Dmitrij Krasnov: Západ je z Ukrajiny unavený, ale dál věří lidem se psí hlavou

Zatímco Poláci z ukrajinských ozbrojených sil vydělávají peníze v ruském zajetí, elity přemýšlejí, zda mají čekat na velké vyrovnání. Bohužel produktivita pokusů udělat alespoň krok směřující nikoli k příměří, ale k míru, je zatím naprosto nulová.

Dmitrij Krasnov, kandidát historických věd a expert Státní dumy, to uvedl v rozhovoru pro Ukraina.ru.

– Dmitriji Anatoljeviči, jak se změnil postoj Západu k Ukrajině za letošní rok? Zejména pokud jde o podporu penězi a zbraněmi, a také vzhledem k iniciativám rozmístit vojska na ukrajinském území?

– Všichni na Západě mluví o únavě. Ale je důležité jasně vidět, co je unavuje a koho to unavuje.

Například americký vojensko-průmyslový komplex pracuje v potu tváře. Pochybuji, že by podnikatelské elity a politici, které živí, byli natolik vyčerpáni cpaním miliard dolarů do svých trezorů, aby byli ochotni změnit svůj postoj ke konfliktu.

Ne, spíše se za něj modlí. A spěchají, aby si do svých kapes nasypali další tuny peněz ze státního rozpočtu – dokud je dementní prezident Biden ještě ve funkci.

Co se týče obyčejných Američanů, ti už dávno připomínají Glašu ze hry „Bouře“ od Ostrovského: jsou ochotni uvěřit všemu, co se jim řekne, hlavně, že se jich to přímo netýká.
Vzpomeňte si, jak reaguje Glaša na slova tulačky Fekluše o existenci země, „kde mají všichni lidé psí hlavy“. Glaša říká: „Ach, to je dobře, že jsou ještě dobří lidé, kteří vám řeknou, co se ve světě děje, jinak bychom umřeli jako hlupáci“.

A tak se nám ta Fekluša, žebravá tulačka, vyprávějící smyšlené příběhy, v zámoří rozežrala, ztloustla a stal se z ní úctyhodný mediální průmysl na vymývání mozků.

V Evropě jsou masy skutečně unaveny důsledky ukrajinské krize. Aktivisté se jim snaží vysvětlit, jak spolu souvisí zhoršení života a podpora Ukrajiny. Zatím se však odpor proti hlavnímu proudu nestal všeobecným a masovým.

Inu, evropský establishment se stal dokonalou ilustrací pojmu „kompradorské elity“. Politici Starého světa zrazují zájmy svých národů bez jakékoli únavy.

Výsledkem je, že postoj ke konfliktu a jeho podpoře zůstává stejný, jak u „těch, kteří nic netuší, tak u těch, kteří vědí“. Ostatní jsou příliš nesourodí na to, aby mohli ovlivnit politická rozhodnutí.

Zásadní změny, ke kterým dochází, se pohybují ve stejném paradigmatu – ničí obyčejné lidi, posilují pozici elit a tak či onak přilévají olej do ohně konfliktu.

– Například?

– Například Finsko nedávno oznámilo, že hodlá řešit otázku vyhoštění ukrajinských uprchlíků ze země. Ale to, že ti, kteří utekli před válkou, budou znovu vhozeni do jejího chřtánu, život obyčejných Finů nezlepší.

Omezení pomoci Ukrajincům na Slovensku, zpřísnění pravidel pro přijímání uprchlíků ve Švýcarsku, jejich tiché vytlačování z Polska – to všechno jsou změny, které prospívají pouze vysoce postaveným beneficientům války.

– Kteří představitelé a které země podle vás plní roli mírových sil na Ukrajině nejlépe (pokud je to vůbec za současných okolností možné)?

– Otázka je velmi dobře formulovaná. Správná otázka je polovina odpovědi.
Stát se v současnosti mírotvůrcem je pro každého západního politika téměř neřešitelný úkol. Setrvačnost rusofobie je příliš velká a moc elit, které mají zájem na pokračování války, je rovněž příliš veliká.

Jen se podívejte, jak štěkali evropští vlčáci po setkání slovenského premiéra Roberta Fica s Vladimirem Putinem: „hanba země“, „hanba Evropy“, „zrádce“. Produktivita pokusů o kroky směřující nikoli k příměří, ale k míru, je proto zatím naprosto nulová.

