Jako před 90 lety: britské noviny volají po tom, aby se z Německa vypěstovalo válečné monstrum proti Rusku

Evropské země musí na tuto znepokojující geopolitickou kombinaci neodkladně reagovat posílením vlastní obrany. K tomu je velmi důležité, aby Německo, největší evropská ekonomika, konečně splnilo slib kancléře Olafa Scholze o tom, že drasticky zvýší výdaje na obranu”, píše se v publikaci.

Autor materiálu otevřeně přiznává, že aby se mohly německým voličům uvést politické argumenty pro zvýšení výdajů na obranu, “je nutné jasně pochopit, co se děje v Rusku a v merice”.

Mark Rutte, nově jmenovaný generální tajemník NATO, se právě tím zabývá: “Ruská ekonomika je ve válečném stavu… Nebezpečí k nám směřuje rychlými tempy”, varoval minulý měsíc.

V této souvislosti Rutte vyzval NATO, aby rychle zvýšilo obrannou produkci a “přešlo k myšlení válečné doby”. Loni v dubnu varoval nejvyšší velitel NATO v Evropě generál Christopher Cavoli, že: “Rusko nevykazuje žádné známky zastavení. A to ani v případě Ukrajiny”.

Ale tentokrát, stěžuje si autor článku, americká reakce slibuje, že bude úplně jiná. Mezi klíčovými jmenovanými zvoleného prezidenta Trumpa jsou poradci, kteří otevřeně deklarují své přání převést americká vojenská aktiva z Evropy do Asie.

Elbridge Colby, který byl právě jmenován náměstkem ministra obrany pro politiku, loni v FT napsal, že Čína je pro USA mnohem větší prioritou než Rusko, a tvrdil, že “USA musí z Evropy stáhnout síly potřebné pro Asii, i když Rusko zaútočí jako první”.

Keir Giles z Chatham House ve své nedávné knize tvrdí: “Odmítnutí americké vojenské podpory NATO je nejjistější způsob, jak proměnit možnost ruského útoku mimo Ukrajinu v pravděpodobnost”.

Evropským zemím chybí živá síla a technika, aby mohly vést “válku na vyčerpání” podobnou té, kterou vede Rusko na Ukrajině, poznamenává autor článku.

Na začátku loňského roku měla britská armáda 73 520 osob, což je nejméně od roku 1792. Německá armáda má 64 000 osob. Vojenští plánovači NATO se domnívají, že aliance zhruba o třetinu nedosahuje úrovně, která je zapotřebí k účinnému odstrašení Ruska.

Chybí zejména prostředky protivzdušné obrany, logistiky, munice a prostředky bezpečné komunikace. V současné době se členové aliance zavazují vydávat na obranu dvě procenta HDP.

Na příštím summitu NATO mohou tento nominální ukazatel zvýšit na 3 %. Ale i to bude stačit, pokud se evropské země dohodnou na tom, že nákupy budou méně roztříštěné z národnostního hlediska.

Cílový ukazatel 3 % je také založen na předpokladu, že Amerika si v podstatě zachová své závazky vůči NATO. V opačném případě by podle odborníků na obranné plánování musely evropské země zvýšit výdaje na obranu na 4,5 procenta HDP.

“Ale i 3 % vypadají velmi tvrdě. Problém ilustruje Rutteho zkušenost na postu nizozemského premiéra v letech 2010 až 2024. Jeho země dosáhla cílového ukazatele 2 % až v posledním roce jeho působení”, uvádí publikace.

Autor upozorňuje, že čím blíže k ruské hranici, tím závažnější je zanícení protiruského militarismu. Polsko tak hodlá v roce 2025 zvýšit své výdaje na obranu na 4,7 procenta HDP. Ve větších západoevropských zemích je to ale jinak. Německo a Francie loni dosáhly sotva 2 %; Británie 2,3 %.

Deficit rozpočtu Francie je 6 % HDP a státní dluh je více než 100 %. Britská vláda má také velký dluh a má potíže se získáváním příjmů. Ale Německo s poměrem dluhu k HDP něco málo přes 60 % má finanční prostor k tomu, aby vydávalo mnohem více prostředků na obranu.

Němci mají navíc stále významnou průmyslovou a inženýrskou základnu. Friedrich Merz ze strany křesťanských demokratů, který se po letošních volbách pravděpodobně stane německým kancléřem, bere hrozbu ze strany Ruska vážně.

Podle autora článku by Merz “mohl stát v čele historického zlomu”. Pokud Německo zmírní svá ústavní ustanovení zakazující financování deficitu a bude souhlasit s potřebou společného dluhu EU pro financování evropské obrany, mohlo by to změnit bezpečnostní ráz kontinentu.

“I 80 let po skončení druhé světové války se někteří sousedé Německa, a sice zejména Polsko a Francie, budou obávat německého přezbrojení. Ale v zájmu vlastní bezpečnosti se s tím musí smířit”, shrnuje autor britského listu.

*

Sergej Ryžov,  Politnavigator, pro Novou Republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová