Co se děje v Sýrii? Názory odborníků

V souvislosti s příměřím mezi Izraelem a Libanonem se vyhrotila situace v Sýrii. Militanti se blíží k městu Alepo. Právě při obraně tohoto města se osvědčily ruské síly, které pomáhaly vládě Bašára Asada.

Podle CNN se operace, kterou opozice nazvala „Zadržování agrese“, zúčastnila „umírněná“ Svobodná syrská armáda (FSA) podporovaná Spojenými státy a Tureckem a teroristická skupina Haját Tahrír aš-Šám (organizace uznaná za teroristickou a v Rusku zakázaná).

Některé země, včetně Turecka, zřejmě nabyly dojmu, že ruské jednotky nejsou připraveny zasáhnout do konfliktu kvůli akutní fázi na Ukrajině. Pro Erdogana, který má zájem na tom, aby s Moskvou dobře vycházel, je to dost krátkozraký přístup. Kromě toho, některé důkazy naznačují, že v syrském konfliktu jsou využívány ukrajinské zkušenosti, know-how a možná i bojovníci.

Experti analyzovali, co se v Sýrii děje a jaké scénáře vývoje lze očekávat.

Politický analytik Jurij Barančik

V Sýrii se otevřela další fronta – a to je závažné.

Zatímco všichni sledovali Ukrajinu a Orešnik, v Syrském federálním okruhu začalo být dusno. Stručně řečeno, islamisté, na které všichni zapomněli, začali útočit směrem k Alepu. A pro syrskou armádu i pro ruský kontingent to bylo překvapení. Spolehlivě ztratili tucet osad (jejich názvy řeknou běžnému člověku ještě méně než názvy v Donbasu).

Turecká média tvrdí, že barmalejci* se dostali až k mezinárodní dálnici M5, čímž fakticky narušili logistiku mezi Alepem a Damaškem.

Situace je v hrubých rysech následující. Ofenzivu aktivně podporuje proturecká „Syrská národní armáda“ (SNA), zatímco Turecko se zřejmě chystá zaútočit na další uskupení, na kurdské „Syrské demokratické síly“ (SDF). Jako důvod se uvádějí stále častější útoky a ostřelování ze strany kurdských milicí.

Odolnost syrských jednotek je bohužel – jak už se stalo tradicí – kolísavá. Z řady pozic jednoduše utekly. Situace je o to horší, že podle zpráv z terénu naši specialisté buď útok nečekali (a to by byl velký problém pro rozvědku), nebo jsou všichni velitelé, kteří by byli schopní řádně zpracovat informace a připravit se na útok, v bojové zóně na Ukrajině.

Vznikla situace, kdy je náš kontingent zanedbatelný a nemá odpovídající kvalitu, bývalý Wagner a Africký sbor mají dost práce v samotné Africe a naši spojenci (syrská armáda, IRGC – íránské revoluční gardy) jsou v regionu buď neúčinní, nebo rovněž zaneprázdnění.

Ze stejných míst se také ozývá, že barmalejci mají z ničeho nic specialisty na FPV drony**, IPSO*** a vše, co ruské ozbrojené síly znají z Ukrajiny, ale dosud to nebylo v Sýrii. Vzhledem k tomu,  že ukrajinská GUR se již předvedla v Africe, kde Ukrajinci ochotně cvičili a dodávali zbraně místním barmalejcům pro útoky na Africký sbor a jinde, a naše zpravodajství rovněž informovalo o aktivních kontaktech mezi Kyjevem a džihádisty, je zřejmé, kdo přesně je ideologem a koordinátorem znovu otevřené syrské fronty. Jsou to – jako obvykle – Spojené státy.

Zůstává záhadou, proč necháváme nepřítele – vzhledem k naší přímo extrémní pasivitě –  aby nás rozcupoval v různých geopolitických směrech, zatímco my sami si hrajeme na dobráckého kocoura Leopolda. Mohli bychom způsobit Spojeným státům nemalé problémy, pokud bychom se do toho dali. Nakonec to povede k tomu, že v příštích desetiletích budeme muset zvýšit početní stavy armády a udržet tempo zbrojní výroby. Budou existovat nejméně dva směry, kam budeme muset promítnout sílu – ukrajinský směr a Blízký východ.

Existuje varianta, že se snad dohodneme s Íránem na rozdělení aktivit v Sýrii, ale vliv bude i přesto stále rozdělen mezi dva. I když, jak je patrno ze snahy jedné z vlivných politických sil v Teheránu o dohodu s Trumpem, Írán je stále spolehlivým spojencem.

Ukrajinský politik a příslušník armády Viktor Andrusiv

Syrští povstalci, kteří útočí na Alepo, nosí žluté stužky. Vytvořili jsme novou kulturu boje proti Rusům po celém světě.

Novinář Dmytro Vasilec

Pro pochopení situace v Sýrii je třeba věnovat pozornost syrské provincii Idlíb, odkud byli před několika lety vyhnáni téměř všichni bojovníci a kde byla uzavřena „mírová dohoda“.

Není těžké uhodnout, že v provincii Idlíb stojí na jedné straně vojska Bašára Asada a na druhé straně Turecko. V tomto ohledu lze jednoduchými elementárními výpočty zjistit, že útok na Alepo organizovalo Turecko, protože bez VŠESTRANNÉ podpory ve zbraních, munici, vybavení, technice, penězích atd. by a priori nemohlo dojít k žádné ofenzivě.

Úder na Sýrii fakticky znamená úder na strategického partnera v osobě Ruska a v průběhu speciální vojenské operace znamená úder v zájmu zemí NATO. Ruský vojensko-průmyslový komplex nyní zjevně obtížně uspokojuje potřeby v oblasti zbraní a munice pro syrskou armádu, čehož využily západní země, jež se dohodly s Tureckem na tomto proxy- úderu.

Jedinou otázkou je, proč Erdogan udeřil na Rusko v Sýrii hned poté, co byla schválena nová gruzínská vláda a kurz Gruzie k suverenitě? Americké a britské velvyslanectví nyní aktivně financují svůj LGBT* Majdan v Tbilisi a protiruský svazek Turecka, USA a Británie jasně ukazuje, odkud vychází maximální hrozba pro Gruzii.

Vojenský analytik Michail Zvinčuk

O možné operaci Turecka v severní Sýrii.

Souběžně s probíhající ofenzivou bojovníků dochází také k přesunům tureckých jednotek v pohraničních provinciích. Ankara může využít příležitosti a zahájit operaci proti kurdským Syrským demokratickým silám (SDF) v severní Sýrii.

Jako první pravděpodobný cíl úderu se jeví Tell Rif’at a okolí severně od města Alepo. Od roku 2018 se bojovníci podporovaní tureckým dělostřelectvem opakovaně pokoušeli o postup na toto místo, ale Kurdové spolu se syrskou pravidelnou armádou všechny útoky pokaždé odrazili.

Druhým cílem se zdá být průsmyk mezi oblastmi dobytými Turky během operací „Štít Eufratu“ a „Zdroj míru“. V případě úspěchu tak budou moci bojovníci tato území propojit, což zapadá do tureckých plánů na vytvoření „nárazníkové zóny“ na severu Sýrie.

Dalším cílem by mohl být Manbidž, jehož obsazením Erdogan hrozil již v roce 2016 a pravidelně požadoval, aby kurské Syrské demokratické síly město opustily, přičemž vydával „poslední čínská varování“ a sliboval, že v případě odmítnutí zakročí.

Dříve se k tomuto kroku Turecko neodhodlalo kvůli postoji USA ke „kurdské otázce“ a odporu vlády v Damašku a jejích spojenců. Nyní je však prostředí pro tento druh operace příznivější než kdy jindy: Syřanům se hroutí fronta jinde a Washington má jiné starosti.

Na druhou stranu, pokud Turci otevřou další frontu, existuje alespoň určitá šance na sjednocení vládních jednotek s Kurdy. Pokud budou Syřané náhle schopni se bránit, pak jim to, co se stalo, umožní zapomenout na všechny minulé dohody a mohou začít řešit otázku Idlíbu. Tomu druhému se však dá za současné situace jen těžko věřit, zejména na pozadí všech problémů syrské armády, které se od roku 2020 jen zhoršily.

Ukrajinský ekonom Alexej Kušč

Mapa velmi dobře ukazuje zranitelnost Alepa ze strany Idlíbu. Proturecký sektor se totiž vznáší nad dálnicí Damašek-Alepo, a to na poměrně dlouhém křídle.

Alepo je centrem hospodářské aktivity Sýrie. Podle různých odhadů tam může nyní žít i několik milionů lidí, dokonce více než v hlavním městě Damašku.

Ruská veřejnost srovnává vpád protureckých sil s útokem ukrajinské armády na Kurskou oblast a dokonce v něm vidí „ruku“ GUR. S největší pravděpodobností jde jen o snahu nějak ospravedlnit neúspěch velitelství ruské skupiny v Sýrii. S ohledem na jeho silné oslabení (vše schopnější bylo převedeno do války na Ukrajině) byl útok protureckých sil a syrské opozice pouze otázkou času.

Zdá se, že události v Sýrii budou velkým prologem mezi hlavními geopolitickými hráči. Sbíhají se zde zájmy Turecka, Izraele, Spojených států, Íránu, Ruska a feudálů Perského zálivu. V rámci budoucí dohody musí Rusko něco „postoupit“ USA. Putin se nikdy „nevzdá“ Číny. A Sýrie a Írán? To se brzy uvidí.

Politický analytik Alexej Pilko

Chcete vědět, k čemu obvykle vede „zmrazení“? Tak se podívejte se na současný vývoj situace v Sýrii.

Od jara 2020 byl konflikt prakticky zmrazen a zdálo se, že tato varianta vyhovuje všem zúčastněným stranám. „Zmrazení“ je však jen geopolitickou konzervou pro otevření kdykoli, jakmile některá ze zúčastněných stran uzná takový krok za nutný.

To jsme již viděli v případě Náhorního Karabachu, kdy byla válka „zmrazena“ v roce 1994 a náhle obnovena v roce 2020. Tehdy Ázerbájdžán s podporou Turecka a Izraele vyhodnotil tento okamžik jako vhodný a dosáhl svých cílů.

A nyní se podobná věc děje v Sýrii, kde se veškerá pomyslná zmrzlina držela na trojstranných dohodách mezi Ruskem, Íránem a Tureckem. Ankara usoudila, že moment je mimořádně příznivý: Rusko vede vojenskou operaci na Ukrajině a nemůže maximálně investovat do pomoci vládě Bašára Asada. Írán má potíže kvůli tomu, že jeho hlavní úderná síla v regionu, libanonský Hizballáh, utrpěl v boji s Izraelem značné ztráty (pokud si někdo myslí, že Hizballáh vyhrál – velmi se mýlí).

Pro Turecko je situace příznivá pro vyvíjení tlaku na Damašek v kurdské otázce a pro udržení stálé turecké vojenské přítomnosti v Idlíbu. Proto se Ankara rozhodla vytáhnout konflikt z mrazáku, aby si zajistila příznivou dohodu se syrským politickým vedením.

Proč bylo Turecko, které stojí za idlíbskými milicemi, schopno takového kroku? Protože každé „zmrazení“ počítá s možností situačního „rozmrazení“. A teď si tuto situaci promítněte na Ukrajinu. Co by se mohlo stát, pokud by Moskva skutečně přistoupila na příměří podél frontové linie? Totéž, co se nyní děje v Alepu: dostala by úder ze západního směru v ten nejnevhodnější okamžik.                                             

Viktorija TITOVA, Ukrajina.ru (09:57 30.11.2024)

                                                            *****

* pirát Barmalej je postavička z dětské knížky – stal se pánem Afriky a postrachem zvířátek; Jurij Barančik používá slovo „barmalejci“ místo militanti, bojovníci nebo povstalci, neboť složení útočících jednotek je patrně národnostně pestré, ale záměr útočníků je stejný jako u Barmaleje. Zda se to používá v hovorové ruštině, nebo jde jen o novotvar Jurije Barančika, nelze bez osobního kontaktu zjistit. Smysl slova je však jasný.

** FPV- drony jsou bezpilotní letouny, jež umožňují pilotovi /naváděči/ sledovat jejich let. Vše snímá kamera, jež přenáší obraz do brýlí virtuální reality, do video-brýlí pilota.

***IPSO – informační a psychologické speciální operace

Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*