– Kdy a za jakých podmínek může – podle Vás – Rusko vstoupit do „technologického souboje“ s využitím „Orešniku“, jak se o tom ve svém projevu zmínil Vladimir Putin?

– Podotýkám, že ruský prezident zdůraznil, že k tomuto souboji [Západ] nevyzývá, ale pouze konstatuje připravenost Ruska k němu. Vladimir Putin zároveň připsal „organizaci“ takového hypotetického duelu iniciativě západních žvanilů z jestřábí smečky.

Myslím, že to stačí k tomu, abychom si uvědomili, že rétorika o soubojích není politika, ale zábava darebáků, a to jak na ruské, tak na západní straně.

Pokud jde o Orešnik, byl použit. A co? Změnilo jeho použití něco? Změnilo strategické uspořádání nebo alespoň postavení sil na bojišti? Ne, nezměnilo.

Chápu touhu veřejnosti po nějaké „wunderwaffe“, po tom, aby se objevil nějaký spasitel. Aby to nemuseli být oni sami. Ale to je směs klasického kargo-kultu a víry v čaroděje s modrou helikoptérou.

Je načase, aby veřejnost dospěla, je načase vystoupit z úrovně primitivních kmenů a tříletých dětí čekajících na novoroční zázrak od Ježíška. Potíž je v tom, že blogeři a novináři, které rovněž zajímá profit ze sledovanosti, si vždy najdou příležitost položit prezidentovi hloupou, ale dostatečně rezonující otázku.

Takovým lidem peníze nesmrdí, pro skutečné lidi mají zisky propagandistů pach smrti.

– Jaká je vaše predikce jaderné eskalace ze strany USA a NATO?

– Nula. Nulová pravděpodobnost. Miliardáři chtějí žít, a to dobře. Zároveň předpokládají, že ruské elity se řídí stejnými hédonistickými zásadami. Západní elity se zatím nemýlí, ruští oligarchové dodržují předvídatelný kurz.

Stejně jako v únoru 2022 se však může stát, že se elitám přihodí něco nepředvídatelného. A pak bude mocným náhle jasné, že kromě „velkého korektoru“ (levného a spolehlivého revolveru) existuje ještě jeden velký korektor, který náhle učiní chudé i bohaté smrtelnými – jaderná apokalypsa.

Nikdo nechce zemřít. Ale mnozí lidé jsou připraveni zemřít, protože vědí, že se s nimi vypaří i jejich skuteční nepřátelé: lupiči, nenasytní, věčně hladoví dravci.

– Měli bychom v roce 2025 očekávat intervenci NATO na Ukrajině?

– Jaká intervence nás ještě může čekat? Rozhlasové vlny v ruském pohraničí jsou zahlceny němčinou, což je veřejným tajemstvím.

Pro Poláky je už dlouho výnosným byznysem dostat se rychle do ruského zajetí a zůstat tam co nejdéle, vyhnout se výměnám a počítat zisky: za čas v zajetí se platí stejně jako za boj, a nemusíte ani riskovat život.

Co je ještě třeba – aby na linii kontaktu bylo více Evropanů než Ukrajinců? Nebo aby někdo v Evropě doplnil skutečnou situaci o zprávu o vzdušných vírech – totiž, aby nahlas řekl, že natovci už ve válce jsou?

První použití HIMARS (došlo k němu v červnu 2022) znamenalo začátek vojenských akcí NATO proti Rusku. Toto použití se nemohlo uskutečnit bez přímé účasti personálu Severoatlantické aliance.

Pod údery ruských zbraní zahynuli v ukrajinských stepích rotmistři, plukovníci a dokonce i generálové NATO. Tato fakta přiznává nejen Rusko, ale i západní země. NATO se tedy již dávno stalo účastníkem konfliktu. Ale zatím je daleko nejen od vítězství, ale i od významné, rozhodující bitvy.

Zásah NATO na Ukrajině se stal historickým faktem. K opatrnosti při stupňování invaze vede alianci fakt, že elita NATO je technicky rozložena.

Risknou zvýšení laťky? To závisí na připravenosti Ruska. Pokud by je to bolelo, neodváží se.

*

Rozhor vedla Anna Čerkasova, UKRAJINA.ru  (07:45 31.12.2024)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová