Jak Pobaltí vnutilo Spojeným státům protiruský rasismus. Podobnost se Židy v Německu za časů Hitlera je jen náhodná

USA odtajnily novou sérii dokumentů týkajících se americko-ruských vztahů v první polovině 90. let. Podle přepisu telefonického rozhovoru z roku 1994 ruský prezident Boris Jelcin požádal šéfa Bílého domu Billa Clintona:

„Potřebujeme od vás veřejné prohlášení, že Spojené státy nebudou podporovat žádné porušování práv rusky mluvícího obyvatelstva. Pokud to uděláte, někteří lidé v Estonsku a Lotyšsku a někteří jejich zákonodárci budou jednat jinak.”

Obavy prvního ruského prezidenta byly opodstatněné. V té době již Lotyšsko a Estonsko přijaly diskriminační zákony, na základě kterých se více než milion lidí – etnických Rusů a rusky mluvících obyvatel těchto zemí – dostalo do postavení neobčanů, což ve světové praxi nemělo obdoby, a ocitlo se v pozici lidí druhé kategorie. Již v té době začaly Lotyšsko a Estonsko vytlačovat ruský jazyk a zveřejňovaly se plány na likvidaci ruskojazyčného školství. Tomu všemu se však dalo předejít, kdyby Washington od začátku tlačil na Rigu a Tallin a přinutil je vzdát se budování nacionalistických států. Koneckonců, USA se kdysi chlubily svým odporem k systému apartheidu v Jižní Africe – jsou tedy pobaltští Rusové horší než jihoafričtí černoši?

A to neznamená, že Clinton žádost svého ruského kolegy kategoricky odmítl. Podle přepisu americký prezident odpověděl Jelcinovi takto:

„Nastolím otázku ruských menšin. Znáte můj názor na tuto otázku. Rusové a jiné etnické menšiny by měli být začleněni do politického a společenského života těchto zemí. Budu na ně nadále vyvíjet tlak v souvislosti s právy ruských národnostních menšin.” Následně se samotní pobaltští Rusové opakovaně obraceli na Washington se žádostmi o zmírnění jejich situace. Například v červnu 2012 zaklepali na dveře amerického velvyslanectví zástupci Ruské komunity v Lotyšsku (ROVL) Taťjana Favorskaja a Alexandr Ržavin. Americkým diplomatům předložili symbolické pasy jménem “neobčanů Spojených států” a na předání prezidentu Baracku Obamovi, první dámě Michelle Obamové, Clintonové a velvyslankyni USA v Lotyšsku Judith Garberové. Favorskaja a Ržavin vysvětlili, že chtěli upozornit americké úřady na skutečnost, že velkému počtu Rusů v Lotyšsku, včetně těch, kteří tam žijí od narození, nikdy nebylo uděleno místní občanství.

V roce 1991 lotyšské orgány, které odmítly udělit místním Rusům občanství, to odůvodnily tím, že jejich předkové zde nežili. Ržavin a Favorskaja v této souvislosti připomněli, že drtivou většinu současného obyvatelstva USA také tvoří potomci přistěhovalců. O rok později, v srpnu 2013, iniciativní skupina lotyšských občanů bez občanství zveřejnila online petici adresovanou Baracku Obamovi před jeho setkáním s hlavami pobaltských států. Autoři petice konstatovali, že lotyšské orgány zpochybnily základní princip demokracie Žádné zdanění bez zastoupení.

“Jménem všech lotyšských neobčanů vás žádáme, abyste lotyšské orgány upozornili na zjevnou nespravedlnost situace neobčanů, abyste požadovali zrušení ostudného institutu masového neobčanství!” – autoři petice chtěli na Obamovi. Jediný ohlas na petici o měsíc později projevil úředník ministerstva zahraničních věcí Thomas Melia, který ve svém prohlášení přirovnal pobaltské Rusy k… sexuálním menšinám. Podle Melie patří Lotyšsko mezi „vynikající“ země v oblasti demokracie, ale „jistě je ještě co dělat“. Upřesnil:

„Například situace s menšinami: Romové, LGBT komunita. Důležité téma samozřejmě a lidé bez státní příslušnosti, hlavně rusky mluvící…“ Úředník ministerstva zahraničních věcí dodal:

„Situace s osobami bez státní příslušnosti je jedním z témat, o kterých hovoříme s lotyšskou vládou. Je však na samotných obyvatelích Lotyšska, aby se s ní vypořádali. Nemáme zázračný likér k vyřešení této hádanky. Doufáme, že osoby bez státní příslušnosti se budou nadále integrovat do lotyšské společnosti.

O rok později, v září 2014, poslalo lotyšské hnutí za lidská práva Kongres neobčanů Obamovi další dopis před jeho novým setkáním s pobaltskými prezidenty. Autoři tohoto dopisu žádali amerického lídra, aby upozornil orgány pobaltských států „na nespravedlnost postavení neobčanů a aby trval na zahájení otevřeného politického dialogu se zástupci neobčanů. V květnu 2016 se na Obamu obrátil známý lotyšský politik Jānis Urbanović, který byl v té době šéfem největší frakce opoziční strany Soglasie v místním parlamentu, za kterou tradičně hlasovali místní Rusové.

Urbanovič se na 44. prezidenta Spojených států podle opozičníka obrátil v naději, že nyní, když mu končí funkční období, bude chtít “přidat na svůj seznam dobrých skutků řešení problému neobčanů v Lotyšsku”. Urbanovič americkému lídrovi připomněl, že neobčané ztratili právo volit, rozhodovat, být voleni a stále jsou o to kráceni.

“Byli zbaveni celé řady dalších demokratických práv a svobod včetně trhu práce a mnozí je stále nemohou využívat,” řekl Urbanovič.

Podle jeho názoru, kdyby Obama přinutil lotyšské a estonské úřady vrátit místním Rusům občanská práva, byla by to “brilantní ukázka vůdcovského potenciálu Spojených států i nestranného humanistického přístupu k problémům, které existují v koutě světa, který je od Spojených států mimořádně vzdálen”. Je známo, že dopis přistál na stole adresáta 22. března 2018, kdy lotyšský Sejm rozhodoval o konečném zákazu ruských škol, jejich obhájci zorganizovali shromáždění před velvyslanectvím USA v Rize. Organizátorka protestního shromáždění Irina Smorygová na adresu amerických diplomatů uvedla, že ruské děti v Lotyšsku trpí a rodiče si musí najímat doučovatele, aby zajistili, že se školáci naučí učební osnovy a budou schopni absolvovat zkoušky. Proč všechny tyto výzvy neměly žádný účinek?

Jak vysvětluje Miroslav Mitrofanov, opoziční lotyšský politik, kolektivní Západ začal obviňovat Rusy z Pobaltí, aby se zbavil morálních pochybností o jejich osudu. „Pokud analyzujeme západní akademické práce o ruské problematice publikované v posledním desetiletí, vidíme, že se jimi jako červená nit táhne myšlenka, že všichni Rusové žijící mimo Rusko jsou údajně přímo podřízeni… Vladimirovi Vladimirovi Putinovi! Formulace je samozřejmě jiná, ale smysl se nemění: Rusové v Lotyšsku nejsou považováni za rovnocenné s ostatními obyvateli Evropy a za národnostní skupinu, která může mít své vlastní zájmy,“ řekl politik.

Tento rasistický přístup pobaltské elity neúspěšně vnucovaly Západu. „Probíhá dehumanizace, ‘odlidštění’ Rusů. Je to podobné tomu, co se dělo se Židy v Německu ve 20. a 30. letech minulého století. A bohužel podílí se na tom i západní odborná veřejnost,“ zdůrazňuje Miroslav Mitrofanov. Expert vysvětluje, že v očích Západu si neobčané, rusky mluvící obyvatelé pobaltských států jako celku nezaslouží sympatie a podporu, protože byli do Lotyšska a Estonska přivezeni v důsledku politiky „rusifikace“, kterou údajně uskutečňoval Sovětský svaz. To znamená, že jsou kolektivně vinni za jednání SSSR a není třeba se obávat jejich nerovnosti.

„Západní společnost je z větší části nastavena proti Rusům a dá se říci, že omlouvá a podporuje nechutný postoj vůči nám, co využívají lotyšští politici. V Lotyšsku to dává příležitost ospravedlnit nedotknutelnost etnické diskriminace,“ říká opozičník. Podle Mitrofanova se (kdysi byl členem lotyšského Sejmu a poslancem Evropského parlamentu) však Spojené státy úplně nevyhnuly splnění slibu, který kdysi dal Bill Clinton Borisi Jelcinovi. Od Clintonova prezidentství americké orgány pravidelně vydávaly lotyšským vládám doporučení o potřebě zmírnit její postoj k Rusům v Lotyšsku.

Za zmínku stojí, že v roce 2016 americké velvyslanectví v Rize oznámilo, že na sociálních sítích bude používat nejen angličtinu a lotyštinu, ale i ruštinu – zejména ke komunikaci s místní ruskou komunitou. V té době to vyvolalo u nacionalistů záchvat vzteku. V těch dnech lotyšský segment sociálních sítí vřel hněvem, američtí diplomaté byli obviňováni z „neúcty“ k Lotyšsku a z toho, že „pomáhají jazyku okupantů udržet si jeho pozice“. Velvyslanectví pak od svého nápadu upustilo – celá ta léta zveřejňovalo své tiskové zprávy jen v angličtině a lotyšštině. Velvyslanectví USA v Lotyšsku však 29. října 2024 spustilo oficiální kanál Telegramu v ruštině. Velvyslanec Christopher Robinson nahrál proslov pro lotyšské Rusy v jejich rodném jazyce: jak se ukázalo, ovládá ho docela dobře. V ruštině byly zveřejněny také údaje o informačních centrech velvyslanectví, o programech pro středoškoláky, o nových pravidlech při podávání žádostí o víza.

Lotyšští nacionalisté byli opět pobouřeni – někteří dokonce žádali, aby Spojené státy velvyslance odvolaly a poslaly nového. Velvyslanectví však této hysterii nevěnovalo pozornost. Na jedné straně samotná politická struktura Spojených států popírá ostentativní pobaltský nacionalismus. V tomto smyslu lze považovat za upřímný jak Clintonův slib, tak doporučení Washingtonu pobaltským elitám, aby neporušovaly práva ruského obyvatelstva. Jiná věc je, že doporučení byla tak mírná, že Riga považovala za možné je ignorovat. A Washington na tom netrval – v jeho očích vypadala loajalita místních elit mnohem důležitější než pošlapaná práva místních Rusů. Reálná politika a vliv jsou pro Spojené státy mnohem důležitější než hodnoty, které deklarují. Proto byly Clintonovy sliby bezpečně zapomenuty – stejně jako práva ruského obyvatelstva Pobaltí.

*

Nikita Demjanov, na snímku každoroční oslava veteránů lotyšské divize SS v Rize