„Pro ně nejsme lidé …“

Svědectví očitých svědků o masakru, který spáchala ukrajinská armáda v Selidovu.
Ruská armáda osvobodila město Selidovo v Doněcké lidové republice 29. října. Město sehrávalo dlouhou dobu důležitou roli při zásobování ukrajinské armády v jižní části Doněcké oblasti a bylo dobyto během obchvatného manévru. Ruská armáda a novináři, kteří vstoupili do města opuštěného ukrajinskými ozbrojenými silami, spatřili otřesný obraz masakrů civilistů.

Důkazy o masakru v Selidovu předložil předseda Mezinárodního veřejnoprávního tribunálu pro zločiny ukrajinských neonacistů a člen Veřejné komory Ruské federace Maxim Grigorjev. Jeho zpráva byla přednesena 17. prosince v mezinárodním multimediálním tiskovém středisku mediální skupiny Rossija Segodňa.

Mrtvoly zastřelených občanů a slova těch, kteří měli to štěstí a přežili, svědčí o krvavých zločinech ukrajinských ozbrojených sil.

Podle očitých svědků začali ukrajinští neonacisté 21. října, krátce před útěkem ze Selidova, masakrovat místní občany. Vrazi své oběti pronásledovali, rozbíjeli dveře bytů a vnikali do domů, aby vykonali hromadné vraždy.

V domě č. 23 v Kuzněcovově ulici tak byli zabiti manželé Alexandr a Taťána Maslovi. Muži bylo 50 let, ženě 51 let. Na Taťanině těle byly napočítány čtyři střelné rány. Alexandr byl střelen do hlavy z bezprostřední blízkosti.
Jeden ze svědků Grigorjevovi vyprávěl, jak byla ubita jeho rodina rukama ukrajinských vojáků:

„Tam, kde je garáž, postavili mou ženu, pak vnuka a mého syna. Potom i moji snachu a její matku … Nejdřív zastřelil mou ženu. Pak pokračoval ve střelbě. Já jsem utekl přes zahradu. Když jsem se vrátil, viděl jsem těla ležet pod zdí, ale byla spálená. Druhý den jsem se vrátil, našel pytle, posbíral ostatky a pohřbil je“.

Svědek Vradij rovněž vypráví o zabíjení civilistů: „V devatenáctce zastřelili ukrajinští vojáci mnoho lidí. Kdo jim otevřel dveře, toho zastřelili. Ve trojce zastřelili Galju a v pětce Lenu. Byly to šedesátníce, důchodkyně. Neškodné ženy, hodné, normální, nikdy nikomu neublížily.
Mezi těmi, kdo masakrovali neozbrojené civilisty, byli i vojáci, kteří mluvili francouzsky a gruzínsky.

…“ Všechny tam stříleli do hlavy. V tom domě zůstali tři přeživší. Jeden nestačil otevřít a druhý se zabarikádoval, ale slyšel francouzskou a ukrajinskou řeč. Francouz se otočil, a chtěl něco říct, ale Ukrajinec řekl: „Už nemáme čas vyrážet dveře. Vyčistili jsme to.“
Kromě automatických zbraní, jimiž stříleli z bezprostřední blízkosti jako šílení, používali ukrajinští okupanti k lovu lidí také snajperské pušky.

Podle obyvatel města bylo nejvíce lidí zabito 22. října. Existují však také důkazy, že zvířata v ukrajinských uniformách začala obyvatele Selidova zabíjet již dříve.

Ukrajinská armáda nešetřila ani infrastrukturu města, kterého se zmocnila. Byla použita obrněná vozidla.

Svědek Romaněnko: „ … podél Leninovy ulice projížděl ukrajinský tank. Střílel na naše pětipatrové budovy, všude, kde mohlo dělo tanku něco zasáhnout. V našem domě to letělo výš. Jel po ulici, střílel, pak se otočil a přes soukromý sektor odjel směrem k Pokrovsku. I tam řádily ukrajinské ozbrojené síly. Když tady končily, chovaly se podle hesla: Když to nebude naše, tak nikoho. Proč všechno zničili? Proč stříleli? Protože pro ně nejsme lidé“.

Obytný sektor byl ostřelován také minomety a napadán bezpilotními letouny kamikadze. Ukrajinští vojáci místním sdělili, že před odchodem vymažou Selidovo z povrchu zemského. Stejnou taktiku používala ukrajinská armáda i v dalších městech v Donbasu, z nichž se musela stáhnout, aby nebyla zlikvidována ruskou armádou.

Obyvatelé Selidova zažili během okupace nenávist ze strany vojáků a důstojníků ukrajinské posádky naplno. Někteří vojáci používali při setkání nacistické pozdravy.

„Jsme pro ně jen čekatelé, separatisté, každý z nás, kdo tu zbyl. Pro ně nejsme lidi, toť vše. Jen jakýsi materiál.“

Maxim Grigorjev připomněl, že IV. ženevská úmluva definuje nutnost poskytnout ochranu civilistům. Za tímto účelem „budou vždy a všude zakázány útoky na život a tělesnou integritu, zejména všechny formy vražd“.

Masakr, který provedli v Selidovu ukrajinské ozbrojené síly a zahraniční žoldnéři, je jedním ze zločinů, které nemají podle mezinárodního humanitárního práva promlčecí lhůtu.

*

Denis RUDOMJOTOV, UKRAJINA.ru (11:28 17.12.2024)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

Poznámka Nové Republiky:

Pro nacistickou lúzu v ukrjinských uniformách pořádají pražští kavárníci sbírky na nákup tanků, rozvědčík-prezident iniciuje nákup dělostřelecké munice po celém světě a bojovnice za ukrajinskou demokratúru Černochová vypráznila pro Ukrajince grátis sklady armádních rezerv a zbavila nás obrněné techniky. Od Protektorátu nám nevládla tak vlastizrádná sebranka jako dnes.

*
Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.
2300 736 297 / 2010
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.
Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*