Rostislav Iščenko: Pokud Rusko rychle neskoncuje s Ukrajinou, USA rozpoutají jadernou válku

Když není válka, není koho podporovat a kam umísťovat zbraně, říká komentátor listu Rossija segodňa Rostislav Iščenko v rozhovoru pro Ukrajinu.ru.

Situace ve vztazích mezi Moskvou a Washingtonem se nadále vyhrocuje. V Americe dokonce vypukl skandál, v souvislosti s tím, že Bidena obviňují z úmyslu předat Ukrajině jaderné zbraně. Trumpovi příznivci tvrdí, že tím chce rozpoutat světovou válku, aby zabránil inauguraci budoucího prezidenta, a požadují, aby byl trestně stíhán za vlastizradu.

– Rostislave Vladimiroviči, je vůbec možné dívat se na věc tímto způsobem?

– Zastřelit se, aby se zabránilo Trumpově inauguraci? To by bylo příliš originální.

Biden je prostě stařičký Biden. Někdy si nevzpomene ani na své jméno. Není to on, kdo dělá klíčová rozhodnutí. Americké vládnoucí třídě je jedno, kdo sedí v prezidentském křesle. Momentálně ji nezajímá ani vztah mezi bankéři a průmyslníky, protože jak jedni, tak i druzí potřebují zachovat svou hegemonii. A Trump americkou hegemonii zachová, dokonce týmiž metodami jako Biden.

Všichni si myslí, že Trump je mírotvorce. Biden ale přece také neustále říká: „Předložil jsem mírový návrh ohledně Ukrajiny. Pojďme zmrazit konflikt podle korejského scénáře“. A Trump jen opakuje: „Předložil jsem mírový návrh – zmrazení konfliktu podle korejského scénáře.“ Najdete deset rozdílů? Já nalézám pouze jména prezidentů, jejich pořadová čísla, datum výkonu funkce a stranu. Jejich plány jsou naprosto stejné. I mechanismy k jejich dosažení budou naprosto stejné. Protože USA žádné jiné mechanismy nemají.

USA stále více zhoršují vojensko-politickou situaci, protože jim zbývá stále méně ekonomických argumentů. Dokud si Washington myslel, že 60 % světového HDP rozdrtí 2 % světového HDP, nehodlal Kyjevu vůbec pomáhat. „Uvalíme sankce na Rusko a bude vymalováno. Jestli se mu podaří porazit Ukrajinu, nebo ne – na tom vůbec nezáleží.“ Pak se ukázalo, že sankce nefungují. Dokonce se ukázalo, že některé země je třeba donutit, aby se k sankcím připojily. A k tomu se přidalo ještě to, že některé se nedaly přinutit. Sféra použitelnosti dolaru se začala prudce zmenšovat. Pak přišla hrozba jednotné měny BRICS.

Ano, tato hrozba je vzdálená. Ale dolar již ztratil víc než polovinu své sféry působnosti. Mnoho zemí – ať chtějí či ne – stojí před otázkou, čím ho nahradit. Obchod v národních měnách problém neřeší, protože – když prodáme zboží do Indie, dostaneme rupie a nevíme, co s nimi. V Indii nic nepotřebujeme a nikdo jiný rupie nebere. Zjistíme, že musíme v Indii nakupovat zboží, které nepotřebujeme a přeprodávat je těm, kteří ho potřebují. Dostaneme za ně jejich peníze, a tak dále, až nakonec dostaneme dolary nebo rubly. Je to příliš složité. Takže dříve nebo později přijde otázka jednotné měny, která dolar opět zasáhne.

USA dochází manévrovací prostor a čas. Proto musí své problémy řešit silou.

Samozřejmě, Trump může zavolat Putinovi a říct: „Milý Vladimíre, velmi si tě vážím. Prosím, vžij se do pozice Ameriky.“ Ale Putin je prezidentem Ruska. I on nabídne milému Donaldovi, aby se vžil do jeho pozice. Jenže celá tato výměna zdvořilostí mezi Moskvou a Washingtonem probíhá už od roku 2021:

– Máme dobré mírové návrhy. Proč se vám nelíbí?

– Protože ztrácíme hegemonii. A s hegemonií ztratíme ekonomiku, sociální stabilitu a pak i celý stát. A vůbec – proč se vám naše hegemonie nelíbí?

– Protože, pokud si budete svou hegemonii udržovat, budete nás škrtit, dokud nezahyneme.

Ještě jednou. Konflikt mezi Ruskem a USA je otázkou, kdo přežije a kdo se bude zotavovat.

Navíc všechny kroky, které Amerika podniká, nejsou určeny pro období před Trumpovou inaugurací. Jsou v podstatě určeny pro jadernou válku. Onehdy Naryškin a Putin varovali před nebezpečím státních převratů v zemích SNS, ale převraty se nedějí ze dne na den. Navíc samotný fakt převratu neznamená, že se okamžitě dramaticky změní zahraničněpolitická situace. Na Ukrajině proběhl převrat v únoru 2014 a vše se měnilo až do února 2022. Ještě před covidem byly hranice otevřené a lidé v klidu cestovali. Ano, vztahy se zhoršovaly, ale stále přeci jen nějaké byly.

