Podnikatel proti sankcím: Rusové budou ihned zas kupovat německá auta

Berliner Zeitung se mi líbí čím dál tím víc! Tyhle tradiční německé noviny si nezakázaly myslet a uvažovat v intencích selského rozumu, ani si zvát k rozhovorům hosty, kteří mají co říci i když je to v přímém rozporu s oficiálními mantrami. Viz následující rozhovor listu s německou podnikatelskou hvězdou v oblasti ekonomického a investičního poradenství v post sovětském prostoru – Ulfem Schneiderem. Nenechte se zmást titulkem – redakce vybrala to nejméně podstatné z dlouhého rozhovoru.

Unternehmer gegen Sanktionen: „Die Russen würden sofort wieder deutsche Autos kaufen“

Podnikatel proti sankcím: Rusové budou ihned zas kupovat německá auta

V pondělí v Kazachstánu , ve středu v Ázerbájdžánu, v pátek v Moldavsku a o víkendu v Berlíně nebo jinde v Německu. Ulf Schneider hodně cestuje – zejména v oblastech na východ od Odry. Jeho poradenská společnost Schneider Group, založená v roce 2003, radí mezinárodním společnostem při vstupu na trh a rozvoji podnikání v několika postsovětských zemích – včetně Ruska a Ukrajiny.

Ale kdo chce dnes investovat v Rusku a založit svou společnost v Moskvě nebo Petrohradu? Kdo rozpozná rostoucí obchodní příležitost na válkou zničené Ukrajině ? A co Kavkaz a Střední Asie – oba nově vznikající regiony s rostoucím sebevědomím ve stínu krizí a konfliktů. S Ulfem Schneiderem, který je na pár dní v Berlíně, se setkáváme v prostorách Berliner Verlag na Alexanderplatz.

Pane Schneidere, stále držíte své kanceláře v Rusku a na Ukrajině – dalo by se říci, že na to máte odvahu. Co říkáte kritikům, kteří požadují, abychom se úplně stáhli z Ruska nebo Běloruska, protože jakýkoli byznys financuje útočnou válku proti Ukrajině?

Věřte, že tuto otázku si kladu od února 2022 často. Řídím se třemi úvahami: Přispívají mé činy k míru? Přispívá to ke svobodě? Přispívá k porozumění mezi lidmi a národy? A přesně tak si určuji, kde se profesně angažuji a kde ne. Můj přístup byl vždy tento: Chci pomáhat udržovat co nejvíce kontaktů na lidské úrovni navzdory napjatým politickým vztahům. Proto mám kanceláře i v Rusku a na Ukrajině – se stejným názvem firmy.

Dokážou vaši zaměstnanci z Kyjeva a Moskvy za současné situace vůbec najít společného jmenovatele pro spolupráci?

Víte, v roce 2014, kdy se situace na Krymu a Donbasu zhoršila, jsem pro naše zaměstnance z Kyjeva, Minsku, Moskvy a Petrohradu zorganizoval cyklovýlet po bělorusko-rusko-ukrajinském hraničním trojúhelníku. Pro mě to byl výlet na kole za klidem a porozuměním. Projeli jsme tedy tři země s 30 kolegy ze čtyř úřadů, vedli zajímavé rozhovory s pohraniční policií a živě jsme si vzájemně vyměňovali názory. A čeho jsme dosáhli především: moji zaměstnanci, včetně těch z Kyjeva a Moskvy, k sobě opět našli napojení, opět spolu komunikujeme. To je i mé přání do budoucna. Ale můžete toho dosáhnout pouze tehdy, když jste tam přítomen s lidmi.

Jaká je vaše první vzpomínka na východní Evropu?

Bylo mi tehdy sedm let. Vyrostl jsem ve Šlesvicku-Holštýnsku, východně od Hamburku. Moji rodiče měli v Meklenbursku dobré přátele a často jsme jezdili do NDR v rámci malého pohraničního styku . Na jednu stranu to bylo moc hezké, ale na druhou stranu to bylo i problematické. Naši přátelé měli vždy Stasi u svých dveří, když jsme je navštívili. Společně jsme se pak rozhodli, že se raději sejdeme na neutrálnějším místě – a vybrali jsme Polsko, oblast Mazurských jezer. Často jsme byli blízko polsko-sovětských hranic.

V příhraniční oblasti s dnešní Litvou nebo Běloruskem?

To byla současná polsko-běloruská hranice poblíž Bialystoku. Hraniční věže a vojáky si pamatuji ještě velmi dobře. Tehdy jsem se zeptal svého otce, co znamená tento hrozný plot. Řekl mi: „To je Rusko – tam se nikdy v životě nedostaneš.“

To se odráží i ve vašem životopise.

