Válka s NATO. Rusko má nyní jiné cíle a záměry, nastal čas oznámit je.

Situace v rusko-ukrajinském konfliktu se za rok a půl změnila. Proto je nutné posuzovat to, co se nyní děje na frontě a kolem ní, nikoliv z pohledu toho, jak se věci měly před 24. únorem 2022, ale s ohledem na nové podmínky – politické, vojenské i diplomatické.

Dne 24. února 2022 zahájilo Rusko speciální operaci s jasnými cíli, i když bez potřebné ideologické přípravy. Před operací jsem opakovaně ve svých článcích uváděl, jak je pro Rusko nevýhodné válčit s Ukrajinou – jak ekonomicky, tak politicky, i diplomaticky. V každém případě nad Ukrajinou vyhrajeme, ale nebudeme vědět, co s ní potom. A kromě toho, když začneme válku s Ukrajinou, nevyhnutelně se zapleteme do války s celým Západem.

Nemá smysl rozebírat, v čem měli pravdu „jestřábi“ a v čem „holubice“. Máme to, co máme.
Rusko si zachovalo svůj ekonomický potenciál a v některých čistě domácích otázkách situaci dokonce zlepšilo. Například – prokázalo nejen svou plnou potravinovou nezávislost a soběstačnost, ale i možnost vývozu obilí a některých dalších produktů.

Rusko se stalo mnohem silnějším i z hlediska vojenského. Především, což nikdo (snad kromě našeho generálního štábu) nečekal, se ukázalo, že ruská technika nejenže není horší, ale dokonce výrazně převyšuje všechny známé západní vzory. V každém případě jsme zatím prakticky schopni vypořádat se s jakoukoli novou armádní výzbrojí, kterou Západ předvede na ukrajinském bojišti.

V průběhu vojenských operací získalo Rusko jak negativní, tak pozitivní zkušenosti s bojovými operacemi nikoli v teorii, ale přímo v praxi. Nejdůležitější, i když zatím ne zcela doceněné, jsou zkušenosti z praktických akcí u důstojníků a poddůstojníků na úrovni četa-prapor-baterie. To znamená, že nižší velitelé a řadový personál ruských vojsk prošli bojovým výcvikem a získali konkrétní zkušenosti z práce v reálných podmínkách na frontě, zkušenosti, které nelze nabýt na žádném cvičení.

Pokud vyloučíme různé falešné výmysly ukrajinského CIPSO (Centrum informačních a psychologických operací Ukrajiny), Rusko dokázalo, že umí bojovat v souladu s Ženevskou konvencí o válečných zajatcích, že umí bojovat čestně, aniž by se zaštiťovalo civilisty, kdežto náš protivník se v tomto ohledu zcela zdiskreditoval.

Z negativních stránek zvláštní operace vyzdvihnu snad tři

Za prvé. Ukrajinská ekonomika byla zničena nejen v důsledku vojenských operací, ale také v důsledku naprosté, obludné nekompetentnosti vlády, současné i předchozí. Ukrajina není schopna vybírat daně ani na zajištění a plnění svých vnitrostátních sociálních závazků, nemluvě o samostatném financování válečného úsilí (na rozdíl od Ruska, které toto vše zvládá).

Za druhé. Ukrajina ztratila kvůli válečnému konfliktu nejen značnou část svého průmyslového potenciálu, ale co je ještě horší, i značnou část svého zemědělského sektoru, jenž dával – a mohl by i nadále dávat – až 40 % HDP. V současnosti tomu tak není a zřejmě ani v příštích desetiletích tomu tak nebude. Značná část území je zaminovaná, velká část zemědělských pracovníků z jižní, střední a východní Ukrajiny (nejúrodnější území) byla buď zabita nebo zmrzačena ve válce, nebo opustila zemi a pravděpodobně se už nikdy nevrátí.

Za třetí. A to je velmi důležité. Pracující, kreativní část obyvatelstva země je v zahraničí. Získat je zpět by vyžadovalo obrovské úsilí a finanční prostředky, které Ukrajina nemá a sotva je bude někdy mít. Nikdo nebude vkládat peníze do neperspektivní země (i kdyby jí na konci válečných akcí zůstala nějaká území), pokud to nebudou peníze na válku. Skutečná mírová obnova země by „vyvedla“ bývalý „ukrajinský“ personál z již vytvořených výrobních komplexů v zahraničí – což je asi 10-12 milionů lidí.

Válku ještě nevyhrála ani jedna ze stran konfliktu, ale Ukrajina ji už ekonomicky prohrála. A to je pro Rusko velké negativum, protože připojení nových území (když nebereme v potaz vojenskou a politickou stránku věci), a to i těch, která ještě připojena nebyla, nemá z hlediska ekonomického téměř žádný ekonomický ani produkční přínos.

Západ před a po Ukrajině

Přesně totéž lze říci o Západu. Ze stejných důvodů je nyní Ukrajina předmětem zájmu Západu (USA a EU), a to nikoliv z hlediska ekonomického, ale z hlediska čistě vojenského – jako jeviště vojenských operací proti Rusku za účasti žoldnéřů a v blízké budoucnosti i za účasti různých sil NATO, lehce maskovaných jako žoldnéři či nově příchozí občané Ukrajiny.

Západ si velmi dobře uvědomuje, že peníze investované do této země se mu nikdy nevrátí. Jsou nenávratné – buď proto, že se území stanou součástí Ruska, nebo – i když některá území Zelenskému a jeho týmu (nebo těm, kteří je nahradí) zůstanou – nebudou je schopni Západu vrátit ani v příštích 100 letech, a to vzhledem k výše zmíněným ztrátám v ekonomice, zemědělském sektoru a ve výrobním a personálním potenciálu. Ukrajina se v důsledku šílených kroků bývalého herce, který se stal prezidentem, definitivně proměnila v nejzaostalejší zemi v Evropě a možná i na světě. Bez vyhlídek na samostatnou obnovu.
Na rozdíl od války nebudou na rekonstrukci poskytnuty žádné peníze. Kdo půjčí peníze zemi, která nemá žádnou perspektivu?

A to má i pro Rusko svou negativní stránku. Pochopení Západu, že není možné vrátit to, co již investoval (a většina prostředků poskytnutých Ukrajině jsou mimochodem půjčky, které by hypoteticky měly být vráceny, ale je jasné, že je nikdo nikdy nevrátí), činí ukrajinský konflikt pro Západ ještě trpčím. Pokud nelze investice získat zpět od Ukrajiny, je třeba je získat zpět od Ruska – buď krádeží jeho zlatých devizových rezerv (což už bylo v tichosti zahájeno), nebo, což Západ považuje za perspektivnější, rozparcelováním Ruska a jeho drancováním (přivlastněním si jeho přírodního bohatství a lidských zdrojů pod záminkou příspěvků nebo úhrady výdajů, jež Západ vynaložil na ukrajinské divadlo).

Jinými slovy, vojenský konflikt, který začal kvůli neochotě Západu zajistit bezpečnost Ruska v podobě odmítnutí přijetí Ukrajiny do NATO, se za rok a půl změnil ve válku mezi Západem a Ruskem na ukrajinském bojišti:

– Západ tyto vojenské akce proti Rusku plně financuje;
– Západ zajišťuje pro tyto vojenské akce proti Rusku zbraně, a to ve stále větším množství. A také tuto techniku na svém území opravuje a renovuje pro potřeby ukrajinské armády;
– Západ nejen cvičí vojáky pro vojenské akce, ale také poskytuje lidský potenciál
– žoldáky i zkušené důstojníky;
– Západ poskytuje ukrajinské armádě zpravodajské informace ze svých satelitů a od tajných služeb;
– Západ vede proti Rusku sankční válku, jejímž cílem je Rusko ekonomicky a vojensky oslabit.

Nový prostor vojenských operací (jeviště války)

Existuje pouze jedna věc, kterou Západ zatím neudělal – dosud se plně nepodílel na vojenských akcích proti Rusku. Nezahájil válku z vlastního území. Tato hrozba však dozrává právě v těchto dnech, kdy padlo konečné rozhodnutí a začaly dodávky letounů F-16 na Ukrajinu.

Faktem je, že Ukrajina nemá odpovídající infrastrukturu pro údržbu těchto letounů. Navíc, jak ukázala rok a půl trvající speciální vojenská operace, pro Rusko není problém zničit jakýkoli letištní komplex na území Ukrajiny. Letadlo, které nemůže z letiště vzlétnout, není třeba sestřelovat. Rizika jsou menší.

Tento problém se snaží Západ (i Ukrajina jako skutečné operační pole) řešit rozmístěním stíhaček F-16 na letištích států sousedících s Ukrajinou – v Bulharsku, v Rumunsku a v Polsku. Tedy na územích států, které jsou ještě ke všemu členy NATO. V této situaci se budou uvedené státy opírat o notoricky známý článek 5 Charty NATO, podle něhož je útok na jeden z členských států NATO útokem na celý blok.

V takovém případě, kdy budou letadla na jejich území využívaná proti ruské armádě, případně proti ruským územím, nově připojeným i těm „starým“, je střet nevyhnutelný.
I pro Rusko se však již bude jednat o jinou válku a potenciálně i o jiné cíle.

