Jak bude probíhat denacifikace Ukrajiny. Jaká byla role velvyslanectví USA při změně režimu

Autor zkoumá cíl a předpoklady speciální vojenské operace Ruska na území Ukrajiny. Analyzuje zvláštnosti mechanismu denacifikace v kontextu historické paměti. Samostatně se posuzuje role speciálních služeb a velvyslanectví USA provádějících trestní jurisdikci na území jiných států, a to i při eliminaci nežádoucích osob.

***

Prezident Ruské federace V. V. Putin přijal rozhodnutí o realizaci speciální vojenské operace na území Ukrajiny, Doněcké lidové republiky a Luganské lidové republiky od 24. února 2022. Cílem této operace je chránit lidi, kteří jsou vystaveni šikanování a genocidě ze strany Kyjeva. Za tímto účelem podle Putina bude Moskva mimo jiné usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny.

“V ideálním případě je třeba osvobodit Ukrajinu, očistit ji od nacistů, pronacistických lidí a ideologie,“ řekl Peskov v odpovědi na otázku, jak lze chápat slova o potřebě denacifikace země. Vysvětlil také, že demilitarizace Ukrajiny znamená “neutralizaci vojenského potenciálu, který v poslední době dost narostl, a to i díky aktivní činnosti zahraničních zemí”.

Předpoklady pro speciální vojenskou operaci na území Ukrajiny

Jak se uvádí v rezoluci (přijaté v Berlíně 15. 12. 2009 – 17. 12. 2009 na mezinárodní konferenci „Poučení z druhé světové války a holocaustu“), v posledních letech se vzpomínka na druhou světovou válku překrucuje pro spekulativní politické účely. Snaha přirovnat SSSR a nacistické Německo, popírání holocaustu, glorifikace Hitlerových kolaborantů, kteří se přímo podíleli na genocidě, zapomínání na vítězství Rudé armády, nepodložená obvinění sovětských vojáků a partyzánů z mýtických zločinů – to vše nemůže nevyvolat. Tato rezoluce se zabývá nepřípustností povyšování bojovníků teroristických skupin OUN a UPA, které jsou v Rusku zakázány, na „hrdiny Ukrajiny“.

Američtí a evropští „partneři“ zase realizují politiku zaměřenou na revizi výsledků války s cílem otevřít cestu k revizi norimberského procesu z roku 1946. Hovoříme o odmítnutí těch rozhodnutí, která tvořila základ moderní politické morálky a mezinárodního práva: neexistence promlčení zločinů proti lidskosti, uznání formací SS za zločince, uznání plánů nacistů na „konečné řešení“ židovské otázky, zákaz činnosti nacistických organizací atp. Pokusy o revizi výsledků druhé světové války, popírání holocaustu a glorifikace nacistických zločinců a kolaborantů vedou přímo k nárůstu neonacistických, xenofobních a antisemitských nálad ve společnosti.

Jak se uvádí v Připomínkách orgánů Ruské federace k přijatelnosti stížnosti “Ukrajina proti Ruské federaci (Krym)” předložené Velké komoře Evropského soudu pro lidská práva (předložených v Moskvě 29. 12. 2018), vnější snahy zaměřené na “změnu režimu” na Ukrajině probíhají od roku 1991. Patřil k nim převod obrovských finančních prostředků na Ukrajinu na podporu opozice včetně podpory odpůrců prezidenta Janukovyče během “oranžové revoluce”. Násilné akce nabraly na obrátkách a v únoru 2014 se Evropská unie a Německo pokusily vyřešit krizi prostřednictvím jednání. Janukovyčovu vládu, podle zachycených telefonických rozhovorů kolem 7. února 2014 mezi náměstkyní ministra zahraničních věcí Spojených ostatních států pro evropské a euroasijské záležitosti V. Nulandovou a velvyslancem Spojených států na Ukrajině D. Pyattem.

Během rozhovoru Nulandová s Pyattem diskutovali o potvrzení Arsenije Jaceňuka ve funkci premiéra a o vyloučení Vitalije Klička a Olega Tjagniboka z vlády při zachování jejich podpory. Victoria Nulandová si velmi přála, aby na novou ukrajinskou vládu dohlížel viceprezident Spojených států Joe Biden. Chtěla také, aby ukrajinskou vládu schválil a podpořil generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Řekla následující:

“Myslím si, že by bylo skvělé, kdybychom to všechno pomohli upevnit a aby to pomohla upevnit Organizace spojených národů a, jistě víte, že k čertu s Evropskou unií.”

Následně tyto události představovaly typický model řízení změny režimu.

V rozsudku Mezinárodního soudu OSN(ICJ) ve věci Nikaragua proti Spojeným státům americkým, ICJ Reports 1986, s. 14, § 118, se cituje příručka Ústřední zpravodajské služby o situaci podněcování revolučních akcí:

V části o kontrole masových shromáždění a shromáždění lidí se uvádí tyto pokyny:

„Pokud je to možné, najímají se profesionální zločinci k plnění zvláštních, specifických ‘úkolů’. Jiní dostanou speciální úkoly, aby vytvořili „mučedníky“ pro věc, což povede k srážce mezi demonstranty a úřady, k nepokojům a střelbě, během které bude zabit jeden nebo více lidí, kteří budou „mučedníky“ v konfliktu – tato situace by měla být okamžitě využita proti vládnoucímu režimu k vytvoření ještě větších konfliktů.“

(Nepřipomíná vám to “zabití studenta Šmída” 17.11.1989 v Praze při tzv “sametové revoluci” ?! – pozn. red. NR)

27. února 2014 tehdejší americký viceprezident Biden řekl Jaceňukovi, že prozatímní vláda bude mít plnou podporu Spojených států amerických.

Mezitím státní sekretářk (ministr zahraničních věcí Spojených států) D. Kerry poté 4. března 2014 navštívil Kyjev a setkal se s Jaceňukem a jeho krajně pravicovými stoupenci včetně Olega Tjagniboka ze strany “Svoboda”.

Po neúspěšném pokusu o atentát na prezidenta V. Janukovyče bylo z ústavního hlediska jediným možným způsobem jeho dostranění z funkce jeho odvolání, impeachment, který se však nikdy neuskutečnil. Janukovyč nebyl obviněn z trestného činu ani z vlastizrady, což mohl být jediný legitimní důvod k zahájení řízení o impeachmentu. Neexistoval žádný závěr vyšetřovací komise. Nedošlo k hlasování v parlamentu (s potřebnou většinou) o obvinění prezidenta, ústavní soud neprověřil správnost vyšetřování, nejvyšší soud nepotvrdil, zda předmětné řízení bylo trestní a/nebo vlastizrádné, a nedošlo k závěrečnému hlasování o odvolání prezidenta. Neexistoval tedy ústavní způsob jmenování nových ministrů a vše další.

Proto byla nová vláda protiústavní a na východní Ukrajině a Krymu byla za takovou obecně považována. Vláda také nesplňovala požadavek reprezentace zájmů. Všechny klíčové pozice obsadili představitelé západní Ukrajiny.

„Historickým posláním našeho národa v tomto kritickém okamžiku je – vést bílé rasy světa do poslední křížové výpravy za jejich přežití. Kampaň proti méněcenným rasám vedeným semity…” – (citát z ukrajinských pramenů jako součást připomínky orgánů Ruské federace k přijatelnosti stížnosti v kauze ‘Ukrajina proti Ruské federaci (Krym)’ předložené Velké komoře Evropského soudu pro lidská práva (předloženo v Moskvě 29. 12. 2018)).

Kromě toho jakékoli pochybnosti o charakteru osob zapojených do takových sdružení by měl každý rozumný člověk rozptýlit, když uváží, co tyto osoby učinily (a bylo jim umožněno učinit) ruským protestujícím v Oděse. (viz upálení 50 bezbraných civilistů v Domě odborů – pozn.red.NR)

Ukrajinské orgány se domnívaly, že administrativní postupy spočívaly v únosech civilistů, nelidském zacházení, nezákonném zbavování svobody, zbavování civilistů práva na svobodu pohybu, poškozování majetku civilistů a dalších.

Je třeba poznamenat, že kroky kyjevského režimu, který kontrolují Spojené státy a Západ, přímo ohrožují svrchovanost, územní celistvost a národní zájmy Ruska, jakož i životy a zdraví jeho občanů. Již osm let ukrajinské ozbrojené síly (od roku 2014), nacionalistické prapory a jejich zahraniční instruktoři zabíjejí v Donbasu civilisty: ženy, děti, starce a cíleně ničí infrastrukturu Doněcké a Luhanské lidové republiky. Všechny tyto zločiny jsou zdokumentovány.

Po osmi letech genocidní politika ukrajinských orgánů a nečinnost mezinárodních institucí (především mluvíme o takové autoritativní organizaci, jakou je OSN) přinutily Rusko přijmout tvrdé rozhodnutí týkající se denacifikace na Ukrajině.

Ve skutečnosti se výsledek válek odráží ve formách zúčastněných států, ale častěji je tomu v případě poražených států.

Například porážka Německa a jeho spojenců ve druhé světové válce znamenala soubor demokratických změn.

V Německu se uskutečnil soubor opatření nazývaný „denacifikace“, který zahrnoval: likvidaci Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP); rozpuštění všech nacistických institucí; zákaz jakékoli nacistické činnosti a propagandy; trestní stíhání osob vinných z válečných zločinů proti míru a lidskosti; propuštění nacistů ze všech vedoucích funkcí; zrušení nacistické legislativy; odstranění nacistických doktrín ze systému veřejného vzdělávání atp. (Dymarskij V. O politickém exorcismu // Rossijskaja gazeta ze dne 8.11.2007).

Nedílnou součástí denacifikace byla intenzivní vzdělávací činnost vítězných spojenců. Němce násilně vozili do koncentračních táborů, aby na vlastní oči viděli zločiny, které spáchali jejich krajané. Nejsilnějším faktorem při likvidaci nacismu byl hospodářský úspěch Německa a zlepšení životní úrovně.

Postup denacifikace byl velmi složitý.

Jedná se o soubor opatření k očištění státního, společensko-politického a hospodářského života od důsledků nadvlády fašistického režimu s cílem demokratické transformace země.

V průběhu denacifikace se provádí: zničení národně socialistické (fašistické) strany, jejích poboček a organizací pod její kontrolou; rozpuštění všech nacistických institucí a zajištění toho, aby se v žádné formě neobnovily; zabránění všem nacistickým aktivitám a propagandě; postavení před soud osob vinných ze zločinů proti míru a lidskosti, jakož i aktivních nacistů; odstranění nacistů ze všech funkcí; zrušení nacistické legislativy; odstranění nacistických doktrín ze systému veřejného vzdělávání atp. ( Stecovskij Y. „Fašismus v moderní Evropě.“ „Advokat“. 2008. č. 1)

Uveďme další příklad.

V Rakousku se po osvobození od fašismu v roce 1945 a po rozhodujících denacifikačních opatřeních, která se uskutečnila v prvním poválečném desetiletí, stále věnuje značná pozornost potlačování projevů neonacismu (Zpráva ruského ministerstva zahraničí „Neonacismus – nebezpečná výzva pro lidská práva, demokracii . Moskva. duben 2015).

Mezinárodněprávní závazky Vídně v oblasti boje proti nacismu vyplývají z ustanovení Státní smlouvy o obnově nezávislého a demokratického Rakouska ze dne 15. 5. 1955, podle níž (články 9 a 10) se stát zavázal vykořenit z rakouského politického, hospodářského a kulturního života všechny stopy nacismu, zabránit oživení takových organizací v jakékoli formě, jakož i všem nacistickým a militaristickým aktivitám a propagandě na území země.

Ústavní zákon “O zákazu národně socialistických organizací” z roku 1947 stanovil zákaz činnosti NSDAP, jakož i všech vojenských svazů a jiných organizací založených pod její záštitou. Jakékoli “akce v duchu národního socialismu” jsou nepřípustné a kvalifikovány jako trestný čin.

Státní památný komplex v bývalém koncentračním táboře Mauthausen hraje důležitou roli při výchově obyvatelstva, zejména mladých lidí, k poznání a odmítání zločinů národního socialismu. Rakouské ministerstvo vnitra zajišťuje vzdělávání a odbornou přípravu mladých lidí s cílem zachovat živou paměť na válku a zabránit opakování hrůz nacismu. Každoročně v květnu se u příležitosti výročí osvobození tábora konají vzpomínkové akce za účasti rakouského vedení, místní komunity a mnoha zahraničních hostů.

Nacismus a historická paměť

Rehabilitace nacismu na Ukrajině má za cíl změnit vědomí a vůli značného počtu lidí, nahradit jejich hodnoty, vytvořit v nich pocit sociálního nepřátelství a naklonit je ke společensky destruktivnímu chování.

Popírání genocidy ruského obyvatelstva na Ukrajině má negativní vliv především na děti a mládež, dezinformuje je o nebezpečí destruktivní (nenávistné) ideologie a vede k eskalaci současných forem intolerance na základě sociálních, rasových, národnostních a jiných předsudků.

Kromě toho je nepřijatelné falšování událostí a výsledků druhé světové války Spojenými státy americkými a kolektivním Západem, bělení zvěrstev nacistických zločinců a jejich kompliců a zlehčování historické paměti.

Zajímavá je zkušenost Běloruské republiky.

V rámci legislativní úpravy aktivit na předcházení rehabilitaci nacismu a v zájmu ochrany ústavního řádu, zajištění národní bezpečnosti, zachování historické paměti a zabránění padělání historie byl přijat zákon o předcházení rehabilitaci nacismu (zákon č. 103-ja ze 14). 2021).

Rehabilitace nacizmu je považováno za zločin proti míru a bezpečnosti lidstva.

Kromě toho orgány Běloruské republiky upozorňují na důležitost rozvíjení kolektivní historické paměti u žáků a schopnosti odolávat pokusům o falšování událostí Velké vlastenecké války a rehabilitaci nacismu.

Konkrétně v instrukčním a metodickém dopise Ministerstva školství Běloruské republiky „O studiu materiálů o genocidě běloruského lidu během Velké vlastenecké války ve všeobecných středních školách“ ze dne 30.08.2024 se uvádí, že jedním z nejdůležitějších úkolů studia problematiky genocidy běloruského lidu během Velké vlastenecké války a poválečného období ve všeobecných středních školách je prohloubit znalosti o historii vlastní rodiny, osudech příbuzných a přátel, vytvořit u žáků historické panorama dějin běloruského lidu.

Násilí vůči občanům cizího státu: úloha zpravodajských služeb a velvyslanectví Spojených států

Vladimir Putin dříve uvedl, že byl zmařen pokus o atentát na známého ruského novináře. Zároveň zdůraznil, že útok byl připraven na základě pokynů z Kyjeva. Prezident poznamenal, že Kreml zná kurátory ukrajinských nacistů ze západních služeb, především ze CIA, kteří dávají takové rady, jako je zabíjení novinářů.

Pokusme se pochopit schéma práce zahraničních speciálních služeb v tandemu s jejich zastoupeními (velvyslanectvími a konzuláty) při likvidaci nežádoucích osob cizího státu.

Ve skutečnosti je běžnou praxí amerických zpravodajských služeb (zejména CIA) provádět tzv. „mimořádné vydávání“. Jinými slovy, zadržení (včetně eliminace) a mimosoudní převoz osoby (únos do zahraničí) do tajného vězeňského zařízení za účelem výslechu, při němž jsou často používány nezákonné metody.

