Opět jen ovčí syndrom?

Elektrifikace osobní dopravy je současným velkým tématem. Přestože má řadu až fanatických příznivců, realita spojená s problémy elektroaut je pro mnohé jednoznačná. Elektromobil by si nikdy nekoupili. Pojďme být na chvilku vstřícní diskusi. Nejdříve fakta.

První elektromobily byly konstruovány již v devatenáctém století a na začátku dvacátého. O tom, že jde o slepou uličku, rozhodnul rozmach výroby a další technologický pokrok spalovacích motorů. Nejdříve se zvyšovala jejich spolehlivost a užitkovost, později stoupaly výkony a komfortní vlastnosti, nakonec se dokázali inženýři vypořádat s jejich čistotou spalování i spotřebou. Přidáme-li možnost různě měnit i zvukový projev od téměř neslyšného užívání luxusních limuzín až po naladění výfukových symfonií, je třeba si přiznat, že spalovací motory schopné využívat různá paliva, bohužel i včetně těch příšerných „sraček“, které nám nabízí ekologická doba spojená se zeleným harašením v podobě biopaliv, jsou prostě spolehlivou variantou umožňující pohyb vozidel. Jejich vývoj dále pokračuje a zdaleka neřekl poslední slovo. Ropa už není nedostatkovým zbožím, dále se v zemi přirozeně obnovuje, je druhou nejrozšířenější tekutinou po vodě a umělý humbuk kolem CO₂ už dávno nebere většina z nás přemýšlejících vážně.

Vývoj pokračoval s lehkými přestávkami i u elektromotorů. Elektřina sama o sobě je vcelku dobrý vynález a bez ní by život byl mnohem těžší. A primitivnější. Dá se s ní doslova kouzlit, i když ten, kdo k ní mohl říct nejvíce, tedy Nicola Tesla, umřel v chudobě a zapomnění. Elektřina je v podstatě přírodní produkt, jehož svázání a ovládnutí trvalo lidstvu mnoho století, naučit se ji vyrábět a být užitečnou poté ještě plno let. Podařilo se a mít jí dostatek patří od 19. století k dobrým mravům a je základem prosperity. Vyspělé státy tak stavěly elektrárny, vylepšovala se technologie a zvyšovala se její spotřeba. Samotná výroba se odvíjela od možnosti různých zdrojů. Někde se točí převážné turbíny poháněné spalováním uhlí, jinde pomáhá voda, nejmodernější jsou jaderné elektrárny. Úchylnost dnešní doby vyjadřují větrné stožáry a solární panely, jejichž efektivita je mizerná a při nevhodném počasí nulová, cena výstavby v poměru s poskytnutým výkonem šílená a k ekologii mající přínos v reálu mnohem nižší než atomová varianta.

S hysterickým přechodem k tzv. „obnovitelným“ zdrojům elektřiny se dostavil její nedostatek. Chápeme, že uhlí může jednoho dne a na dlouhou dobu dojít, nicméně tu jsou jiná paliva schopná ho nahradit. I když to zatím není třeba. Budiž, ale nalhávat lidem, že solární panely či větrné zdroje jsou pro přírodu menší zátěží, by mělo být trestné. Jejich výroba, stavba a konečná likvidace bude černou můrou dalšího pokolení. A k tomu stejně tak i nestálost výkonnosti závislé na počasí. Proč to vše říkáme? Protože dostatek elektřiny je v ohrožení, ekoteroristé dělají vše proto, aby jí bylo mnohem méně za o dost více peněz, přičemž negativní následky nejsou jen ekonomické, bohužel i společenské a logické. A tato nedostatková elektřina má pohánět i osobní auta. To je demagogie vedoucí k omezení rozsahu osobní dopravy.

Zpět k automobilům. Ty elektrické vtrhnuly razantně na trh a pomocí naprosto nesmyslných dotací jím zamávaly. Rozmach výroby je neskutečný, ovšem výrazně ovlivněný jak marketingem, tak i direktivní politikou. Jistě, samotný provoz elektroaut je z jistého pohledu nepatrně ekologičtější, ale v realitě už vůbec ne. Moderní spalovací motory vypouští CO₂, které příroda akutně potřebuje ke své existenci, a i bez aut si ho vyrábí pomocí sopek, lesních požárů a samotných živočichů včetně nás dostatek, ale spoluúčast z výfuků nijak výrazně jeho množství v atmosféře nemění. Elektřina potřebná k pohonu elektromotorů vzniká za různých podmínek a v průměru je přinejmenším stejně na různé údajně škodlivé odpady produktivní, jako používání spalovacích motorů.

Jenže k elektromobilům patří ještě baterie. A ty jsou rozdílovým hráčem v neprospěch elektroaut. Jejich výroba je závislá na relativně drahých nerostech, těžko dostupných, a ne nevyčerpatelných zdrojích. K ekologii je celý proces mnohem, ale skutečně mnohem drsnější, než je nám přiznáváno, přičemž i recyklace starých baterií je jaksi dost náročná až stoprocentně nemožná. Zatímco spalovací motor víceméně prostě přetavíte v nový. A protože zbytek auta je skoro stejný jako u klasické, tak i elektrické verze (pokud někdo tvrdí, že nikoliv, pak nechápe, co je marketing), je evidentní, že elektroauta jsou především bublina a špatné politické rozhodnutí. To nehovoříme o kabelech a rozvodné soustavě, kterou je třeba modernizovat, ovšem za obrovských nákladů a opět s dopadem na přírodu. Měď se sama nezjevuje, kabelárny „jedou“ na elektřinu, a paradoxně budování sítí je závislé na strojích poháněných naftou. Bohužel to platí i ti, kteří jezdí na benzín, naftu či plyn.

Abychom byli vstřícní, elektromobily mají i pozitiva. Některé jízdní vlastnosti mohou být návykové stejně, jako pití kávy v době, kdy stojí u nabíječek. I když se mnohé okolnosti používání těchto pojízdných mixérů zlepšují, tedy včetně dojezdu a rychlosti nabíjení, vysoká hmotnost baterií, jejich časová omezenost využití a zvyšující se cena provozu jsou nesporné. Hovořit o ježdění zadarmo při nutnosti mít na střeše domu velmi rizikový faktor v podobě solárních panelů (o tom zase jindy, ale rozumný člověk tuší, co vše se může stát), dále se naučit žít dle toho, kde je jaká nabíječka a znát jejich rozmístění, to vše vyžaduje jisté sebemrskačství. Přesto bereme elektromobily jako možnou variantu dopravy a za určitých specifických okolností i použitelnou. Nicméně jejich prosazování za každou cenu je pouze snahou změnit systém k horšímu a má vést k větší ovladatelnosti lidstva, tedy přinejmenším v _Evropě. Kecy o ekologii odmítáme poslouchat úplně. Jezděte si, čím chcete, je to Vaše věc. Ale nenuťte ostatní k tomu, co považují za úpadek automobilismu, tragédii pro ekonomiku a osobně i pro každého nadšeného motoristu milujícího mechaniku. Zabíjejí v nás smysl pro volnost. A dělají to rafinovaně a soustavně.

*

Jindřich Kulhavý