Po studiích jsem zpočátku pracoval pro americkou společnost spotřebního zboží, tak jsem navázal své první kontakty v Rusku. Získal jsem první konkrétní zkušenosti.
O jakém roce se tu bavíme?To muselo být v polovině devadesátých let. Příklad: v pátek večer mne volali na pomoc, protože na ruských hranicích muselo být sanováno deset kamionů plných Pampers. Chyběl nám však jakýsi dodací list z továrny v Německu. V pátek večer jsem pak musel zavolat vedoucího závodu, který už měl evidentně pár piv. Abych to řekl hezky, nereflektoval moji žádost, jestli by se mohl vrátit do továrny a vydat dokument s jeho podpisem, aby to byl pěkný začátek víkendu. Ale pak jsem vysvětlil vedoucímu závodu, že to mé kolegy v Moskvě bude stát 20 000 dolarů, pokud tyto náklaďáky nebudou ještě ten pátek večer správně odbaveny. Pro vedoucího závodu je hodinová sazba kolem 20 000 $ – něco, co nevidí každý den.

Nabídka, která se nedá odmítnout.Neochotně tak učinil a zároveň řekl, že o víkendu prošetří, zda je to opravdu nutné, a případně zařídí mé dokumenty.

Jak reagovali vaši šéfové?

Následující pondělí řekli velké díky za to, jakou skvělou věc jsem udělal. Postupem času jsem si vytvořil profesionální vášeň pro východ. Krátce nato jsem dostal zajímavou nabídku od pojišťovny Allianz pracovat jako finanční ředitel v moskevské kanceláři.

Rusko v roce 2000: Vzpomínky na rozkvět

To muselo být někdy na přelomu tisíciletí. V té době se německý kancléř jmenoval Gerhard Schröder , nedávno byl instalován ve funkci Vladimir Putin, v Bělorusku byl u moci přes pět let Alexander Lukašenko a polským prezidentem byl Aleksander Kwaśniewski. Jaký dojem to ve vás tentokrát zanechala?

Byla to doba velkých příležitostí. Obchodních příležitostí bylo hodně. Do Ruska tehdy přišlo moře německých středně velkých společností, aby rozvinuly místní trh jako nový prodejní segment. V životě se často stává, že příležitosti, které jste měli, vidíte až tehdy, když je čas najednou pryč. A tak je to zřejmě i v tomto případě. Jsem přesvědčen, že na začátku tohoto století byla pro Evropskou unii a Rusko velká příležitost vytvořit společný trh, společný hospodářský prostor, společný humanitární prostor, prostor bez hranic, bez víz. A už za krátkou dobu jsme udělali velmi dobrý pokrok.

Západ vkládal obzvláště velké naděje do tehdy extrémně mladého prezidenta Dmitrije Medveděva.

Vrátím se zpět do roku 2012. Byla to doba rozkvětu německo-ruského obchodu. Pokud si dobře pamatuji, objem obchodů se blížil 100 miliardám eur. To bylo něco velmi důležitého pro Německo i Rusko. Vyvinuli jsme proto určitou míru vzájemné závislosti a především ekonomické závislosti v obousměrně.

Tato německá závislost na ruských surovinách byla ostře kritizována na začátku války na jaře 2022.

Z dnešního pohledu si stále myslím, že to, co jsme udělali, má smysl. Pamatujte: před dvanácti lety jsme byli blízko umožnění bezvízového styku mezi Berlínem a Moskvou nebo Hamburkem a Petrohradem. Všichni víme, že věci dopadly jinak. Rád bych ale upozornil, že v roce 2012 jsme měli ekonomický boom, který všichni zúčastnění vnímali jako pozitivní vývoj – jak na ruské, tak na evropské straně.

Ale nostalgie vám v každodenním podnikání – ať už v Rusku nebo v Bělorusku – nepomáhá, že?

Je nereálné, že se vrátíme do starých časů. Hodně se změnilo. Na obou stranách je frustrace a zklamání. To vůbec nechci hodnotit, je to jen můj postřeh. Ale také říkám, že pořád cítím, že obě strany, Rusové i Němci, spolu chtějí zase nějak víc interagovat.

Můžete to specifikovat?

Když mluvím s obchodními partnery, kolegy nebo známými na akcích v Rusku, ale i v této zemi, vždy se objeví přání, abychom zase nějak rozvinuli společnou budoucnost. Jsem velmi vděčný ruským obchodním zástupcům za to, že se navzdory politicky těžkým dobám nadále snaží silně zapojovat nás jako západní podniky v Rusku. Trvám na tom, že nit není úplně přestřižená. Osobně si také všímám, že ruští představitelé se těžce vyrovnávají se svými novými „přáteli“ z Asie nebo Afriky, zejména psychicky. Rusko je evropská země. Za tři čtyři roky nemůžete vymazat všechno.

Mojí velkou nadějí je, že společně vytvoříme vizi toho, jak spolu chceme v budoucnu jednat. Jde o příležitosti ke společnému obchodu a větší kulturní a vědecké výměně. Pokud existuje alespoň taková představa, pak si myslím, že bude jednodušší najít cesty, jak se tam dostat.

Které regiony budou relevantnější?

V jakých oblastech radí skupina Schneider společnostem ve východní Evropě?

V ekonomické rovině jsme něco jako most mezi Východem a Západem. Naše poslání: Jsme tu, abychom vám poradili, od prvního uvážení, jak chcete investovat na trhu ve východní Evropě , až po úplnou finalizaci podnikatelského záměru na místě. Od analýzy trhu přes založení společnosti, právní a daňové poradenství až po řízení financí. V konečném důsledku je to pro nás také o tom, jak můžete na východě nejen prodávat své zboží, ale třeba si i založit vlastní výrobu.

Kde přesně máte zastoupení?

Skupina Schneider je zastoupena téměř ve všech zemích bývalého Sovětského svazu – na Ukrajině, v Bělorusku, v zemích jižního Kavkazu a střední Asie. Máme také několik kanceláří v Rusku a Kazachstánu. Existují také lokality v Polsku, Srbsku a Rakousku. V současné době zaměstnáváme kolem 500 zaměstnanců celkem na 18 místech.

Zmínil jste své kanceláře v Kazachstánu. Před několika měsíci byl v regionu několik dní kancléř Olaf Scholz . Jak důležitá bude pro Německo Střední Asie?

Kvůli geopolitickému napětí mezi Západem a Ruskem je Střední Asie – stejně jako Kavkaz – v mimořádně zajímavé geostrategické pozici. Vidím spíše příležitosti než rizika. Klíčové slovo: Střední koridor. Na jedné straně se nyní objevují pokusy přesměrovat mnoho zboží tak, aby již neprocházelo sankcionovaným Ruskem. Tento střední koridor je ale potřeba dobře řídit i z pohledu tamních vlád. Politické vedení ve střední Asii a na Kavkaze proto sleduje vícevektorovou zahraniční politiku – to znamená, že jsou udržovány dobré, kooperativní vztahy se všemi důležitými hráči v regionu a zejména s bezprostředními sousedy. Vztahy s Ruskem a Čínou jsou stejně dobré jako s USA a Evropou. V současné době je to velmi zřetelně vidět v Kazachstánu a stále více v Uzbekistánu .

Má Střední koridor – obchodní cesta, která se táhne z Číny přes Střední Asii, Kaspické moře a Jižní Kavkaz do Evropy – reálnou šanci nahradit Severní koridor, který vede přes Rusko?

Pokud se středoasijským státům a zemím Kavkazu podaří udržet stabilní politickou situaci a místní ekonomika zůstane dynamická, pak pro region vidím velké příležitosti. Nedávno jsem mluvil o nových „státech euroasijských tygrů“ v prezentaci. Podobně jako vývoj na Tchaj-wanu, Singapuru nebo Jižní Koreji za posledních 30 let se také Ázerbájdžán, Uzbekistán nebo Kazachstán mohou objevit jako nově vznikající regionální lídři. Geografická poloha je každopádně ideální.

„Letové sankce jsou největším dotačním programem pro Turkish Airlines“

Myslíte si, že se po skončení války na Ukrajině dříve úzké ekonomické vztahy mezi Německem a Ruskem obnoví ?

Myslím si, že ano – ale stane se to velmi pomalu a nenápadně, pravděpodobně zpočátku přes prostředníky. Pravděpodobně se v příštích deseti letech nevrátíme k běžnému režimu, spíše to bude postupný proces, který vyžaduje čas. Pokud však dojde k příměří nebo dokonce ke skutečné dohodě mezi Ukrajinou a Ruskem, dovedu si velmi dobře představit pomalé obnovení ekonomických vazeb. Pak už jde ale spíše o menší projekty. Něco jako Nord Stream 2 se mi zdá – zatím – nereálné.

Které oblasti spolupráce se vám zdají reálné?

Nejprve mám na mysli odvětví, kterých se současné sankce netýkají, například potravinářský, zemědělský nebo farmaceutický sektor. Pokud bude v pravý čas politická vůle, západní státy by také mohly odvolat určité sankce, které v žádném případě nemají žádný žádoucí účinek na politické vedení v Rusku.

To by bylo?

Aby byla opět umožněna jednoduchá setkání mezi lidmi, měl by být obnoven pravidelný letecký provoz.

Jak se aktuálně dostanete z Moskvy do Berlína a zpět?

Většinou přes Istanbul , někdy přes Bělehrad. Letové sankce jsou největším dotačním programem pro Turkish Airlines nebo Pegasus. O sankcích rozhodl Západ i Rusko. Mimochodem se domnívám, že obnovení těchto letů je rozumný nápad, bez ohledu na otázku možného příměří. V konečném důsledku toto uzavření vzdušného prostoru vede pouze k tomu, že lidé spolu méně komunikují. To nepřispívá k vyřešení konfliktu, ale spíše ke strnulosti a zhoršení. Pomáhá zajistit, aby jejich příbuzné, přátele a kolegy z práce navštěvovali pouze lidé, kteří si to mohou dovolit.

Důležitým pilířem ruské ekonomiky byl také nemocný německý automobilový průmysl.

Obecně řečeno, tvrdím, že bychom si měli položit otázku: Kde Německo ztratilo neuvěřitelnou částku, místo aby vyhrálo? Například Číňané od nás v Rusku hodně rychle převzali tamní trh. Ve strojírenství, automobilovém průmyslu, náhradních dílech. Není to tak, že by Rusku teď něco zásadního chybělo. Musíme si proto dávat pozor, abychom natrvalo neztratili určité trhy, které jsme sankcionovali – aniž by sankce měly viditelný pozitivní dopad na Západ.

Na jedné straně mluvíte o kulturní blízkosti Ruska k Evropě. Na druhou stranu zmiňujete i zvýšenou angažovanost Číňanů v Rusku. Jak to dopadne?

Z ekonomického, nikoli politického hlediska to vidím takto: Pokud budou sankce Západu na vozidla v příštích dvanácti měsících zrušeny a bude možné prodávat BMW nebo Mercedes přímo z Německa do Ruska, pak budou i ruské společnosti ochotny to zrealizovat. Rusové by hned zase koupili německá auta a to čínské šoupli do garáže. Bude tomu tak i za pět let? To je těžké předvídat. To závisí na mnoha dalších faktorech. Jak se vztah přitvrzuje v následujících letech? Záleží ale také na tom, jaké zkušenosti Rusové s čínskými vozy během následujících pěti let získají.

***

Umíte si představit nějakou českou firmu a jejího šéfa, který by si dovolil dát stejný interview jako Němec Schneider? Já ani náhodou. Okamžitě by se stal politickým i lidským pariou. Stačí se podívat na osud hokejistů v ruské KHL. Prašivý hladový pes od nich kůrku chleba nevezme.

Schneider řeší a to s předstihem, situaci „den po té“. Tedy jestli nějaký vůbec bude a neskončíme v mraku radioaktivního popela.

Vidí to celkem reálně a obrovskou výhodu bude mít každý kdo na Rusáka neudělal dlouhý nos! Kdo bude připraven, bude na forhontu.

Schneider pracuje evidentně s horizontem 3-5 let, v kterém bude se situace s Ruskem znormalizuje nebo bude tenhle velký a významný trh pro sankcionalistické země ztracen. Osobně si myslím, že se mýlí. Za mne je ten časový horizont příliš dlouhý. A navíc -Rusko udělalo fatální zkušenost se Západem. Který prostě na něj aplikoval to nejhorší, co dokázal vymyslet a najít. Tohle se nezapomíná a Rusko to bude velmi udržovat v kolektivní paměti a navíc Západu už nikdy nebude věřit. Včetně jeho elit, i těch zapadnických. Kdyby vám někdo zabavil miliardové majetky v dolarech, nastavili byste si to stejně.

Jsem toho názoru, že Rusko, až sedne válečný prach bude mimořádně opatrné, s kým obnovit styky a koho pustit na svůj trh a koho ne. Ty západní firmy, které demonstrativně odešly, se více méně nevrátí. Nebo v malé míře jen tehdy, pokud Moskva bude chtít poněkud omezit obrovskou expanzi Číny.

Ano, Mercedes a BMW a s nimi Audi se nejspíš vrátí. Ale jen proto, že nejde ani tak o zboží, konkrétně o automobily,  těch je v Rusku dost a dost, viz paralelní článek Kosy, nýbrž proto, že jde o symbol – statusový symbol těch, co budou chtít v Rusku i po válce ukázat, že nejsou žádné socky nýbrž vyvolení lumeni.

Schneider dobře ví a komunikuje to, na co je v Bruseli, Berlíně, Paříži, Londýně, Říme, Madridu a samozřejmě ve všelijakých Varšavách a Prahách smrtelně vážně zakázáno třeba jen pomyslet – že jen naprostý dutohlav opustit tak velký a solventní trh jako je ten ruský a ještě větší dutohlav že se odstřihne dobrovolně od levných ruských surovinových zdrojů! Důsledky pro Evropu a její ekonomiku jsou a budou zdrcující. Na tom nic nemění skutečnost, že Berliner Zeitung dal do titulku tu nejméně podstatnou větu z celého rozhovoru.

*

Petr Vlk, Kosa Zostra a Berliner Zeitung