Bašár Asad během rozhovoru pro Literární noviny 8. ledna 2015 v Damašku.

“Volba zemí, které se budou moci zúčastnit budoucí rekonstrukce Sýrie, bude proces výběrový a nebude otevřený všem. „Nevěřím, že by syrský lid přijal účast jakékoli firmy z nepřátelské země, která byla zodpovědná, přímo či nepřímo, za prolévání syrské krve během krize,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Literární noviny prezident Syrské arabské republiky Bašár Asad

Ráda bych se, pane prezidente, na úvod poněkud vrátila v čase. Před necelými deseti lety Sýrie budovala vztahy se Západem, zaváděla reformy navrhované Světovou bankou a  John Kerry vás snad ještě do roku 2010 oslovoval „drahý příteli“. Pak se ale jakoby přes noc vše rázem změnilo a z vás se stal diktátor, Hitler a tak podobně. Jak si vysvětlujete tuto dramatickou změnu?

Já se ve skutečnosti nezměnil, stejně jako se nezměnily naše politika, hodnoty nebo principy. Problém spočívá na Západě a není to problém nový. Souvisí s nezávislostí naší země. ve skutečnosti je to problém, který má Západ s mnoha státy, včetně Sýrie. V době, o níž mluvíte, tedy v letech 2008 až 2010, byly naše vztahy se Západem dobré, ale nevycházely ze vzájemného respektu. Například Francie chtěla, aby Sýrie sehrála určitou roli kolem íránského jaderného programu. Chtělo se po nás, abychom nebyli součástí celé kauzy, ale abychom Írán přesvědčili ke krokům, které byly proti jeho zájmům. Odmítli jsme to. Chtěli po nás také, abychom se postavili proti hnutí odporu v našem regionu dříve, než skončí izraelská okupace a agrese proti Palestincům a dalším sousedním zemím. I to jsme odmítli. Chtěli po nás podepsat asociační dohodu s EU, což bylo proti našim zájmům, neboť by to naši zemi proměnilo jen v otevřený trh pro jejich zboží, zatímco našemu zboží na svých trzích vyhradili jen velmi malý prostor. Odmítli jsme to, protože je to proti zájmům syrského lidu.

To je jen několik příkladů našich vztahů a odpověď na otázku, proč se tak rozhodli. Totéž se dnes děje s Ruskem; před dvěma dekádami bylo Rusko blízkým přítelem Západu, najednou je z něj ale agresorský stát a Západ začal prezidenta Putina démonizovat. V případě Sýrie i Ruska je přitom využívána stejná propaganda. Problém je tedy v nezávislosti těchto zemí.

Západ si totiž žádá klientské státy spravované loutkami. to je ve vztazích se Západem klíčové. Nemá to co dělat s demokracií, svobodou nebo podporou národů regionu. Příkladem budiž, co se stalo v Libyi, i zabíjení v Sýrii, které se západní podporou pokračuje.

V počátcích americké „války proti terorismu“ Sýrie CIA pomáhala v rámci tzv. rendition program s výslechy i mučením. Proč?

Extremismus nás sužuje více než pět dekád a terorismus v jeho nejostřejší podobě se v Sýrii objevil v 70. letech. V té době jsme vyzývali k mezinárodní spolupráci v boji proti terorismu, ale nikoho to nezajímalo. Na Západě si tohoto problému nebyli ani vědomi. Proto jsme byli vždy připraveni pomoci a spolupracovat se všemi státy, které chtěly proti terorismu bojovat. To byl důvod, proč jsme pomohli Američanům, přičemž jsme stále připraveni přidat se k jakékoli zemi, která to s bojem proti terorismu myslí vážně. V tomto ohledu svou pozici nikdy nezměníme, což platilo pro dobu před krizí, během ní i po ní. Problémem Západu je ovšem to, že přesně nechápe, jak s touto otázkou naložit. Má pocit, že boj proti terorismu je jako počítačová hra, byť ve skutečnosti tomu tak není. Boj proti terorismu je třeba vést na poli kultury, ekonomiky a v dalších oblastech.

Když už jsme u terorismu, jak byste komentoval události ve Francii?

Mluvíme-li o terorismu, o zabíjení civilistů, tak bez ohledu na politické postoje, shody či ne shody s lidmi, kteří byli zabiti, toto je případ terorismu. A my jsme proti zabíjení nevinných lidí kdekoli na světě. To je naše zásada.

Jsme jednou ze zemí, která tomu dobře rozumí, protože trpíme terorismem poslední čtyři roky a ztratili jsme v Sýrii tisíce nevinných životů. Proto sympatizujeme s rodinami obětí ve Francii. Současně ale chceme mnoha lidem na Západě připomenout, že o těchto důsledcích mluvíme už od počátku syrské krize. Říkali jsme Západu, že nemá podporovat terorismus a poskytovat mu politické krytí, protože se vše odrazí ve vašich zemích a na vašich lidech. Neposlouchali nás. Západní politici jsou krátkozrací a úzkoprsí. To, co se stalo ve Francii, ale dokazuje, že pravdu jsme měli my. Současně by tato událost měla hnát k zodpovědnosti evropskou politiku, protože ta je na vině za to, co se děje v našem regionu, za to, co se stalo ve Francii a možná i za to, co se v jiných evropských zemích odehrálo už dříve.

Jaký je podle vás nejlepší způsob boje proti terorismu?

Pokud bychom měli mluvit o tom, co se děje v současnosti, boj proti teroristům je nutný, protože zabíjejí nevinné lidi a my je musíme bránit. to je nejdůležitější a nejnaléhavější cesta, jak proti terorismu zakročit. Pokud ale budeme mluvit obecně, k boji proti terorismu není třeba armád jako spíš dobré politiky. S neznalostí musíme bojovat kulturou a vzděláním, měli bychom budovat dobrou ekonomiku k boji proti chudobě a k tomu si o boji proti terorismu měnit informace mezi státy.

Problém nelze řešit tak jako v Afghánistánu v roce 2001. Tehdy do Damašku přijela skupina amerických kongresmanů a mluvili o invazi do Afghánistánu v odvetě za to, co se předtím stalo v New Yorku. Řekl jsem jim, že tímto způsobem věci řešit nelze, protože boj proti terorismu se podobá léčbě rakoviny. Nádor neléčíte tím, že ho rozříznete, ale že ho odstraníte. V Afghánistánu ale nádor rozřízli a výsledkem bylo, že se rakovina začala šířit mnohem rychleji. Proto, jak říkám, bychom se měli soustředit na dobrou politiku, na ekonomiku, kulturu a vzdělání.

Máte za to, že se politika Evropské unie nebo politika členských států Unie vůči Sýrii v posledním roce nějak změnila?

Změna nastala, je ale pomalá a nesmělá. Nepřiznávají, že se mýlili. Neodvažují se toho, protože zašli příliš daleko: démonizovali Sýrii, syrský stát, jeho prezidenta, jeho armádu i všechno ostatní. Co nyní, po čtyřech letech, mohou své veřejnosti asi říkat? Že se mýlili? To udělat nemohou. Proto sice konstatují, že jsou si vědomi existence terorismu v naší oblasti, ale dodávají, že všemu je na vině prezident. Nic jiného nepřipouštějí. K jakési změně ale přece jen došlo a s některými činiteli na různých úrovních udržujeme kontakty. Samozřejmě jsou neveřejné a my nebudeme státy a ani konkrétní jména uvádět. Tito činitelé připouštějí, že evropská politika byla chybná a chtějí ji napravit. S tím nemáme problém, protože to není otázka lásky a nenávisti, ale zájmů jednotlivých států. Nemyslím si ale, že by byli schopni rychlých změn, protože žádné seriózní snahy o ně jsme ze strany žádné evropské země zatím nezaznamenali.

Jak pohlížíte na zahraniční politiku České republiky vůči Sýrii?

Pokud se podíváme na evropskou unii jako celek, vidíme, že členské státy během krize nezaujímaly jednotné postoje. Česká republika a Rumunsko patřily k zemím, které i během krize své vztahy se Sýrií zachovaly. To je důležité, byť to samozřejmě neznamená, že podporují naši vládu nebo s ní ve všem nebo alespoň v něčem souhlasí. Znamená to, že při udržení vztahů byly sto lépe porozumět, co se odehrává. Co se týká České republiky, mohu konstatovat, že naše vztahy před krizí nebyly nejlepší, ale během krize se ukázalo, že má mnohem jasnější pohled než jiné země. Důvodů je mnoho, ale tím nejdůležitějším je, že uchováním vztahů Česká republika mohla vidět, analyzovat a pochopit, co se ve skutečnosti děje, a díky tomu může být objektivnější než jiné evropské země.

Zmínil jste démonizaci Sýrie i vás osobně. Ráda bych slyšela vaše reakce na některá obvinění. Například, stále ještě rozšířený názor praví, že vaše odmítnutí odstoupit je jedinou příčinou celé války v Sýrii.

Žádný prezident nemůže za takových okolností zůstat čtyři roky ve funkci bez podpory syrského veřejného mínění a syrského lidu, obzvláště v době, kdy čelíme agresi Spojených států, většiny evropských zemí, mnoha regionálních států, včetně sousedů jako Turecko, Jordánsko, částečně Libanon a států Perského zálivu s miliardami dolarů, které v Sýrii utrácejí. Jak bychom mohli vytrvat bez podpory syrského lidu? Je to očividné a nikdo to nemůže popřít, pokud bychom nemluvili o Supermanovi; a my v Sýrii Supermana nemáme, máme člověka. Ukazuje to tedy, že syrský lid svého prezidenta podporuje. A dál: lze mluvit o národu, který by podporoval svého prezidenta ve jménu většího zabíjení a silnějšího terorismu? Mluvíme tu o většině syrského národa, o milionech lidí. Je možné, že všichni tito lidé podporují prezidenta, jen aby byli vystaveni větší míře terorismu? Nesnaží se tím někdo obvinit syrský národ, že nemá realistickou vizi? To nedává smysl.

Ve skutečnosti podporují prezidenta, protože vědí, že to, co se v Sýrii děje, je důsledkem peněz, které Katar vynaložil na podporu demonstrací a vytváření propagandy, podle níž je v Sýrii jakási revoluce. Katar a Saúdská Arábie vynakládaly finance, aby teroristům poskytly peníze, zbraně a logistickou podporu. A pak tu bylo Turecko, které teroristům v Sýrii poskytlo veškerou logistickou podporu a zásobovací kanály. Je tu také Jordánsko a některé síly v Libanonu. Taková je realita. Právě to se v Sýrii stalo. Netýká se to prezidenta nebo toho, kdo by byl ve funkci. Jiná otázka ale zní: Jaká je vazba mezi islámským státem a Al Kajdou v Sýrii a prezidentem? Můžeme říci, že příčinou 11. září v New Yorku byl prezident Bush, a že kdyby byl nahrazen, k 11. září by nedošlo? Je to nereálné a nelogické. Oni to vědí, ale pokračují v šíření těchto lží, a to z důvodů, které jsem už zmínil. netroufnou si připustit, že chybovali a situaci v Sýrii si vykládali mylně, že naslouchali ignorantským činitelům v zemích, jako jsou Katar a Saúdská Arábie a že své hodnoty prodali za petrodolary. Nechali se těmito státy vést. To je skutečný důvod všeho, co se v Sýrii odehrává, a nikoli prezidentovo setrvání ve funkci.

Dalším rozšířeným obviněním je tvrzení, že jste masový vrah vlastního národa. Co si o tom myslíte?

Odpověď je stejná. Jak může prezident zabíjet vlastní národ, znepřátelit si tím všechen lid a celý svět, a přesto setrvat ve své pozici? Jaká síla drží prezidenta ve funkci? Odpověď je stejná. Je to nerealistické, jak jsem už řekl. Bráníme náš národ. Mám podporu syrského lidu, protože bráním tuto zemi. Žádný prezident nedokáže zabíjet svůj lid, bojovat s teroristy, bojovat se světem a při tom všem si udržet postavení. To je nerealistické.

Nejnovější obvinění říká, že jste partnerem Islámského státu, protože syrská armáda proti IS nebojuje a IS nebojuje proti ní.

To by znamenalo, že podporuji IS, aby zabíjel naše vojáky, obsazoval naše základny a současně přitom z toho těžil. To je snad vtip. opakuji, je v tom protimluv. Na Západě je rozšířené také tvrzení, že těžíme z amerických náletů proti IS. Jak to? Pokud podporujeme islámský stát, tak z amerických náletů nic nemáme, a jestli z amerických náletů těžíme, tak přece musíme být proti islámskému státu. Bez ohledu na to všechno znovu zdůrazňuji, že bojujeme proti jakýmkoli teroristům, ať už jsou z IS, Fronty al Nusrá nebo odjinud. Neexistuje jediný důvod tvrdit, že podporujeme IS. Nemáme proč.

Co se týče IS, alespoň z evropského pohledu se zdá, že se radikální islám v oblasti stále více šíří. Souhlasíte s tím, nebo je to jev, který řekněme během deseti let zase zmizí?

Z pohledu nás, umírněných muslimů, radikální islám není islámem. V žádném náboženství není extremismus, ať už se to týká islámu, křesťanství nebo judaismu. Všechna náboženství jsou umírněná a radikalismus je odchylkou.

Pokud chceme mluvit o vámi zmíněném „radikálním islámu“ a jeho šíření, mám za to, že je to pravda. Radikální islám byl vštěpován myslím obyvatel regionu v posledních více než čtyřech dekádách, a to vlivem saúdských peněz a vahhábistického výkladu islámu, který je velice radikální, je odchylkou od skutečného islámu a vytváří základ pro terorismus v tomto regionu. Dokud tedy budou jejich peníze dál proudit stejným směrem a se stejnými motivy, prostřednictvím náboženských škol a televizních kanálů a podobně, bude se radikální islám šířit, a to nikoli jen naší oblastí, ale také v Evropě. To, co se stalo ve Francii, je toho silným náznakem. Chci tím říci, že k teroristickému incidentu, který se udál v Paříži, nedošlo v žádném vakuu. Nedošlo k němu proto, že se nějací lidé rozhodli pomstít časopisu za jakési kresby proroka Muhammada. Ve skutečnosti je to normální a přirozený výsledek extremistické, tmářské a středověké ideologie, která vychází ze Saúdské Arábie. Nelze proto tvrdit, že tato ideologie v dohledné budoucnosti ustoupí, pokud svět neučiní přítrž toku peněz špatnými směry a na podporu ideologie vedoucí k terorismu.

Loni jste prohlásil, že hlavní bitvy války budou ještě týž rok dobojovány a přijde čas na rekonstrukci země. Platí to ještě?

Rekonstrukce země je ve skutečnosti nejdůležitějším úkolem ekonomiky všech zemí stižených válkou. Bude to největší část naší ekonomiky a už jsme začali pracovat na plánech procesu rekonstrukce. Není přitom řeč jen o obnově infrastruktury, ale i obnově národa. Nyní ale mluvím o ekonomice.

Ptám se na rekonstrukci, protože mnohé země válku v Sýrii podporovaly, ale jakmile jednou skončí, budou mít velký zájem vydělat peníze na obnově téže Sýrie, kterou pomáhaly zničit. Které státy se tohoto procesu zúčastní?

Samozřejmě máme své plány a už jsme je začali naplňovat v místech, kde proces národního usmíření pokročil a život se vrátil do běžných kolejí. Je to dlouhodobý plán a zahrnuje různé oblasti Sýrie, které teroristé poškodili. Co se týče zemí, které se rekonstrukce budou moci zúčastnit, bude to proces výběrový a nebude otevřený všem. Nevěřím, že by syrský lid přijal účast jakékoli firmy z nepřátelské země, která byla zodpovědná, přímo či nepřímo, za prolévání syrské krve během krize. Protože jste z České republiky, mohu říci, že vaše země může být jednou z těch, které by se mohly zúčastnit rekonstrukčního procesu, protože byla objektivnější než většina evropských států, a to bez ohledu na skutečnost, že její vláda a činitelé byli vystaveni tlaku, aby se Sýrií přerušili vztahy. Proto bychom měli projevit naše uznání za takový postoj a mohu říci, že tomuto druhu spolupráce v ekonomické oblasti budou naše dveře otevřeny.

To pro české firmy zní dobře, ale neumím si představit v Sýrii proces usmíření po čtyřech letech války. Mám za to, že překonat vzniklá nepřátelství bude velmi složitý proces. Můžete popsat, jaké kroky vaše vláda v tomto směru podniká?

S touto otázkou naštěstí přicházíte v době, kdy naše snahy o národní usmíření v mnoha oblastech pokročily, a proto už nemluvíme o imaginárních věcech či toužebných přáních. Už se to odehrává v praxi. Zprvu jsme si pokládali tutéž otázku: Jak můžeme uspět? Budou lidé s to zapomenout na nepřátelství a prolitou krev? Není to snadné a zpočátku to lehké nebylo, obzvláště když jednáte s různými skupinami, z nichž některé jsou radikální a usmíření odmítají, jako jsou v některých regionech například Fronta al Nusrá a islámský stát. Těmto skupinám se skutečně daří naše snahy mařit. V jiných oblastech, v nichž většina skupin o usmíření usilovala, proces uspěl, a těmto skupinám se ty, které odmítaly, podařilo vytlačit ze svých území. Pokud chceme mluvit o každodenní realitě, lidé, kteří bojovali proti sobě, ať už na straně vlády či pro ti ní, se vrátili k normálnímu životu, obnovili svá přátelství a jednají spolu každý den, protože před krizí a dalšími událostmi byli přáteli a sousedy.

Ve skutečnosti proces usmíření uspěl ve většině oblastí, protože lidé, kteří do něj vstoupili, si uvědomili, že se předtím ubírali špatným směrem. Pochopili rovněž, že byli zneužiti jako nástroje výměnou za peníze proudící z Kataru a Saúdské Arábie a ve prospěch tmářské ideologie Muslimského bratrstva tureckého Erdogana. Uvědomili si, že uškodili své zemi, a tak se obrátili správným směrem a v tom spočíval úspěch usmíření. Říkám tedy, že proces pokročil a dveře k usmíření jsou nyní otevřené více než kdykoli dřív. Postupem času se do něj zapojí více a více Syřanů a více Syřanů si také uvědomí, že nemohou dál jít stejným směrem, pokud nechceme úplně zničit svou společnost, zemi i sami sebe.

Ke svého druhu usmíření může dojít koncem ledna v Moskvě, kde vaše vláda bude jednat s některými členy exilové opozice. Očekáváte od těchto rozhovorů nějaké konkrétní výsledky, a jak pohlížíte na tuto ruskou iniciativu?

Myslím, že ruská pozice spočívá v podpoře syrského boje proti terorismu, což je důležité. A zároveň otevírá možnosti politickému řešení. Naše pozice je podobná, protože nechceme minout jakoukoli politickou příležitost. Pokud uspějeme, bude to dobře, pokud ne, nic neztratíme. A tak jedeme do Ruska ne kvůli zahájení dialogu, ale abychom se setkali s různými osobnostmi a diskutovali s nimi o základech, na nichž by dialog, až jednou začne, mohl být po staven: jako například jednota Sýrie, zadržování teroristických organizací, podpora armádě, boj proti terorismu a podobná témata. A co od těchto schůzek očekávám? Myslím, že musíme být realisté, protože máme co do činění s individualitami. Mluvíme-li o opozici, nemáme na mysli někoho, kdo čemusi odporuje. Každý přece může odporovat čemukoli. Opozice v politickém smyslu slova je strana nebo entita, která má zastoupení v místní správě nebo parlamentu, která může ovlivňovat své lidi a jednat ku prospěchu své země, nikoli ku prospěchu zahraničních mocností. Věřím, že to platí obecně. Mluvíme tu nyní o různých osobnostech, z nichž některé jsou orientovány vlastenecky, jiné nemají žádný vliv a nereprezentují významnou část syrského národa, a některé jsou loutkami v rukou Saúdské Arábie, Kataru, Francie nebo Spojených států a následně tak nejednají v nejlepším zájmu své země. A další zastupují extremistickou ideologii. Proto je příliš předčasné posuzovat možnost úspěchu či nezdaru tohoto kroku. Přesto Ruskou iniciativu podporujeme a věříme, že jako vláda bychom měli jít a vyslechnout, co říkají. Pokud mají něco užitečného a bude to v nejlepším zájmu syrského národa, budeme pokračovat, a pokud nikoli, nebudeme je brát vážně.

Podle zpráv z médií Rusové celý proces koordinují se Spojenými státy, což znamená, že obě supervelmoci, jak se zdá, jsou s to ohledně Sýrie najít společný základ, což by se stalo možná úplně poprvé. Myslíte si, že je to možný začátek konce války v Sýrii?

Jakékoli dobré vztahy mezi Ruskem a Západem, obzvláště pak s USA, se v regionu promítnou kladně, zejména v této době a zejména ve vztahu k Sýrii. Rád bych ale řekl, že řešení musí ze všeho nejdříve a především vzejít ze Sýrie. Za druhé, pokud chceme mluvit o mezinárodních vztazích a jejich dopadech, musejí být seriózní. Pokud mluvíme o společném základu, jak vypadá? Jak vážně Spojené státy myslí svůj boj proti islámskému státu. Zatímco jsou velmi rozhodnutí s terorismem bojovat, tak vše, co až dosud podnikly, bylo kosmetické. Ve stejném duchu platí otázka, jak vážný vliv USA vyvíjejí na Turecko, Katar a Saúdskou Arábii – a tyto státy nejsou americkými spojenci, ale loutkami v jejich rukou – a do jaké míry je přimějí zastavit proud peněz, zbraní a teroristů do Sýrie. Dokud tyto otázky nejsou zodpovězeny, společného základu dosáhnout nelze. Spojené státy až dosud hrály hry a hrály o čas.

Ve finále chtějí využít Rusko proti Sýrii. Chtějí, aby Rusko na Sýrii vyvinulo tlak. To je společný základ, o nějž Američané usilují, a nikoli o společný základ nezbytný pro boj s terorismem, pro to, aby si Syřané mohli sami rozhodovat o své budoucnosti, o uznání svrchovanosti všech zemí, Sýrii nevyjímaje. Až dosud takový společný základ nevidíme. Rusové se snaží ho nalézt, ale nevěřím, že by Američané na tyto snahy reagovali pozitivně.

Rozhovor s Bašárem Asadem vedla Tereza Spencerová