Dne 5. prosince 1484 byla vydána jedna z nejkontroverznějších papežských bul v dějinách katolické církve. Dokument Summis desiderantes affectibus, podepsaný papežem Inocencem VIII., reagoval na podnět inkvizitora Heinricha Kramera, jenž si stěžoval na nedostatek podpory v boji proti údajným čarodějnicím. Bula oficiálně uznala existenci čarodějnic, označila je za spojence ďábla a povolila použití drastických opatření při jejich pronásledování.
Heinrich Kramer, autor nechvalně známého spisu Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice), považoval čarodějnictví za vážnou hrozbu pro křesťanskou společnost. Jeho snahy o stíhání čarodějnic se však v některých oblastech setkávaly s odporem ze strany místního kléru i světských autorit. Kramer proto vyhledal podporu přímo u papeže.
Bula nejenže dala Kramerovi autoritu pokračovat v inkvizičních procesech, ale také posílila pozici inkvizice jako instituce pověřené bojem proti kacířství a čarodějnictví. Následkem toho došlo k rozšíření honů na čarodějnice, které v následujících staletích vedly k tisícům procesů a poprav, především v německých zemích, ale také v dalších částech Evropy.
Čarodějnické procesy zasáhly zejména ženy, které byly často obviněny z čarodějnictví na základě pověr, osobních konfliktů nebo společenských předsudků. Obviněné byly podrobovány mučení, aby přiznaly spojenectví s ďáblem, a mnohé z nich skončily na hranici. Historici odhadují, že jen v průběhu 16. a 17. století bylo v Evropě popraveno desítky tisíc osob.
Dnes je bula Summis desiderantes affectibus vnímána jako symbol iracionálního strachu a zneužití moci ve jménu náboženství. Kritici upozorňují na to, že dokument přispěl k jedné z nejtemnějších kapitol evropských dějin. Přestože hon na čarodějnice skončil v 18. století, jeho důsledky zůstávají mementem nebezpečí fanatismu a nesnášenlivosti.
Bula Summis desiderantes affectibus tak zůstává nejen historickým dokumentem, ale také varováním před zneužitím náboženské autority k ospravedlnění pronásledování a násilí.
Socialismus dokázal církev dělat svou práci jako zaměstnanci a celkem jim to slušelo.Naopak dnes jsou pekelným stínem republiky.
Je ovšem zajímavé, že tam kde se pohybovala církevní inkvizice, byly exesy naopak utlumeny na nejnižší míru. Ale inkvizice byla určena a stanovena především na očistu církve od Satanismu, satanistickým kultům různých řádů, odpadlíkům církve (heretikům) … O tom se jaksi nepíše. Zdá se, že historie se neustále opakuje. Že by zase… Číst vice »
Co to melete?