Trump válku ukončí, ale jinak. Foldyna vytáhl nečekaný scénář.

Zvolený americký prezident Donald Trump sliboval, že válku na Ukrajině ukončí do 24 hodin od svého nástupu do funkce. Podle poslanec SPD Jaroslava Foldyny může ale nastat také scénář, kdy Trump ukončí do 24 hodin americké angažmá ve válce. A odhadl, jak by zřejmě na to zareagovali vládní představitelé ČR, kteří do konfliktu investovali značný politický kapitál.

Po vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách se lidé v Česku rozdělili na dva tábory. Na truchlící a slavící. Předpokládám, že vy patříte do toho druhého.

Patřím do toho třetího. Do tábora neslavících, avšak mírně optimistických.

Pro vás vítězství Donalda Trumpa není důvodem k radosti?

Jak už jsem řekl, je důvodem k opatrnému optimismu. Rozhovor Trumpa s Putinem, o kterém se spekuluje, nejspíš proběhl v tomto duchu:

Putin: Tak co, Doníku, jak vyřešíme ten svinčík, co po sobě nechal ten tvůj pomatenej předchůdce?

Trump: Voloďo, já ti nevím. Amerika je v takovým průseru, že nevím, kde mám začít, a do toho ta válka tam u tebe a spousta dalších věcí. Co navrhuješ?

Putin: Doníku, já navrhuju zhruba tohle: ty si uděláš pořádek u sebe doma a já ti do toho nebudu kafrat, a já si zase udělám pořádek u sebe, což je nejen Ukrajina, ale i Moldavsko, Gruzie a další země, kde je odjakživa sféra našeho vlivu, a ty do toho zase nebudeš kafrat mě. Když to takhle uděláme, budou spokojení lidé u mě, i lidé u tebe a tím pádem budeme mít oba mnohem klidnější spaní, než máme teď. Nobelovu cenu za mír nám ti pošahaní aktivisté asi nedají, ale do nich nám je kulový. Co si o tom návrhu, Doníku, myslíš?

Trump: Voloďo, já si myslím, že je docela dobrej. Jen na sebe ještě musíme chvíli cenit zuby, abychom oba ukázali, jaký jsme kanóni, no a pak se dohodneme. Než Ukrajina a ten drzejskrček, co je tam prezidentem, mě ale daleko víc trápí jiná věc, Voloďo.

Putin: Jaká, Doníku?

Trump: Co s tím Číňanem, s tím Si Ťing Pchingem? Ten ti mi, kamaráde, pije krev. Hospodářství mu běží tak, že se nám o tom ani nezdá a ten šulin navíc vybudoval docela silnou armádu, takže o tom, že bychom tam vlítli, jako třeba do Iráku, a trochu to tam vybrakovali, nemůže být ani řeči. A to víš, tohle naše lidi dost se.e, což znamená, že já nemůžu dělat, že to neexistuje.

Putin: No, upřímně řečeno, mně ten chlap leze na nervy taky. Číňani mi obsazujou Sibiř, vydírají mě při obchodování, a já musím dělat, že o tom nevím, aby mi Si, ten pacholek, pomohl v tý zatracený válce proti celému NATO a poblázněným Ukrajincům, do který mě vtlačila stejná parta, která se tě, Doníku, snažila zastřelit. Ale na druhou stranu; když Si uvidí, že my dva jsme se nějak dohodli, tak to nebude hrotit a myslím, že se nakonec dohodneme všichni tři. Víš, Si je sice prohnanej zmetek, ale jde mu hlavně o klid na kšeftování, což při válce dost dobře není možný. Takže; pojď se dohodnout spolu a pak se určitě nějak dohodneme i s ním. Co na to říkáš?

Trump: To mě přijde jako férovej plán, akorát je problém, že s tím Číňanem musíš udělat první výkop ty, protože mě by teď poslat do háje. Ty s ním máš mnohem lepší vztahy.

Putin: Jasná páka, Doníku, s tím si nedělej hlavu, to zařídím. A hele, když už se takhle spolu bavíme, co uděláme s EU?

Trump: S čím?

Putin: No, s Evropskou unií – to jsou ty státy kousek od Turecka, co se tak divně slepily dohromady, a co jim vládne taková ta tetka s účesem jako měl Beethoven, když dlouho nešel k holiči. Ta, co svého času málem zlikvidovala Bundeswehr, tak jí poslali, ať řídí celou Evropu…

Trump: A jo, Voloďo, ty myslíš tu, co v tom jejich parlamentu říkala, že předěláváte starý ukrajinský pračky na hypersonický rakety?

Putin: Přesně tak, Doníku. Myslím tu, jak likviduje evropský fabriky důkladněji než naše a vaše nálety za 2. světový války dohromady, tu, jak chce zakázat krávám prdět, a lidem jíst, topit, jezdit autem a kdovíco všechno ještě, aby se tak prý neničilo počasí. Přesně tu myslím. Jmenuje se, tuším, Leyenová.

Trump: No jo, už vím. Tak ta je fakt jedlá, kamaráde… A co ty tam, v tý Evropě, Voloďo, vlastně chceš? Ty tam máš nějakej zájem?

Putin: Docela bych byl rád, kdyby přestali pořvávat, že jsme podlidi, který je potřeba zlikvidovat a další podobný koniny. Víš, mně osobně je to vcelku jedno, ale vzhledem k naší historii jsou z toho naši chlapi u jaderných zbraní občas trochu nervózní a mě unavuje pořád je uklidňovat, aby z toho nakonec, nedejbože, nebyl nějakej průšvih. Tak to bych docela rád, kdyby skončilo, ale jinak je mi ta Evropa vcelku ukradená. Přírodní bohatství žádné, průmysl si sami likvidují, dluhy, kam se podíváš, místo nových technologií vymýšlejí nová lejstra a nová pohlaví… Ne, není tam nic, co by mě zajímalo, Doníku. Byl bych ještě docela rád, kdyby přestali posílat prachy tomu kašparovi v Kyjevě, ale s tím se nemusíš zatěžovat, to si vyřeším po své ose. Ostatně; už ho mají plné zuby i jeho vlastní lidi, takže si ho nejspíš brzy popraví sami.

Trump: Tomu rozumím, a co mě se týká, tak si s tím dělej, co uznáš za vhodný. A na ty Evropany, Voloďo, tak na ty já taky zvysoka dlabu. Zrovna před chvílí mi moji lidi říkali, že po mě prý flusali ještě dva dny po volbách, a nejvíc z nich prej nějakej lampasáckej moula, kterej napřed lezl do řiti vám a pak zas lezl do řiti nám, a kterej se v jedné z těch zemí stal prezidentem, protože tam těm místním tatrmanům nakukal, že je druhej Havel, nebo jak se ten chlápek jmenoval. To jsou věci, co? A přitom v tý zemi jsou tak pěkný holky… No nic, to jsem si jenom trochu zavzpomínal… Takže máš pravdu, Voloďo, tou Evropou nemá smysl se zaobírat. Jestli ti to nevadí, tak z nich jen zkusím nějak vyždímat poslední zbytky jejich prachů, což měl vymyšlený už Sleepy Joe, a pak ať se třeba staví na hlavu. Navíc si tam k nim prý chtějí natahat půlku Afriky a Blízkého východu, takže tuhle partu bláznů můžeme klidně odepsat…

Tak, takhle nějak to proběhne, nebo už proběhlo. A co z toho pro nás plyne? No přece to, že se prezident Trump bude starat výhradně o USA. Což je pro nás dobrý důvod k opatrnému optimismu, ale ne ke slavení.

Vy sám jste opakovaně kritizoval, že jsme ve vleku USA.

My nejsme ve vleku USA, my jsme jejich kolonie. A z toho právě pramení můj mírný optimismus, avšak nikoli nadšení.

Nerozumím.

Zvolení Donalda Trumpa prezidentem snižuje pravděpodobnost, že naši synové a vnuci budou hnáni na východní frontu na porážku, jako jsou tam hnáni Ukrajinci, a také snižuje pravděpodobnost, že ČR vysublimuje po jaderném útoku. Což je samozřejmě skvělé – a to říkám opravdu s plnou vážností. Ale dál už je to všechno jen a jen na nás.

Jak to myslíte? 

Je to vcelku jednoduché. Prezident Trump přestane v USA podporovat všechny ty progresivistické spolky. To je samozřejmě dobře, ale jen pro Američany. Pro Evropany to znamená, že těm spolkům pak nezbyde nic jiného než se pokoušet, najít si svůj prostor, a vyždímat si pro sebe prachy jinde, a jediné místo, které v tomto směru připadá v úvahu, je Evropa. A tady u nás, a v ČR zejména, jsou všichni kolaboranti zvyklí tyto spolky poslouchat, a navíc to budou jejich další spojenci proti nám. Prezident Trump také bude chtít dostat do US ekonomiky co nejvíc peněz zvenčí, a zde je Evropa, a opět ČR především, také v podstatě jediné místo, odkud může brát prakticky okamžitě a jednoduše – vždyť jsme kolonie. A tak bychom mohli pokračovat dál. Jinými slovy. Prezident Trump nám dává naději, ale nezařídí nám ani prosperitu, ani svobodu. To vše si budeme muset tvrdě vybojovat sami a některé věci nejspíš i proti prezidentu Trumpovi.

Takže by pro nás bylo lepší, kdyby vyhrála Kamala Harris?

Ale vůbec ne – to by byla tragédie! Chci jen říct, že prezident Donald Trump pro nás znamená naději na život a svobodu, ale musíme si přiznat, že znamená i nejistotu. Prezidentka Kamala Harrisová by pro nás ale znamenala jen beznaděj, otroctví, a nakonec velmi pravděpodobně i válku a smrt. Jsme teď vlastně ve velmi podobné situaci, jaká tady byla po nástupu Gorbačova a po jeho prohlášení „ode dneška je to vaše věc“, ovšem s tím rozdílem, že naši dnešní quislingové mají v rukou nesrovnatelně větší moc a jsou mnohem fanatičtější a nebezpečnější, než byli českoslovenští komunisté koncem 80. let. Stačí se jen podívat, kdo všechno je spolupracovníkem Aspenu, kolik je zde různých politických neziskovek, jak moc je zpolitizováno vedení armády, policie, jak jsou zpolitizována média, a to je na samostatnou kapitolu, jak příšerně je zpolitizována naše justice. A nezapomeňme, že všechny tyto entity spolu dokáží velmi efektivně spolupracovat – vždyť se ten systém budoval přes třicet let! Porazit takhle mocnou hydru, bude práce na několik volebních období, a to se navíc klidně může stát, že hydra zvítězí. Takovou moc nad životem každého jednotlivce, jakou dnes mají naši quislingové, neměl zatím žádný režim v dějinách.

Takže na jedné straně je tady ohromná a dobře organizovaná politická a ekonomická síla a na straně druhé rozdrobená, rozhádaná a chudá opozice. Ano, zrovna teď jsou místní kolaboranti po výhře Trumpa otřesení a dezorientovaní, protože jsou zvyklí plnit rozkazy a teď neví, jak to bude dál, ale za čas se oklepou a začnou usilovně pracovat. To znamená, že začnou být ještě agresivnější, než byli doposud. Můžeme tedy čekat další politické procesy, další zesilování cenzury, další stupňování nenávisti ke svobodomyslným a samostatně uvažujícím občanům, další rozdmýchávání války… zkrátka můžeme čekat další utahování šroubů.

Donald Trump ale řekl, že válku ukončí.

Ano, to řekl, a také to nejspíš udělá, ale udělá to pouze z pohledu USA. To v praxi znamená, že ukončí americké angažmá v konfliktu. Náš vládnoucí režim ale do té války investoval prakticky veškerý svůj politický kapitál – je to od něj vlastně taková hra vabank, takže se nejspíš dočkáme prohlášení v tom smyslu, že Ukrajinu sice opustil zrádný Trump a dokonce i zrádní Ukrajinci, ale my v boji vytrváme. Náš režim tu válku zoufale potřebuje, aby si uchovali moc, a navíc je to pro mnohé jeho představitele neskutečný kšeft. Oni jsou dnes vlastně v podobné pozici, v jaké je Zelenský, jen s tím rozdílem, že jeho zbylí Ukrajinci nakonec nespíš oběsí.

Mluvil jste o utahování šroubů. Co by to znamenalo v praxi?

To, co jsme už opakovaně viděli u mnoha totalitních režimů a co dnes začínáme vidět i u nás. Mimořádné válečné daně, zabavování majetku napřed politicky nepohodlným, následně i ostatním, zmanipulované soudní procesy, násilné odvody do armády, zrušení hotovosti a zavedení sociálních kreditů, tresty bez soudů… škála podobných libůstek je poměrně široká a naši quislingové už ukázali, že jim chuť rozhodně neschází. Vždyť aby vládní zmocněnec veřejně nazýval třetinu až polovinu občanů své země prasaty, to se dělo naposled ve 3. říši, a možná ani tehdy ne. Takže se nenechme vítězstvím Trumpa uchlácholit. V ČR zatím opravdu není co slavit. Čeká nás nelehké období s nejistým koncem. Ale je před námi naděje, to ano.

Věci, o které mluvíte, by ale asi těžko šly obhájit před mezinárodním společenstvím.

Před jakým společenstvím? Myslíte před Bruselem? Ten by tomu zatleskal. Před Washingtonem? Tomu by to bylo fuk. Anebo snad před Moskvou, nebo před Pekingem? Tam by nejspíš řekli, že máme, co jsme chtěli. Kdepak; realita je taková, že už teď jsme od světa izolovaní víc než Severní Korea, což znamená, že jediná pomocná ruka, na kterou se můžeme spolehnout, je jen ta naše.

Co říkáte výrokům prezidenta Pavla, který veřejně, ještě když prezidentem nebyl, označil Donalda Trumpa za odpudivou osobu, se kterou by si nikdy nepodal ruku?

Že asi jde ze strany Petra Pavla o další mladickou nerozvážnost – tentokrát provedenou po šedesátce. Určitě si ji ale zase odpracuje.

Ptal jsem se vážně.

Neumím odpovědět vážně a zároveň nebýt sprostý. Hodně sprostý…

Dobře. Poradce prezidenta Kolář 6. listopadu v ČT řekl: „Je třeba teď najít spojence uvnitř Ameriky, identifikovat ty, kteří se touhle volbou cítí poníženi a uraženi. S nimi pracujme, dejme jim příležitost ukázat, že Amerika není jen Donald Trump. Budou vděčni, když jim tu příležitost dáme.“ Jaký se váš komentář?

To je přesně to, o čem jsem mluvil. Místní quislingové se budou snažit co nejvíc nás izolovat od zbytku světa a pak si tady s námi hrát své hry.

„Izolovat od zbytku světa“. Není to přece jenom přehnané tvrzení?

Není, vždyť jsme o tom před chvilkou mluvili. Stačí se přece podívat, s kolika zeměmi dokázal náš vládnoucí režim zničit vztahy. Začnu sousedy. Takže: Slovensko a Maďarsko jsou odříznuté úplně, u Rakouska děláme, že neexistuje a Rakousku to nevadí, Německo dělá, že neexistujeme my, a totéž dělají i Poláci. A teď velmoci: o Rusku nemá smysl mluvit, o Číně také ne a teď jsme proti sobě poštvali nově zvoleného prezidenta USA. Takže kde budeme hledat spojence? V Indii, v Pákistánu, nebo snad v Africe? Vždyť tam se s námi nebaví taky. Ne, je to tak, jak jsem říkal. Jsme odříznuti od světa víc než Severní Korea. Zbyla nám už jen jedna, v podstatě už neexistující, země, v jejímž čele je člověk, který si říká prezident, i když už mu dávno skončilo volební období a on volby zrušil, a kterému už vlastní lidé splétají oprátku. A vlastně i ten na nás z výšky kálí – zajímají ho jen naše peníze.

Koho tím myslíte?

Koho jiného než Zelenského.

Vládní koalice zvýšila věk odchodu do důchodu. Co na to říkáte?

Že politici, kteří poslali či investovali do zahraničí více než 120 miliard, by neměli mít právo ani naznačovat, že jim na obyvatele vlastní země nezbývají peníze. Ale zase se vracím k tomu, co už zaznělo. Naši kolaboranti potřebují vyždímat tuhle zemi do poslední kapky a všechno poslat na udržení války.

Dobře, o tom už jsme mluvili. Jak byste situaci s důchody řešil vy?

Neposílal bych do zahraničí 120 miliard. Neplatil bych politickým neziskovkám, neplatil bych studium pavěd, jako je genderismus, nekupoval bych drahé útočné letouny, ale mnohem levnější a zároveň účinnější pozemní PVO… zkrátka nejprve bych zarazil tyto, a všechny podobné, zbytné výdaje a teprve pak bych věděl, kolik peněz vlastně schází. Já osobně jsem přesvědčený, že by pak stávající důchodový systém byl udržitelný, a ještě by zbyly peníze na investice do infrastruktury, do vzdělání, do zdravotnictví, ale hlavně do opatření, která by pomohla zvýšit porodnost. To, že vymíráme, totiž považuji, na rozdíl od většiny ostatních politiků, za náš zcela zásadní problém.

Myslíte, že by na to těch 120 miliard stačilo?

Nejde o těch 120 miliard přímých nákladů. To je jen vrcholek ledovce. Jsou to přece další miliardy za zdravotní a sociální péči pro ty, kdo do obou těchto našich systémů nedali ani korunu a už z nich několik let čerpají jako o závod. Jde o miliardy, o stovky miliard, o které přišla naše ekonomika v důsledku sankcí, jde, jak už jsem uvedl, o efektivní nákupy a tak dále. Ano, jsem přesvědčený, že by všechny tyto věci v součtu pohodlně stačily.

*

Parlamentní listy – rozhovor