Mise českých speciálů v Mauritánii vyjde na 100 milionů korun, návratnost je nulová

Miliony vyletěly komínem

Francie totiž sehrála prostřednictvím cca 3000 vojáků umístěných na základě v Čadu hlavní roli v operaci proti islámskm teroristům Barkhane, která začala s velkým humbukem v srpnu 2014 a skončila neslavně na začátku listopadu 2022. Operace byla vedena ve spolupráci s pěti bývalými africkými koloniemi – Burkinou Faso, Čadem, Mali, Mauritánií a Nigerem. Pak se ale v Mali odehrály v letech 2020 dva víceméně protifrancouzské převraty a bylo po operaci. V roce 2021 pak došlo na svržení vlád v Čadu a Guineji, o rok později se totéž událo v Burkině Faso.

Nevyšel ani záměr vytvořit úkolové seskupení Takuba složené z evropských zemí, které mělo nahradit francouzské síly. Česká armáda se podílela na operace Barkhane v období 2020–2022 v počtu 60 osob. Pokud tedy naši vojáci někoho za peníze českých daňových poplatníků vycvičili, jednalo se o vojáky, kteří dnes slouží africkým diktátorům.

Ještě hůře to pro nás dopadlo v Nigeru, ve kterém loni působilo po dobu několika měsíců pár desítek českých vojenských instruktorů. V zemi přebohaté na strategický uran provedla armáda puč a nová vláda se rozhodla spolupracovat s Ruskem. České miliony vyletěly opět komínem.

Notná dávka kuráže

Jedním z vládou prezentovaných důvodů naší vojenské účasti v Mauritánii je boj s nelegální migrací. A je pravda, že ze západní Afriky vede jedna z mnoha cest pro nelegální vstup na Kanárské ostrovy. Nejsem sice odborník na migraci, ale silně pochybuji o tom, že afričtí migranti zamíří z „Kanárů“ právě do Česka. Ostatně BIS varuje nikoli před Afričany, ale před migrační vlnou desítek tisíc ukrajinských vojáků, kteří se budou chtít spojit po konci války se svými rodinami. V tomto případě ale varování nechápu, Ukrajinci se totiž podle vlády Česku vyplácí, protože do státní kasy přinesou více peněz, než kolik dostávají.

Podle zahraničních zdrojů je působení speciálních sil NATO v Mauritánii reakcí na jednání Vladimira Putina s prezidentem země, ke kterému došlo na setkání členských států BRICS nedávno v Kazani. Západ soudí, že po Čadu a Nigeru by Rusko uplatnilo svůj mocenský vliv také v Mauritánské islámské republice, jak zní celý název země bohaté na železnou rudu a měď, která před několika lety také zahájila těžbu ropy. Jak jsem se ovšem dočetl na stránkách ministerstva zahraničí, co se investic týče „je země jako Mauritánie úkolem pro vizionáře s notnou dávkou kuráže, ale je třeba se dívat ze širší perspektivy.“ Nejsem si jist, zdali zrovna Česko splňuje tuto definici a netuším, co se skrývá pod širší perspektivou.

Sázka na Mirečky

Ale možná se vše v podstatně lepší pro Evropu i Česko obrátí poté, co Mauritánii navštíví jako první destinaci po své instalaci do funkce eurokomisaře pro mezinárodní partnerství nominant české vlády Josef Síkela. Možná muž, kterému 1,3 milionu obyvatel Česka vděčí za energetickou chudobu, využije během plánovaných jednání o zeleném vodíku, elektrifikaci některých oblastí nebo rozvoji přidané hodnoty v oblasti rybolovu, přítomnosti cca 30 českých vojáků v zemi.

Kromě toho, jak pravil v nedělním pořadu Partie na CNN Prima News ve vší vážnosti ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, eurokomisař Síkela, který s pravděpodobností hraničící s jistotou nehovoří arabsky, francouzsky nebo některým nářečím, se bude moci spolehnout na Mirečky, neboli Afričany, kteří v době naštěstí nedokončeného budování rozvinuté socialistické společnosti studovali v Československu. Není proto pochyb o tom, že díky kombinaci našich 30 speciálů za 100 milionů korun, Síkelovi a Mirečkům, již začala zvonit Rusku v Mauritánii hrana.

Čtěte také:
Hradní stráž je drahý špás. Každý třicátý voják v Česku hlídá prezidenta
Afghánští mudžáhidové se zasloužili o pád komunistické totality více než disidenti
Černochová po vážném incidentu narychlo zjišťovala, co dělají naši výsadkáři v Keni

*

Petr Bošnakov, Deník TO