Deník z Doněcka – Co Bílý dům nechce prozradit

Světlana Pikta se narodila ve středně velkém městě ve Volgogradské oblasti, ale ve dvou letech byli její rodiče posláni do Ukrajinské sovětské socialistické republiky, do města Doněck.

Když byla těhotná, napadli ji neonacisté

Zpočátku žili na předměstí, v Pieskách a později v samotném Doněcku. Prožila tam dětství a mládí. Byla členkou ukrajinského mládežnického olympijského plaveckého týmu. Tréninky probíhaly především v Kurachovu (kde nyní probíhají boje) a závody se konaly po celé Ukrajině. Navštívila téměř každé město na Ukrajině. Později se přestěhovala do Kyjeva, kde žila 18 let a kde se jí narodily děti. Během posledního těhotenství na ni zaútočily dvě desítky členů ukrajinské neonacistické skupiny C14, která zuřila kvůli jejímu odporu vůči kyjevským brutálním represím na Donbasu.

V roce 2018 s rodinou uprchla do města Jaroslavl (Rusko), kde v současnosti pracuje v televizi jako válečná reportérka a často cestuje na frontu.

Níže je můj úplný a nezkrácený rozhovor se Světlanou, původně vedený v ruštině a mnou přeložený. Všechny její postřehy jsou velmi zajímavé a bystré. Jedním z nejdůležitějších je její potvrzení, že ukrajinská armáda zahájila vražedné bombardování Doněcka a dalších měst na Donbasu týden předtím, než prezident Putin vyslal expediční síly, aby ochránily obyvatele a pokusily se donutit Kyjev k jednacímu stolu (Západ chybně uvádí, že jde o „ruskou invazi“).

Doněck vzkvétal

Jaký byl život v Doněcku, než Kyjev začal bombardovat město?

– V roce 2013 byl život v Doněcku velmi prosperující. Město konkurovalo a často převyšovalo Kyjev, pokud jde o kulturu a infrastrukturu. Oligarcha Rinat Achmetov postavil nejvelkolepější letiště a největší stadion na Ukrajině, „Arénu Donbasu“. Obchod byl na vzestupu. Nikdo se nestaral o jazyk nebo politiku; zdálo se, že každého zajímá jen vydělávání peněz.

Ztracené dětství

Proč Kyjev bombardoval Doněck a další místa na Donbasu v květnu 2014?

Když se odehrál tzv Majdan, Donbas stál před volbou: buď zemřít v boji, nebo zemřít bez odporu. Ilegální převrat v Kyjevě přivedl k moci radikální nacionalistické síly, jejichž cílem bylo zničit etnické Rusy a vše ruské. Přes snahy Sovětského svazu a později samostatné Ukrajiny se Donbas nikdy nestal skutečně ukrajinským (prosazovala se politika násilné ukrajinizace).

Ukázalo se, že Donbas byl připravován jako oběť, záminka, jak vtáhnout Moskvu do války proti mnohaletému bezpráví a genocidě místního ruského obyvatelstva. Prozápadní režim Majdanu, který bohužel uznalo Rusko, byl zcela podřízen Západu. Prezident Pjotr Porošenko ve veřejném projevu slíbil, že „děti Donbasu budou sedět ve sklepech [pod bombami], zatímco naše [ukrajinské] děti budou studovat“. Dal jasně najevo, že Kyjev hodlá pokračovat v devastaci Donbasu. Majdan byl organizován k zahájení války s Ruskem; ale Moskva zaváhala a do války bohužel vstoupila až v roce 2022. Když jsem po začátku bojů navštívil Donbas, viděl jsem děti, jak si hrají se šrapnely bomby a moje vlasy zešedivěly.
Jako v The Fiends

Když jste žil v Kyjevě, protestoval jste proti masakrům v Doněcku?

– V té době byly organizovány tábory pro ukrajinské děti, které povzbuzovaly ke sběru věcí pro neonacisty z pluku „Azov“, kteří aktivně ničili Donbas a vraždili civilisty. V podstatě všechny děti na Ukrajině byly nuceny podílet se na krveprolití svých krajanů. V každé škole byly organizovány sbírky dek, ponožek atd. pro „Azov“. Děti se zúčastnily výcvikových táborů pro ukrajinské ozbrojené síly. To je známá taktika, kterou popsal Fjodor Dostojevskij v Běsech – společný zločin svede skupinu lidí dohromady.

Ukrajinská společnost v té době postrádala solidaritu a účelnost. Kyjev využil války proti lidu Donbasu ke sjednocení zbytku Ukrajiny. Jednoho dne jsem na chatu shánějící finanční prostředky pro ukrajinské vojáky zveřejnila fotku pomníku připomínajícího děti z Donbasu zabité ukrajinskou armádou. Co se stalo? Byla jsem pronásledována. Pronásledovali mne  ukrajinští novináři, SBU (ukrajinské getsapo) a později neonacisty z C14, mládežnického křídla strany „Svoboda“ přidružené k SBU. Moje jméno bylo přidáno do databáze Mirotvorec.

Ukrajinská policie mé stížnosti ignorovala. Byla jsem těhotná a musela jsem se schovávat každý den od 9:00 do 18:00 kromě víkendů. Proč jen v těchto hodinách? Pochopili jsme, že neonacisté se objevují pouze v pracovní době, což znamená, že jsou na výplatní pásce někoho jiného. Bylo to vtipné i smutné, ale po 18. hodině jsme měli oddech. Vyhrožovali násilím a bouchali na moje dveře. Nakonec jsem to nevydržela. Byla jsem příliš vyděšená. Navíc jsem byla těhotná. Rozhodli jsme se utéct do Ruska.

Kulky rozpoznávané zvukem

Kam uprchla většina lidí poté, co Kyjev bombardoval Donbas?

– Během prvních bombových útoků drtivá většina lidí – přes milion – uprchla do Ruska. Tisková tajemnice Bílého domu Jen Psaki*) tehdy bezcitně a cynicky prohlásila, že tito uprchlíci odjeli „navštívit své babičky“ do Ruska. Většina se později vrátila domů, protože je už unavovalo žít na úkor Ruska.

Jak se žilo v Doněcku v letech 2014–2022?

– Roky 2014–2016 byly z hlediska intenzity konfliktu dramatické; později bylo napětí menší, ale střelba byla stále smrtící. Osm let nebyl na frontě jediný pokojný den. Byla jsem svědkyní toho, jak se ukrajinští a polští žoldáci, odstřelovači a nacionalistické prapory z nudy „bavili“ střílením místních. Nejvíce mě zarazilo, jak místní, i šestileté děti, dokázaly podle zvuku rozpoznat ráži, typ střely a dokonce i zemi původu střeliva. Postupem času jsem se také naučil rozlišovat „odcházející“ palbu od „příchozí“, tiché polské miny, „Grady“ a houfnice. Dával jsem si velký pozor, kam šlápnu, mnoho oblastí bylo poseto „vločkami“, malými minami, které vám utrhnou nohu, když na ně došlápnete. Bylo mi líto především starších lidí a dětí.

HIMARS u civilistů

Mohl byste nám přiblížit, jaké byly události v únoru 2022?

– Týden před zahájením speciální vojenské operace čelil Doněck nejtěžší dělostřelecké palbě od roku 2014. Začátkem tohoto měsíce (v únoru) obsadily nacionalistické prapory školy v Záporoží a Chersonské oblasti, aby se připravily na útok na Krym (připravila jsem o tom zprávu). Obyvatelům Donbasu byla nabídnuta hromadná evakuace do Ruska, ale 90 % odmítlo – zvykli si žít pod palbou. 25. února byly v Doněcku přerušeny dodávky vody poté, co byla uzavřena čerpací stanice „Severní Doněc – Donbas“ kvůli výpadku proudu způsobenému ukrajinskou sabotáží. Charakteristickým rysem tohoto období bylo používání HIMARS a dalších západních raket ráže 152–155 mm zaměřených na centrum města, záměrně zasahující místa a civilní shromáždění. V červnu 2022 jsem byla svědkem útoku HIMARS na centrální autobusové nádraží. Na vlastní oči jsem viděl zkázu způsobenou palbou amerických raket, mnoho mrtvých civilních těl a zraněných lidí s useknutými končetinami.

Zlepšil se život v Doněcku od začátku ruské ofenzivy letos?

– Po osvobození Avdějevky a Krasnogorovky pocítil Doněck malou úlevu. V současné době existuje křehký koncept „relativně bezpečných okrsků Doněcka“, který dříve neexistoval. Problémy s dodávkami vody jsou bohužel stále vážné, ale každý okrsek je zásobován vodou na několik hodin denně.

Konečně je tu topení

Dokáže se nyní Doněck přestavět?

– Začala rozsáhlá rekonstrukce. Jakmile bude možné stavět, aniž by byl bezprostředně zničen okolními boji, stavební firmy a stavitelé silnic se budou moci pustit do práce. Pokrok je pomalejší, než se očekávalo, ale ruským úřadům se podařilo vybudovat dálnice, nemocniční kliniky, porodnice a celé nové čtvrti. Za 30 let ukrajinské nadvlády nebylo dosaženo ničeho v tomto měřítku.

Jaký je nyní život v Doněcku?

