Úvodník dnešní Kosy – dnes 2x z Kurzů.cz o německé, ale především slovenské a české ekonomice, které nečeká nic ani trochu dobrého

Ale také kvůli finančním zprávám a komentářům. Které většinou nikde jinde nelze nalézt. Nebo ne tak souhrnně. A také ne psané tak polopaticky bez exhibic v „odborné“ fachidiotštině. Pro dnešní číslo kosy jsem zvolil dva tamní artikly. Z dobrého důvodu – velmi se nás týkají!

První se týká velmi Slovenska. Popisuje, jaký dopad na jeho autoprůmysl může mít zavedení Trumpových dovozních cel. Za sebe říkám, že z toho, když to jeden domýšlí, naskakuje až husí kůže. Protože Česko na tom není nijak zásadně lépe.

Ten druhý je podobný. Agentura Dun & Bradstreet snížila rating našemu největšímu obchodnímu partnerovi – Německu, což platí pro obě části bývalého Československa. Takže ho vlastně snížila nepřímo i nám.

Ne, není to dnes příjemné čtení. Ale na to tady Kosa není. Ta poskytuje tvrdá fakta. Padni komu padni.

**

Když jsem byl v Hodině vlka na SV SK dotázán, koho bych při amerických prezidentských volbách upřednostnil, odpověděl jsem, že jako Američan nepochybně Donalda Trumpa, ale jako Evropan, že mi nezbývá držet palce Kamale Harrisové. A vysvětloval jsem proč. Trumpovo heslo MAGA – America first! přirozeně konvenuje každému Američanovi, který není zatížen progresivistickou rakovinou nebo dědičnou nenávistí k budoucímu prezidentovi. Vůbec nepochybuji, že se Donie pokusí tohle heslo naplnit měrou vrchovatou, respektive tak moc, jak mu okolnosti dovolí. Což v praxi znamená, že hodlá Ameriku a její sílu posilovat na úkor zbytku planety. On je prezidentem Američanů a USA anic jiného jej nezajímá.

Že to odnese, spolu s Čínou nejvíce Evropa? No a co? MAGA! Tady by Harrisová představovala pro nás v Evropě o mnoho lepší volbu. Leč stalo se. Trump! To jediné, co si od něj jako Evropané můžeme slibovat je skutečně zastavení války na Ukrajině jinak nic. Dokáže to? Nedokáže? Nikdo neví. Jen evropští papaláši, v uctivém předklonu, šoupajíc nohama žmoulajíc čepici se dnes příštími nájemníkovi vetřít do přízně, stůj co stůj. A bez ohledu na svou osobní důstojnosti, bez špetky sebeúcty. Viz náš Pávek, který sice považuje Trumpa za odpudivou bytost, jíž by ruku nepodal, aby před pár dny poslal do Washingtonu velmi poníženou osobní gratulaci nebo polský premier Tusk, který se zase před časem nechal slyšet, že už není pochyb o tom, že Trump je řízen ruskými tajnými službami. Teď stejný příběh jako Pávek. Ale o tom tenhle sloupek není.

Ten se zabývá dopady na evropský, konkrétně SLOVENSKÝ automobilový průmysl, pokud Trump naplní svoje hrozby ohledně cel!!!

Vím, že zanedbávám slovenské kosíře a že si zaslouží z mé strany více pozornosti. Stejně tak je mi jasné, že bych učinil dobře, kdybych jim, když už se dostane na slovenská témata mohl sdělit něco pozitivního, nejlépe hodně pozitivního. Což ovšem nelze, pokud si zvolíte téma Trump-cla- evropský automobilový průmysl. Bohužel. Takže jdeme na věc. Článek je převzatý z finančního portálu Kurzy.cz.

