Zelenskyj je dnes v takové situaci, že potřebuje obojí. Zrovna nedávno si zase stěžoval Britům i Japoncům, že má velkou chuť „porazit Putina“, že má dokonce i lidi, kterých mu vůbec není líto, a je připraven šoupnout je do válečné výhně, ale chybí mu peníze a zbraně.
I když, při pohledu z druhé strany, se jeho tvář stala už tak důvěrně známou, že, jak říká klasik, si přímo říká o facku. Možná i nohama. V této situaci je na čase hodit do inkriminovaného břicha kufru pár kousků spodního prádla, macesy, kus sádla, fotky, na nichž se líbá s Borisem Johnsonem a Emmanuelem Macronem (úchylové po celém světě tato potvrzení „evropanství“ obrovsky milují), a vypadnout. Pod rouškou noci nebo i za bílého dne. Pokud ovšem bude mít štěstí a nepotká ho někdo z Pravého sektoru a nepověsí ho na prvním kaštanu na Kreščatiku. Za ten krk, který se tak nažral za dobu jeho prezidentování ve funkci „krále žebráků“…
Scholz přispěchal do Kyjeva hned po té, co zaneřádili vzduch v Kyjevě svými parfémy krásně opálený čtvrtý předseda Evropské rady třiašedesátiletý António Costa s místopředsedkyní Evropské komise a hlavní eurodiplomatkou, 47letou Kajou Kallasovou, s jejím přiblblým veselým úsměvem a hladovýma očima (sama říkala, že jí to zůstalo z dětství, kdy její otec, ortodoxní vysoce postavený komunista a ředitel estonské pobočky Spořitelny SSSR, hladověl, žebral na ulicích Tallinnu a nemohl své dcerušce koupit ani čokoládku – inu, takové trauma se fakt vtiskne člověku do tváře na celý život.
Jde o složitou problematiku, ale, jak říkával Bulgakovův Korovjov, nejde o Newtonův binom. Scholz přivezl do Kyjeva zobecněný mírový plán Západu, s nímž Zelenskyj musí tak či onak souhlasit. Scholz pak bude vystupovat jako hlavní evropský mírotvůrce, čímž v tomto úsilí předstihne výše zmíněného Francouze Macrona, a příšerně znemožní nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který slíbil mír do 24 hodin.
Trumpovy mírotvorné snahy formuluje již několik měsíců jím jmenovaný osmdesátiletý zvláštní zmocněnec amerického prezidenta pro Rusko a Ukrajinu, generálporučík Keith Kellogg. Všichni chápou, že mluví Trumpovým jménem a vypouští takříkajíc pokusné balonky. Smysl tohoto nenáročného plánu se redukuje na ultimátum a vydírání. A to jak pro Ukrajinu, tak i pro Rusko. V podání kolektivního Západu.
Ukrajině bude formou ultimáta nabídnuto, aby zasedla k jednacímu stolu s Ruskem, jinak jí nebudou poskytnuty zbraně, a pak během několika dní chcípne na nedostatek peněz a pod ruskými údery.
Moskvě bude řečeno stejně neomaleně: pokud si se Zelenským nesedne ke stolu, Západ ho vyzbrojí až po uši a pošle ho do poslední rozhodující bitvy, aby dosáhl „strategické porážky Ruska“. Dá Kyjevu všechno, včetně raket dlouhého doletu, zavedení mírových jednotek na ukrajinské území, a dokonce i jaderné zbraně.
Všechny ostatní „drobnosti“ plánu – jako je členství/nečlenství Ukrajiny v NATO, zmrazení konfliktu podle korejské verze, územní ústupky/neústupky Kyjeva Moskvě atd. jsou jen pozlátkem pro bláboly. Clonou pro podvody a simulakra diplomacie. Pro Západ je však nezbytným předmětem rokování pouze to, aby získal pět let oddechu, žádný mír pro Rusko nebo uspokojení jeho národních zájmů. Potřebuje se totiž lépe připravit na válku, přeskupit své síly, rozjet vojensko-průmyslový komplex na plné obrátky a připravit si potravu pro děla z nešťastných Ukrajinců, kteří zůstali pod jeho záštitou (Západ počítá zhruba s třemi miliony „masíčka“, na němž mu vůbec nezáleží).
Scholz přišel navíc s mírovým plánem velmi chytře – chce jej prezentovat jako kolektivní vůli nejen Západu, ale i celého globálního Jihu v čele s Čínou, Indií a Brazílií, které jsou rovněž pro mír na Ukrajině.
Je zřejmé, že Západ ví, že se Zelenským žádné problémy nebudou – bude souhlasit s tím, co mu bude nabídnuto (nařízeno), a pokud ne, nepotřebuje už ani ten kufr, do hrobu se kufry nedávají.
Západ bude mít s Ruskem potíže – Rusko totiž potřebuje ten jejich ersatz-plán kvazi-miru za takových podmínek jako zajíc stopku. Neřeší totiž to hlavní – nezajišťuje dlouhodobou stabilitu ukrajinským směrem a neodstraňuje hrozbu pro národní bezpečnost Ruska ze strany agresivního NATO a Spojených států za jeho zády – tudíž: podstata speciální vojenské operace (SVO) by se anulovala a všechny její oběti by byly zbytečné.
Ať už Scholz řekne po své návštěvě Kyjeva cokoli, je jasné, že ho tam Západ poslal – a on, jak se zdá, si o sobě myslí, že jedná rafinovaně. Připomínám, že jednou rukou předkládá mírový plán jako jakousi kolektivní vůli, proti níž se nestaví ani Evropa, dokonce ani její noví enfant terrible – Maďarsko a Slovensko -, ba dokonce ani globální Jih, jehož zemím válka brání v obchodu a spolupráci.
Ale druhá ruka dělá něco úplně jiného: ve snaze učinit Rusko vstřícnějším zahájil Západ akce směřující k posílení pozice Ukrajiny nátlakem na Rusko.
Za prvé, i sám Scholz řekl, že jeho země nedá Ukrajině rakety dlouhého doletu Taurus, ale dá jí tolik peněz, kolik bude moci. A to je hodně – Německo je po Spojených státech na druhém místě, pokud jde o pomoc neonacistům Zelenského.
V den jeho návštěvy Bílý dům podle agentury Reuters uvedl, že oficiálně oznámí americkému Kongresu, že poskytne Kyjevu nový balík pomoci ve výši 725 milionů dolarů. Důvodem je – podle washingtonských úředníků – to, že odstupující prezident Joe Biden „si přeje podpořit vládu v Kyjevě ještě předtím, než v lednu opustí svůj úřad“.
Tento balíček pomoci zahrnuje různé protitankové zbraně, nášlapné miny, bezpilotní letouny, rakety Stinger, munici pro vysoce mobilní dělostřelecké raketové systémy (HIMARS) a kazetovou munici, která se obvykle používá v raketách GMLRS (Guided Multiple Launch Rocket System) odpalovaných z odpalovacích zařízení HIMARS.
Na tom není nic překvapivého, až na to, že:
– Objem transakcí se výrazně zvýšil. Dříve byly tyto transakce – v rámci prezidentského zmocnění k čerpání (PDA – Presidential Drawdown Authority) – mnohem skromnější a pohybovaly se v rozmezí 125 až 250 milionů dolarů. Poslední balíček z 20. listopadu 2024 byl ve výši 275 milionů dolarů a zahrnoval dělostřelecké granáty a bezpilotní letouny, které ukrajinská armáda nutně potřebuje. Podle agentury Reuters však Bidenovi v rámci programu PDA, který již schválil Kongres, zbývají 4 až 5 miliard dolarů a je ochoten je Kyjevu poskytnout, čímž by se tranše jednorázově zvýšily na 1 miliardu dolarů. Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan to řekl na rovinu: „V podstatě se snažíme udělat vše pro to, abychom položili na stůl všechno a dostali tak Ukrajinu do co nejlepší pozice.“
– Zůstává otázkou, co se skrývá za těmito vydáními pro Kyjev. Zda chce Biden popudit Trumpa a podkopat jeho mírové úsilí, nebo zda jsou výsledkem dohody mezi Trumpem a Bidenem, aby bylo Rusko poddajnější. Odpověď na tuto otázku dostaneme po 20. lednu 2025.
Kromě toho se aktivizují rusofobové po celém obvodu ruských hranic, všude, kde je to jen možné. V Moldavsku, v Arménii, nyní se pokoušejí zažehnout požár na Kavkaze v Gruzii. Lze očekávat možné údery proti Rusku v některých středoasijských republikách, v Pobaltí a ve Skandinávii, také Polsko začíná vyskakovat v husarských rajtkách a doufá, že podrazí Rusku nohy.
Zdá se však, že Západ to nejvíc podělal v Sýrii. Tam buď strategický partner Ruska, ale zrádce od narození, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, ztratil nervy a poštval proti syrské vládě proturecké islamistické bojovníky, nebo měl takovou dohodu se Západem, aby v pravou chvíli vyvinul tlak na Rusko. A souběžně s tím – na Írán. A ten okamžik pro Turecko – jako člena NATO – nastal. Režim Bašára Asada se zachvěl.
Ztráta Sýrie, která je od Kavkazu vzdálena pouhých 350 kilometrů, by mohla ohrozit ruské národní zájmy v regionu, připravit Rusko o přítomnost na Blízkém východě, zkomplikovat obchodní cesty do Afriky atd.
Asadova syrská vojska, íránské zástupné síly a ruská armáda získávají nyní zpět to, co ztratily během útoku militantů na Aleppo, ale situace je složitá.
Jedinou útěchou nám může být, že útok v Sýrii není příznivý ani pro Západ, neboť ukázal, jak bezvýznamný, falešný a prolhaný je mírový plán pro Ukrajinu, pokud zahrnuje zmrazení konfliktu a ponechání části Ukrajiny pod kontrolou Západu.
Bojovníci zaútočili na Aleppo z Idlíbu, kde se před několika lety ukryli, aby nebyli zabiti Syřany, Rusy, Íránci nebo Hizballáhem, a mohli tedy shromáždit síly pro novou ofenzívu. Totéž by se mohl stát v té části Ukrajiny, která by měla vzejít z mírových rozhovorů podle plánu Trumpa, Kellogga a Scholze, jenž se k nim připojil v roli kurýra.
Na takové Ukrajině by si neonacisté oddechli, pookřáli, získali by od Západu vše potřebné pro válku, připravili se – a zaútočili v ten nejnevhodnější okamžik.
Západ slaví v Sýrii prozatímní vítězství, ale ze strategického hlediska jen zdůraznil a jasně potvrdil své další představy o válce s Ruskem na Ukrajině. Útok protureckých „barmalejců“ v roce 2024 je, jak se nechal slyšet Napoleon Bonaparte poté, co v březnu 1804 zastřelil vévodu z Enghienu, „horší než zločin, je to chyba“.*) A k tomu ještě strategická …
V USA to určitě hodí na Bidena: buď podepsal příslušná nařízení, aniž by se probral z bezvědomí, nebo se tak rozhodl sám, aby zachránil svého syna Huntera před vězením, ať se stane cokoli. Stručně řečeno, Biden tímto způsobem omilostnil svého syna Huntera, obviněného z nelegálního držení zbraní a porušení daňových zákonů.
„Doufám, že Američané pochopí, proč otec a prezident dospěli k tomuto rozhodnutí,“ řekl Biden. Američanům zároveň sdělil, že k trestnímu stíhání jeho syna podle něj došlo právě kvůli jejich rodinným vazbám a tlaku politických odpůrců hlavy státu. I samotný proces „byl kontaminován hrubou politikou“, a proto došlo k justičnímu omylu.
Zatím není jasné, jak se k tomu postaví Američané, ale celému světu už došlo, jakou cenu mají slova amerických politiků o právním státě a rovnosti zákonů pro všechny, o demokracii a všech dalších krásně oduševnělých nesmyslech, které USA vnucují světu, a to i s pomocí bomb. Je to stejné, jako když uprostřed hlučného plesu – přímo na tanečním parketu – zničehonic spadnou hlavnímu švihákovi kalhoty …
A nyní je na Rusku, aby si vybralo, zda uvěří Trumpovým mírotvorným podvodům, nebo zda zlikviduje neonacisty na polích speciální vojenské operace a získá od nich mír v podobě bezpodmínečné kapitulace. Aby i ten Zelenskyj nějak využil zmíněný kufr od Scholze. Třeba na to, aby doběhl k prvnímu kaštanu na Kreščatiku…
***
Vladimir SKAČKO,UKRAJINA.ru ( 16:07 02.12.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
*) autor trochu popletl, kdo co řekl. Citát je správný, ale nevyslovil jej Napoleon, řekl jej ministr zahraničí Talleyrand Napoleonovi . (Opraveno, děkujeme za upozornění)
**
Pro podporu projektu „Nová Republika“ je určen účet 2300 736 297/2010 ve Fio-bance. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že se jedná o dar. Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.
*
A v Praze jsme měli Fošovku (co je dneska Vinohradská, dříve Stalinka, dříve …) a dodnes ji tak mnozí říkají. Ale to není po tom Joseph Fouche od Napoleona, ale po maršálu Ferdinand Foch z 1.sv.války.
Trumpův plán je odhalen Tureckem – v Idlíbu Erdogan přijal pod ochranu Islámský stát, jeho teroristické bojovníky, vytvořený USA a Izraelem. Po letech klidu dostali rozkaz zaútočit na Sýrii, aby bylo poškozeno Rusko. Proxy armáda teroristů je pod velením USA. Odkud asi nabrali uniformy, auta, zbraně a další ? Erdogan chce Velké Turecko, Izrael… Číst vice »
K tomu citátu o chybě a zločinu na Fancouzském královském následníkovi starého režimu … Napoleonovým ministrem vnitra byl Fouche, ještě větší zmetek než Talleyrand, ministr zahraničí, který je opravdu autorem citátu … Fouche, velký předchůdce všech policejních cenzorských šmejdů, po porážce Napoleonského režimu pobýval v exilu v Praze, ten mu poskytl další už náš zmetek… Číst vice »
Ještě k tomu Talleyrandovi, to byl zmetek hrající na dvě strany, samozřejmě sloužící v první řadě Velké Británii, Napoleon to věděl, a považoval Talleyranda za hovno v punčochách (to je také velmi známé) …. A ta Velká Británie po porážce Napoleona u Waterloo přešla do majektu Rothschildů … Těch hoven v punčochách se už Západní Evropa nikdy nezbavila… Číst vice »
Fouché byl jakobín, přítel Robespierra. Také Talleyrand byl demokrat a přítel lidu. Takhle to chodí v politice.
Pokud se na lid obecný slétne jako hejno krkavců množství takových demokratů a přátel lidu, jako byli intrikánský Talleyrand či jakobínský fanatik Robespierre, je to neklamným příznakem zkázy. Ne však těch talleyrandů, ale lidu. K lizu a korytům se pak o to snadněji dostávají jiní, kteří jsou vším možným, jen ne přáteli lidu, natož… Číst vice »