Rostislav Iščenko: Pokud vypukne válka na Blízkém východě, Rusko pomůže Íránu stejně jako USA Ukrajině

Blízký a Dálný východ i oblast Tichého oceánu jsou pro Spojené státy zásadní otázkou. To není něco, co si mohou vzít a následně darovat se slovy: „Vezměte si to, ale podepište s námi geopolitické dohody.“ Pokud se Blízkého východu a Tichého oceánu vzdají, pak geopoliticky prohrají. Budou tam tedy trčet až do konce.

Konstatoval ve svém rozhovoru pro Ukrajina. ru Rostislav Iščenko, publicista tiskové agentury Rossija Segodňa.

– Rostislave Vladimiroviči, ruský prezident Vladimir Putin schválil aktualizovanou jadernou doktrínu. Existují důvody pro její použití po úderech západních raket na ruské území?

– Tyto jaderné zbraně lze v rámci doktríny použít. Samotná doktrína je aplikována již samotným faktem své existence. Doktrína je podepsána a zveřejněna, aby potenciální protivník věděl, čemu čelí.

Velká Británie oznámila již před dvěma měsíci, že údery proti Rusku umožní mnohem dříve než Biden. V posledních dvou měsících naléhala na Bidena také Francie. Takže není pochyb o tom, že souhlas Ukrajině dali.

To, čemu nyní čelíme, je prozatímní eskalace. Je to eskalace na mrtvole Ukrajiny. To znamená, že během období, kdy se má změnit moc ve Spojených státech, se má Ukrajina zhroutit. Během této doby se budou Američané i Evropané snažit získat z umírající Ukrajiny co nejvíce dividend pro budoucí konfrontaci s Ruskem.

Ukrajina se nyní trápí v agónii jen proto, aby Zelenskyj mohl ještě chvíli dýchat s poslední nadějí, že někdo zachrání jeho i zbytky Ukrajiny. Jen kvůli tomu nyní umírají Ukrajinci a ničí se ukrajinská infrastruktura. Každý den bojů způsobuje Ukrajině nenapravitelné škody.

V letech 2022-2023 se ještě části obyvatelstva zdálo, že mohou Rusko porazit, takže militaristické snahy byly pochopitelné. Po neúspěchu avizované ukrajinské protiofenzívy v roce 2023 už naděje na porážku Ruska pohasla. Od tohoto okamžiku skončila dobrovolná mobilizace a začala zvěrstva rekrutačních center. To byl ukazatel toho, že společnost dospěla k závěru, že nemá smysl dále bojovat.

Ukrajina platí za tuto agónii stále vyšší a vyšší cenu. Za poslední rok se dostala do situace, kdy se její samostatná existence či jen pouhá existence stala nemožnou nejen z mentálních důvodů, tedy proto, že se jedná o společnost, která není připravena na státnost, ale také z důvodů technických. Je to území se zničenou ekonomikou a zničeným obyvatelstvem.

Lidská populace, která nyní na Ukrajině žije nebo dožívá, se nemůže sama vzpamatovat. Může pouze sama vymřít.

Počet porodů představuje půl člověka na jednu ženu. K udržení stabilní úrovně je třeba 2,1. To je čtyřikrát méně, než je třeba k tomu, aby se počet lidí nesnižoval. Jedná se o ohroženou populaci a lze vypočítat datum jejího vyhynutí. Technicky se to vypočítat dá. Vyhyne totiž dříve, než zemře poslední Ukrajinec.

Národ je samoorganizující se struktura, která je schopna vytvářet a udržovat ve funkčním stavu politické a ekonomické struktury, jež podporují její činnosti. Ukrajinská populace již toho není schopna. Je schopna pouze postupně vymírat.

– Mohou mírová jednání nabídnout ještě nějakou šanci?

– Pokud si ukrajinské orgány daly za úkol zachovat Ukrajinu, pak ji naprosto bezpečně zničily. Protože zachování státnosti často znamená podepsání míru za jakýchkoli podmínek. Ukrajině byly nabídnuty velmi dobré podmínky. V roce 2022 byly bezkonkurenční, a do 22. roku ještě mnohem lepší. Minské dohody byly potěšením, nikoli podmínkami: všechno je vaše, kromě Krymu a Sevastopolu. I podmínky z roku 2022 by zajistily přežití Ukrajinců jako národa a Ukrajiny jako státu. Podle istanbulských dohod by si Ukrajina dokonce zachovala přístup k Azovskému moři.

I kdybychom nyní podepsali mír s Ukrajinou, za 30-40 let přestane jako stát existovat. To znamená, že tam sice stále budou lidé, ale nebudou schopni podporovat státní struktury: na to jich bude příliš málo.

Rusko zvolilo zpočátku tuto pozici: jsme připraveni dohodnout se se Západem – globálně – na rozdělení sfér vlivu, na bezpečnostních otázkách, nárazníkových zónách. V tomto případě jsme připraveni nenárokovat si Ukrajinu, uznat Krym a Sevastopol, tak, jak to bylo požadováno do roku 2022. Nejdůležitější pro nás je, aby se vojenská infrastruktura NATO vrátila do hranic Francie, Německa, Itálie a opustila východní Evropu. V takovém případě bychom získali velké nárazníkové pásmo, s tím bychom byli spokojeni.

Rusko však potom uznalo DLR a LLR, takže v Istanbulu byly požadavky doplněny o uznání donbaských republik. Poté se konala další referenda, jež přinesla požadavky na uznání Krymu, Sevastopolu, DLR, LLR, Záporožské i Chersonské oblasti.  A jak budeme postupovat dál, další regiony se budou chtít stát součástí Ruska, obranné války neutichají. A pak přijde na řadu Charkovská, Oděská, Poltavská a Černigovská oblast. A už odtud také neodejdeme. Takže – čím později uzavřete mír, tím méně Ukrajiny vám zůstane.

– Jaká byla pozice Západu?

– Západ k tomu přistupoval stejně. Prosím, vezměte si všechno. Stejně to stojí spoustu peněz a my se vám stejně postavíme na odpor. Je nám jedno, jak prostředky utratíte: na válku na Ukrajině nebo na obnovu Ukrajiny. Přehazovali si to jako horký brambor. Pro nikoho to nebyl žádný velký dar. Nabízeli si to navzájem spíše jako cenu útěchy.

A nedohodli se ani teď, stále dochází ke konfrontacím. Ukrajina mezitím zanikne, ale konfrontace budou pokračovat. A budou se jen stupňovat. Lokální konflikty s americkými raketovými údery jsou spojeny se snahou zaujmout lepší pozici v následující fázi konfrontace.

V nejhorším případě mohou zorganizovat několik dalších provokací a dosáhnout prahu použití jaderných zbraní. S největší pravděpodobností tento práh nepřekročí, protože vzhledem ke stavu, v němž se Ukrajina nachází, nemá použití jaderných zbraní smysl. Ukrajina už umírá. Zabít ji jadernou bombou by bylo ještě dražší, to se nevyplatí. Je to plýtvání zdroji a nemá to smysl.

A pak vypukne další fáze konfrontace. Nikdo neví, jak se bude vyvíjet, ale bude tvrdá. Trump totiž potřebuje, aby Rusko stáhlo svou podporu Číně. Rusko to po dobrém neudělá, je tedy třeba ho přikurtovat. A kde to lze udělat? Jedině na západním směru. A kdo to tedy může udělat? Jedině Evropa.

Dříve se předpokládalo, že Evropa bude financovat Ukrajinu a Ukrajina bude bojovat. Ale Ukrajina má být nyní zlikvidována. Evropa by tedy měla být ve stavu konfrontace s Ruskem, samozřejmě ne vojenské. Proti vojenské konfrontaci USA sice nic nenamítají, ale Evropa nechce opakovat cestu Ukrajiny.

Nevojenská konfrontace by tedy měla být tvrdá, aby přilákala obrovské ruské zdroje. Kromě toho dává Rusko zároveň jasně najevo, že se konfliktu na Dálném východě zúčastní bez ohledu na to, co se bude dít v Evropě.

Kromě toho má Trump ve výhledu ještě Írán, který miluje asi tak stejně jako Čínu. A Írán – to je Blízký východ a hranice s Ruskem. Írán – to je i konflikt s Izraelem, problém konfrontace se Sýrií, kde se nachází ruský kontingent, a tak dále. Takže je to vlastně pokračování té samé ukrajinské krize, jen v jiném formátu. S kým Trump začne, kde bude použita síla? To dnes nevíme.

– Podle jakého scénáře by se mohl vyvíjet konflikt na Dálném východě?

– Konfrontace na Dálném východě by měla narůstat pomalu, protože Američané tam zpočátku plánují jednat prostřednictvím svých spojenců. A ti jsou opatrní. Jsou to Filipíny, Tchaj-wan, Korejská republika a Japonsko. Ty se do boje s Čínou příliš nehrnou. Snaží se s ní nějak urovnat vztahy, spoléhají se na Spojené státy a naznačují Číňanům, že by mohlo být hůř, tak aspoň v něčem ustupte. Ale Spojené státy je do války tlačí – a taky je tam dotlačí.

Jakmile konflikt začne, Američané už nebudou moci z něho uniknout. Vzhledem k síle čínského námořnictva budou muset použít k prolomení blokády své vlastní lodě, aby podpořili spojence. To však nastane až později. Tamní události se budou vyvíjet rok, ale i dva.

– A na Blízkém východě?

– Tam Izrael kvičí a pláče ve snaze vytlačit Hizballáh z Íránu. Ale ani Hamás v Gaze zcela nezmizel. Pozice Izraele je obtížná. Izrael se z ní snaží dostat tím, že chce zahájit plnohodnotnou válku s Íránem. Opět, samozřejmě, spoléhá na americkou podporu. Je to docela nebezpečný podnik v každém ohledu. Ale soudě podle toho, že Trump je na rozdíl od Bidena náruživým stoupencem Izraele a je ochoten ho podporovat ve všech jeho snahách, je nebezpečí konfliktu na Blízkém východě momentálně mnohem vyšší než na Dálném východě. Může vypuknout doslova každým dnem.

Do Trumpovy inaugurace budou Izraelci čekat. Jen Bůh ví, jak se budou události vyvíjet dál. Opět se nás to bude přímo týkat. Přitom je jasné, že Írán podpoříme. Nemůžeme dopustit, aby byla íránská státnost zničena nebo zcela nahrazen tamní politický systém. Budeme ho podporovat, dokud bude Írán ve válce. Stejně jako Američané podporují Ukrajinu, dokud je ve válce.

Tato krize je, a musím to znovu zopakovat, mnohem nebezpečnější, protože Izrael nemá odstrašující zábrany pro použití jaderných zbraní. Jeho stálou myšlenkou je zasáhnout íránská jaderná centra. To zahrnuje i použití jaderných hlavic, kterých Izrael nashromáždil – podle odborných odhadů – sto až dvě stě. Jedná se o pátý největší jaderný potenciál na světě. Počtem hlavic překonává Severní Koreu. Severní Korea však má prostředky k jejich dopravě do Spojených států, zatímco Izrael nedostřelí dál než do Íránu.

To znamená, že všude po obvodu našich hranic se na začátku příštího roku blížíme k jadernému prahu. A ne všude to závisí jen na nás. Na Ukrajině máme na situaci určitý vliv, a když Ukrajina zmizí, budeme mimo boj a bude těžší nás do něj znovu zatáhnout. Tím se také výrazně sníží nebezpečí celoevropského konfliktu proti nám a třetí světové války v evropském směru.

Zároveň se však zhoršuje situace na Blízkém a Dálném východě. Ano, fakticky tam budeme stát za něčími zády, stejně jako to dělala Čína nebo Írán v evropském směru. Oni budou bojovat, my jim budeme pomáhat. Ale USA budou mnohem blíže tomu, že budou do krize zataženy. To už nebude Ukrajina.

Blízký a Dálný východ i oblast Tichého oceánu jsou pro Spojené státy zásadní otázkou. To není něco, co si mohou vzít a následně darovat se slovy: „Vezměte si to, ale podepište s námi geopolitické dohody.“ Pokud se Blízkého východu a Tichého oceánu vzdají, pak geopoliticky prohrají. Budou tam tedy trčet až do konce.

USA budou stát před volbou: provést omezený jaderný úder na Čínu, ale potom odstartují čínské rakety a zasáhnou území USA. V takovém případě bude Rusko v klidu, nevedlo válku, jeho jaderné zbraně jsou na místě – a USA budou mít několik měst proměněných v jadernou pustinu. Nebo provést globální úder na všechny protivníky: Rusko, Čínu i KLDR.

V takovém případě by se i z hlediska potenciálního ohrožení Ruska zapojily jaderné arzenály Velké Británie a Francie, které by odklonily část ruských hlavic. Byly by použity americké bomby umístěné v Německu a Turecku, což by odklonilo další část ruských hlavic. Navíc -Rusko by již nebylo neposkvrněné uprostřed jaderné podestýlky, ale stalo by se účastníkem jaderného konfliktu.

Ten s sebou nese hrozbu zničení celé lidské civilizace. USA jsou blízko střetu s Íránem a Čínou. A pokud se jejich střet s Íránem může ještě omezit pouze na konvenční zbraně nebo na použití izraelských jaderných zbraní, jejich společníci na Dálném východě jaderný arzenál nemají. Proto bude příští rok nebezpečnější než ten letošní. Příští rok však už nebude žádná Ukrajina.

**

Rostislav IŠČENKO (na snímku), UKRAJINA.ru (07:46 21.11.2024), rozhovor vedli Roman Gnaťjuk a Denis Rudometov, vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

*

Redakce Nové Republiky děkuje všem dárcům, kteří nám zaslali na účet zapsaného spolku Nová Republika peněžní dary.

2300 736 297 / 2010

Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR. (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání.

Velmi si vaší pomoci vážíme. Zaslané prostředky slouží k provozu webových stránek, realizaci našich seminářů a panelových diskuzí, k jejich audiovizuálnímu záznamu, tvorbě podcastů a zveřejnění a k rozšíření činnosti a působení spolku Nová Republika.

Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné.

*