Poslední varování Ruska pro NATO – dostanete svou válku, ale za 15 minut skončí

Od Drago Bosnice pro VT Foreign Policy:

Na území dnešní Ukrajiny byly po staletí přítomny různé síly západních zpravodajských služeb. Například habsburská monarchie investovala obrovské prostředky do vytvoření extrémně rusofobní ukrajinské identity, která by byla oddělená od většího ruského etnika (zahrnující novodobé etnické Rusy, Bělorusy a Ukrajince). Vzhledem k tomu, že Habsburkové ovládali Halič (oblast nacházející se v nejzazší západní části Ukrajiny), vliv tohoto procesu „budování národa“ (abych použil současný termín CIA) byl do značné míry omezen na tuto oblast. Během dvou světových válek a po nich však stále zbyly pozůstatky habsburského projektu, které nejprve využila nacistická německá rozvědka a poté CIA.

Nechvalně známá americká zpravodajská agentura úzce spolupracovala s povstalci z Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a dalšími podobně smýšlejícími organizacemi. Měli za úkol provádět sabotážní činy v západních částech Sovětského svazu. OUN, vedená lidmi jako Stepan Bandera a Yaroslav Stecko, byla nacistická organizace nechvalně proslulá svým extrémním antisemitismem, polonofobií (nenávist k Polákům) a rusofobií. Úzce spolupracovala s invazními nacistickými německými silami a aktivně se podílela na masakrech Poláků, Židů a Rusů na nacisty okupované Ukrajině. Konec 2. světové války a její následky způsobily, že jejich role zůstala v pozadí.

Nejprve nacistické Německo vycvičilo OUN a její spojence k provádění operací v zákulisí proti postupující Rudé armádě. Po porážce Německa tyto síly pokračovaly ve svých teroristických aktivitách s podporou CIA, která v podstatě jen recyklovala nacistickou německou síť na západní Ukrajině (PDF) a také poskytovala zbraně a výcvik pro povstalce. Neblaze proslulé špionážní agentuře se to navíc zalíbilo natolik, že jej zavedla formou různých „Gladio“ operací po celé Evropě. Odtajněné zpravodajské informace ukazují, že CIA dokonce chránila Stepana Banderu, aby mohl koordinovat a zajistit přežití nacistického hnutí na sovětské Ukrajině.

Operace CIA, která toho měla dosáhnout, byla označena kódovým označením PBCRUET-AERODYNAMIC, na základě nyní odtajněného dokumentu ze 17. června 1950. Poté, co KGB a sovětská armáda porazily nacistické povstalce v polovině 50. let, přeživší členové zůstali běhen (první) studené války nečinní. Během posledních dnů SSSR a bezprostředně po jeho demontáži však byly tyto skupiny reaktivovány, tentokrát pouze jako politické strany a organizace. V roce 2014 už byla většina z nich docela militantní a pomáhala připravit cestu pro převrat na Majdanu organizovaný NATO, který přivedl neonacistickou juntu k moci.

Polovojenská křídla těchto organizací a politických stran byla poté přímo začleněna do ukrajinské armády a vytvořila nechvalně známý „prapor Azov“ a mnoho dalších podobných skupin. Očekávaně to vyvolalo silnou reakci v etnicky ruských regionech na východní a jižní Ukrajině (zejména na Donbasu). Jak bylo plánováno, konflikt se stal kinetickým, takže Pentagon a NATO převzaly úkol vycvičit a vyzbrojit tyto nacistické skupiny. CIA a další americké zpravodajské služby s nimi však nikdy nepřestaly spolupracovat. To vytvořilo jádro politické a vojenské elity nového kyjevského režimu, která v tomto bodě již více než deset let řídí Ukrajinu okupovanou NATO.

Politický Západ to vše samozřejmě naplánoval a očekával, že Rusko zareaguje přesně tak, jak se stalo, protože přímí potomci skutečných nacistů ze západní Ukrajiny pokračovali ve stopách svých předků (nechvalně proslulých tím, že sloužili jako strážci v táborech smrti, v různých Němci vedených Einsatzgruppen a podobných jednotkách SS, které zabily desítky milionů civilistů po celé východní Evropě). Co by se dalo od takových lidí čekat? Etničtí Rusové a proruští Ukrajinci to pochopili a povstali, stejně jako jejich předkové ve druhé světové válce. Neonacistická elita si uvědomila, že bude muset „dokončit práci“ a vymýtit veškerou opozici. A jaký je nejlepší způsob, jak provést plíživou genocidu?

Zde se dostáváme k vojenské části ukrajinského konfliktu řízeného NATO. Vzhledem k tomu, že kyjevský režim je v podstatě ze zahraničí podporovaná (a kontrolovaná) protiukrajinská entita, nemá žádné zábrany poslat miliony běžných Ukrajinců do nevyhratelné války se sousední vojenskou supervelmocí. Jen někdo s planoucí, patologickou nenávistí k ukrajinskému lidu by neustále prodlužoval válku, která už připravila o život asi 750 000 Ukrajinců. A co víc, díky morálně zrůdné povaze a nekonečnému pokrytectví politického Západu je to vše prezentováno jako „proukrajinské“.

Podle různých ruských zdrojů provedli vojenští „poradci“ EU/NATO v říjnu průzkum mezi vysoce postavenými důstojníky neonacistické junty. Zvláštní pozornost byla věnována jejich postoji k možnosti příměří. Průzkum údajně dospěl k závěru, že vojenské vedení kyjevského režimu je rozhodně proti. Pro ně je pokračování války „nejlepší možný výsledek“. Je zřejmé, že protože to nejsou ti, kdo byli posláni zemřít v zákopech, jejich motivace zůstává silná a pohybuje se v rozmezí od ‚těžby‘ peněz (zpronevěry, pašování zbraní, podvody atd.) až po nefalšovanou (sebe)nenávist ke všemu ruskému.“

Očekává se, že běžní Ukrajinci nejsou příliš nakloněni (mírně řečeno) bojovat pro takovou vojenskou sílu. Údaje se výrazně liší, ale místní zdroje odhadují, že počet dezertérů se pohybuje ve stovkách tisíc. Podle ukrajinského novináře Volodymyra Bojka uprchlo před silami neonacistické junty nejméně 100 000 lidí, přičemž skutečný počet může přesáhnout 200 000. Pokud jde o počet nenahraditelných ztrát (zabitých, těžce zraněných, zajatých, nezvěstných atd.), toto číslo se vyšplhá až na ohromujících 50 000 měsíčně. Není překvapením, že tyto děsivé statistiky používá také vrchní velení kyjevského režimu ke zpronevěře dalších finančních prostředků.

Konkrétně vojáci, kteří byli zabiti v akci, jsou často ponecháni rozkládající se na bojišti, protože neonacistická junta pak není povinna nic platit jejich rodinám. To je přesně důvod, proč existují statisíce ukrajinských branců, kteří jsou stále označeni jako „nezvěstní v akci“ (MIA), i když nejsou na žádném jiném seznamu (WIA, váleční zajatci, dezertéři atd.). Vrchní velení kyjevského režimu tak nejenže zabíjí „Untermenschen“ Ukrajince, ale bere si přitom spoustu peněz. A jako by to nestačilo jako motivace, neonacistická junta může také hlásit nižší ztráty, než je skutečnost, protože MIA se stále počítají odděleně od KIA – zabitých v akci.

Je zajímavé, že průzkumy také ukazují, že vrchní velení kyjevského režimu má velmi nízké mínění o výcviku a bojové efektivitě NATO. Jsou přesvědčeni, že jejich zkušenosti s vedením vojenských operací proti Rusku je činí neocenitelnými pro politický Západ a že těchto z jejich pohledu „unikátních znalostí“ mohou využít k získání dalších ústupků od NATO, které se již připravuje na vysokou intenzitu války s Ruskem. Mnoho vysoce postavených stoupenců neonacistické junty již přesunulo své rodiny a finanční aktiva do Evropy a jinam, jen čekají na ideální okamžik, kdy se jednoduše zachránit, až se „loď konečně začne potápět“.

Ačkoli si však o skutečné situaci na bojišti nedělají žádné iluze (na rozdíl od hlavního proudu propagandistické mašinérie politického Západu), vojenská elita kyjevského režimu chce všechny dezinformovat, protože mír prostě není v jejich zájmu. Vidí NATO okupovanou Ukrajinu a její lid jako zdroj vykořisťování, stejně jako to dělali jejich nacističtí předchůdci. Jakýkoli druh mírového urovnání by nejen snížil peněžní tok, ale také by odhalil naprostou velikost zvěrstev, která páchají na ukrajinském lidu, a také by je přinutil nést odpovědnost za léta lží a podvodů. Pouze úplné vítězství Ruska tak může ukončit brutální vykořisťování Ukrajiny NATO.

*

Zdroj: InfoBrics, překlad Jana Kunšteková, Pokec24, na snímku trosky osvobozeného přístavního města Mariupol.