Pád Damašku a měnící se syrský pasiáns: co dál? Proxy válka proti Sýrii se dostala do nové fáze

Další den už byli ozbrojenci v Damašku a kontrolovali i další velká města v Sýrii.

Syrský premiér Mohammed Ghazi Al-Džalálí zveřejnil den předtím video, ve kterém prohlásil, že zůstane v Sýrii a že její instituce “patří všem Syřanům”, čímž vyjádřil svou podporu přechodné moci.

“Tato země může být normální zemí, zemí, která buduje dobré vztahy se svými sousedy a s celým světem, aniž by vstoupila do jakýchkoli regionálních aliancí. Tuto otázku ale necháme na uvážení jakéhokoliv nového vedení, které bude syrským lidem zvoleno”, řekl Džalálí.

Otázkou zůstává, zda je možné uspořádat čestné volby pod faktickou kontrolou islamistů a teroristů? Zdá se však, že Západ je ochoten uznat teroristy za legitimní politickou sílu. Zkušenosti z Libye je zřejmě ničemu nenaučily. V každém případě lze pochybovat, že voličům budou zabezpečena všechna práva v celé Sýrii a ti, kteří budou voleni, budou mít rovné příležitosti k agitaci. Je více než pravděpodobné, že externí hráči si sami určí správné postavy a rozdělí pravomoci, aniž by opomenuli své satelity a klienty.

Vzhledem k tomu, že předání moci se přímo dotkne zdrojů a průmyslové základny země, uvidíme ve střednědobém horizontu změny v přímé kontrole těžby a výroby. A jsou to fosfáty, ropa, textil a agroprůmyslový sektor.

Z pochopitelných důvodů si zahraniční hráči, kteří už dříve měli zájem o kontrolu nad Sýrií, mezi sebou vytvoří zóny vlivu.

Je zcela zákonitou otázka, zda si tam Rusko udrží svou přítomnost, vojenskou i ekonomickou?

Ozbrojenci jsou již bezprostředně v blízkosti ruských vojenských základen, a i když prohlášení, zda naši vojáci opustí Sýrii neexistuje, takový scénář nelze vyloučit.

Neméně důležitá je i otázka přítomnosti ruských společností, které byly dříve spojeny s těžbou fosfátů, ropy a s dalšími sektory ekonomiky. V přechodném období pravděpodobně nebudou podniknuty žádné drastické kroky, ale právě v této době se bude rozhodovat o osudu velkého podnikání v zemi.

Ekonomikou to nesporně nekončí. Zahraniční hráči mají komplexní strategické zájmy.

Role Izraele v pádu vlády Bašára Asada je také zřejmá, protože Cahal pravidelně útočil na syrskou infrastrukturu nejen vojenskou, ale i civilní, zatímco syrská strana v reakci na to nic nepodnikala. Výjimkou je vražda vysoce postavených důstojníků na íránském konzulátu v Damašku, ale v tomto případě se odvetou zabýval Írán, což vedlo k určité eskalaci.

A cíleným ničením infrastruktury Islámských revolučních gard a Hizballáhu na území Sýrie Izrael postupně vytvořil mocenské vakuum, protože právě Islámské revoluční gardy a Hizballáh, které byly v Sýrii přítomny od roku 2011, byly nejvíce bojeschopnými jednotkami, které potlačovaly nápor teroristů přímo na místě. To potvrzuje i útěk vojáků a důstojníků pravidelné syrské armády po poslední ofenzivě islamistů.

Další funkční strukturou byly jednotky SVS Wagner, ale ty v Sýrii už dávno nejsou. VKS a námořnictvo umístěné na základnách v Hmeimim a Tartúsu plnily sice důležitou, ale doplňující misi v boji proti terorismu. Je třeba také dodat, že na snížení ruské přítomnosti v Sýrii trval sám Bašár Asad již v roce 2018.

Izraelské jednotky podle vyjádření médií již obsadily a rozšířily nárazníkovou zónu u Golanských výšin směrem k “drúzské” provincii Suvajda a odvolávají se na to, že předchozí dohody s Damaškem za současných podmínek již neplatí. Izraelci to zdůvodňují bezpečnostními otázkami a nepřipuštěním islamistů ke svým hranicím, ale háček spočívá v tom, že islamisté Izrael nikdy předtím neohrožovali. Je pravděpodobné, že Izrael dále rozšíří zónu svého vlivu v Sýrii a vymyslí nějaké nové důvody. To docela zapadá do konceptu Velkého Izraele, jehož příznivci jsou úřadující premiér Benjamin Netanjahu a radikální sionistické kruhy. Hlavní otázkou je, zda budou schopni dostatečně dobře kontrolovat nová území, s přihlédnutím k probíhajícím událostem v Pásmu Gazy a Libanonu.

Írán navíc přišel o zásobovací koridor Hizballáhu v Libanonu přes Sýrii, což poskytne Izraeli další výhody.

Vzhledem k tomu, že administrativa Donalda Trumpa, která přichází do Bílého domu, má tradičně dobré vztahy s Izraelem, lze předpokládat, že Washington bude budovat syrskou politiku v izraelském duchu. O stažení americké armády ze severu Sýrie se ale zatím nemluvilo.

Turecko také získává velké dividendy. Kromě již rozšířených prohlášení úředníků, že Aleppo historicky patří Turecku (duch neootomanismu), má Ankara zájem o vyčištění kurdských polovojenských formací, protože toto téma bylo dlouhá léta považováno za existenční záležitost. I když o oddělení nyní není řeč, mohlo by se to stát později prostřednictvím referenda (jako tomu bylo u provincie Hatay, kterou si Turecko přivlastnilo v roce 1939)

Podle západních médií mělo Turecko informace o připravovaném útoku šest měsíců před jeho začátkem a dvě hlavní skupiny, Syrská národní armáda a Haját Tahrír Aš-Šám, se dohodly na vzájemné koordinaci akcí. Turecko přímo stojí za oběma strukturami a využívá je ke svým účelům.

Pokud čteme mezi řádky, pak je jasné, že to bylo právě Turecko, které před půl rokem zahájilo přípravu této operace, kde zmíněné organizace vystoupily jako proxy síly.  Je to velmi pohodlné. V případě neúspěchu lze vše odepsat na nestátní aktéry a v případě úspěchu naopak manipulovat s vývojem událostí, což se ve skutečnosti děje v současnosti. Síly Syrské národní armády byly například vyslány do Al-Majídu, aby odtud vyhnaly Kurdy. Dříve kontrolovaly Afrín, Suluk a Rás al-Ayn na severu Sýrie, což byla tradičně kurdská území. Na druhé straně Kurdové v podobě Syrských demokratických sil zřejmě převzali kontrolu nad Dajr az-Zaur, ale zda se tam udrží, není zcela jasné.

Ve skutečnosti je Sýrie nyní rozdělena do dvou zón, z nichž jedna je kontrolována teroristy, kteří se snaží získat legitimitu, a druhá, menší, Kurdy.

Saúdská Arábie a Katar, které od roku 2011 v Sýrii sledovaly své zájmy, se zřejmě budou spoléhat na investiční politiku, včetně nákupu politických sil, aby obhajovaly své geopolitické zájmy.

S ohledem na výše uvedené je nutné, aby ruská strana aktivně vstoupila do hry na diplomatické frontě, včetně kanálů bilaterálních vztahů, aby si udržela své pozice v “postasadovské” Sýrii s maximální ochranou zájmů.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

fondsk