*

Slovensko coby „Detroit Evropy“ sleduje s napětím Trumpovy tarify

Donald Trump včera oficiálně představil své návrhy na dovozní tarify v podobě 25procentních tarifů pro Mexiko a Kanadu a 10procentních pro Čínu. V reakci na jeho oznámení silně poklesly akcie amerických a japonských automobilových výrobců, kteří ve velkém produkují právě ve zmíněném Mexiku. O případných tarifech směrem k Evropě respektive EU nepadlo ani slovo.

Podle komentářů Trumpovy návrhy sledují bedlivě především na Slovensku, které je v poslední době nazýváno jako „Detroit Evropy“, protože objem jeho automobilové výroby přepočtený na počet obyvatel je aktuálně vůbec nejvyšší na světě. V zemi, která má dohromady cca 5,5 milionu obyvatel, v automobilovém průmyslu a navázaných dodavatelích pracuje cca 250 000 lidí. V zemi mají své továrny koncerny VW, Stellantis, Hyundai, Kia a Jaguar Land Rover, v roce 2026 by měla přibýt ještě automobilka Volvo.

V roce 2023 se v zemi vyrobilo celkem 1,08 milionu vozů při meziročním růstu o cca 10 %. Pro rok 2024 se očekává růst o cca 5 % na 1,13 milionu vozů.

Slovensko je aktuálně třetím největším evropským vývozcem automobilů do USA s hodnotou takového exportu na úrovni 4 mld. EUR v roce 2023. Vývoz automobilů generuje plných 74 % veškerých vývozů ze země do USA.

*

Kráťoučký, nicméně zcela zdrcující článek! Alespoň dle mých kritérií. Slovenští čtenáři nechť mi věří, že není vybrán snad proto, abych se Slovensku posmíval. Ani nápad! To, co dále napíši o Slovensku se totiž týká skoro ve stejné míře i České republiky. Jen s tím rozdílem, že nikdo z politiků, co dness nad Dunajem udávají tón, necítil potřebu Trumpa, když byl jen obyčejný mister Trump, urazit.

Jde o upozornění na blížící se mračna! Hrozivá!!!

Autor trefil titulek chirurgicky přesně – ano Slovensko je automobilovým Detroitem Evropy. Možná celého světa! Už proto, že v sektoru Automotive je zaměstnáno asi 12% z celkového počtu námezdné pracující síly a to vesměs za nadprůměrné výdělky!

Detroit je dnes symbolem amerického zmaru a debaklu právě autoprůmyslu. Toho amerického. Kdysi velmi bohaté, kvetoucí a prosperující město, dnes už dlouho symbol tzv. Rezavého pásu Ameriky, beznaděje a zmaru. Odkud utekl každý, kdo mohl.

Trumpova cla mohou napáchat nevratné a netušené škody. Pokud na ně dojde. Jenže když budoucí prezident vyhlašuje, že vyclí i Mexiko, Kanadu a to dokonce 25% z čehož jednoznačně plyne, že si přeje návrat produkčních kapacit automobilek do Států, stůj co stůj, a tyhle dvě země s USA sousedí, jaké karty drží v ruce Evropa, aby pochodila jinak, když ne ještě hůř???

Trump na obzoru se jeví jako „bič boží“. A jestli neurovná aspoň ten ukrajinský malér, pak nám pomáhejte všichni svatí!

Troufnu si říci, že budeme na současnou dobu s její zaměstnaností vzpomínat jako na čas zázraků a splněných přání.

A ještě něco – teď k České republice. Pravdomluvier a jeho Obludárium hodlají protlačit sněmovnou rozpočet. Logicky. Je to jejich, nikoliv právo, nýbrž povinnost. Se schodkem necelého čtvrt bilionu korun. tedy nějakých cca 250 000 000 000 Kč. Obrovitánská suma! A to v periodě, kdy ekonomika jeden naplno, nezaměstnanost trhá rekordy směrem dolů a vláda nečelí žádným mimořádným nepřízním osudu typu covid, světová finanční krize, přírodní velkokatastrofa, zatažení do válečného konfliktu a tak podobně.

