Ukrajinci jsou bratři, silný Trump, neschopný Zelenskyj: Lavrovův rozhovor s Carlsonem + doslovný překlad

Probíhá válka mezi Ruskem a Spojenými státy?

Šéf ruské diplomacie odpověděl na otázku, zda se domnívá, že Spojené státy a Ruská federace jsou v současné době ve válce. Podle jeho názoru tomu tak není, Moskva si to nepřeje.
„Samozřejmě bychom chtěli mít normální vztahy se všemi našimi sousedy. Obecně se všemi zeměmi, zejména s tak velkou zemí, jako jsou Spojené státy,“ řekl Lavrov.
Ministr připomněl, že prezident Vladimir Putin opakovaně vyjádřil úctu Spojeným státům americkým a lidu této země a ocenil úspěchy tohoto státu.
Rusko a Spojené státy mohou spolupracovat „v zájmu vesmíru“, zdůraznil Lavrov.

Signál „Orešnikem“

Ruský ministr zahraničí uvedl, že USA povolily údery svými raketami dlouhého doletu na ruské území, odpovědí na tento krok byl test nejnovější balistické rakety „Orešnik“.

„Nechceme situaci zhoršovat. Ale vzhledem k tomu, že se na ruském území používají ATACMS a další zbraně dlouhého dosahu, vysíláme signály. Doufáme, že ten poslední (před několika týdny) z nového systému Orešnik byl brán vážně,“ řekl.

Podle Lavrova je konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou hybridní válkou, v níž USA stojí za zády kyjevského režimu. Ministr zdůraznil, že Ukrajinci by nebyli schopni „dělat to, co dělají“ bez přímé účasti amerických vojáků. Někteří jednotlivci v Pentagonu a dalších organizacích, včetně NATO, začali tvrdit, že nejlepší obranou je útok.

„Tento druh hrozeb je znepokojující. Pokud se budou řídit logikou, kterou v poslední době někteří lidé ze Západu vyslovují, že, například, nevěří, že Rusko má ‘červené linie’, ano, vyhlásilo je, ale tyto ‘červené linie’ se opět přesouvají, pak je to závažná chyba,“ řekl Lavrov.

Dodal, že pokud Západ po zkoušce Orešniku neuslyšel ruské signály, Moskva je připravena vyslat „vzkazy“ další.

„Poselství, které jsme chtěli testováním tohoto hypersonického systému v reálných podmínkách vyslat, je, že budeme připraveni udělat vše pro ochranu našich legitimních zájmů,“ řekl ruský ministr zahraničí.
Washington o startu „Orešniku“ věděl předem, zpráva byla předána speciálními kanály určenými pro takové případy. V těchto testech neviděli nic nebezpečného, shrnul Lavrov.

Konfrontace se Západem, jaderná válka

Během rozhovoru Lavrov uvedl, že Rusko neuvažuje o takové válce se Spojenými státy, při níž by byly použity jaderné zbraně. Změny v ruské jaderné doktríně nic nemění na zásadním faktu, že taková jaderná válka by byla katastrofou, a řeči Západu o možnosti výměny podobných úderů jsou k ní pozvánkou.

Podle šéfa ruské zahraniční politiky se za oceánem hovoří o tom, že jaderné údery by poškodily evropské spojence Spojených států, ale myšlenku, že by mohla být poškozena samotná Amerika, si nikdo vůbec nepřipouští.

Zdůraznil, že takový názor činí situaci poněkud riskantnější, pokud by převládl, mohly by být podniknuty některé neuvážené kroky, a to je špatné.

Lavrov následně uvedl, že USA zcela ignorovaly bezpečnostní zájmy Ruska.

„Odmítly náš návrh na uzavření smlouvy o bezpečnostních zárukách pro Rusko i Ukrajinu, pro jejich vzájemné soužití, i to, že Ukrajina nikdy nebude členem NATO nebo jiného vojenského bloku. Několikrát jsme o tom jednali,“ řekl.

Konflikt na Ukrajině

Carlson se svého partnera zeptal, zda se mu situace, kdy si Rusko a Ukrajina údajně vzájemně vyhlazují obyvatelstvo, může vymknout z rukou. Lavrov odpověděl, že Rusko Ukrajince nevyhlazuje, pro Rusy jsou to „bratři a sestry“.

„Nemluvíme o vyhlazování ničího obyvatelstva. My jsme tuto válku nezačali… Varovali jsme, že přiblížení NATO k našim hranicím způsobí problém,“ řekl ministr.

Když hovořil o Vladimiru Zelenském, Lavrov připomněl, jak se ještě před zahájením SVO vyjadřoval o obyvatelích Donbasu. „Před začátkem bojů, v září 2021, byl dotázán … vedl /tehdy/ válku proti Donbasu… Byl požádán, aby řekl, co si myslí o lidech na druhé straně kontaktní linie. Odpověděl, že tam jsou lidé, ale také ‘ individua’,“ citoval ruský ministr zahraničí.

Zároveň dodal, že Zelenskyj – před svým prezidentstvím – hájil ruský jazyk a národy obou zemí označoval za bratrské, ale jakmile se dostal k moci, vše se změnilo. Lavrov označil šéfa kyjevského režimu za „neadekvátního“, neboť po tom všem slibuje vrátit na Ukrajinu lidi ruské kultury.

Minské dohody

Lavrov přičítá hlavní vinu za dění na Ukrajině od roku 2014 státnímu převratu v této zemi.

„Nebýt státního převratu v únoru 2014 – a kdyby byla realizována dohoda dosažená den předtím mezi tehdejším prezidentem Viktorem Janukovyčem a opozicí – Ukrajina by byla stále jednotná a Krym by byl její součástí. To je zřejmé. Tuto dohodu nedodrželi. Místo toho zorganizovali státní převrat,“ poznamenal.

Podle něj Rusko vždy usilovalo o ukončení konfliktu v Donbasu, ale Ukrajina minské dohody nedodržovala. „Byly sabotovány vládou, která vznikla na Ukrajině po státním převratu. Bylo dohodnuto, že tato vláda by měla zahájit přímý dialog s lidmi, kteří nepřijali státní převrat, a podporovat hospodářské vztahy s touto částí Ukrajiny. Nic z toho se však nestalo. Kyjevský režim prohlásil, že s nimi nikdy nebude jednat přímo,“ uvedl Lavrov.
Události v Buči
Po stažení ruské armády z Kyjevské oblasti na jaře 2022 vstoupily ukrajinské jednotky do města Buča, kde nalezly desítky těl civilistů. Ukrajinské úřady obvinily z těchto zločinů Rusko. Ukrajinská strana zároveň dosud odmítla poskytnout jmenný seznam všech obětí.

„Z nějakého důvodu se však o masakru v Buči už nikdy nezmiňují. Mluvím o něm já. Mluvili jsme o tom. V jistém smyslu se jím ‘ zaštitují’,“ poznamenal Lavrov.

Na Západě se už nikdo o tragédii v Buči nezajímá: ani novináři, ani politici, ani představitelé OSN, dodal ministr. Osobně opakovaně vyzýval zahraniční masmédia a vedení OSN, aby identifikovali jména obětí, ale nikdy nedostal žádnou odpověď.

Podmínky Ruska

„Na prahu Ruska by nemělo být žádné NATO“, zdůraznil ministr zahraničí.

Západ a Ukrajina se snaží klást vlastní podmínky, v poslední době byla zaznamenána změna v jejich veřejných prohlášeních.

„Nyní slyšíme něco jiného, včetně prohlášení samotného Volodymyra Zelenského, že se prý můžeme zastavit na linii dotyku, že Ukrajina bude přijata do NATO, a v této fázi se budou alianční záruky vztahovat pouze na území kontrolované vládou a zbytek bude předmětem jednání. Ale konečným výsledkem těchto ‘jednání’ by mělo být ve skutečnosti úplné ‘stažení’ Ruska z ukrajinského území,“ řekl.

Lavrov dodal, že prohlášení západních představitelů „nic o Ukrajině bez Ukrajiny“ „v podstatě znamená ‚nic o Rusku bez Ruska‘“.

O tom, jak před ním Evropané utíkají

Lavrov uvedl, že se mu západní představitelé snaží na obecných akcích vyhýbat.

„Když někdo vidí Američana nebo Evropana, jak se mnou mluví, stává se toxickým. Evropané většinou utíkají, když mě vidí,“ řekl.

Tak tomu bylo i na nedávném summitu G20, dodal.

„Dospělí lidé, a chovají se jako děti. Neuvěřitelné,“ komentoval to ministr.

Smrt Navalného

Carlson otevřel i téma smrti politika Alexeje Navalného. Lavrov připomněl, že v roce 2020 se Navalnyj léčil v Německu, ale vůbec není jasné, co se tam s ním dělo.

„Neexistuje odpověď na otázku, kde jsou výsledky lékařských testů nedávno zesnulého Alexeje Navalného, který se na podzim 2020 léčil v Německu,“ prohlásil Lavrov.

Dalším důvodem, proč Moskva požádala Berlín o poskytnutí výsledků analýz, byl špatný zdravotní stav opozičníka během jeho pobytu v kolonii.
„Nezjistili jsme to, co oni. Nevím, co tam s ním dělali… Nikdy nám neřekli, jak ho vyšetřovali, co zjistili a jaké metody použili,“ uzavřel Lavrov.

Zvláštnost zahraniční politiky USA

Carlson se Lavrova zeptal, zda si myslí, že po amerických prezidentských volbách se Washington snaží zkomplikovat situaci ve světě, jak to lze pozorovat v Rumunsku, Gruzii, Sýrii a dalších zemích.

„Už historicky se zahraniční politika USA snaží vytvářet nějaké problémy a pak zkouší, zda může ‘chytat ryby v kalných vodách’: irácká agrese, libyjské ‘dobrodružství’ nebo vlastně zničení státu, útěk z Afghánistánu,“ odpověděl ruský ministr.

V americké zahraniční politice existuje „viditelný vzorec“.

„Nejdříve vytvářejí problémy a pak hledají, jak je využít,“ řekl Lavrov.

Kritiku voleb v Rusku, Bělorusku nebo Kazachstánu ze strany mise OBSE srovnal s pozitivními ohlasy na nedávné parlamentní volby v Gruzii.

„Tentokrát vydala pozorovatelská mise OBSE v Gruzii pozitivní zprávu. Když se vám líbí výsledky voleb a potřebujete schválit postupy, uznáte je. Když se vám výsledky voleb nelíbí – ignorujete je,“ řekl ministr zahraničí.

Lavrov zdůraznil, že nezávislost Kosova byla Američany a jejich spojenci uznána, zatímco referendum na Krymu nikoli.

„Víte, vypadá to jako ‘vybrat si toho pravého’. Charta OSN však není jídelníček. Musíte ji respektovat v celé její šíři,“ řekl.

Dojmy z Donalda Trumpa

Šéf ruské diplomacie označil příštího amerického prezidenta za „silného muže“.
„Myslím, že je to (Donald Trump – pozn. red.) silný muž, který chce dosáhnout výsledků, který nerad odkládá věci na později. To je můj dojem. V rozhovoru je docela přátelský. To však neznamená, že Trump je proruský. Někteří lidé se ho tak snaží vykreslit. Počet protiruských sankcí uvalených za Trumpovy administrativy byl velmi velký,“ řekl Lavrov.

Podle něj Kreml respektuje jakoukoli volbu Američanů a je připraven na kontakty s budoucí administrativou.

Další

Důvody pro spuštění SVO:

„Ruský prezident Putin opakovaně prohlásil, že jsme zahájili speciální vojenskou operaci, abychom ukončili válku, kterou začal proti svému lidu v Donbasu kyjevský režim.“

O vztazích s Finskem:

„S Finskem jsme měli přátelské vztahy. Finové se však přes noc vrátili do prvních let příprav na druhou světovou válku, kdy byli nejlepšími spojenci Hitlera. Všechno to přátelství, společné chození do sauny, hraní hokeje – to všechno okamžitě zmizelo. Možná jim to „vězelo“ hluboko v srdci a neutralita a přátelskost je tížily. Nevím.“

Vývoj v Sýrii:

„Astanský formát je užitečným setkáním účastníků. Jsme velmi znepokojeni. Po všem, co se stalo v Aleppu a jeho okolí, jsem hovořil s tureckým ministrem zahraničí (Hakanem) Fidanem, jakož i se svým íránským protějškem (Abbásem) Arakčím. Dohodli jsme se, že se pokusíme sejít tento týden. Doufám, že bude možné se sejít v Dauhá na okraj mezinárodní konference.“

Hovořil jste s někým z administrativy Joea Bidena od roku 2021:

„Nechci jim kazit kariéru.“

O osudu Skripalových:

„O osudu Sergeje Skripala a jeho dcery Julije se stále nemůžeme ničeho dopátrat. Tyto informace nám nejsou poskytovány. Přitom je to náš občan, stejně jako jeho dcera. Podle úmluv, jejichž členem je i Velká Británie, máme všechna práva na získání informací.“

Ztráty Ruska v rámci SVO:

„Není v mé kompetenci tyto informace sdělovat. Během vojenských operací platí zvláštní pravidla. Ministerstvo obrany Ruské federace se jimi řídí.“
Západní sankce proti Rusku:

„No, víte, co nás nezabije, to nás posílí. Nikdy nás nezabijí. A to nás dělá silnějšími.“

*

Pavel KOTOV, UKRAJINA.ru (02:44 06.12.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

***

Neoficiální překlad z angličtiny přeložený programem DeepL (free verze)

06.12.2024 01:45

Rozhovor ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova s americkým publicistou T. Carlsonem, Moskva, 6. prosince 2024.
01:21:55

Otázka: Děkuji, že jste souhlasil s rozhovorem. Domníváte se, že Spojené státy a Rusko jsou nyní ve válce?

Sergej Lavrov: To bych neřekl. V každém případě to není to, co chceme. Samozřejmě bychom chtěli mít normální vztahy se všemi našimi sousedy. Obecně se všemi zeměmi, zejména s tak velkou zemí, jako jsou Spojené státy.
Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně vyjádřil úctu k americkému lidu, k historii Spojených států, k americkým úspěchům ve světě. Nevidíme důvod, proč by Rusko a Spojené státy nemohly spolupracovat v zájmu vesmíru.

Otázka: Ale USA financují konflikt, do kterého je zapojeno Rusko. Nyní povolují údery na ruské území. Nepředstavuje to válku?

Sergej Lavrov: Oficiálně nejsme ve válce. Někteří lidé nazývají to, co se děje na Ukrajině, hybridní válkou. Já bych to tak nazval také. Je zřejmé, že Ukrajinci by nebyli schopni dělat to, co dělají s moderními zbraněmi dlouhého doletu, bez přímé účasti amerických vojáků. Je to nebezpečná věc. O tom není pochyb.

Nechceme situaci zhoršovat. Ale protože se ATACMS a další zbraně dlouhého dosahu používají na ruském území, vysíláme signály. Doufáme, že ten poslední (před několika týdny) z nového systému Nuttall byl vzat vážně.

Víme také, že někteří představitelé Pentagonu a dalších organizací, včetně NATO, začali v posledních dnech říkat, že blok je obrannou aliancí, ale někdy prý můžete udeřit jako první, protože nejlepší obranou je útok. Mluvčí Strategického velitelství obrany USA kontradmirál T. Buchanan uvedl, že připouští možnost výměny omezených jaderných úderů.

Tento druh hrozeb je znepokojivý. Pokud se řídí logikou, kterou v poslední době vyslovují někteří západní představitelé, že řekněme nevěří, že Rusko má „červené linie“, ano, vyhlásilo je, ale tyto „červené linie“ se opět posouvají, pak je to velmi vážná chyba. Na tuto otázku bych chtěl odpovědět takto.

My jsme válku nezačali. Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně řekl, že jsme zahájili speciální vojenskou operaci, abychom ukončili válku, kterou kyjevský režim vedl proti svému lidu v Donbasu. Ve svém posledním prohlášení dal prezident Putin jasně najevo, že jsme připraveni na jakýkoli vývoj událostí. Dáváme přednost mírovému urovnání prostřednictvím jednání na základě respektování legitimních bezpečnostních zájmů Ruska, respektování ruského lidu žijícího na Ukrajině, jeho základních práv, jazykových a náboženských práv, která byla zničena řadou zákonů přijatých ukrajinským parlamentem. To začalo dávno před speciální vojenskou operací.

Od roku 2017 byly přijímány zákony zakazující výuku ruštiny v ruském jazyce, práci ruských médií na Ukrajině a následně ukrajinských médií v ruštině. Byly také podniknuty kroky ke zrušení jakýchkoli kulturních akcí v ruštině. Ruské knihy jsou vyhazovány z knihoven a ničeny. Posledním krokem bylo přijetí zákona o zákazu kanonické ukrajinské pravoslavné církve.