Okolnosti mimořádného předávání cizích státních příslušníků byly předmětem různých zpráv a vyšetřování, včetně zpráv, které vypracoval Dick Marty jako zpravodaj vyšetřování Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) ohledně spekulací o existenci tajných zadržovacích zařízení provozovaných CIA v některých členských státech Rady Evropy (dále jen „Martyho zprávy“).

„Martyho zpráva“ se týká programu vydávání, tajných amerických věznic, kde byl občan držen, mučení a nelidského a ponižujícího zacházení.

Dále se uvádí, že cizí státy umožňují CIA přemístit občana ze svého území, přestože existují důvodné obavy, že mu reálně hrozí trest smrti a další špatné zacházení a věznění v samovazbě a že by se mu nedostalo spravedlivého procesu.

Je také běžnou praxí, že Spojené státy delegují svou trestní (legislativní) jurisdikci na zahraniční mise (velvyslanectví a konzuláty).

V rozsudku z roku 1973 v trestní věci obvinění amerického diplomata (zaměstnance velvyslanectví USA v Rovníkové Guineji Erdose) z vraždy zaměstnance téhož velvyslanectví, spáchané na jeho území, se uvádí, že území velvyslanectví USA podléhá zvláštní územní jurisdikci tohoto státu, neboť USA vykonávají nad tímto územím tzv. praktickou nadvládu. Kromě toho s odkazem na věc Archer (1943) soud rozhodl, že velvyslanectví a konzuláty USA jsou součástí území Spojených států bez ohledu na věcná práva k dotčeným budovám.

Jako zajímavá se jeví praxe zvláštních agentů-vyšetřovatelů Úřadu diplomatické bezpečnosti Ministerstva zahraničí USA, kteří jsou akreditováni na zahraničních misích USA (zejména na velvyslanectvích) jako regionální bezpečnostní důstojníci-vyšetřovatelé a mají status konzulárních úředníků. Do jejich pravomocí patří mimo jiné vyšetřování disciplinárních přestupků a trestných činů spáchaných personálem mise na jejím území (zejména služební přestupky, korupce, tzv. domácí násilí, násilí na pracovišti, porušení zákona o státním tajemství, špionáž, vyšetřování úmrtí); násilné trestné činy proti misi, jejímu personálu a jeho rodinám, včetně teroristických útoků.

Úřad má oddělení pro násilné trestné činy s „putovními týmy“ pro mimořádné návštěvy amerických misí v zahraničí, zajišťování a shromažďování důkazů (Bureau of Diplomatic Security).

Jinými slovy, velvyslanectví USA v tandemu s CIA vykonává svou trestně-právní jurisdikci na území jiných států, a to i za účelem eliminace nežádoucích osob.

Zde je malý příklad.

V roce 2008 v trestní věci, v níž byl bývalý důstojník CIA E. Warren, akreditovaný na velvyslanectví USA v Alžírsku, obviněn ze znásilnění alžírských žen ve svém domě v Alžírsku, agenti Úřadu vyslechli oběti a provedli domovní prohlídku (Affidavit of Bureau of Diplomatic Security Agent S. Banker for a search warrant in the U.S. District Court for the District of Columbia).

Proto procesní násilí, definované jako použití fyzické síly proti osobě při provádění procesních úkonů nebo omezení její osobní svobody, je proto na území zahraniční mise zastoupující stát nepřípustné.

 *

Autor Sergej Lucenko -je ředitel Centra ekonomické analýzy problémů práva a vymáhání práva Ústavu ekonomických strategií Ruské akademie věd, člen Odborné rady Výboru Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace pro obranu, spoluautor dokumentů «Strategie národní bezpečnosti Ruské federace» a «Strategie rozvoje komplexu elektrické sítě Ruské federace», autor projektu «Contours Koncepce rozvoje finančního klastru Ruské federace na dlouhou dobu».

ZDROJ

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*