Trumpova cla se jeví jako rána kladivem do hlavy české/slovenské ekonomiky. Nejhorší scénáře predikují prudký nárůst nezaměstnanosti, výpadky příjmů domcností ve velkém rozsahu, tím páde i velké nedovýběry plánovaných daňových příjmů a naopak nápor na státní kasu ohledně podpůrných dávek. Žádná vláda po roce 1989 nezadlužila Česko tak mohutně jako ta pravdomluviera Fialy a jeho Obludária. Nikde nejsou žádné rezervy a, s krizí se nepočítá a přesto zadlužení státu vzroste opět o čtvrt bilionu. Uniká mi, z čeho asi tak kdo bude případné, dost možná drastické dopady Trumpových cel na Slovensko/Česko krýt! Není kam sáhnout! A to navíc hodlá pravdomluvier a Kalamity Jane a ti ostatní panáci a paňačky zvyšovat výdaje na válku a zbrojení. To prý je priorita všech priorit!!!

Co jim takhle zaplatit cestu do Detroitu? Navrhoval bych, že bez zpáteční letenky!

***

Dun & Bradstreet snižuje rating Německu

Že se nad Německem a jeho ekonomikou stahují mraky je už delší čas jasné. Žádná jiná země kolektivního Západu nedoplatila na protiruské sankce a snahy potrestat Rusko stůj co stůj v celkovém součtu ztrát tak tvrdě jako Německo. NA druhou stranu – žádná jiná země se v jejich stínu neponížila tak obrovským způsobem jako právě Němci, když nad sabotáží Nordstreamu na konec v podstatě jen rezignovaně a podlézavě mávli rukou. Ostatně – od dob afery s odposlechy Merkelové americkou agenturou NSA už tenhle postup nacvičili. Jen ohledně Nordstreamu to dovedli k dalšímu, netušenému stupni submisivity a servility k dokonalosti. Ale to jsem odbočil.

Vraťme se k problémům německého hospodářství. Začínají být skutečně obrovské a trvalé. A navíc už to začínají reflektovat i mezinárodní ratingové agentury.

Dun & Bradstreet nepatří sice do „svaté trojice“ , která určuje postavení států na finančním trhu, je daleko více specializovaná na hodnocení firem a organizací, ale její poslední verdikt nebude na finančních trzích přehlédnut a nezůstane bez důsledků. Respektive – přinese s sebou nejspíš další vlnu exodu německých firem ze země. Německo momentálně, kromě nekompatibilních přistěhovalců a turbulentních zmatků na politické scéně nemá zrovna moc co nabídnout. Ostatně – i o tom je řeč v článku:

*

Dun & Bradstreet snižuje rating Německu

Poradenská společnost Dun & Bradstreet snížila celkové hodnocení rizik Německa v kategorii mírného rizika z DB3a na DB3b se zhoršujícím se výhledem. Důvodem jsou stupňující se obavy ohledně stavu země, riziko recese a vážné problémy s udržením dynamiky hospodářského růstu, přičemž vyhlídkám na růst brání strukturální problémy.

Největší evropská ekonomika a náš nejvýznamnější obchodní partner čelí problémům spojeným s volatilními cenami energie, vysokým mzdám, nedostatku pracovní síly, geopolitickým nejistotám a křehkému výhledu poptávky v eurozóně. Zatímco výhled politického prostředí se podle analýzy Dun & Bradstreet změnil ze „zhoršujícího se“ na „stabilní“, rating krátkodobého ekonomického výhledu byl v kategorii vysokého rizika snížen z DB5a na DB5b se zhoršujícím se výhledem. Podle očekávání Dun & Bradstreet by mohla hospodářská aktivita země v druhé polovině roku výrazně zpomalit.

Vzhledem k předpokládanému poklesu ekonomiky o 0,2 % v roce 2024 lze v Německu očekávat zvýšený počet firemních bankrotů. Podniky mohou čelit problémům se splácením úvěrů, což povede ke vzniku potenciálního nárůstu nesplácených úvěrů. Počet insolvencí v Německu aktuálně roste, i když pomalým tempem. Počet bankrotů zůstane zvýšený, protože firmy se potýkají s nízkou poptávkou a vysokými náklady na půjčky.