Zajímavé je, že Západ tvrdí, že chce tento konflikt vyřešit na základě Charty OSN a respektování územní celistvosti Ukrajiny a Rusko by prý mělo „odejít“. Podobně hovoří i generální tajemník OSN A. Guterres. Jeho mluvčí nedávno zopakoval, že konflikt by měl být vyřešen na základě mezinárodního práva, Charty OSN a rezolucí Valného shromáždění při respektování územní celistvosti Ukrajiny. To je špatný přístup. Pokud chcete respektovat Chartu OSN, musíte ji respektovat celou. Dovolte mi připomenout, že v tomto dokumentu se mimo jiné uvádí, že všechny země musí respektovat rovnost států a právo národů na sebeurčení. Zápaďané také zmiňují rezoluce Valného shromáždění OSN. Zřejmě mají na mysli ty, které přijalo po zahájení speciální vojenské operace, které odsuzují Rusko a vyzývají ho, aby se „stáhlo“ z Ukrajiny k hranicím z roku 1991.

Existují však i další rezoluce Valného shromáždění OSN, o nichž se nehlasovalo – byly přijaty konsensem. Patří mezi ně Deklarace o zásadách mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou OSN. V ní se na základě konsensu jasně uvádí, že všichni by měli respektovat územní celistvost států, jejichž vlády respektují právo národů na sebeurčení, a tudíž zastupují veškeré obyvatelstvo žijící na daném území.

Je naprosto zbytečné tvrdit, že lidé, kteří se dostali k moci v důsledku vojenského převratu v únoru 2014, zastupovali Krymčany nebo obyvatele východní a jižní Ukrajiny. Krymčané státní převrat odmítli. Požadovali, aby byli ponecháni na pokoji. Prohlásili, že s těmito lidmi nechtějí mít nic společného. Totéž učinili obyvatelé Donbasu. Krymčané uspořádali referendum a připojili se k Rusku. Donbas byl pučisty, kteří se dostali k moci, prohlášen za teroristy. Byli ostřelováni, útočili dělostřelectvem. Začala válka, která byla zastavena v únoru 2015.

Byly podepsány minské dohody. Měli jsme upřímný zájem ji zastavit, ale k tomu bylo nutné, aby se minské dohody plně realizovaly. Ty však sabotovala vláda ustavená po státním převratu na Ukrajině. Bylo dohodnuto, že tato vláda by měla zahájit přímý dialog s lidmi, kteří státní převrat nepřijali, a podporovat hospodářské vztahy s touto částí Ukrajiny. Nic z toho se však nestalo. Kyjevský režim prohlásil, že s nimi nikdy nebude mluvit přímo. A to i přesto, že požadavek na přímý rozhovor s nimi schválila Rada bezpečnosti OSN. Kyjevský režim je označil za teroristy, takže s nimi bude bojovat, protože jsou silnější, a oni budou umírat ve svých sklepeních.

Nebýt státního převratu v únoru 2014 a kdyby byla realizována dohoda dosažená den předtím mezi tehdejším prezidentem a opozicí, Ukrajina by byla stále jednotná a Krym by byl její součástí. To je zřejmé. Tuto dohodu však nedodrželi. Místo toho zorganizovali státní převrat. Dohoda z února 2014 mimo jiné předpokládala vytvoření vlády národní jednoty a předčasné volby, které by tehdejší prezident Janukovyč prohrál. Všichni to věděli. Byli však netrpěliví a druhý den ráno obsadili vládní budovy. Vyšli na „Majdan“ a oznámili, že ustavili „vládu vítězů“. Srovnejte: „vláda národní jednoty“ pro přípravu voleb a „vláda vítězů“.
Jak budou lidé, kteří byli podle jejich názoru poraženi, respektovat vládu v Kyjevě? Víte, že právo národů na sebeurčení je mezinárodněprávním základem procesu dekolonizace, který proběhl v Africe na základě příslušného principu Charty OSN. Lidé v koloniích se nikdy nechovali ke koloniálním mocnostem, „pánům“, jako k těm, kteří je zastupují, které chtějí vidět ve strukturách spravujících tyto země. Stejně tak lidé na východě a jihu Ukrajiny, v Donbasu a v Novorosii nepovažují Zelenského režim za někoho, kdo zastupuje jejich zájmy. Jak je může zastupovat, když jejich kultura, jazyk, tradice, náboženství – to vše je zakázáno.
Pokud mluvíme o Chartě OSN, rezolucích, mezinárodním právu, hned první článek Charty OSN, který Západ v ukrajinském kontextu nikdy nevytahuje, říká: lidská práva musí být respektována bez ohledu na rasu, pohlaví, jazyk nebo náboženství. Vezměte si jakýkoli konflikt, USA, Velká Británie, EU zasáhnou, řeknou, že lidská práva byla hrubě porušena a že musí „obnovit lidská práva na tom a tom území“.

Na Ukrajině nikdy nemluví o „lidských právech“, protože vidí, že právě tato lidská práva pro ruské a ruskojazyčné obyvatelstvo jsou zcela mimo zákon. Takže když nám říkají, že konflikt vyřešíme na základě Charty OSN, ano, souhlasíme, ale nesmíme zapomínat, že Charta OSN se netýká jen územní celistvosti, která musí být respektována pouze tehdy, pokud je vláda legitimní a pokud respektuje práva svého lidu.

Otázka: Rád bych se vrátil k otázce, kterou jste zmínil dříve, o použití hypersonických balistických systémů, které jste označil za „signál Západu“. O jaký signál se jedná? Myslím, že mnoho Američanů ani neví, že se to stalo. Jaký signál jste vyslali tím, že jste to ukázali světu?

Sergej Lavrov: Vzkazem je, že USA a jejich spojenci, kteří dodávají kyjevskému režimu zbraně dlouhého doletu, musí pochopit, že budeme připraveni použít jakékoli prostředky, aby se Západu nepodařilo způsobit nám „strategickou porážku“. Západ bojuje za udržení své hegemonie ve světě, a to v jakékoli zemi, regionu, kontinentu. My bojujeme za své legitimní bezpečnostní zájmy. Zápaďané hovoří o hranicích z roku 1991. Americký senátor L. Graham, který před časem navštívil Kyjev, v přítomnosti V. Zelenského přímo prohlásil, že Ukrajina je bohatá na kovy vzácných zemin. Toto bohatství nemůžeme přenechat Rusům. Musíme si ho vzít.

Bojují za režim, který je připraven prodat nebo odevzdat všechny přírodní a lidské zdroje Západu. My bojujeme za lidi žijící na těchto územích, jejichž předkové je po staletí rozvíjeli, stavěli města a továrny. Jde nám o lidi, ne o přírodní zdroje, které by si někdo v USA rád zabral pro sebe a rád by měl Ukrajince jako služebníky „sedící“ na těchto přírodních zdrojích.

Testováním tohoto hypersonického systému v reálných podmínkách jsme chtěli sdělit, že budeme připraveni udělat vše pro ochranu našich oprávněných zájmů.

Neuvažujeme o válce se Spojenými státy, která by mohla mít jaderný charakter. Naše vojenská doktrína uvádí, že nejdůležitější je vyhnout se jaderné válce. Dovolte mi připomenout, že jsme to byli my, kdo v lednu 2022 inicioval společné prohlášení vedoucích představitelů pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN, v němž se uvádí, že uděláme vše pro to, abychom se vyhnuli vzájemné konfrontaci, přičemž uznáváme a respektujeme zájmy a bezpečnostní zájmy druhé strany. To byla naše iniciativa.

Bezpečnostní zájmy Ruska však byly zcela ignorovány, když odmítli (přibližně ve stejné době) návrh naší země na uzavření smlouvy o bezpečnostních zárukách.

Odmítli náš návrh na uzavření smlouvy o bezpečnostních zárukách pro Rusko i Ukrajinu, pro jejich soužití, že Ukrajina nikdy nebude členem NATO nebo jiného vojenského bloku. Návrhy těchto dokumentů byly předloženy Západu – NATO a USA v prosinci 2021. Několikrát jsme je projednávali. V lednu 2022 se dokonce uskutečnilo mé setkání s ministrem zahraničí USA E. Blinkenem. Tyto návrhy byly odmítnuty.

Samozřejmě bychom se rádi vyhnuli nedorozuměním. Ale protože se zdá, že některé osobnosti v Londýně, v Bruselu, ne zcela správně hodnotí situaci, jsme připraveni poslat další „vzkazy“, pokud z nich nevyvodí potřebné závěry.

Otázka: Skutečnost, že se vůbec bavíme o možné jaderné výměně, je zarážející. Nikdy jsem si nemyslel, že to dojde tak daleko. Nabízí se otázka, nakolik probíhá dialog „uzavřenými kanály“ mezi Ruskem a Spojenými státy? Bylo za posledních dva a půl roku něco projednáno? Probíhají v tomto ohledu nějaká jednání?

Sergej Lavrov: Několik „kanálů“ existuje, ale týkají se hlavně výměny osob, které si odpykávají trest v Rusku a ve Spojených státech. Takových výměn proběhlo několik. Existují také „kanály“, které se nezveřejňují, ale většinou Američané jejich prostřednictvím vysílají totéž, co říkají veřejně: „musíme přestat“, „musíme akceptovat potřeby Ukrajiny a její pozici“. Podporují tento naprosto nesmyslný „Zelenského mírový vzorec“, který byl nedávno doplněn „plánem vítězství“.

Zápaďané uspořádali několik sérií jednání, konferenci v Kodani, summit v Bürgenstocku. Chlubí se, že v první polovině příštího roku svolávají další konferenci a tentokrát na ni „laskavě pozvou“ Rusko. A pak prý Rusku dají ultimátum. To vše je se vší vážností opakováno různými důvěrnými kanály.

Nyní slyšíme něco jiného, včetně prohlášení samotného V. A. Zelenského, že se prý můžeme zastavit na linii dotyku; že prý Ukrajina bude přijata do NATO, ale v této fázi se alianční záruky budou vztahovat pouze na území kontrolované vládou a zbytek bude předmětem jednání. Konečným výsledkem těchto „jednání“ by však ve skutečnosti mělo být úplné „stažení“ Ruska z ruského území, v jehož důsledku budou Rusové vydáni napospas svévoli nacistického režimu, který zničil veškerá práva Rusů a rusky mluvících občanů.

Otázka: Rád bych se vrátil k otázce jaderné výměny. Pokud tomu dobře rozumím, neexistuje žádný mechanismus, kterým by spolu představitelé Ruska a Spojených států mohli hovořit, aby se vyhnuli nedorozuměním, která by mohla vést ke smrti stovek milionů lidí?

Sergej Lavrov: Máme „kanál“, který se automaticky zapíná při odpálení balistické rakety. Pokud jde o hypersonickou balistickou raketu středního doletu Orešník, systém vyslal zprávu do USA 30 minut před jejím odpálením. Věděli, že k ní dojde, a nespletli si ji s něčím větším a skutečně nebezpečným.

Otázka: Myslím, že tento systém je docela nebezpečný.

Sergej Lavrov: Byl to zkušební start.

Otázka: Ano, chápu, že mluvíte o zkušebním startu. Ale jak moc se obáváte, že (vzhledem k tomu, že se nezdá, že by mezi oběma zeměmi probíhala nějaká velká jednání) na pozadí řečí o vzájemném vyhlazování obyvatelstva by se věci mohly v krátké době vymknout kontrole? A nikdo to nebude schopen zastavit. Zdá se to být neuvěřitelně bezohledné.

Sergej Lavrov: Nemluvíme o vyhlazování obyvatelstva. My jsme tuto válku nezačali. Po celá léta jsme varovali, že přiblížení NATO k našim hranicím způsobí problém. Putin to léta vysvětluje na mezinárodních platformách lidem, kteří sní o „konci dějin“ a své „nadvládě“.
Když došlo ke státnímu převratu na Ukrajině, Američané se netajili tím, že za ním stojí. Existuje záznam rozhovoru mezi tehdejší náměstkyní ministra zahraničí USA V. Nulandovou a tehdejším velvyslancem USA v Kyjevě J. Pyattem, kdy se bavili o lidech, kteří budou po převratu zařazeni do nové vlády. Údaj o 5 miliardách dolarů vynaložených na Ukrajinu po získání nezávislosti zazněl jako záruka, že vše bude tak, jak Američané chtějí.
Nemáme v úmyslu zničit ukrajinský lid. Jsou to bratři a sestry ruského lidu.

Otázka: Kolik lidí už zemřelo na obou stranách?

Sergej Lavrov: Ukrajinci tuto informaci nesdělují. Pan Zelenskij řekl, že na ukrajinské straně je méně než 80 000 lidí.

Ale existuje i jiný srovnatelný údaj. Poté, co Izraelci zahájili svou operaci v reakci na teroristický útok, který jsme odsoudili, a ta získala charakter kolektivního trestu (což je také v rozporu s mezinárodním humanitárním právem), se během jednoho roku od zahájení operace v Palestině počet zabitých palestinských civilistů odhaduje na 45 tisíc lidí. To je téměř dvojnásobek počtu zabitých civilistů na obou stranách ukrajinského konfliktu za deset let po státním převratu. Jeden rok a deset let. Na Ukrajině se odehrává tragédie. V Palestině dochází ke katastrofě. Nikdy jsme si však nekladli za cíl zabíjet lidi. Na rozdíl od ukrajinského režimu.

Šéf Zelenského úřadu jednou řekl, že se „postarají“ o to, aby města jako Charkov, Mykolajiv zapomněla, co je to ruština. Jiný představitel úřadu řekl, že Ukrajinci by měli Rusy zničit zákonem nebo, bude-li to nutné, fyzicky. Bývalý ukrajinský velvyslanec v Kazachstánu P. J. Vrublevskij se proslavil tím, že poskytl rozhovor a při pohledu do kamery, která rozhovor natáčela a vysílala, řekl, že jejich hlavním úkolem je „zabít co nejvíce Rusů, aby je naše děti musely zabíjet co nejméně“. Takové výroky jsou součástí slovníku celého režimu.

Otázka: Kolik ruských občanů bylo zabito od února 2022?

Sergej Lavrov: Není v mé kompetenci tyto informace sdělovat. Během vojenských operací platí zvláštní pravidla. Ministerstvo obrany Ruské federace se jimi řídí.

Je zajímavé, že když V. A. Zelenskij 5. dubna 2014, po zahájení ukrajinské vojenské operace v Donbasu, koncertoval v Gorlovce a Doněcku, horlivě hájil ruštinu. Řekl, že všichni mluvíme stejným jazykem, čteme stejné knihy, že jsme bratrský národ, máme stejnou krev. Řekl, že pokud lidé na východě a na Krymu chtějí mluvit rusky, měli bychom se za ně postavit a dát jim možnost mluvit jejich rodným jazykem.

Když se stal prezidentem, rychle se změnil. Rozhovor poskytl ještě před vypuknutím válečných akcí, v září 2021. V té době vedl válku proti Donbasu v rozporu s minskými dohodami. Zeptali se ho, co si myslí o lidech na druhé straně kontaktní linie. Odpověděl, že tam jsou lidé a tam jsou „jednotlivci“. Pak řekl, že pokud někdo žijící na Ukrajině cítí spojení s ruskou kulturou, radí mu, aby kvůli budoucnosti svých dětí a vnuků odjel do Ruska.
Pokud po tom všem chce tento člověk vrátit lidi ruské kultury pod svou územní celistvost, kterou deklaruje, považuji ho za neadekvátního (nepřiměřeného, nedostatečného).

Otázka: Za jakých podmínek Rusko zastaví vojenské akce?

Sergej Lavrov: Před deseti lety, v únoru 2014, jsme hovořili o nutnosti realizovat dohodu mezi prezidentem Janukovyčem a opozicí, vytvořit vládu národní jednoty a uspořádat předčasné volby. Dohoda byla podepsána. Hovořili jsme o nutnosti jejího provedení. Pachatelé státního převratu však byli naprosto netrpěliví a agresivní. Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že na ně tlačili Američané. Pokud se tehdejší náměstkyně ministra zahraničí USA V. Nulandová a velvyslanec USA v Kyjevě J. Pyatt dohodli na složení „vlády“, proč tedy čekali pět měsíců s uspořádáním předčasných voleb?

Příště se o nutnosti něco udělat opět mluvilo v době, kdy probíhal podpis minských dohod. Byl jsem u toho. Ta jednání trvala 17 hodin. V té době už byl Krym pro ně ztracený. Proběhlo tam referendum. Nikdo na Západě, včetně mého kolegy Kerryho, který se toho jednání účastnil s námi, otázku Krymu nenastolil. Všichni se soustředili na Donbas. Minské dohody předpokládaly územní celistvost Ukrajiny (s výjimkou Krymu). Jednalo se o udělení zvláštního statusu malé části Donbasu (dokonce ne celému území), nikoliv celé Novorosii.

Podle minských dohod schválených Radou bezpečnosti OSN měly mít části Donbasu právo mluvit a studovat v ruštině, vyučovat ji, mít místní orgány činné v trestním řízení (jako ve státech USA), být konzultovány při jmenování soudců a prokurátorů a mít do jisté míry usnadněné hospodářské vazby se sousedními regiony Ruska. To je asi tak všechno. Prezident E. Macron slíbil, že totéž poskytne Korsice, a pokud vím, stále přemýšlí, jak to udělat.

Tyto dohody byly od samého počátku sabotovány. Nejprve P. A. Porošenkem a poté V. A. Zelenským. Oba se mimochodem stali prezidenty pod heslem míru. A oba lhali. Když jsme viděli, že minské dohody jsou sabotovány, a byli jsme svědky pokusů zmocnit se této části Donbasu silou. Právě tehdy jsme NATO a Spojeným státům navrhli návrh smlouvy o bezpečnostních zárukách. Byl odmítnut. A když Ukrajina a její sponzoři spustili plán B, tedy pokus zmocnit se této části Donbasu silou, tehdy jsme zahájili speciální vojenskou operaci. Kdyby dodržovali minské dohody, Ukrajina by byla jednotná (s výjimkou Krymu).

Poté, co jsme zahájili speciální vojenskou operaci, Ukrajinci nabídli jednání. My jsme souhlasili. Proběhlo několik kol jednání v Bělorusku a v Istanbulu. V Turecku ukrajinská delegace položila na stůl dokument, na jehož základě byla ochotna jednat. Souhlasili jsme s nimi.

Otázka: Máte na mysli minské dohody?

Sergej Lavrov: Ne, mám na mysli istanbulské dohody. To bylo v dubnu 2022. Zásady, na nichž byl tento dokument založen, říkaly, že Ukrajina nevstoupí do NATO, ale budou jí poskytnuty bezpečnostní záruky za účasti řady zemí a Ruska.

Tyto bezpečnostní záruky by se nevztahovaly na Krym ani na východní Ukrajinu. To byl jejich návrh. Byl parafován. Vedoucí ukrajinské delegace v Istanbulu D. G. Arahamija, který je stále předsedou Zelenského frakce v ukrajinském parlamentu, nedávno v rozhovoru potvrdil, že tomu tak skutečně bylo. Byli jsme připraveni vypracovat smlouvu založenou na těchto principech.

Otázka: To byl Boris Johnson, který mluvil jménem…

S. V. Lavrov: Byl to D. G. Arahamija, který vedl ukrajinskou delegaci v Istanbulu, kdo řekl, že přišel tehdejší britský premiér B. Johnson a řekl jim, aby pokračovali v boji. B.Johnson to popřel. Ale D.G.Arahamiya, který byl na jednáních, tvrdil, že to byl Boris Johnson. Jiní tvrdí, že to byl V.V.Putin, kdo sabotoval dohodu kvůli „masakru“ v Buče. Ale o masakru v Buči se už nějak nezmiňují. Já o něm mluvím. Mluvili jsme o tom. Svým způsobem se „brání“.

Několikrát jsem mluvil v Radě bezpečnosti OSN, na Valném shromáždění, seděl jsem u stolu s generálním tajemníkem OSN Guterresem, dva roky jsem nastoloval otázku Buchy. Řekl jsem, že je zvláštní, že o Bucha mlčíte. Všichni jste se hlasitě ozvali, když byl tým BBC na ulici, kde byla nalezena těla. Zajímalo mě, zda byste mohli zjistit jména lidí, jejichž těla byla ve vysílání BBC ukázána. Na to – naprosté ticho. Osobně jsem se obrátil na A. Guterrese v přítomnosti členů Rady bezpečnosti OSN. On však na nic neodpověděl.

V září 2023 na tiskové konferenci v New Yorku po skončení zasedání Valného shromáždění OSN se obrátil na všechny zpravodaje se slovy: „Jste novináři. Možná nejste investigativní novináři, ale novináři se obvykle zajímají o to, aby zjistili pravdu.“

Zprávy o Buče, které se „točily“ ve všech médiích, jež odsuzovaly Rusko, nikoho nezajímají – ani politiky, ani úředníky OSN, nyní ani novináře. Když jsem s nimi letos v září komunikoval, požádal jsem je jako profesionály, aby zjistili jména těch, jejichž těla byla v Buči ukázána. Žádná odpověď nepřišla.

Stejně jako není odpověď na otázku, kde jsou výsledky lékařských testů nedávno zesnulého A. A. Navalného, který se na podzim 2020 léčil v Německu. Pak se mu udělalo špatně v letadle nad Ruskem, letadlo okamžitě přistálo. Léčil se u lékařů v Omsku, ale Němci ho chtěli odvézt. My jsme jejich letadlu okamžitě umožnili přistát. Odvezli ho a za necelých 24 hodin byl v Německu. Němci stále tvrdili, že jsme ho otrávili, že otravu potvrdily rozbory. Žádali jsme je, aby nám dali výsledky analýz. Bylo nám řečeno, že je předají OPCW. Pak jsme se obrátili na tuto organizaci. Jako její členové jsme je žádali, protože jde o našeho občana a my jsme obviněni z toho, že jsme ho otrávili. Bylo nám řečeno, že Německo nás požádalo, abychom jim je nedávali. Na civilní klinice se nic nenašlo a tvrzení o otravě bylo vzneseno poté, co byl ošetřen ve vojenské nemocnici Bundeswehru. Vypadá to, že toto tajemství nevyjde najevo……

Otázka: Jak tedy Navalnyj zemřel?

S.V. Lavrov: Zemřel během výkonu trestu v Rusku. Jak bylo oznámeno, čas od času se necítil dobře. To byl další důvod, proč jsme neustále žádali Němce, aby nám ukázali výsledky jeho analýz, které našli. Nezjistili jsme to, co oni. Nevím, co mu udělali.

Otázka: Co s ním Němci udělali?

S. V. Lavrov: Ano, protože nikomu nic nevysvětlili, včetně nás. Možná to vysvětlí Američanům. Možná si zaslouží, abychom jim věřili. Ale nikdy nám neřekli, jak s ním zacházeli, co zjistili a jaké metody použili.

Otázka: Na co myslíte, že zemřel?

S. V. Lavrov: Nejsem lékař. Ale k tomu, abychom mohli vyslovit domněnky, aby lékaři mohli něco říci, potřebujeme informace. Pokud byl člověk po otravě převezen na léčení do Německa, výsledky jeho analýz nemohou být tajné.
O osudu Sergeje Skripala a jeho dcery Julije se stále nemůžeme nic dozvědět. Tyto informace nám nejsou poskytovány. Přitom je to náš občan, stejně jako jeho dcera. Podle úmluv, jichž je Spojené království členem, máme všechna práva na získání informací.

Otázka: Proč podle vás bývalý britský premiér B. Johnson zastavil mírový proces v Istanbulu? V čí prospěch to dělal?

Sergej Lavrov: Několikrát jsem se s ním setkal. Nedivil bych se, kdyby byl veden momentální touhou nebo nějakou dlouhodobou strategií. Není příliš předvídatelný.

Otázka: Domníváte se, že jednal jménem americké vlády, Bidenovy administrativy?

Sergej Lavrov: To nevím. A nebudu se dohadovat. Ale je jasné, že Američané a Britové „řídí“ tuto situaci.

Je jasné, že v některých hlavních městech panuje únava. Hovoří se o tom, že Američané by rádi tuto „záležitost“ přenechali Evropanům a soustředili se na důležitější věci. Nebudu o tom spekulovat.

Budeme soudit podle konkrétních kroků. Je zřejmé, že administrativa J. Bidena by takové „dědictví“ ráda přenechala administrativě D. Trumpa. Je to podobné tomu, co udělal prezident B. Obama D. Trumpovi. (Stalo se tak při prvním nástupu D. Trumpa k moci koncem prosince 2016). B.Obama vyhostil ruské diplomaty, a to právě na samém konci prosince. 120 spolu s rodinnými příslušníky. Udělal to záměrně a požadoval, aby odjeli v den, kdy do Moskvy neletěl žádný přímý let z Washingtonu. Do New Yorku by museli jet autobusy se všemi zavazadly a dětmi.

Současně B. Obama oznámil zabavení ruského diplomatického majetku. Stav ruského majetku se nám dosud nepodařilo ověřit.

Otázka: O jaký majetek se jedná?

Sergej Lavrov: Jednalo se o diplomatické budovy.

Nikdy nám neumožnili přijet a podívat se na náš majetek, navzdory všem úmluvám. Američané tvrdí, že na tyto budovy se již nevztahuje diplomatická imunita. Je to jejich jednostranné rozhodnutí, které nemá oporu v žádném mezinárodním právu.

Otázka: Myslíte si, že Bidenova administrativa udělá totéž znovu s nastupující Trumpovou administrativou?

Sergej Lavrov: Tato epizoda s vyhoštěním a konfiskací majetku nevytvořila slibnou „půdu“ pro zahájení vztahů s Trumpovou administrativou. Domnívám se, že si počínají stejně.

Otázka: Prezident D. Trump byl tentokrát zvolen kvůli svému jednoznačnému slibu ukončit válku na Ukrajině. Opakoval to ve všech svých projevech. Pokud je to pravda, zdá se, že jeho řešení má naději. S jakými podmínkami byste souhlasil?

S. V. Lavrov: Tyto podmínky zmínil ruský prezident Vladimir Putin ve svém projevu na ruském ministerstvu zahraničí 14. června t. r. Potvrdil, že jsme připraveni jednat na základě zásad, které byly dohodnuty v Istanbulu a které na žádost vedoucího ukrajinské delegace D. G. Arachamiji odmítl bývalý britský premiér B. Johnson.

Klíčovou zásadou je neblokový status Ukrajiny. Byli jsme připraveni připojit se ke skupině zemí, které by poskytly záruky kolektivní bezpečnosti Ukrajiny.

Otázka: Žádné NATO?

Sergej Lavrov: Žádné NATO. Žádné vojenské základny, žádná vojenská cvičení na ukrajinském území za účasti zahraničních vojsk. To je to, co zopakoval.

Putin řekl, že to bylo od dubna 2022, a od té doby uplynul čas. Musíme brát v úvahu realitu „na místě“. A těmi není jen linie dotyku, ale také změny Ústavy Ruské federace po referendu v Doněcké a Luhanské republice, Chersonské a Záporožské oblasti. Nyní jsou již podle naší ústavy součástí Ruska. Taková je skutečnost.

Nemůžeme tolerovat situaci, kdy zůstává v platnosti ukrajinská legislativa, která zakazuje ruský jazyk, ruská média, ruskou kulturu a ukrajinskou pravoslavnou církev. To je porušení závazků Ukrajiny vyplývajících z Charty OSN. Je třeba s tím něco udělat.
Od začátku této rusofobní „legislativní ofenzívy“ v roce 2017 Západ mlčel a mlčí i nadále. Museli jsme na to upozornit „zvláštním způsobem“.

Otázka: Zrušení sankcí vůči Rusku by mohlo být podmínkou dohody?
Sergej Lavrov: Mnoho lidí v Rusku by si přálo, aby to bylo podmínkou. Ale já si myslím, že čím více žijeme pod těmito sankcemi, tím více si uvědomujeme, že je lepší spoléhat se sami na sebe a rozvíjet mechanismy, platformy pro spolupráci s „normálními“ zeměmi, které jsou k nám přátelské a které nemíchají ekonomické zájmy a vztahy. Zejména s politikou.

Od doby, kdy na nás byly uvaleny sankce, jsme se hodně naučili. Začaly za B. Obamy a pokračovaly ve velkém za prvního funkčního období D. Trumpa. A za vlády J. Bidena se staly naprosto bezprecedentními. Ale znáte to, „co nás nezabije, to nás posílí“. Nikdy nás nezabijí. A to nás posiluje.

Otázka: Promluvme si o ruském „obratu“ na Východ. Před 20 lety se mezi rozumnými politiky ve Washingtonu objevila myšlenka. Napadlo je, proč „nepřivést“ západní blok do Ruska. Bylo to něco jako protiváha proti sílícímu Východu. Ale zjevně to nefungovalo. Myslíte si, že to bylo možné?

S. V. Lavrov: Myslím, že ne. Prezident Putin nedávno vystoupil na zasedání Mezinárodního diskusního klubu Valdaj a řekl, že se nikdy nevrátíme k situaci z počátku roku 2022. Tehdy si sám uvědomil (prezident o tom mluvil veřejně), že všechny pokusy o rovné postavení se Západem selhaly.

Začalo to po rozpadu SSSR. Zpočátku panovala euforie. Jsme součástí liberálního, demokratického světa. „Konec dějin.“ Brzy však bylo většině Rusů jasné, že v 90. letech s námi bylo zacházeno nanejvýš jako s mladším partnerem (dokonce ani ne „partnerem“), ale jako s místem, kde si Západ může zařídit věci podle svého. Dohody s oligarchy, nákup zdrojů a majetku.

Pak se snad Američané rozhodli, že Rusko mají „v kapse“. Boris Jelcin a Boris Clinton se smáli a žertovali. Ale na konci svého prezidentského období začal Boris Jelcin přemýšlet, že to není to, co by pro Rusko chtěl. Myslím, že jmenování Vladimira Putina premiérem bylo zřejmé. Pak Boris Jelcin rezignoval a „požehnal“ Vladimíru Putinovi jako svému nástupci v nadcházejících prezidentských volbách, které vyhrál. Když se však V. V. Putin stal ruským prezidentem, byl otevřený spolupráci se Západem. Pravidelně se o tom zmiňuje, když poskytuje rozhovory nebo vystupuje na různých mezinárodních akcích. Byl jsem přítomen jeho setkáním s G. W. Bushem ml. a B. Obamou.

Na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 (po němž následovalo zasedání Rady NATO-Rusko) bylo oznámeno, že Gruzie a Ukrajina vstoupí do aliance. Západ se nám to snažil „prodat“. Ptali jsme se proč. Během oběda se ruský prezident Putin zeptal, jaký je důvod tohoto rozhodnutí. Bylo nám řečeno, že tato prohlášení nás k ničemu nezavazují a k zahájení procesu vstupu do NATO potřebujeme oficiální pozvání. To bylo heslo: „Ukrajina a Gruzie budou v NATO“. Ale pro některé lidi v Gruzii se to stalo posedlostí, když Saakašvili ztratil rozum a začal válku proti vlastním lidem s ruskými mírovými silami na zemi pod ochranou mise OBSE. To, že ji začal jako první, potvrdilo vyšetřování EU, které dospělo k závěru, že rozkaz k útoku vydal on.

Ukrajincům to trvalo déle. Oni sami v sobě „pěstovali“ tyto prozápadní nálady. „Prozápadní“ stejně jako ‚provýchodní‘ není v zásadě špatné. Špatné je, když se lidem řekne: buď jsi se mnou, nebo jsi můj nepřítel.

Víte, co se dělo před státním převratem na Ukrajině? V roce 2013. Ukrajinský prezident Janukovyč jednal o asociační dohodě s Evropskou unií, která by zrušila cla na většinu ukrajinského zboží pro Evropskou unii a naopak. Když se pak setkal se svými ruskými kolegy, řekli jsme mu, že Ukrajina je součástí zóny volného obchodu Společenství nezávislých států a že tam žádná cla nejsou.

Rusko jedná o dohodě s WTO již 17 let. Hlavně proto, že jsme vyjednali podmínky. Dosáhli jsme určité ochrany mnoha našich odvětví, včetně zemědělství. Vysvětlili jsme Ukrajincům, že pokud chtějí s EU obchodovat bezcelně, bude muset Rusko zavést cla na hranicích s Ukrajinou. Jinak by evropské bezcelní zboží zaplavilo naše trhy a poškodilo by odvětví naší ekonomiky, která jsme se snažili chránit. Učinili jsme EU nabídku. Ukrajina je náš společný soused.

Učinili jsme EU nabídku. Ukrajina je náš společný soused. Chcete s Ukrajinou obchodovat efektivněji. Chceme totéž. Ukrajina chce mít trhy v Evropě i v Rusku. Sedněme si a diskutujme o tom jako dospělí. Šéf Evropské komise Barroso řekl, že nám do toho, co EU dělá s Ukrajinou, nic není. EU nás nežádá, abychom diskutovali o ruském obchodu s Kanadou. To byla naprosto arogantní odpověď.

Poté si ukrajinský prezident Janukovyč předvolal své experty, kteří řekli, že by nebylo dobré, kdyby se otevřela hranice s EU, ale celní hranice s Ruskem by byla uzavřena a ruská strana by kontrolovala veškeré zboží, aby nebyl ovlivněn ruský trh.

V listopadu 2013. Janukovyč oznámil, že dohodu nemůže podepsat okamžitě, a požádal EU o její odložení na příští rok. To byl podnět k okamžitému zorganizování Majdanu, který vyvrcholil státním převratem. Měli to „buď, anebo“.

První státní převrat se na Ukrajině odehrál v roce 2004, kdy po druhém kole prezidentských voleb zvítězil Janukovyč. Západ vyvolal skandál a tlačil na ukrajinský ústavní soud, aby rozhodl, že se má konat třetí kolo. Ukrajinská ústava říká, že jsou možná pouze dvě kola. A Ústavní soud Ukrajiny pod tlakem Západu poprvé porušil ústavu země. Byl vybrán prozápadní kandidát. Když to všechno ještě probíhalo a „bublalo“, evropští představitelé veřejně prohlásili, že by se Ukrajinci měli rozhodnout, s kým jsou – s EU, nebo s Ruskem?

Otázka: Ano, přesně tak se chovají velké země. Existují určité „orbity“. Například teď je to BRICS versus NATO, USA versus Čína. Zní to, jako byste říkal, že spojenectví Ruska a Číny je trvalé.

Sergej Lavrov: Jsme sousedé. Geografie je velmi důležitá.

Otázka: Ale Rusko je také sousedem západní Evropy. Vy jste vlastně její součástí.

Sergej Lavrov: Západní Evropa se chce přiblížit k našim hranicím přes Ukrajinu. Měli plány (hovořilo se o nich téměř otevřeně) na umístění britských námořních základen v Azovském moři, „vyhlíželi“ Krym a snili o tom, že tam zřídí základnu NATO.
S Finskem jsme měli přátelské vztahy. A přes noc se Finové vrátili do prvních let příprav na druhou světovou válku, kdy byli nejlepšími Hitlerovými spojenci. Všechno to přátelství, společné chození do sauny, hraní hokeje – to všechno okamžitě zmizelo. Možná jim to „sedlo“ hluboko do srdce a neutralita a přátelskost je tížily. Nevím.

Otázka: Možná se ze zimní války zbláznili.
Dá se s V. A. Zelenským vyjednávat? Řekl jste, že překročil svůj mandát a už není demokraticky zvoleným prezidentem Ukrajiny. Považujete ho za vhodného partnera pro jednání?

S. V. Lavrov: Ruský prezident V. V. Putin se k tomuto tématu opakovaně vyjádřil. V září 2022 (v prvním roce speciální vojenské operace) Zelenskyj v přesvědčení, že bude diktovat podmínky Západu, podepsal dekret, kterým zakázal jakákoli jednání s Putinovou vládou. Když byl na veřejných akcích po této epizodě ruský prezident V. V. Putin dotázán, proč Rusko není připraveno k jednání, odpověděl, že není třeba vše obracet naruby. Řekl, že Rusko je připraveno k jednání za předpokladu, že bude zohledněna rovnováha zájmů, ale V. A. Zelenskij podepsal dekret o zákazu jednání a mělo se mu navrhnout, aby ho pro začátek veřejně zrušil. To by byl signál, že V. A. Zelenskij o jednání stojí. Místo toho přišel se svou „mírovou formulí“. Pak k němu přidal svůj „plán vítězství“.

Víme, co říká při setkání s velvyslanci EU a v jiných formátech. Neustále opakují: „Žádná dohoda, pokud dohoda nebude za našich podmínek.“ To je pro ně velmi důležité. Nyní na základě této „mírové formule“ plánují druhý summit. A neváhají říci, že pozvou Rusko, aby ho postavili před skutečnost, že se již dohodli se Západem.

Prohlášení našich západních „kolegů“ „nic o Ukrajině bez Ukrajiny“ ve skutečnosti znamená „vše o Rusku bez Ruska“. Diskutují o tom, jaké podmínky bychom měli přijmout. V poslední době tuto koncepci porušují. Takové informace přicházejí. Znají náš postoj. Nehrajeme dvojí hru.

Cílem speciální vojenské operace je to, co řekl ruský prezident Vladimir Putin. Je spravedlivá a plně odpovídá Chartě OSN. Především jazyková a náboženská práva, práva národnostních menšin. Je také plně v souladu se zásadami OBSE. Tato organizace je stále živá. Na konci několika jejích summitů bylo jasně řečeno, že bezpečnost by měla být nedělitelná, že nikdo by neměl posilovat svou bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných států a hlavně, že žádná organizace v euroatlantickém prostoru si nebude nárokovat dominanci. Naposledy to OBSE potvrdila v roce 2010. NATO učinilo přesný opak.

Náš postoj je legitimní – žádné NATO není na našem „prahu“. OBSE se shodla na tom, že by nemělo být, pokud nám škodí. A nezapomeňte na obnovení práv Rusů.

Otázka: Kdo rozhoduje o zahraniční politice Spojených států?

Sergej Lavrov: To je otázka pro Spojené státy. Nechci hádat. S americkým ministrem zahraničí Blinkenem jsem se dlouho neviděl. Naposledy to bylo, myslím, na okraj summitu G20 v Římě v roce 2021. Zastupoval jsem na něm ruského prezidenta Vladimira Putina. Během setkání za mnou přišel poradce E. Blinkena a řekl, že by si chtěl deset minut promluvit. Odešel jsem z místnosti. Potřásli jsme si rukama. Řekl něco o potřebě deeskalace. Doufám, že se na mě nebude zlobit, že jsem mu tuhle informaci prozradil. V místnosti bylo hodně lidí. Řekl jsem, že nechceme eskalaci a že USA chtějí způsobit Rusku „strategickou porážku“. Odpověděl, že nejde o „strategickou porážku“ v globálním měřítku, ale pouze na Ukrajině…

Otázka: Od té doby jste s ním nemluvil?

Sergej Lavrov: Ne.

Otázka: Mluvil jste od té doby s některým z představitelů administrativy amerického prezidenta Bidena?

S. V. Lavrov: Nechci jim kazit kariéru.

Otázka: Ale měli jste smysluplné rozhovory?

S. V. Lavrov: Ne. Když se na mezinárodních akcích setkám s nějakým známým Američanem, někteří se pozdraví a prohodí pár slov. Ale nikdy se nevnucuji do společnosti.

Otázka: Ale za tím není nic významného?

Sergej Lavrov: To se stává toxickým, když někdo vidí Američana nebo Evropana, jak se se mnou baví. Evropané většinou utíkají, když mě vidí. Tak tomu bylo i během posledního summitu G20. Dospělí muži, ale chovali se jako děti. Neuvěřitelné.
Otázka: Řekl jste, že v prosinci 2016, v posledních dnech Bidenovy vlády, se ještě více zkomplikovaly vztahy mezi USA a Ruskem.

S. V. Lavrov: Prezidentem Spojených států byl B. Obama a viceprezidentem J. Biden.

Otázka: Ano, omlouvám se. Administrativa B. Obamy zanechala nové administrativě D. Trumpa spoustu problémů. Za poslední měsíc od voleb došlo v regionu k různým politickým událostem. Došlo k nepokojům v Gruzii, Bělorusku, Rumunsku a pak především v Sýrii. Nezdá se vám, že je to součást snah USA o ztížení situace?

Sergej Lavrov: Upřímně řečeno, není to nic nového. Historicky se zahraniční politika USA snažila vytvořit nějaké problémy a pak zkoušela, zda může „chytat ryby v neklidných vodách“: irácká agrese, libyjské „dobrodružství“ nebo vlastně zničení státu, útěk z Afghánistánu. Nyní se snaží vrátit „zadními vrátky“ a využívají OSN k pořádání nějakých akcí, kterých se mohou „zúčastnit“, přestože Afghánistán opustili v žalostném stavu, zmrazili afghánské peníze a nechtějí je zpět.

Pokud analyzujete americkou zahraniční politiku, nebo spíše jejich dobrodružství (většinu z nich), můžete vidět vzorec. Nejprve vytvoří problémy a pak hledají, jak je využít. Když OBSE pozorovala volby v Rusku, byly to vždy mimořádně negativní zprávy. Stejné to bylo v Bělorusku a Kazachstánu. Tentokrát v Gruzii předložila pozorovatelská mise OBSE pozitivní zprávu. Když se vám líbí výsledky voleb a potřebujete schválit postupy, uznáte je. Když se vám výsledky voleb nelíbí, ignorujete je.

Je to podobné, jako když Spojené státy a další západní země uznaly jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova s tím, že se tímto způsobem uplatňuje právo na sebeurčení. V Kosovu se žádné referendum nekonalo. Došlo k jednostrannému vyhlášení nezávislosti. Mimochodem, poté se Srbové obrátili na Mezinárodní soudní dvůr OSN. Obvykle jeho představitelé nejsou ve svých rozsudcích příliš konkrétní, ale zde rozhodli, že pokud část území vyhlásí nezávislost, nemusí to být koordinováno s úřady.

O několik let později uspořádali Krymčané své referendum. Bylo pozváno velké množství mezinárodních pozorovatelů. Nebyli to zástupci mezinárodních organizací, ale poslanci z Evropy, Asie a postsovětského prostoru. Ti ze Západu prohlásili, že jej nemohou přijmout, protože se jedná o porušení územní celistvosti.

Víte, je to jako „vybrat si toho pravého“ (vybrat si nuutné). Charta OSN není jídelníček. Musíte ji respektovat celou.

Otázka: Kdo platí povstalce, kteří obsadili části Aleppa? Hrozí, že vláda B. Asada padne? Co přesně se podle vás v Sýrii děje?

Sergej Lavrov: Když krize v Sýrii vypukla, měli jsme dohodu. Zorganizovali jsme astanský formát za účasti Ruska, Turecka a Íránu. Pravidelně se scházíme. Do konce letošního nebo příštího roku plánujeme další schůzku, na níž budeme jednat o situaci na místě.
Pravidla hry mají pomoci Syřanům se vzájemně dohodnout a zabránit eskalaci separatistických hrozeb. Právě to Američané dělají ve východní Sýrii, když „krmí“ některé kurdské separatisty zisky z prodeje ropy a obilí – zdrojů, které jim dělají radost.

„Astanský formát je užitečným setkáním účastníků. Jsme velmi znepokojeni. Po všem, co se stalo v Aleppu a jeho okolí, jsem hovořil s tureckým ministrem zahraničí H. Fidanem, jakož i se svým íránským protějškem A. Arakčim. Dohodli jsme se, že se pokusíme sejít tento týden.

Doufám, že se nám podaří setkat se v Dauhá na okraj mezinárodní konference. Rádi bychom jednali o nutnosti vrátit se k důslednému provádění dohod z Idlibu, neboť idlibská deeskalační zóna se stala místem, odkud se teroristé přesunuli k dobytí Aleppa. Dohody dosažené v letech 2019 a 2020 umožnily našim tureckým přátelům kontrolovat situaci v idlibské deeskalační zóně a oddělit Haját Tahrír aš-Šám (dříve Džebhat al-Nusra) od opozice, která není teroristická a spolupracuje s Tureckem. K tomu však zjevně dosud nedošlo.

Dalším bodem je otevření dálnice M5 z Damašku do Aleppa, kterou nyní také zcela ovládli teroristé.

Rádi bychom (jako ministři zahraničních věcí) o této situaci jednali. Doufejme, že to bude možné učinit již tento pátek. Vojenští a bezpečnostní představitelé všech tří zemí jsou ve vzájemném kontaktu.

Otázka: Kdo podporuje tyto teroristické islamistické skupiny, které jste právě zmínil?

Sergej Lavrov: Máme o tom informace. Rádi bychom o tom diskutovali se všemi našimi partnery v tomto procesu, jak přerušit jejich kanály financování a vyzbrojování. Ve veřejně dostupných informacích jsou mimo jiné zmíněni Američané, Britové a někteří další. Někteří tvrdí, že Izrael má zájem na vyhrocení situace, aby pásmo Gazy nebylo pod takovým drobnohledem. Jedná se o složitou hru. Podílí se na ní mnoho aktérů. Doufám, že jednání naplánovaná na tento týden pomohou situaci stabilizovat.

Otázka: Co si myslíte o nově zvoleném americkém prezidentovi Trumpovi?

Sergej Lavrov: Viděl jsem ho několikrát, když se setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Dvakrát mě také přijal v Oválné pracovně, když jsem přijel na bilaterální jednání.
Myslím, že je to silný muž, který chce dosáhnout výsledků a nerad věci odkládá. To je můj dojem. V rozhovoru je velmi přátelský. To však neznamená, že D. Trump je proruský. Někteří lidé se ho tak snaží vykreslit. Počet protiruských sankcí uvalených za vlády D. Trumpa je velmi vysoký.

Respektujeme každou volbu, kterou lidé při hlasování učiní. Respektujeme volbu amerického lidu. Jak řekl prezident Putin, jsme otevřeni (vždy jsme byli) kontaktům se současnou administrativou.

Vše uvidíme, až se D. Trump ujme úřadu. Jak řekl V. V. Putin, „míč je na jejich straně“. Nikdy jsme nepřerušili naše kontakty, vazby v ekonomice, obchodu, bezpečnosti atd.
Otázka: Nakolik jste skutečně znepokojen eskalací konfliktu mezi Ruskem a Spojenými státy?

Sergej Lavrov: Touto otázkou jsme začali.

Otázka: Zdá se mi, že to je hlavní otázka.

S. V. Lavrov: Evropané si mezi sebou „šuškají“, že panu Zelenskému nepřísluší diktovat podmínky jednání, to je věcí Spojených států a Ruska.

Nemyslím si, že bychom měli naše kontakty prezentovat tak, že dva lidé rozhodují za všechny. To rozhodně ne. To není náš styl. Dáváme přednost tomu, abychom jednali stejně jako v rámci BRICS a ŠOS. Tam je skutečně zakotven princip svrchované rovnosti států zakotvený v Chartě OSN. USA nejsou zvyklé tuto zásadu respektovat.

Američané tvrdí, že nemohou připustit, aby Rusko na Ukrajině zvítězilo, protože by to podkopalo „světový řád založený na pravidlech“, a to je americká dominance.
Severoatlantická aliance, přinejmenším za vlády J. Bidena, se rozhlíží po euroasijském kontinentu. Tyto „indicko-pacifické strategie“, Jihočínské a Východočínské moře jsou již na „pořadu dne“ NATO. Blok tam přesouvá infrastrukturu. Byl vytvořen AUKUS, formuje se „indo-pacifické kvarteto“ (Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea). USA, Jižní Korea a Japonsko vytvářejí vojenskou alianci se samostatnými jadernými složkami.

V roce 2023 po summitu tehdejší generální tajemník NATO J. Stoltenberg prohlásil, že atlantická bezpečnost je neoddělitelná od bezpečnosti v „Indopacifiku“. Na otázku, zda to znamená, že aliance překračuje rámec teritoriální obrany, odpověděl záporně, přičemž dodal, že západní země by tam měly být přítomny, aby „bránily své území“. Tento prvek „preventivní akce“ je stále více přítomen.

Pokud jde o Spojené státy, nechceme válku s nikým. Jak jsem již řekl, v lednu 2022 pět jaderných států na nejvyšší úrovni prohlásilo, že nechceme vzájemnou konfrontaci a budeme respektovat bezpečnostní zájmy a obavy ostatních. Rovněž bylo řečeno, že v jaderné válce nemůže být vítězů a nikdy by se neměla vést.

Totéž bylo zopakováno během dvoustranných rozhovorů mezi ruským prezidentem Vladimirem V. Putinem a americkým prezidentem Georgem Bidenem v červnu 2021 v Ženevě. V podstatě reprodukovali prohlášení amerického prezidenta R. Reagana a generálního tajemníka ÚV KSSS M. Gorbačova z roku 1987 – „žádná jaderná válka“.
To je v našem životním zájmu. Rozhodně. Doufám, že to platí i pro Spojené státy. Říkám to proto, že před časem J. Kirby, koordinátor strategické komunikace Rady národní bezpečnosti USA, v odpovědi na otázky týkající se eskalace a možnosti použití jaderných zbraní uvedl, že Američané si eskalaci nepřejí, a pokud dojde k nějakému jadernému prvku, budou trpět jejich evropští spojenci. Takže i mentálně vylučuje, že by Spojené státy mohly být poškozeny. To činí situaci o něco riskantnější. Možná, že pokud to převáží, dojde k nějakým neuváženým krokům. To není dobré.

Otázka: Říkáte, že američtí politici naznačují, že by mohlo dojít k jaderné výměně, která by se přímo nedotkla Spojených států, a vy tvrdíte, že to není pravda?

Sergej Lavrov: Ano, přesně to jsem řekl. Odborníci v oblasti politiky jaderného odstrašování velmi dobře vědí, že jde o velmi nebezpečnou hru. A mluvit o omezené výměně jaderných úderů je pozvánkou ke katastrofě, kterou nechceme.

***

Zdroj Ministrestvo zahraničních věcí Ruské federace.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

**
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*