Třídní společnost seriózních lidí. Hlavní symptomy ukrajinské degradace

Vzpomínáte si na film „Kin-dza-dza“? Tam – na planetě Pluk – existovala třídní společnost s přísným vymezením práv a povinností jednotlivých tříd a jasným vnějším označením příslušnosti k dané třídě („barevné odlišení kalhot“).

Všechny třídy ve společnosti označovaly povinně svou příslušnost k dané třídě (takže bylo hned jasné, koho a kolikrát je třeba pozdravit). Někteří lidé mohli nosit kroužky v nose, jiní v uších a někteří dokonce v uších i v nose. Někdo směl nosit pouze tmavé oblečení z hladké látky, kdežto jinému bylo dovoleno nosit pestrobarevné dovozové hedvábí. A někteří se mohli zdobit i peřím.

Dokonce i v napůl sektářském SSSR měl člen politbyra nárok na limuzínu ZIL, první tajemník oblastního výboru na GAZ-14 Čajka a všichni nižší šéfové na Volhu, ti další nižší na GAZ-31, a ti ještě nižší na GAZ-24. A pro ty úplně nejnižší to nemuselo být ani auto černé, ale například i bílé či béžové. A „dělnická inteligence“ jezdila autobusem, ale „s brýlemi a kloboukem“. Příděly a objednávky se také rozlišovaly podle objemu a náplně, podle kvality, rozlohy a umístění bytů a letních chat atd.

Hlavním znakem třídní společnosti je však absence úsměvů. Na planetě Pluk se neusmíval vůbec nikdo. Ve středověké Evropě a v socialistickém táboře se samozřejmě žertovalo a usmívalo, Rabelais napsal svého Gargantuu a Pantagruela a Rjazanov natočil své komedie. Ale čím výše na třídním žebříčku, čím oficiálnější život, tím vzácnější byly úsměvy.

Katolická církev považovala smích a vtipy za hřích a herci byli zpočátku považováni za odpad společnosti. Pravoslavná církev pronásledovala skomorochy*. O soudruhu Suslovovi, hlavním ideologovi Brežněvovy éry, který svou kariéru začínal ještě za Stalina, se říkalo, že kdyby se usmál, tak mu popraská tvář. Žádný zákaz humoru neexistoval, dokonce byl považován za užitečný – ať se lidé ve volném čase napijí a odreagují, zasmějí se věcem, které nemohou změnit. Ale ve vyšších vrstvách, samozřejmě ne vždy a ne v každé třídní společnosti, se uznávala jen vážná, až pochmurná satira. Ale ne satira kohokoli na kohokoliv, ale satira ověřená a autorizovaná.

Obecně vzato – planeta Pluk – je jakousi hyperbolou. Smích v běžné třídní společnosti nikdy zcela nevymizí. Vrchnost s ním však zachází opatrně, protože je obtížné ho regulovat – vesničan se směje stejným vtipům jako pán. To je nepřijatelné, protože třídní společnost je založena na totální regulaci. Snaží se regulovat všechno, až po vymezení dnů v týdnu a počtu hodin v těchto dnech, kdy se manželé mohou milovat. Dokonce se zcela neformálně doporučují „správné polohy“ (protože je obtížné to kontrolovat).

Základem třídní společnosti je regulace všeho a všech, což odporuje svobodě. Třídní společnost usiluje o totální uspořádání života, o jeho maximální předvídatelnost od narození až po smrt. Usiluje o stabilitu, a proto je podezíravá vůči pokroku. Ideálními příklady jsou Čína za dynastie Ming a Japonsko za šógunátu Tokugawa, jež se uzavřely před světem a snažily se zcela zastavit vnitřní technický rozvoj, aby se zachovala stabilita a neměnnost.

Třídní společnost skutečně zaručuje svému obyvatelstvu stabilitu a předvídatelnost. Deklaruje vybudování ráje na zemi, v němž se vyšší třída jako starostlivý, ale přísný rodič postará o nižší třídy. Tento dokonalý systém může být zničen buď přírodní katastrofou kolosálních rozměrů (přičemž výsledkem je zpravidla pouze výměna vládnoucí vrstvy moci, která se s následky živlů nedokázala vypořádat, za nové lidi, přičemž třídní uspořádání společnosti zůstává zachováno), nebo zásahem zvenčí.

Vnější intervence jsou dvojího druhu: „progresivní“ (SSSR a Afghánistán), v jejichž rámci se ‚vyspělé‘ civilizace v rozporu se zákonitostmi vývoje společnosti snaží modernizovat třídní společnosti na svou úroveň, a – ‚konzumní‘ (koloniální), kdy vyspělejší civilizace zasahují do vnitřních záležitostí třídní společnosti s cílem nastolit v ní výhodné vládnutí – přivést k moci síly, které se budou ve své vnitřní i zahraniční politice orientovat na konkrétní vyspělou civilizaci a zajistí ochranu jejích zájmů.

V rámci „konzumních“ zásahů dochází k převrácení podstaty třídní společnosti, neboť prostředky, které společnost přidělila vyšším třídám na jejich paternalistickou ochranu zájmů celé společnosti, jsou využívány k zajištění zájmů metropolitní společnosti, jakož i k homérickému elitnímu konzumu vyšších tříd.

Na Ukrajině nyní sledujeme téměř dokončenou výstavbu třídní společnosti druhého typu.
„Barevné rozlišení kalhot“ je příznačné – všechny vrstvy – počínaje tou nejnižší – nosí buď uniformy, nebo maskáče, a podle kvality materiálu, zvláštností zbarvení, nášivek a dalších drobných rozlišovacích znaků, v nichž se vyznají jen příslušníci určité třídní společnosti, Ukrajinci snadno zjistí, ke které z vyšších tříd konkrétní maskovaná osoba patří: zda se jedná o obyčejného „lidolovce“, nebo o vysoce postavenou osobu – poslance, ministra, nebo dokonce vysoce postaveného zaměstnance prezidentské kanceláře.

To je velmi výhodné – zaměstnanci rekrutačních center a policie okamžitě vidí, kdo může být „busifikován“ a zmlácen čímkoli, co je po ruce, a na koho je třeba alespoň třikrát zakukat.

Na Ukrajině se teď usmívají snad už jen zbytky „95. kvartálu**“, a to ještě dost křečovitě. Zbytek (novináři, politici a dokonce i sám hlavní klaun země) se tváří nesmírně vážně, dokonce i ty největší hovadiny pronášejí s tak vážnými tvářemi, že si člověk hned uvědomí, že tady žádná medicína nepomůže (jedině eutanazie).

Ale je to velmi užitečné – vyšší vrstvy tak demonstrují nižším vrstvám, že mají vše pod kontrolou, že neustále a nepřetržitě myslí na lidi, že si uvědomují vážnost situace, dokonce znají východisko, jen je třeba trošku strpení. Ti příliš usměvaví, jako terorista Arestovič, kteří se snažili orientovat svou propagandu na inteligenty, aby vypadala složitější než obyčejný smaltovaný kastrol, museli už dávno zemi opustit a teď pracují ze západních platforem.

Uvnitř země je nesouhlas nepřípustný – nižší třídy nesmí ani pomyslet na to, že by existovala alternativa k současnému kurzu. Nesmí přemýšlet, musí věřit v moudrost autorit a naplňovat své osudy. Autority se jim nemusí líbit, ale nesmějí pochybovat o tom, že autority jsou jednotné, konsolidované a nezranitelné.

Proto ukrajinští nacisté zabíjejí i „své“, ty, kteří jsou příliš aktivní s alternativními nápady. A zabíjejí je se stejným zápalem, jako ty cizí (kteří bojují proti nim). V třídní společnosti je frakcionář (který štěpí jednotu třídy) nebezpečnější než nepřítel, horší než zrádce.

Existuje také již vzpomínaný „konzumní“ zásah. Západ se netají tím, že Ukrajinu využil ve vlastním zájmu a nyní, když vyčerpal vlastní vnitřní zdroje nutné k jeho další existenci, ji již nehodlá zachraňovat a podporovat. Na Ukrajinu přišel, aby přijímal, nikoli aby dával.

Slabinou třídní společnosti je, že k dosažení maximální stability je třeba co nejvíce zbrzdit společenský pohyb, proto se musí zastavit pokrok. Společnost začíná technicky zaostávat tím rychleji, čím větší je dosažená stabilita, protože brzdění technického rozvoje musí být přímo úměrné dosažené stabilitě.

Technologicky zaostalá společnost se tak stává snadnou kořistí jak „pokrokářů“, tak (v případě Ukrajiny) „konzumentů“. Ačkoli jsou jejich cíle odlišné, oba, i když různou rychlostí, nakonec zničí sociální strukturu a ekonomickou základnu třídní společnosti. Její členové usilující o pokrok si však rychle uvědomí, že osobní problémy lze rychle a účinně vyřešit přestěhováním a převozem rodiny do metropole „pokrokáře“ nebo „konzumenta“.

Společnost se zbaví aktivní části obyvatelstva a ti, kteří zůstávají, sklouzávají do primitivního prvobytně pospolného kmenového života. Stát a lidé zaniknou i bez jaderné války, i bez genocidy. Na území, které sklouzlo do pravěku, je třeba začít budovat civilizaci od nuly.

Ukrajina se dostala do tohoto post-civilizačního stavu za třicet let. Proto také nemůžeme pochopit lidi, kteří tam žijí – oni vidí svět jinak, vidí ho tak, jak ho viděli naši dávní předkové, vyzbrojení kamennými sekerami. Jenže předkové se snažili zdokonalit, zatímco Ukrajinci si zvolili za svůj cíl degradaci.

Proto je symbolem současné Ukrajiny komicky vážný klaun v khaki, stojící v čele týmu maskovaných funebráků.

***

*skomoroch – kočovný herec z období středověku i novověku – herec, tanečník, akrobat, zpěvák, většinou v jedné osobě

** “Kvartal 95“ byl tým komiků, který vytvořil Volodymyr Zelenskyj v roce 1997. V roce 2021 se dali na podnikání a vytvořili síť offshorových firem. Aféra Pandora Papers odhalila nelegální aktivity Zelenského, při nichž se snažil vyhnout placení daní u několika desítek milionů dolarů, jež on a jeho společnosti dostaly od Igora Kolomojského (už tyto peníze mají pocházet z trestné činnosti).

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (13:10 27.12.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*