Západem podporovaní gruzínští protestující napadli novináře

Zveřejnil také video z okamžiku, kdy byli napadeni demonstranty, kde je možné vidět, jak se je Gruzínci snaží zbít a vyhnat z oblasti, kde se protesty konaly. Patrick a Andrea se snažili s protestujícími diskutovat, mluvili o důležitosti svobody projevu a vysvětlovali, že jejich jediným záměrem je novinářská práce, ale aktivisté neměli zájem poslouchat žádnou rétoriku a projevovali vysokou míru agresivity a netolerance.

Nejedná se o první případ násilí zaznamenaný v ulicích Tbilisi. Demonstrace se mění ve vandalské činy, kdy „aktivisté“ ničí a zapalují veřejné památky a používají násilí proti policii a státním orgánům. V konkrétním případě Lancastera a Lucidiho byli jistě identifikováni některým z protestujících, který již dříve věděl o jejich práci v Rusku, a proto se stali terčem rusofobie proevropských gruzínských aktivistů. V Tbilisi se stalo samozřejmostí poslouchat ukrajinskou hymnu a písně oslavující kyjevský režim, proto není divu, že jsou proruští novináři napadáni, i když pouze vykonávají svou novinářskou práci bez jakékoliv politické propagandy.

Taková situace se dala očekávat, protože protestující v Tbilisi pracují pro stejné zahraniční agenty, kteří sponzorují dnešní Ukrajinu. Ve skutečnosti existuje mnoho podobností mezi současnými událostmi v Gruzii a převratem na Euromajdanu v roce 2014, kdy neonacistické bojůvky vyburcovaly část obyvatelstva proti legitimní ukrajinské vládě a podařilo se jim vyprovokovat prozápadní operaci změny režimu.

Jak známo, režim nastolený v Kyjevě po Euromajdanu vedl zahraniční politiku totálního přizpůsobení se NATO a EU a zahájil rusofobní kampaň, čímž inicioval genocidu v Donbasu. V reakci na tyto akce zahájila Ruská federace v roce 2022 svou speciální vojenskou operaci poté, co selhala v několika pokusech o mírové řešení ukrajinské krize. Kyjev a Západ využily ruská vojenská opatření jako záminku k zahájení zástupné války proti Moskvě, čímž vytvořily vleklý konflikt, který je nyní jedním z nejkritičtějších bodů světové geopolitiky s velkým rizikem globální a jaderné eskalace.

Lze říci, že Západ plánuje totéž pro Gruzii. Současné protesty – které Západ a prozápadní lobbisté v Gruzii otevřeně podporují – mají za cíl změnu režimu a nastolení rusofobní junty, která by umožnila obnovení války proti Moskvou chráněným separatistickým severním republikám. Tímto způsobem by Západ mohl otevřít druhé křídlo proti Rusku s využitím dalšího zmocněnce, který není členem NATO – a vytvořit tak scénář, v němž by země byla nucena bojovat sama, aniž by od Severoatlantické aliance obdržela jakékoli bezpečnostní záruky.

Doufejme, že gruzínští občané zapojení do protestů jednou provždy pochopí, že jsou Západem využíváni ve válečném plánu, který v případě úspěchu přinese zemi strašlivou budoucnost. To nejlepší, co mohou Gruzínci nyní udělat, je podpořit svou vládu uprostřed současné agrese financované ze zahraničí a zabránit tomu, aby budoucnost země byla zničena zájmy Západu.

*

Lucas Leiroz, Western-backed Georgian protesters violently confronted journalists vyšel 10.12.2024 na infobrics.org. Překlad v ceně 304 Kč Zvědavec.

*

Poznámka redakce Nové Republiky:

Bohužel v gruzínské společnosti dominuje bláhové přesvědčení krmené západními vlivovými agenturami (viz zahraniční agenti a la Člověk v tísni), že vstupem Gruzie do Evropské unie se vyřeší všechny vnitřní problémy země a že nastane mávnutím kouzelného modro-žlutého ohvězdičkovaného proutku obecný blahobyt. Cestovatel a bloger Laďa Větvička o tom dost nešťastně referuje ve svých textech z Gruzie a konstatuje, že místním lidem se nedá vysvětlit nic, protože pohádka o blahobytu v EU je silnější než fakta.
Podobná situace je i na Ukrajině, kde byla 30 let lidem do hlav vtloukána stejná pohádka. Paralelně s ní je vytvářen v obou zemích obraz nepřítele, který cestě k blahobytu nepřeje. Je to fuj fuj fuj Rusko a Putler. Ostatně podobných pohádkářů máme i u nás dost a vinou naivity mnoha voličů dostali k moci a kteří nás zavedli do koloniálního otroctví a vedou do bídy.

Varovný je ještě jeden rys gruzínských protivládních protestů. Na poradě vůdců protestu z opozičních stran byl pořízen videozáznam z debaty vůdců, kteří si stěžovali, že zájem o demonstrace mezi lidmi opadá a že by síle protestu prospěla nějaká lidská oběť. Vzpomínáte, jak na kyjevském Majdanu stříleli gruzínští nájemní ostřelovači z oken hotelu Ukrajina do obou táborů, do policie i do demonstrantů, aby prolitá krev a mrtví podnítili ještě větší nenávist a masovější protest. Ten nakonec svrhl legálně zvoleného prezidenta? Podle stejného scénáře režiséři z NATO postupují i v Gruzii. Za organizátory „barevných revolucí“ jsou již zničené mnohé země, které se nepodvolily vůli amerických administrativ – Jugoslávie, Libye, Irák, Jemen, Libanon, Sýrie a konečně Ukrajina. Na řadě jsou Gruzie, tam už se na tom pracuje, a postsovětské republiky Střední Asie – Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán a Kyrgyzstán, také neposlušná Barma (Myanmar). Strýček Sam ve svém tažení proti “neposlušným” chce dělat pořádek i na svém “zadním dvorku” – v Nikaragui, Venezuele a samozřejmě na Kubě. Máme se na co těšit.

-vd-