– V Doněcku mám teď svůj vlastní „ráj“, s vodou na pár hodin a topením. Můj byt je teď teplý! Během hodin dodávky vody je dostatečný tlak na chod pračky, což je velká radost. Koupání stále zahrnuje vylévání vody z hrnce naběračkou, protože proud je na sprchování příliš slabý. Nejdůležitější je ale zhruba pravidelný přísun vody. Dopoledne většinou trávím natáčením na různých místech pod palbou a po návratu se ráda umyju v teplém bytě. Ještě před půl rokem to bylo hodně těžké. V zimě jsem spala pod třemi dekami a kupovala si vodu na mytí.

Fatalisté z Donbasu

Mohl byste nám říci o lidech Doněcka? jací jsou?

– Lidé v Donbasu jsou většinou fatalisté. Žili už dlouhou dobu, připraveni zemřít každou chvíli. Nejlepší popis těchto lidí pochází z úsloví, které jsem slyšel: “svou kulku neuslyšíš, tak proč panikařit?” nebo “Nosím krajkové spodní prádlo, abych se nemusel ztrapňovat na koronerově stole.” Obyvatelé Doněcka poznali hodnotu komunity díky úzké interakci se svými sousedy, protože k přežití ve válce není možné být sami. Bohužel se také stali citově rezervovanými – úsměvy a emoce jsou vzácné. Vlídná slova jsou málokdy slyšet. Akce se počítají. Pro lidi zvenčí se mohou zdát zahořklé, ale to je prostě přísnost a vyrovnanost nezbytná k přežití ve válce.

Záporoží čeká

Nedávno jste byl na frontě v Záporožské oblasti. jak to tam bylo?

– V Záporožské oblasti jsem byl na frontě v Polohovské oblasti směrem na Orechov. Mohu potvrdit, že na frontě u Rabotina došlo ke změně. Tehdy došlo k mírné změně, ale něco se začínalo měnit. Mnoho obyvatel stále žije ve strachu, že se SBU, nacionalistické prapory a mezinárodní brigády mohou vrátit. Obyvatelé se bojí, že je zachytí kamera. A při osobních rozhovorech uslyšíte věci, ze kterých se vám ježí vlasy na hlavě. Lidé nazývají vojenské dodavatele NATO a mezinárodní brigády „Němci“, což má zjevně konotace druhé světové války.

Existují i proukrajinští jedinci, ale kupodivu byli první ve frontě na ruské pasy a finanční pomoc, kterou Moskva rozdělovala v konfliktních zónách. Tuto oblast navštěvuji od roku 2022. Původně mi bylo řečeno, že místní „čekají“, až se Ukrajina vrátí a budou opatrní. To je ale naprostá lež šířená pátou kolonou a ruskými mediálními magnáty s vilami v EU. Takoví lidé nechtějí, aby se Rusové sjednotili; starají se pouze o udržení peněz na Západě a zrušení sankcí a přitom předstírají, že jsou vlastenci. Tito nepřátelé Ruska lžou. Nejvíce lidí v Záporoží čekalo na Rusko – asi 80 %. Nikdy se ze Záporoží nevrátím s prázdnou. Místní mi dávají med, mléko a domácí víno; jednoduché, ale upřímné dary od lidí žijících ve válečné zóně.

Přední bratrstvo

Jaká je bojová morálka ruských vojáků na frontě?

– Pokud jde o morálku vojáků na frontě, je to jedinečné místo, kde je cítit bratrství. Dnešní svět je velmi sobecký, kde jsou lidé izolovaní, dokonce i v rodinách, často se cítí osamělí. Žijeme v konzumní společnosti, kde pohodlí nahradilo lásku. Na frontě je to však úplně jinak. Uvidíš pravou bratrskou lásku, jak mi řekl jeden voják. Zlomení nebo sobečtí lidé to nemohou pochopit. Připomíná mi to, co říkával můj univerzitní profesor, veterán z druhé světové války: „jdeš na frontu dýchat vzduch bratrství“. Svět v první linii a civilní život jsou tak odlišné, jako se plastové rajče liší od skutečného. Toto bratrství se nešíří jen mezi vojáky, ale i mezi místními obyvateli. Například někteří místní říkají vojákům „synu“ a oni odpovídají „táta“ nebo „máma“. Pomáhají si navzájem; vojáci sdílejí jídlo s místními, kteří zase sdílejí své internetové připojení. Vždy pomohou s opravami. Samozřejmě, že toto teplo lze nalézt pouze mezi těmi nejodvážnějšími. Mnozí se stále obávají, že ruská armáda může odejít a že dojde k represáliím ze strany ukrajinské armády a SBU. Počet takových lidí se ale oproti roku 2022 desetinásobně snížil.

*

Rozhovor vedl John Varoli, originál v angličtině: https://john365.substack.com/p/donetsk-diary-what-the-white-house?utm_source=app-post-stats-page&r=1e4au&utm_medium=ios&triedRedirect=true

*) Jen Psaki – mluvčí Bílého domu, proslavená svou duševní prostotou a neomaleností