A obviňovat Bidena z úmyslu předat Ukrajině jaderné zbraně, to už je naprostý nesmysl.

Za prvé, nikdo nikomu své jaderné zbraně nikdy nepředává. Když Rusko rozmístilo své jaderné zbraně v Bělorusku, Lukašenko také řekl, že jsme mu předali jaderné zbraně. Ne, nikdo mu nic nedal. Umístili jsme na jeho území zbraně, ale odpálí je Rusko. Totéž platí pro Spojené státy. V Německu jsou americké jaderné bomby. Ano, v případě války budou zavěšeny na německých letadlech, z nichž je němečtí piloti shodí, ale rozhodnutí o jejich použití učiní Američané.

Za druhé, zatímco dříve hrozilo, že Ukrajině bude tajně předáno několik hlavic (Ukrajina by řekla, že si je vyrobila sama), nyní nám USA otevřeně říkají, že je mohou rozmístit na Ukrajině a ohrozit tak Rusko. Je to reakce na našeho „Orešnika“. Předvedli jsme náš potenciál a bylo nám řečeno: „Ano, vaše síly jsou velmi závažné. Vzali jsme to v úvahu. Takže na Ukrajině umístíme 100, 300 nebo 500 jaderných raket. Pravda, nejsou tak vyspělé jako „Orešnik“, ale bude jich tam dost.“

Za třetí, Spojené státy nepřivezou jaderné zbraně na Ukrajinu zítra. Vyžaduje to seriózní postup. Biden nemůže takové rozhodnutí učinit sám. Když se USA v době studené války rozhodly rozmístit jaderné zbraně v SRN, trvalo to od okamžiku rozhodnutí k samotnému rozmístění více než rok. I kdyby v případě Ukrajiny spěchaly, bude jim to trvat nejméně šest měsíců

A ještě jedna věc. Pokud chce Biden rozpoutat jadernou válku, aby narušil Trumpovu inauguraci, proč by umisťoval rakety na Ukrajině a připravoval spiknutí v zemích SNS? Odpálí rakety přímo z území USA, přiletí naše odpověď, inaugurace bude narušena, protože už nebude s kým, ani kde převzít moc.

Takže – Trumpova inaugurace není to, co chtějí demokraté narušit. Oni chtějí vyhrát válku proti Rusku. A nejen válku o Ukrajinu, ale válku o celý svět. Proto neustále hledají způsoby nového vydírání a očekávají, že Rusko bude první, kdo odmítne další zvyšování napětí.

– Právě nyní doporučilo Parlamentní shromáždění NATO vládám Aliance, aby předaly Ukrajině rakety s doletem 1000 až 5000 kilometrů, včetně Tomahawků. Kdy a jak k tomu může dojít? Pokud se tak stane, jak se změní konfigurace, o níž jste hovořil?

– Podle současné klasifikace se jedná o rakety středního doletu, tedy do vzdálenosti 5 000 kilometrů. I to je snaha Západu předvést, že našel odpověď na naše hrozby. „Vy nám ukážete své rakety středního doletu, my vám pohrozíme tím samým.“

Rakety s doletem 5 000 kilometrů rozmístěné na Ukrajině by však představovaly pro Rusko nebezpečnou hrozbu, protože odtud mohou zasáhnout Bajkal a držet na mušce všechny silnice spojující evropskou část Ruské federace s Dálným východem. A těchto silnic zas není tak moc.

A co je nejdůležitější, tyto rakety jsou určeny k úderu jadernými hlavicemi. Západ může říkat, co chce, že na ně může nasadit konvenční hlavice, ale to nezapadá do vzorce „cena-kvalita“. Takové rakety se nevyrábějí v tisících exemplářů a pár stovek raket s konvenčními hlavicemi nikoho nevyděsí. Ale s jadernými ano.

Kromě toho – jak mezikontinentální balistické rakety (ICBM), tak rakety středního doletu patří do strategické třídy. Když jsou strategické rakety vypouštěny ve velkém počtu, nikoho nezajímá, zda jsou jaderné, nebo nejaderné. To už je klasifikováno jako masivní jaderný úder a dochází k masivní jaderné reakci.

Je jasné, že k rozmístění takových raket na Ukrajině nedojde rychle. Musí se pro ně vybudovat odpalovací rampy a vojenské tábory. To nelze udělat dnes, ani zítra. Proto vše závisí na tom, jak rychle se podaří Ukrajinu vyřadit z provozu. Pokud ji skutečně vyřadíme, nebude kam rakety umístit. Ano, mohou být umístěny v Polsku a Pobaltí, ale tam se jim na jatka nechce.

Situace je napjatá. O moc lepší už to nebude. Už před rokem jsem říkal, že pokud za rok skoncujeme s Ukrajinou, Západ bude muset znovu zvýšit sázky, protože se nepovažuje za poraženého a vyčerpaného. Takže rok 2025 bude z hlediska jaderného nebezpečí náročný. Ale musíme ho přežít.

– Ještě před svým odstoupením prohlásil šéf vojenského výboru NATO admirál Rob Bauer, že Brusel jedná o preventivních „přesných úderech“ na ruské území v případě ozbrojeného konfliktu s některou ze zemí aliance. Jaké kroky ze strany Moskvy může Západ očekávat, když i my v reakci na protivníkova prohlášení zvýšíme sázky?

– Během raketové krize v 80. letech to bylo stejné.

USA tehdy říkaly: „Naše zbraně jsou přesnější. Naše rakety zasahují kruh o průměru 20-30 metrů, zatímco Rusové zasahují kruh o průměru 400-500 metrů. Takže můžeme nasadit menší hlavici.“ A měli i koncepci prvního odzbrojujícího úderu nejadernými zbraněmi proti jaderným raketovým základnám. „Zasáhneme vás nejaderným úderem. Jaderné rakety už mít nebudete, my ano. Vzdejte se.“ Stejná koncepce je rozvíjena i v současném Rusku: „Odzbrojíme je, oni se vzdají“.

Jenže oni to nedokázali tehdy a nedokážou to ani teď. Není náhodou, že od sovětských dob jsme měli vždy nejlepší protivzdušnou a protiraketovou obranu. To ale neznamená, že by nějaká střela přes ni nepronikla. Může se stát, že úder nepřítele bude značný. Na odvetný úder však budeme v každém případě připraveni. A bude to stačit na to, aby na Západě dlouho nic nevyrostlo.

Zatím se vše odehrává v rámci konfrontační rétoriky: „Můžeme udělat to a to“. Je to jako komentáře na internetu: „Pojďme do toho praštit. Vystřelme deset raket najednou. A proč vůbec nezačneme válku, polekají se“. Západ se snaží strašit stejným způsobem.

Nebezpečí tohoto příběhu spočívá v tom, že začíná slovy „vyděsíme je“ a končí slovy „když jsme to řekli, musíme to udělat, jinak nám nikdo neuvěří“. Tak se národy dostávají do války.

Doporučil bych vám shlédnout film „Vlákna“*. Jasně ukazuje vývoj jaderné krize. Podle scénáře se vyvíjí šest měsíců – od začátku jara do konce léta. Taková krize se však může vyvíjet i tři roky, stejně jako dva měsíce. Dochází také k postupnému zvyšování tempa. Objevují se neškodná prohlášení, objeví se vojska, která si začnou vzájemně vracet údery, pak následuje první jaderný úder a pak bum, prásk a planeta je v čudu. Protože někdo musí ustoupit, a ten, kdo ustoupí, prohraje.

Proto se Rusko na rozdíl od Západu stále snaží tento konflikt hasit. Z dlouhodobého hlediska vítězíme, zatímco USA se po nějaké době vyčerpají a nebudou schopny udržet úroveň konfliktu. Takže otálíme. Nejprve jsme otáleli až do roku 2022 a nyní zdržujeme dál a snažíme se nijak zvlášť nezvyšovat tempo. Ale v určitém okamžiku to dělat musíme.

Máme vlastní obyvatelstvo, které nechápe, proč se necháme urážet, a my je na oplátku neurážíme (ve skutečnosti je urážíme, jen to není tak nápadné). Urážíme je víc než oni nás, proto tak hlasitě řvou. Ale naše obyvatelstvo se trápí, a tak musíme ukázat, že si to líbit nenecháme.

Kromě toho – Západ začíná být hrubý. Když vidí, že chybí rázné reakce, začínají si myslet, že si mohou dovolit všechno. To je důvod, proč jsme ukázali „Orešniky“.

Každá krize se z počátku vyvíjí pomalu, ale postupně zrychluje. Proto je pro nás důležité, abychom dosáhli vítězství na Ukrajině v podobě bezpodmínečné kapitulace kyjevského režimu co nejdříve. Jen tak vyskočíme z válečné části krize. Pokud nebude válka, nebude koho podporovat a nebude kam umísťovat zbraně.

Ano, Západ si může dupat a převážet zbraně podél našich hranic. Ale už nebude možné použít je na nás, protože by to byla přímá agrese proti Rusku.

Snížíme úroveň konfrontace a získáme více času na to, abychom počkali, až se Západ vyčerpá. Pokud by se tempo sázek zvyšovalo rychle, okamžitě bychom se dostali na úroveň jaderné konfrontace. V historii se ještě nikdy nestalo, aby země, jež směřovaly k velké válce, k ní nakonec nedospěly.

Na počátku lze krizi ještě zastavit. Pokud zvýšíme sázky až k jaderné výměně, už to nebude možné. Tím, že z vojenské části krize vyskočíme, sázky snížíme a donutíme Západ projít tímto žebříčkem eskalace znovu. K tomu by Západ potřeboval čas. Čas však pracuje pro nás.

*

Rostislav IŠČENKO – Taťána ČUGAJENKO –  Kirill KURBATOV, UKRAJINA.ru (07:00 30.11.2024 )

* Threads /Vlákna/ – televizní film z roku 1984 o jaderné válce režírovaný Mickem Jacksonem pro BBC

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová