Kdo vyhrál přerušením ukrajinského tranzitu?

S rozbřeskem na Nový rok, v 6 hodin ráno, se průtok plynu přes Ukrajinu zastavil. Z evropské plynové bilance se ročně ztrácí 15 miliard m³ zemního plynu, což je téměř 5 % její (neustále klesající) poptávky. To je základní zpráva Andrzeje Szczęśniaka v jeho článku „Kdo vyhrál přerušením ukrajinského tranzitu?“ publikovaném na stránkách Myśl Polska, č. 3-4 (19.-26.1.2025).

Z největší plynárenské přepravní soustavy na světě, která na vrcholu svého rozvoje dodávala 200 miliard m³ plynu z Ruska do Evropy (40 % poptávky EU), zbyly jen rezavějící trubky. Rusko ztratilo zhruba polovinu svého exportu ropovodů do Evropy, což je zhruba 7 miliard dolarů ročních příjmů. Země střední Evropy a samozřejmě Ukrajina na tom prohrály. Ale kdo by se staral o poražené! Pojďme se podívat, kdo tuto hru vyhrál. Vždyť dějiny píší vítězové, píše Szczęśniak.

Proč zamrzla potrubí? Protože dva nejdůležitější hráči této hry měli stejný názor. Už žádný ruský plyn! Rozhodující hlasy měly samozřejmě Washington a Brusel. Stejně jako o pět let dříve, pouze tentokrát NECHTĚLI, aby byl tranzit prodloužen. Ačkoliv však USA i EU vyhrály – dosáhly svých cílů, jeden z nich svou strategickou pozici posílil, druhý oslabil.

Podle autora Bílý dům bez větších překážek chladně sleduje své dlouhodobé cíle. Na rozdíl od svých mladších (ano, stále mladších!) partnerů jsou však silně spjati s americkými zájmy. Za prvé, Washington oslabil Rusko snížením jeho příjmů. S ropou to úplně nevyšlo, ale s plynem pro Evropu ano. A navíc se násilně otevřel evropský trh s plynem americkému LNG. Jak zvolený prezident svým zvláštním šarmem připomněl, Spojené státy vyhrávají bez zvláštního úsilí, aniž by prakticky cokoliv udělaly. Brusel dělá všechnu špinavou práci. A když se to vůbec nepodaří, ministerstvo financí uvalí sankce na spojence i úhlavního nepřítele. Uvalení sankcí na Gazprombank v prosinci zablokovalo evropským zákazníkům platit za plyn. OFAC připomněl, že provádění těchto závazků EU rozejít se s Ruskem bylo příliš dlouho odloženo. Bruselští politici to ve Washingtonu mnohokrát ujistili, takže je čas, je čas…

Přerušením tranzitu Spojené státy také přerušily jednu z posledních nití vztahů mezi Evropou a Ruskem. A byl to i strategický zájem Ameriky, hrozbou pro ni byla vize Evropy od Lisabonu po Vladivostok, a to na nejvyšší úrovni. Starý kontinent proto geopoliticky, energeticky i průmyslově oslabují a stává se čím dál slabším, mladším a bezmocným partnerem. Navíc nadále zvyšuje svou budoucí závislost na svém starším partnerovi, například tím, že se odřízne od Číny a stává se tak prodejním trhem pro americké korporace. Je pravda, že Americe se nepodařilo „roztrhnout“ ruskou ekonomiku, ale spolupráce mezi Evropou a Ruskem určitě ano. A ještě na tom vydělávat.

Zvítězila i Evropská komise a ukázala, kdo velí. Že určuje, co je právo a povinnost Ukrajiny a co ne. To je atribut moci, která stále více uniká z hlavních měst členských států a hromadí se v Bruselu. Postup Ukrajiny byl zjevně v rozporu s ustanoveními Energetické charty, kterou podepsala a ratifikovala a která zavazovala tranzitní zemi umožnit přenos mezi smluvními stranami. Nejen s Chartou, ale i s asociační dohodou s EU, která zakazuje jednat na úkor ekonomických zájmů a energetické bezpečnosti členských zemí. Ukrajina toto nedodržela a nebyla za to potrestána. Přehlížení argumentů Budapešti a Bratislavy ze strany Bruselu ukazuje, že dohody jsou jen tak dobré jako papír, na kterém jsou napsány. Pokud za nimi ovšem nestojí síla, která je dokáže prosadit.

Brusel však jedná proti zájmům Evropy. Předchozí neúspěšné pokusy o dosažení „strategické autonomie“ byly potlačeny v zárodku a vypuknutí ukrajinské války bylo pro EU příležitostí, v níž bruselský establishment zvolil podřízenost spojenci namísto samostatné role v globální hře.

*

 Andrzej Szczęśniak, Myśl Polska, č. 3-4 (19.-26.1.2025)

(připravila Jana Putzlacher)