Především už nepůjde o speciální operaci proti Ukrajině s cílem demilitarizovat a denacifikovat ji, ale o plnohodnotnou válku se Západem (nejen s NATO, ale především s NATO). A to je třeba říci předem a otevřeně, jinak nás Západ opět podvede – údajnou neúčastí, pouze poskytnutím pomoci jedné z válčících stran. Ne, to už opravdu nebude pomoc, ale v každém případě válka.

Za druhé – musíme samozřejmě z humanitárních důvodů předem oznámit obyvatelům těch zemí, které budou souhlasit s rozmístěním stíhaček F-16 na svém území, že jejich letiště, stejně jako infrastrukturní objekty, které zajišťují provoz těchto letišť, jsou potenciálními cíli raketových a bombardovacích úderů ruských ozbrojených sil, které by mohly mít za následek civilní oběti z důvodů, jež Rusko nemůže ovlivnit (v důsledku operací protivzdušné obrany, umístění samotných letišť v blízkosti civilních objektů atd.).

A za třetí, což je můj osobní názor, by měly být státy NATO, které se nacházejí v blízkosti hranic spojeneckého státu (Rusko a Bělorusko), jasně označeny a pojmenovány jako nepřátelské vůči mírové a progresivní politice Ruska zaměřené na zajištění bezpečnosti vlastního obyvatelstva. To se týká Finska, pobaltských států, Polska, Rumunska a Bulharska.
Obyvatelstvo těchto států by mělo jasně pochopit, že bojiště se přesouvá z ukrajinského území do jejich měst a vesnic. A nejedná se o agresi ze strany Ruska, ale o odpověď na agresivní plány Západu, NATO, které v současné době Ukrajinu a její obyvatelstvo zákeřně využívají k řešení svých problémů – ke zničení a vyrabování Ruska ve prospěch nadnárodních společností Západu.

Domnívám se rovněž, že Rusko bude muset prohlásit, že cílem této již ne speciální operace, ale plnohodnotné vojenské akce, by mělo být zajištění bezpečnosti ruského státu a jeho občanů po celém perimetru hranic spojeneckého státu s NATO (v tomto případě je jedno, kdo v alianci už je a kdo tam teprve bude). To za čtvrté. Dalším úkolem bude denacifikace východní Evropy, jež záměrně a otevřeně podporuje ukrajinský nacistický režim a fakticky i sama vytváří podobné nacistické rusofobní režimy (jako v Pobaltí a v Polsku).

Rusko a NATO

Vyvstává samozřejmě legitimní otázka, a to, zda bude Rusko schopno vyrovnat se s potenciálními hrozbami ze strany NATO, pokud vypukne válka s Aliancí?
Podle expertů serveru Ukraina.ru má armáda NATO potenciální sílu 3,5 milionu lidí. To však za podmínky ne úplné, ale přesto výrazné mobilizace.

Za této situace bychom měli, jak se říká, začít připravovat obyvatelstvo naší země na totální mobilizaci k účasti v plnohodnotné válce s NATO již včera. Mobilizační potenciál Ruska je s ohledem na psychologickou a fyzickou přípravu mnohem vyšší než na Západě.

Válka v současných podmínkách není zrovna válkou lidí. Jak se ukazuje, je to především válka různých vojenských technologií a zbraní obecně. A naše armáda, jak již bylo řečeno, prokázala v tomto směru svou převahu. Ale už nyní je třeba vycvičit nové tisíce „techniků války“. Zatím třeba i při zaměstnání.

Co se týče „ výjimečného ptáka, který doletí až do středu Moskvy-řeky“, mám na mysli neustálé ohrožení centra a jižních předměstí Ruska ze strany „bezpilotní armády“, tato hrozba nyní existuje a bude existovat, dokud bude přetrvávat ukrajinský režim v čele se Zelenským.

Všechny tyto otázky, které vznikají v důsledku změn (ať už se nám to líbí nebo ne) v cílech a záměrech nově vybraného bojiště, je třeba radikálně vyřešit. A především – naše obyvatelstvo musíme připravit na dlouhou a krvavou válku s NATO a Západem jako celkem.

Jiná možnost, včetně diplomatického řešení tohoto problému, neexistuje. Pozastavení bojových akcí (příměří bez kapitulace režimu Zelenského) nebo zachování současného ukrajinského režimu v jakékoli podobě povede k novému konfliktu ihned poté, co mu Západ poskytne potřebné zbraně a nové finance na vedení další války s cílem zničit Rusko. Což znamená, že po příměří bude opět válka, ale pro nás už – možná – za horších podmínek.
Západ se už pustil do války otevřeně s cílem zničit a vydrancovat Rusko. Teď je řada na nás.

*

Zachar VINOGRADOV, UKRAJINA.ru (13:11 29.12.2024)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová