepřípustná bigotnost.

Nic nového. Gary Saul Morson, přední odborník na ruskou literaturu, ve své mimořádné knize z roku 2023 píše o tom, jak se ruští romanopisci a spisovatelé 19. a počátku 20. století vypořádali s velkými otázkami, které nás pronásledovaly 20. století – a pronásledují i dnes.

V Morsonově podání měl konflikt mezi ruskými spisovateli té doby většinou co do činění s bojem realita versus ideologie. Konkrétně – máme se snažit pochopit život takový, jaký je, nebo chápat ten, jaký by dle nás měl být?

Ti, které Morson nazývá „velkými realisty“ – Tolstoj, Dostojevskij, Čechov a další – trvali na tom, aby se říkala pravda bez ohledu na to, čí ideologické přesvědčení bude uraženo. Jejich odpůrci – spisovatelé, jejichž jména jsou dnes na Západě téměř zapomenuta – věřili, že umění a literatura by měly být posuzovány ideologickými kritérii.

V polovině 19. století vznikla v Rusku třída nazývaná „inteligenti“ – ekvivalent našich probuzených učenců, novinářů a jejich sympatizantů v institucích. Vzdělání z člověka nedělá „inteligentního“; sdílená oddanost pokrokové ideologii ano. Když někdo nesouhlasí s inteligenty, drží jazyk za zuby, aby ochránil svou kariéru a pověst. Jak říká jedna postava z Turgeněva,„dnes i ti, kteří nemají rádi pokrokové myšlenky, musí předstírat, že je mají rádi, aby získali přístup do slušné společnosti“.

Zní to povědomě, že? Vidíme v této linii vysvětlení, proč tolik jinak rozumných lidí – dokonce i konzervativců – drželo jazyk za zuby o seriovém znásilňování gangy, o masové nelegální migraci a mnoha dalších neduzích, které většinou sužovaly ty mimo „slušnou společnost“ – což je klasicky dělnická třída a především bílé anglické dívky. Jak šel čas, tak si tihle začali idealizovat ‚Lid‘, nikoli na základě toho, kdo vlastně ruský lid byl, ale spíše jako totem, který jim měl pomoci vypořádat se s jejich vlastními psychologickými pocity viny za vlastní privilegia. Morson cituje práce dvou méně známých ruských spisovatelů a říká, že „ilustrují znepokojivé důsledky zakládání politiky založené na vině, která může vést lidi k přijetí jakéhokoli řešení, které slibuje psychickou úlevu, i když nepomůže – nebo dokonce objektivně poškodí – oběti, jejichž jménem je pociťována vina.“

Aby se členové britské vládnoucí třídy cítili lépe, musela být celá Británie zničena masovou migrací a záměrně zavírali oči před zlem páchaným nebílými Brity. (Stejná logika vysvětluje řádění gender ideologie, které vyústilo v celoživotní sexuální mrzačení genderově dysforických britských dětí.) Jak Morson v mrazivých podrobností vysvětluje, utopisté ruské levice, jakmile získali moc v revoluci v roce 1917, obětovali životy desítek milionů nevinných lidí, aby vzdal hold ideologickému principu.

Jak však Dostojevskij – a podle Morsonova soudu pouze Dostojevskij – viděl, zárodky masových vražd 20. století byly již zjevné ve spisech progresivistů 19. století. To, čím Británie prošla – a co prožívá i mnoho evropských zemí – jsou náklady na utopické ideály jejich liberálních elit, jak z levice, tak pravice. Ostatně to, co bylo nechvalně známé prohlášení konzervativní německé kancléřky Angely Merkelové z roku 2015, které otevřelo stavidla Evropy migrantům, „ Wir schaffen das!“ („My to zvládneme !“), ne-li projevem liberálního utopismu? Británie má dnes neschopnou labouristickou vládu zčásti proto, že konzervativci u moci, navzdory všem svým deklarovaným přesvědčením, také žili podle těchto prázdných paradigmat. Znásilněné dívky z dělnické třídy v Británii jsou jednou z cen, kterou lidé platí za liberální ideologii.