Dodavatelské řetězce v zemi se stále potýkají s narušením v důsledku přetrvávajícího geopolitického napětí, které pramení zejména z Rusko-ukrajinského konfliktu, přičemž firmy se potýkají s obtížemi při získávání surovin, zejména v energetice a zpracovatelském průmyslu.

Tržní prostředí v Německu je ovlivňováno poklesem ekonomiky, nízkou důvěrou spotřebitelů a výkonnostními rozdíly v jednotlivých odvětvových. Zajímavý růstový potenciál může nabídnout zejména technologický sektor a sektor obnovitelných zdrojů.

Současně došlo ke snížení odhadů růstu pro roky 2024 i 2025. Domácí spotřeba zůstává utlumená a Německo čelí pomalejší exportní poptávce ze strany obchodních partnerů, včetně USA, Spojeného království, pevninské Číny a Evropy. Konkurenční nevýhodou výrobního segmentu jsou vysoké ceny energií a vysoké mzdy.

Jako „zhoršující se“ hodnotí Dun & Bradstreet dlouhodobý ekonomický potenciál Německa. Země se potýká se strukturálními překážkami hospodářského oživení. Vláda se sice snaží některé z těchto problémů řešit, nicméně Německo má před sebou ještě dlouhou cestu, než získá zpět svou tradiční ekonomickou sílu. Mezi problémy patří stárnutí obyvatelstva, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, pokles počtu obyvatel v produktivním věku, nízké investice, archaická byrokracie a nedostatek pracovních sil.

Německo čelí jednomu z nejvýznamnějších demografických posunů v Evropě. Do roku 2035 bude téměř čtvrtina jeho populace tvořit starší 67 let, což sníží počet obyvatel v produktivním věku až o 5 milionů. Tento trend omezuje růst pracovní síly, staví na důchodové systémy a zvyšuje poptávku po zdravotnických službách. Bez zvýšení imigrace nebo inovací zvyšujících produktivitu bude stárnoucí populace jen těžko držet krok s vývojem.

*

Někdo by si mohl říci – Německo? Dobře jim tak rozežranejm Germánům. Stejně už nevěděli roupama co by!

Jenže ono právě Německo je zdaleka největším obchodním partnerem jak Česka, tak Slovenska! Jeho trh pro naše výrobky, či spíše subdodávky a polotovary je zcela určujícím faktorem naší prosperity. Jestliže nedaří těm za Šumavou dopadne to a hůře na nás. Ne nadarmo občas Němci nazývají Česko posměšně – 17 spolkovou zemí, s tím , že nemá žádná hlasovací práva a nárok na dotace ze spolkového rozpočtu. Což prý je fajn. Ti zdvořilejší, když o nás mluví, tak říkají že jsme prodlouženým pracovním ponkem německého průmyslu….

Dun & Bradstreet přesně popsal všechny momentálně Německo limitující faktory. Stárnoucí populace, nedostatek kvalifikované pracovní síly, atd. není nic nového. S tím Německo žilo, řekněme – posledních 10 let. A přece prosperovalo.! Všichni víme, co je od časů, co se hospodářský růst u sousedů začal propadat, dnes zásadně jinak. Co se změnilo.

A všichni také víme, že Němci a jejich politici jen trpně přihlížejí příčinám a nemají ani vůli ani sílu tyto faktory změnit!

Problém je v tom, že my se vezem, zcela nedobrovolně s nimi. Ačkoliv – nedělejme si iluze, je to vzhledem k nastavení zastupujícího ukrajinského protektora jeho tristního ansámblu, který je ještě daleko submisivnější a vlezlejší než Germáni, zasloužené. Podle všeho nás opravdu nečekají dobré časy!

*

Petr Vlk, Kosa Zostra a Kosa Zostra