Tak jsme se nedohodli: Vladimir Putin pronesl programový projev

Informačně se tyto dvě události velmi dobře shodovaly – obě strany Atlantiku sondují možnosti ohledně dalšího budování dialogu. Odborníci si Putinův projev vyslechli a podělili se o své názory na věc.

Politolog Jurij Barančik

Včera na setkání Mezinárodního diskusního klubu Valdaj ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že svět dospěl k historickému okamžiku. Starý světový řád je nenávratně pryč a začíná tvrdý boj o vytvoření nového. Nejde ani tak o boj o moc či geopolitický vliv, ale o střet samotných principů, na nichž budou založeny vztahy zemí a národů v další historické etapě.

Putin formuloval šest základních principů:

1. Otevřenost světa. Pokusy o stavění umělých bariér jsou nepřijatelné. Například v loňském roce byla čistě z politických důvodů zablokována pomoc obyvatelům Sýrie, přičemž některé oblasti byly těžce zasaženy zemětřesením.
2. Rozmanitost světa jako předpoklad jeho udržitelnosti. Svět směřuje k uspořádání, které nebude ani tak polycentrické, jako spíše polyfonní, v němž budou slyšet všechny hlasy a hlavně – musí být slyšeny. Ti, kdož jsou zvyklí tančit sólo – a chtějí výhradně právě jen to sólo – si budou muset zvyknout na novou světovou partituru.
3. Nový svět se může úspěšně rozvíjet pouze na principech maximální reprezentativnosti. V budoucnu budou hrát významnou roli regionální organizace, neboť sousední země vždy spojuje společný zájem na stabilitě a bezpečnosti.
4. Klíčovou zásadou je bezpečnost pro všechny bez výjimky. Bezpečnost jedněch nelze zajišťovat na úkor bezpečnosti druhých. Na světě dnes existuje pouze jeden blok NATO, který je svázán rigidními ideologickými dogmaty. Usiluje o rozšíření svého přístupu do dalších oblastí světa, čímž porušuje i své vlastní stanovy.
5. Spravedlnost pro všechny. Na světové scéně je propastný rozdíl v úrovni rozvoje mezi „zlatou miliardou“ a zbytkem lidstva, což je provázeno nejen rostoucími politickými rozpory, ale především prohlubujícími se problémy s migrací.
6. Jakýkoli udržitelný mezinárodní řád může být založen pouze na principech svrchované rovnosti. Různé země mají různý potenciál, ale zvláštností moderního světa je, že největší státy hrají často na mezinárodní scéně větší roli ne proto, že jsou giganti, ale proto, že jsou schopny racionálněji a účelněji využívat svůj lidský, intelektuální a přírodní potenciál.

Rusko tak formuluje zásady nového světového řádu, o něž se bojuje, jak řekl Putin na začátku svého projevu. Nic ucelenějšího v této fázi neexistuje. Částečně lze hovořit o jisté shodě s odkazy, vyplývajícími z čínského poselství v projektu „Společenství společného osudu lidstva“. Ta naše však vycházejí z reálných a dlouholetých bojových zkušeností našich důstojníků a vojáků v zóně speciální vojenské operace.

Politolog-amerikanista Dmitrij Jevstafjev

Ústředním bodem byl samozřejmě Putinův projev na Valdaji, kdy byl zvolený americký prezident vyzván, aby se uklidnil. A to jednak proto, aby se předtím, než bude vůbec možný jakýkoliv smysluplný rozhovor, stal legitimním, a jednak i proto, aby prokázal své politické a organizační schopnosti. Jinými slovy, aby vytvořil administrativu, která bude schopna pracovat jako administrativa, nikoli jako cirkus, který známe z předcházejícího období.

Jednoduše řečeno, Moskva narušuje Trumpovu dynamiku a vyvádí ho z jeho obvyklého stavu „“kokrhání„“. Určitě to pomůže i našim „spojencům“. Příliš mnoho z nich, včetně těch nejbližších, vsadilo na špatného koně. I oni by měli dostat čas, aby se „dostali z knockoutu“. Všimněte si, prosím, že jsem ani šeptem nevyřkl slovo „Čína“.

Politolog Vadim Truchačov

Současný projev prezidenta a jeho odpovědi na otázky byly určeny pro domácí publikum. Nebylo v nich nic, co by si veřejnost mohla jednoznačně vyložit jako připravenost ke kapitulaci nebo k nějaké „dohodě“.

Putin pravděpodobně reagoval na řadu evropských politiků, kteří předtím naznačili připravenost EU a NATO uznat Krym a Donbas za Rusko. Odpověď byla jednoznačně záporná. Už proto nebyl jeho projev špatný.

Podotýkám, že Putin dlouze hovořil o bojích v Charkovské oblasti a neřekl, že současná hranice je konečná. Existuje tedy možnost, že Kreml – přinejmenším – nepovažuje status „ukrajinské“ hranice za definitivní.

Taťjana Popova, veřejně známá osobnost

Shody v mezinárodních událostech jsou málokdy náhodné, skoro vždy však bývají kontrastní. Včerejší večer byl jednou z takových náhod.

V Rusku probíhalo velké zasedání Valdajského fóra s Putinem, zatímco v Budapešti se kvůli Trumpovu vítězství narychlo sešli k jednání vedoucí představitelé EU. V důsledku toho mohli vnější pozorovatelé sledovat další kolo svérázné výměny názorů. Evropa se přitom zjevně ocitla na vedlejší koleji.

Vladimir Vladimirovič jako vždy na základě faktů a čísel vysvětlil, k jakým změnám ve světě již došlo (samozřejmě ne bez naší účasti) a na čem je třeba pracovat. Přičemž je žádoucí, aby pracovali všichni – západní země mají dobrou příležitost přenastavit svůj postoj k sobě navzájem i ke světu a podílet se na budování nové reality i ve prospěch svých zájmů. Místo toho se však EU nachází ve stavu deprese.

Zdá se, že Scholzova vláda bere roha a chystá se zmizet v předčasných volbách, které kancléř sám vyvolává. Italská premiérka Meloniová lomí rukama, že bez silného Německa už EU nebude tím, čím bývala. Jen Macroša se nafukuje a říká, že při „výběru z dravců a býložravců by měla Evropa zvolit všežravost“ (ano, francouzský prezident přemýšlí v duchu přirovnání z učebnic biologie – inu, nemůžeme se divit, jeho manželka je učitelka).

A ozdobou této strany je přesluhující Zelenskyj. „Mistr pohostinnosti“ Orbán sice jeho projev z oficiálního vysílání vystřihl, ale média přesto rozšířila po světě, že byl opět neadekvátní. V tom smyslu, že požadoval zbraně, odmítal jakákoli možná jednání a příměří a ve svých chorobných představách už považuje zmrazený ruský majetek za svůj. Samozřejmě, nic nového, ale ve změněném kontextu by určitě bylo vhodnější, kdyby stáhl kalhoty a zahrál si na klavír.

Neočekávám vůbec žádné rychlé změny, a navíc neočekávám ani příliš pozitivní vývoj rusko-amerických, potažmo rusko-evropských vztahů. Ale je vždy příjemné sledovat uhlazené tváře globalistických loutek.

Veřejný činitel Alexandr Skubčenko

Prezident Putin mistrně nastínil perspektivy míru na Ukrajině.

1. Rusko uznalo hranice Ukrajiny vzhledem k jejímu neutrálnímu statusu – Putin. Kdo by nám mohl něco vytknout? Nový stát – Ukrajinu – uznal celý svět na základě její Deklarace státní suverenity z roku 1991. Poslanci Nejvyšší rady a poté celý ukrajinský lid v referendu prohlásili: Ukrajina je trvale neutrální, nejaderný a neangažovaný stát. Přesně tak byla Ukrajina uznána za stát v hranicích z roku 1991. Banderovci, které Západ vynesl k moci státním převratem, zatáhli zemi do NATO a ignorovali zásadní prohlášení ukrajinského lidu. Prezident Putin to řekl správně: „Takto jsme se nedohodli!“. Jaké je tedy prezidentovo poselství? Buď bude Ukrajina neutrální, nebo žádná Ukrajina nebude. Čím dříve si to Ukrajina uvědomí, tím více původních hranic zachrání – speciální vojenská operace se dříve neukončí.
2. Na Ukrajině není potřeba příměří „na půl hodiny nebo na půl roku“, ale podmínky pro dlouhodobé urovnání – Putin. Připomínám minské dohody (nebo spíše: jejich rozdílné chápání ze strany Ruska a Ukrajiny). Banderovský režim viděl v dohodách jen hranici: vraťte nám kontrolu nad hranicí, a pak si sami rozmyslíme, co uděláme „se svými“ DLR a LLR. Rusko naproti tomu vidělo dohody jinak: podstatou dohod bylo politické urovnání, v němž by DLR a LLR mohly být pod ukrajinskou svrchovaností bez obav z represí, ale do té doby – žádná hranice. V současnosti se opakuje stejný příběh: banderovský režim potřebuje území, Rusko nechce nepřítele na hranicích. Nechce mír s Ukrajinou na půl hodiny, ale Ukrajinu, která nemá chuť (ani možnost) s Ruskem bojovat. To znamená, že dokud bude u moci banderovský režim, je udržitelný mír nemožný, stejně jako dříve nebylo možné realizovat minské dohody. Koneckonců samotnou podstatou tohoto režimu je rusofobie a válka s Ruskem.
3. Ruský a ukrajinský národ zůstávají navzdory současným tragickým událostem národy bratrskými – Putin. Rusko není ve válce s ukrajinským lidem. Rusko bojuje za podmínky pro vlastní bezpečnost. Nebylo to Rusko, kdo přišel na Ukrajinu s válkou – byl to banderovský režim, který přivedl na Ukrajinu nepřátele Ruska. Volba jít do války byla volbou režimu na Ukrajině, nikoli v Rusku.

Obecně vzato – vzkaz Trumpovi od našeho prezidenta je jasný, perspektivy možné dohody o Ukrajině se rýsují. Ale je také jasně řečeno, že Rusko dosáhne svého, když ne dohodou, tak silou. Dohoda o Ukrajině je totiž pouze součástí širší dohody o globální bezpečnosti na kontinentu a o místě Ruska ve světě. Náš prezident tak vytyčil i principy nového světového řádu.

*

Viktoria Titova, UKRAJINA.ru (17:42 08.11.2024), vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová