Úplně jiná společnost je tam, kde soud je nástroj spravedlnosti

Společensky žijící muž a žena vnímají společenská témata a mluví do nich. Jsem společensky žijící člověk. Od dospívání je pro mě klíčovým tématem možnost sebevyjádření, možnost, která člověku umožní vyjádřit své názory, myšlenkové pochody, pocity, obavy i naděje – zkrátka možnost sdílet se s ostatními. Často mi vytanou v paměti Ježíšova slova o vesmíru: „V mém domě je mnoho místností.“ Žijeme (a tím myslím dobu dlouhou tisíce let) v místnosti, kde svoboda slova jako praxe běžného dne není možná. Myslím, že můj postřeh uznáte, když si věc zaktualizujeme a na několika řádcích rozebereme: Svobodomyslný prostor není ani u nás ustanovený zákonem jako nedotknutelné a nezpochybnitelné místo. Jednak ho vylučují naše kulturní zásady a historické události, které se promítají do národní zkušenosti i do pojetí směřování mocenských elit. Za druhé jsme državou velmi závislou na různých mezinárodních projektech, jakkoli do nich samy zúčastněné národy moc mluvit nemohou. Za třetí bydlíme v čase rostoucího počtu i sílící energie rozličných ideologií. Ideologické zázemí má dnes rovněž povahu podnikových ideologických kodexů. A za poslední jsme se od 25. února 2022 stali týlovým zázemím jedné probíhající války.

Karel Havlíček Borovský kdysi žertoval o nedýchatelném prostředí, v němž se potkají dva sousedé, prohodí zběžná slova a už tím poruší několik zákonů v Podunajské monarchii. Dají se odpozorovat některé důvody zákonodárné přepjatosti. Opravdu veliké svazy, státní kolosy vůbec kladou na lidi velikou administrativní zátěž a stupňují ji. Zda je to zátěž papírová nebo digitálně poprášená je věcí formy, nikoli úspěchu. Pozorní buďme i vůči tomu, zda motiv k náhlému vypouštění, přijímání nebo k přepracování zákonných nařízení nenabízí skupině politiků přilnavost k nějakému režimu. Už v názvu strana – politická strana se zračí vůle něčemu i někomu stranit. Přitom za spravedlivé se často považuje posuzování nestranné, opak stranění… Právě ze stranických zákonů, ze zákonů zlobovaných dobře vysvítá, nakolik ovládne menšina nestrannou – nestranickou většinu. Přirozeně nám podobné poznatky neukazují demokratizované prostředí. Už takhle pojaté ovládání staví šatlavu, a je zdrojem otázky, jestli je vůbec patrné, ze které strany baráku trčí mříže.

Jestli hledáme v demokratické etice ten nejušlechtilejší význam slova vláda, bude to spoluvláda čili vláda vzájemná. Tím demokracii bezpečně odlišíme od anarchie. Anarchie totiž prosazuje vládu žádnou. Všichni se v demokracii účastníme procesu vlády, procesu zákonnosti, procesu krystalizace zákonů. Znáte silnější trénink praktické zodpovědnosti kromě vydařeného manželství?

Když chci někomu pomoci, povím mu, jak ušlechtile by jeho společenská úloha mohla vypadat. Jsme u nás na planetě sbírkou různých postav a povah. Mé řádky o potížích se svobodou slova svobodné slovo nezatracují, jenom připomínají, že z pohledu různých kultur může být nevyslovování různých stanovisek i obecně přijatým postojem. Tam, kde vznikají provinění, musí vznikat soudy. V demokratizovaném prostředí má mít rozsudek a trest také nápravnou funkci. Pak ovšem soudce ztělesňuje závazek, že bude vystupovat jako kultivovaná nebo napravená osobnost. Nesepsuje obviněného, nesáhne po urválkovštině. Nezačne ze stolu shazovat důkazy obhajoby, které se jasně vztahují k soudní při. Nebude odmítat vyslechnout svědky obhajoby. Nebude plácat hlouposti ve smyslu, že nějaká organizace ovlivnila dění v čase, kdy ani neexistovala. Úlohou demokratického soudce prostě není být pro strach, ale pro spravedlnost.

Dostávám se k závažnému rozcestníku: Co dělat, když zákon nezaručuje spravedlnost, nebo jí přímo odporuje? Taková situace nemůže v demokracii trvat dlouho. Ctnost, spravedlnost a vnitřní dobrota se v demokracii podmiňují. A jestli nás demokratické prostředí neobklopuje? Potom nejen policistův pendrek, ale i zákon sám může vystupovat jako obušek a je přijímán s úlohou zastrašit a umlčet nebo odstřihnout a umlčet. To, řekl bych, platí v tvrdých totalitách. K teprve tvrdnoucímu totalitnímu krunýři se víc hodí používat zákony proti jistým stanoviskům i pro případy, které rozhodně nepostihují, jenže je soudce přesto použije, jsa si vědom politického tlaku nebo zadání. V této atmosféře nemůže demokratický člověk práci soudce vykonávat a za její odmítnutí se vůbec nehanbí. Naopak se alespoň částečně osvobodil od neúnosného břemene. Nesnížit soudcovskou prestiž na úroveň figury u kopírky, která množí, množí a množí právě to, co má za úkol, to je čestné čili dobré neboli spravedlivé rozhodnutí.

Jsem společensky žijící člověk a rád bych se vyjádřil k nedávné soudní při: Svobodné rádio bylo delší dobu souzené za přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Bylo nezbytné si vyposlechnout tři pořady Svobodného rádia. Jeden z druhého července 2020 a dva z pátého a sedmnáctého května 2022. Žaloba i soudní rozhodnutí se týkaly toho červencového. Relace nesla název Katyně. Neospravedlňuje, neschvaluje a ani nezpochybňuje genocidu. Pouze se její spáchání přesouvá ze Sovětů na Němce. Pořad počet polských důstojníků na sovětském území vyčísluje podle sovětských dokumentů na 9 500 až 9 600. Hovoří se o hypotéze, že v masových hrobech ve smolenské oblasti mohli být také lidé sice v polských uniformách, ovšem vyrobených v Německu, a tedy i jiní lidé než jenom polští důstojníci. Mluví se i o tom, že se do samotné sovětské dokumentace dostaly padělky, aby hovořily pro sovětské autorství katyňského masakru. V té souvislosti se uváděla domněnka, že lidé už v chruščovovských časech mohli důkazy proti své zemi padělat v očekávání, že to nějak pomůže vztahům se západem. Z vysílání pořadu jsem se dověděl o nábojnicích, kterých také použilo popravčí komando, jenže se neshodovaly s municí v té době vyráběnou v SSSR. A Jiří Šifrín dokazoval, že i nabíjené zbraně musely být vyrobené mimo Sovětský svaz. Pořad ze 2. července 2020 jen částečně seznámil posluchače s písemnou výpovědí prof. Dr. Františka Hájka, kterou tento lékař přednesl lékařům v Praze 9. července 1945. 1. a 2. díl Důkazů Katyňských (relace Svobodného rádia z 5. a ze 17. května 2022) posluchače dopodrobna obeznámily s výpovědí prof. Dr. Hájka. Z Hájkova spisu vyplynulo, že se může podobat pravdě, že k povraždění polských vojáků včetně důstojníků a k zahlazení stop v masových hrobech došlo v době, kdy Sověti na daném území být nemohli. Profesor Hájek svoji zprávu přednesl v osvobozené Praze před lékaři z důvodu, aby očistil své jméno, jelikož musel jako odborník při exhumaci některých hrobů v katyňském okolí v době německé okupace podepsat stanovisko, že k masovým vraždám došlo ze sovětské strany v čase, kdy Sověti území drželi. Svůj podpis i své nechtěné stanovisko ve zprávě pod německým dozorem vysvětlil strachem o holý život.

Po poslechů tří zmíněných pořadů Svobodného rádia o katyňských vraždách musím jako člověk svéprávný a střízlivý prohlásit, že jsem v pořadu nenašel popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy čistě proto, že v pořadu se nic takového neodehrálo. Jestli s jakoukoli informací nesouhlasíme, je nejlépe ji vyvracet ve shodě s fakty. Kdo místo toho informaci pouze umlčuje, chopil se desinformační strategie.

Dovedu si představit šok každého posluchače, jemuž se dlouhá léta říká verze A, nebo se do verze A dokonce narodil, jako školák ji vychodil ve škole, a pak najednou před jeho ušima kdosi vysloví verzi B. Osobně jsem docházel do škol socialistických (jako žák) i do škol kapitalistických (jako učitel). Můj život musel strávit jak verze A, tak verze B, a to nemluvím o svém otci, který ještě musel opakovat verzi C a D. Nikdy mě nenapadlo zažalovat školství za to, že každý režim nám do učebnic trousí své verze příběhu. Myslím, že samotné soudce bych žalobou nemile překvapil. Asi by mě ti vzdělaní lidé považovali za blázna… Víte, klíčové zřejmě není to, co tvrdí dva vedle sebe, proti sobě nebo za sebou jdoucí. Zásadní spíš bude dobrota srdce napříč názorovým spektrem a cit pro rozlišování. Proč ten? Poněvadž když se dělá světlo, tak to zabolí, ale jinak, než když se dělá tma.

Co jsem se v pořadu doslechl, přirozeně není jen tak. Jedny to volá k zakonzervování katyňské události soudní represí. Jiné ke zkoumání. Zkoumat bychom měli i nesnadné postavení Polska vůči dominantním sousedům. Bratři Poláci mají středně velkou zemi a chtěli by být velkým evropským národem. Po staletí mají labilní vztahy s Němci i s Rusy. Část polské elity si cosi slibuje od zaoceánské země, jejíž osudy, myslím, půjdou odlišným směrem i tempem než ty evropské. Pravda prospěje, ať jakákoli. Prospěje, protože s pravdou přichází očista a ta čest památky a smutek nad postřílenými lidmi nijak nezmenšuje. Pochopit skutečnou souvislost nemůže znamenat nic jiného než poučení. K němu mají minulé skutky směřovat dnes, abychom napsali varovnou značku: Prosím, toto neopakovat!