Lenka Procházková: Když odvaha přeroste do statečnosti

Sotva se někdejší vojenský prokurátor Igor Stříž ocitl ve funkci Nejvyššího státního zástupce, snažil se rozptýlit podezření, že je „ostatkem“ starého režimu. A tak ihned po vstupu ruských vojsk na Ukrajinu důrazně varoval české občany, že veřejné schvalování agrese může být trestným činem, píše na facebooku Lenka Procházková .
 
„My nechceme v žádném případě vyvolat dojem, že aktivisticky nastavujeme nějakou hranici mezi svobodou slova a protiprávností takového jednání. To musí učinit konkrétní orgány činné v trestním řízení, které v dané konkrétní věci, ke které jsou příslušné, to musí posoudit,“ objasnil Nejvyšší státní zástupce médiím.

Nicméně do kauzy učitelky Martiny Bednářové se aktivisticky vložil a podal proti osvobozujícímu (pravomocnému) rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu. Zatímco prvoinstanční i odvolací soudy rozhodly, že s odkazem na svobodu slova nelze výroky učitelky trestně stíhat a jedná se o problém etický (za který už byla dost „potrestána“ výpovědí z práce), Nejvyšší státní zástupce je přesvědčen, že „v celkovém kontextu lze dovodit, že obžalovaná se v pozici učitelky pokoušela nepravdivými výroky takové (válečné) zločiny ospravedlňovat“.

Nejvyšší soud dovolání Igora Stříže neveřejně projednal a osvobozující rozsudek zrušil.

Útrpné právo

Když nechal premiér Petr Fiala koncem února 2022 zablokovat řadu nezávislých webů, prohlásil, že to „vyžadovalo odvahu.“ Jistě, překonat strach z porušení ústavy jistý druh „odvahy“ vyžaduje.

Zcela jiný typ odvahy projevila Martina Bednářová, když počátkem dubna 2022 v rámci výuky mediální gramotnosti upozorňovala žáky na jednostranné informování mainstreamu o konfliktu na Ukrajině a nabádala je, aby se snažili vyhledávat si zprávy i z jiných zdrojů. Přestože svoboda slova a svobodné šíření názorů ústava ČR zaručuje a cenzura je nepřípustná, byla paní učitelka za odvahu při dodržování ústavy obžalovaná. Za snahu vychovávat žáky ke kritickému myšlení se jí média (včetně veřejnoprávních) od počátku kauzy mstí, když donekonečna zveřejňují její některé výroky zaznamenané v tajné nahrávce mobilem. Základní škola, kde paní učitelka byla zaměstnaná, ve svém řádu žákům zakazuje využívání mobilů během výuky, přesto nahrávka (zkrácená a modulačně ve studiu upravená) znovu v opakovaném soudním jednání poslouží jako důkaz. Paní Martina bude dál vystavena dehonestujícímu mediálnímu lynči, nenávistným dopisům anonymů, potížím u „náhradního“ zaměstnavatele a navíc se musí vyrovnávat s těžkou chorobou manžela, která u něj vypukla v průběhu soudního procesu.


Špatně vytipovaná oběť

Odvaha Martiny Bednářové však už přerostla do statečnosti. A s takovým posunem iniciátoři kauzy nepočítali. Vlastně všechny jejich kalkulace byly chybné. Nečekali, že navzdory fanaticky vystupujícím státním zástupcům a mediálním kibicům soud opakovaně vyřkne osvobozující rozsudky. Nepochopili, že pojem učitel má stále ještě v myslích Čechů, Moravanů a Slezanů přídech autority, neboť téměř každý z nás měl „svého“ nezapomenutelného učitele, který jej inspiroval na cestě k dospělému světu. Neodhadli, že v zemi Komenského budou statisíce lidí (všech společenských skupin) vnímat kriminalizaci paní učitelky za názor (navíc na základě tajně pořízené nahrávky jejího žáka!) jako politicky motivovaný proces. Jehož zjevným účelem je nejen potrestat obžalovanou ale především zastrašit veřejnost. 

Kauza paní Martiny Bednářové má být kladivem na svobodomyslné pedagogy, kteří své zaměstnání vnímají jako poslání. Nejvyšší soud ještě nezveřejnil důvody, pro které zrušil osvobozující rozsudek, ale výstražný smysl obnovené obžaloby je zřejmý už dnes: Na výchovu žáků ke kritickému myšlení zapomeňte, je to překonaný přežitek minulosti. Žádný učitel si už nesmí dovolit „házet vidle“ do „výrobní linky,“ která prefabrikuje bioroboty. A žádný žák (či student) nesmí být trestán za udavačství, neboť špehování je pro moderní společnost stejně prospěšné jako třídění odpadu.

Iniciátoři stíhání, státní zástupci činní v kauze, Nejvyšší soud a mediální nádeníci mohou být spokojeni se svou kolektivně odvedenou štvanicí. Možná je ale zneklidňuje skutečnost, že vlna lidské solidarity, díky které si paní učitelka uchovala důstojné podmínky života, stále sílí. Je zřejmě pouze otázkou času, kdy se z Martiny Bednářové – vytipované oběti zvůle – stane symbol odporu.

*

 
Lenka Procházková, fb