Morson píše, že velcí ruští realisté vyvrátili progresivní teorie ne tím, že je převzali přímo ve svých románech, ale ukázali, co to znamená žít podle nich. Británie má nyní svou odpověď – a stejně tak každá evropská země prokletá migrantským znásilňováním a jinými jejich zločiny.

Skandál se znásilněním a gangy jasně ukazuje, že liberalismus, tak jak byl po desetiletí praktikován na Západě (na rozdíl například od jeho maďarské verze), je sebevražedným směrem civilizace. Spojené království i Evropská unie se rychle blíží k bodu rozhodnutí. Kataklyzmatické zúčtování bude strašná věc. Ale horší je žádné kataklyzmatické zúčtování, jen rezignovaně vstoupit do dlouhé a barbarské noci dějin. Viděli jsme, co se stalo Rusku, když ti ve vedoucích pozicích odmítli brát vážně varování svých Dostojevských. Totéž platí o nás v naší době. Ve skutečnosti se to děje právě teď. Západ hoří, zatímco Starmerové, Scholzové, Macronové, Von Der Leyenové a dokonce i papež – všichni jsou muzikanti. Oni nic, oni hrají na housle.

Na hoře Athos mi kněz řekl, že tamní mniši jsou tak vzdáleni od světa, že se pozdě dozvěděli o existenci druhé světové války. Nejsem si jistý, zda je to pravda, ale zažít, jak jsou záměrně odříznuti od vnějšího světa, dokonce i v době internetu, toto činí přinejmenším pravděpodobným. Mniši ve své středověké poloostrovní pevnosti mají výmluvu, proč nevidí, co se děje ve světě za jejich osobními horizonty. My ne.

***

Vlkův dovětek: Přemýšlím, co bych dodal. Snad jedině to, že si, po přečtení textu Roda Drehera gratuluji k tomu, že jsem se opakovaně nedostal ke zpracování tohoto tématu, jak jsem si opakovaně umiňoval. Nic ani podobně tak dobrého bych nevytvořil.

Šel bych, jako vždycky, po technických detailech typu

• to znásilňování bílých Britek gangy pakistánských sexuálních predátorů trvalo více než deset let,
• britské úřady o problému skoro stejně dlouho věděly a nekonaly,
• pokud náhodou ano, pak nedostatečně. Vůdce hlavního gangu byl před lety zatčen a myslím, že odsouzen na 7 let. Po necelých 3 letech byl z basy venku. Ovšem soud nařídil, aby byl z Británie odsunut do Pakistánu,
• to se nikdy nepodařilo zrealizovat, protože jeho právníci tvrdili, že to nelze, kvůli jeho britské rodině, která je na něm a jeho výdělku závislá a že pracuje,
• policie odmítla i nahlášené případy šetřit, viz Dreherův text. Noviny o tom odmítly psát,
• když se tématu chopil aktivista Tomy Robinson, byl okamžitě a důsledně kriminalizován. Úřady, policií, tiskem,finančními institucemi. Ti všichni si našli důvody si ho tvrdě podat,
• že když loni došlo jakýmsi islamistou z Rwandy k vraždě malých děvčátek v tanečním studiu, což vyvolalo masové bouře napříč Británií, se premier Starmer a labouristé postarali o mimořádně tvrdé vypořádání se s účastníky těch protestů přes policejní jednotky a soudy.

Já jsem prostě o technikáliích a doložitelných faktech. V tomto případě bych sepisoval černou kroniku.

Dreher dal dohromady úžasnou analýzu celého problému a ukázal na viníky. Ty opravdové. Nikoliv řadové cajty, co i v Británii MUSÍ plnit rozkazy nebo na indoktrizovanou justici. Prostě popsal systémové selhání našich vládnoucích elit. Vlastně nejde ani o selhání. Jde o vědomé tmářství toho nejhoršího druhu, které je podle mne založeno na obludné politické transpozici – neumím jako vláda řešit systémové problémy? Fajn! Vytvořím pseudoproblémy, odvedu tím pozornost od těch neřešených a o to více je budu demagogicky a ideologicky „řešit“. Ovšem jen tak dlouho, dokud se z nich, díky mé demagogické zabedněnosti a falešné ideologické hlouposti nestane nový obludný problém! A ještě něco. Shodou okolností jsem při zpracovávání tohoto příspěvku narazil na naprosto skvělou fotografii:

Ten vyžlucený popisek konstatuje že sexuální harašení proti ženám nebude tolerováno!

Co že to je ten harassment? Prostě obtěžování či šikana. Když jde o sexuální harassement, pak se jedná nejčastěji o sexistické vtípky, plácnutí kolegyně v zaměstnání přes zadek nebo třeba nějaký intimnější návrh nebo dotaz. Ve skutečně vyhrocené formě pak třeba snaha pomoci ženě s kabátem nebo jí dát přednost ve dveřích. Za tohle se dokonce na kolektivním Západě lze dostat až před soudu!!! Nevymýšlím si.

O nějakém znásilňování ani slovo. Znásilnění je prostě znásilnění. Něco daleko brutálnějšího. I podle tvrdých liPRDů /liberálně progresivistických demokratůrů/. Mohu se jen udiveně ptát – jak to, že v Británii byli lidé popotahováni za ty vtípky, návrhy, či plácnutí po zadku, když dlouholeté organizované znásilnění islámskými gangy bylo doslova tolerováno a jeho pachatelé chráněni úřady???? Chápe to někdo? A fajn na té fotografii je to, že je to tam vyvedeno i v arabštině! To fakt ba tvrdé islamisty udělá dojem….. Tak takhle si žijeme v našem světě podle pravidel a hodnot!

Ale ještě nemohu skončit! Bohužel to nejde. Dostal jsem ten nedostatečný nápad zadat do Google heslo Starmer + životopis.

A nestačil jsem doslova valit bulvy! A ten životopis vyšel v publikaci, která hned po bibli v našem civilizačním okruhu nejprestižnější – Encyklopedii Britanica, která o Starmerově profesní karieře, konkrétně té právnické, neboť jde právníka, uvádí, krom jiného následující fakta:

• Starmer se v roce 2008 stal ředitelem státního zastupitelství (DPP) a vedoucím Korunní prokuratury (CPS) a v této pozici zůstal až do roku 2013.
• Mezi nejvýznamnější případy, ke kterým došlo během Starmerova funkčního období jako DPP, byl skandál sexuálního zneužívání zahrnující mediální osobnost Jimmyho Savile, kterého si CPS sporně vybrala ke stíhání.
• Alespoň částečně v reakci na skandál (a mylnou představu, že falešná obvinění ze znásilnění jsou samozřejmostí), Starmer zavedl změny v zacházení s obviněními ze sexuálního zneužívání, aby se vyhnul přístupům, které by mohly „vést k nespravedlnosti“ pro oběti znásilnění.
• Během nepokojů v roce 2011, které vypukly v Londýně a řadě dalších britských měst, Starmer upřednostňoval taktiku rychlého stíhání před dlouhými tresty.
• V roce 2014 byl jmenován rytířským velitelem Řádu lázní (KCB) za svou službu právu a trestnímu soudnictví .

V jednoduché češtině – Starmer jako generální prokurátor pomohl, řečeno eufemisticky – zastírat skandály s násilím migrantů, včetně znásilňování.

Za což souhrnně roce 2014 byl jmenován rytířem – velitelem Řádu lázně (KCB) za svou službu právu a trestnímu soudnictví . A také povýšen do šlechtického stavu!

*

Petr Vlk – Kosa Zostra a Rod Dreher – European Conservative. Na úvodním snímku je část grafiky znázorňující členy znásilňovacích muslimských gangů pákistánského původu ve Spojeném Království (autor Petr Vlk v oválu k nim samozřejmě nepatří).