Z Královských Vinohrad – není co slavit

Připojuji svůj pohled na posametový stav. Odráží zkušenost z prvních 46 let mého života v tehdejší společnosti a poté tu poslední od roku 2914 kdy jsem se vrátil do polistopadové Prahy.  Jde o pohled formovaný absolutně nestranickým prostředím, v němž jsem se doma i v zaměstnání pohyboval. Pro jedince je každý systém takový, jací jsou lidé v nejbližším okolí. I já jsem brblal u piva, jak brbrali jsme vždycky (to je Karel Kryl) ale to čím jsem procházel nebyla komunistická hrůzovláda. Naše společnost se těch 40 let vyvíjela a uvolňovala podle situace v okolním světě. Nemám nic proti změnám a vývoji. Polistopadová moc neřekla „to a se za předcházejících 40 let podařilo a co ne teď budeme dělat lépe.“ Kolem sebe bohužel vidím rozvrácenou a rozprodanou společnost.  Je to dílo ideologicky zaťatých hlupáků a současně slouhů cizích zájmů, které bych neváhal považovat za zločince. Dokázali, že stát v jejich pojetí je špatný hospodář. Ti hlupci například prošustrovali 40.000 bytů na Ostravsku. Teď patří jakémusi norskému pensijnímu fondu. Ale to jen na okraj.

Není co slavit

Nebyl jsem u toho, když vypukl samet. S manželkou jsme tehdy oslavovali druhé výročí života v Kanadě.  Nepřišli jsme tam jako disidenti, ani za bohatstvím, ale za příčinou změny v našem osobním životě. Přímým podnětem byl dopis kamarádky Marcely s informací, že si Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky pronajímá v jednom bělehradském autokempu několik bungalovů. Jejich správce, pan Gojko, posílá zájemce o emigraci na přijímací pohovor. Byla to pravda a tak naše dovolená v polokapitalistické Jugoslávii vyvrcholila po 14 měsících příjezdem do městečka na břehu Ottawy.

Zprávy o sametu byly kusé a tak jsem mamince napsal, že je dobře, že máme takového prezidenta jako je Havel. Už si to nemyslím, protože se z něj stal jeden z největších slouhů naší historie, který postupně opustil vše co hlásal a čemu možná i věřil.

Při první návštěvě Prahy v roce 1992 jsme ještě zachytili zbytky nadšení ze změn, které samet přinesl. Postupně ale nadšení rychle ubývalo. Když jsem se v roce 2014 vrátil natrvalo do Prahy, samet již byl odsunut do pozadí a začalo se pracovat na šíření té správné nenávisti. Pravdu s láskou nahradila lež a nenávist. Do života společnosti se později vloudil termín strategická komunikace, který nahradil slovo lež.

Například komunikovat po novém o Ukrajině znamená vynechat vše, co se v té zemi stalo před 24. únorem 2022. Proto se nemluví o Majdanu, investování miliard USD do změny tamního režimu, o zákonech proti ruštině, o počínající občanské válce, ani o dohodě Minsk-2 o níž Merkelová s Hollandem později řekli, že to byla finta umožňující dozbrojení Ukrajiny.

Strategicky se vynechávají informace o přesvědčování Zelenského Nulandovou a Johnsonem, aby bojoval a nejednal o míru. Strategické komunikování pro jistotu nezmiňuje geopolitické záměry USA, v nichž válka na Ukrajině hraje důležitou roli v oslabování Ruska.

Vnitřní strategická komunikace zahrnuje kecy o demokracii, o našich hodnotách i o tom že jsme nebo hnedle budeme Number One skoro ve všem. 28.10. 2024 do takové představy hodil vidle sám prezident Pavel:

„Potřebujeme reformu důchodů, potřebujeme skutečné reformy ve zdravotnictví, v justici, ve školství, v ochraně životního prostředí, v digitalizaci, v daních nebo veřejné správě a uspořádání země. Všechny tyto extrémně složité úkoly jsou nutným předpokladem pro to, aby se kvalita života v České republice nesnižovala.“ 

A to ještě vynechal ekonomiku, která je závislá na té německé a bytovou krizi.

Takže, co jsme vlastně za těch 35 let dosáhli? Významným „výdobytkem“ je rozpolcení společnosti, které prosáklo až na úroveň rodin.

Původní pětikoalice paralyzuje Sněmovnu rozhodnutím neustoupit opozici ani o píď. Uděláte to jednou a domeček z poslaneckých karet se začne hroutit. Hlasuje se tedy podle nejlepšího vědomí a svědomí vůdce. To byl případ, kdy ministr Válek verbálně podpořil návrh nového bodu schůze Sněmovny, který se týkal nedostatku některých léků. Prý o tom musíme mluvit, řekl a dodal, že neví jak hlasování dopadne. No a pak hlasoval proti.

Strategicky házíme špínu na minulý režim, abychom vymazali kus naší historie. Troufám si říct, že si málokterý stát sere do vlastního hnízda, tak jak to dělají listopadoví pohrobci.

Tehdejší společnost dělala mnohé pro lidi a během těch 40 let jsme leccos dosáhli. Nové moci ovšem vyhovovalo posunout minulost kamsi do doby kamenné, aby vše „nové“ vypadalo jako pokrok. Paralyzovaná Sněmovna, Senát, basu držící soudy i Hrad to kdykoli stvrdí. Prezident ve svém projevu strategicky zamlčel, že jsme přece jenom něco z minula převzali: třeba stíhání za názory a vyhazování z práce. Zatím jen v malém, ale není všemu foltýnování konec.

P.S.: Na Blesku se dnes předváděl premiér Fiala. Neví, co bude za týden nebo za rok, ale strategicky si zasýčkoval: Když se k moci dostane Babiš, nebudou v roce 2050 žádné důchody. Bůh nás ochraňuj před takovým stratégickým komunikátorem.

*

Jiří Jírovec, zdroj