Před námi jsou vánoční svátky, historicky navazující na pohanské oslavy zimního slunovratu, symbolu znovuzrození Slunce.

Před námi jsou vánoční svátky, historicky navazující na pohanské oslavy zimního slunovratu, symbolu znovuzrození Slunce. Tradičně je vnímáme jako svátky klidu, míru, štěstí a radosti, milované nejen dětmi, ale bez ohledu na věk i námi dospělými. Bohužel, dění kolem nás nám příliš klidu a míru neslibuje. V mnoha zemích světa panuje politická nejistota a krvavou a nesmyslnou válku máme hned za příslovečnými humny. Zpolitizovaná média středního proudu nám to neopomenou při každé příležitosti připomenout a samotná EU, samozřejmě i spolu s námi, vězí ve válce s Ruskem až po krk. Už potřetí od Napoleona a Hitlera, sice opět s nulovou šancí vyhrát a Rusko zničit, zato s pravděpodobností téměř hraničící s jistotou opětovného pádu do válek, umírání, chaosu a chudoby ve jménu britských a amerických zájmů.

Evropské šéfy už omrzela hra na demokracii a radostně a s ulehčením se vracejí ke své totalitní a autoritářské podstatě. K nulové úctě k „obyčejným“ lidem, zákonům a soukromému vlastnictví, k nenávisti ke svobodě slova a skutečným lidským právům. Evropští vládci, paradoxně pod hlavičkou „evropských hodnot“, otevřeně a stále rychleji odhazují a zrazují vše, o čem ještě nedávno tvrdili, že zastávají. Zatím se ještě snaží své pokrytectví a lži ukrýt pod stále chatrnější kouřovou clonu „demokracie, svobody a práva“. Ale už to nebude dlouho trvat a odkryjí karty.

Léta trvající válka proti křesťanské víře pečlivě a důkladně ničí tradice, na nichž navzdory všem historickým peripetiím a někdy až nepředstavitelným hrůzám vyrostla naše evropská civilizace. Místo křesťanství a na něm postavené jednotné evropské ideologii se nám mocní snaží podstrčit zlaté tele spotřeby a jakási podivná transgender božstva, prezentovaná při karikatuře zahajovacího ceremoniálu olympijských her ve Francii. A ačkoliv bych se rád vyjádřit k vývoji ve světě optimisticky, musím bez emocí konstatovat, že Evropu v představitelné budoucnosti nic dobrého nečeká.

Ani Česká republika nebude výjimkou. Nejsme a nebudeme schopni rozvíjet samostatně zahraniční vztahy a řídit domácí vývoj. Jsme státem s omezenou suverenitou, bez vlastní armády a samostatné zahraniční politiky, vlastní ekonomiky a zahraničního obchodu, bez zdrojů, s upadající vzdělaností generací narozených po roce 1980, bez vize a bezpečnostní strategie. V nastupující transformaci světového hospodářského systému, charakteristické tvorbou nových bloků (BRICS) to představuje pro naši zemi velmi pesimistickou perspektivu budoucího vývoje. Rád bych byl optimistou, ale v prostředí převažujících negativních charakteristika, bez viditelných pozitivních trendů, jehož představitelé nedokáží pojmenovat skutečné problémy a určit rizika, to není možné. Budoucnost se prostě na lžích, přetvářce a růžových brýlích stavět nedá.

I přes tyto pesimistické úvahy a nepříliš radostné vyhlídky mi dovolte popřát všem klidné a spokojené vánoce v kruhu milovaných, a také hodně štěstí, zdraví a radosti do nadcházejícího roku 2025. A na úplný závěr si dovoluji připojit slova Nicolase K. Roericha (1874-1947), laskavě mi připomenutá moudrým člověkem Janem Campbellem:

„Poslední válka mezi lidmi bude válkou za pravdu. Tato válka bude v každém člověku. Válka s vlastní nevědomostí, agresivitou, podrážděním. A pouze radikální transformace každého jednotlivce se může stát začátkem pokojného života pro všechny lidi.“

*

Jaroslav Štefec, fb