Nová ruská jaderná doktrína: co teď budeme dělat?

Ze středního francouzského serveru Boulevard Voltaire už Kosa několikrát přebírala. Jejich redakce disponuje bezesporu hodně bystrým a přesným úsudkem. Žádné zbytečné okecávání a kouzlení. Vždycky přímo k jádru problému. Což je případ i článku

Nouvelle doctrine nucléaire russe: maintenant, on fait quoi?

podle překladače

Nová ruská jaderná doktrína: co teď budeme dělat?

Vladimir Putin podepsal 19. listopadu novou směrnici strategického významu. Přesněji dekret, jak se dokumentům tohoto druhu v Rusku říká. V tomto dokumentu se dozvídáme, že prezident Ruské federace nyní povoluje použití taktických jaderných zbraní v případě masivního útoku na své území.

Je zřejmé, že jde o velmi jasnou odpověď na povolení udělené Američany Ukrajincům používat na ruské půdě rakety dlouhého doletu, které jim poskytli. Jakási eskalace, která pod administrativní maskou nevěstí nic dobrého pro existenci světa.

Mezitím na Ukrajině válka pokračuje. Zatím nevíme jak ještě dlouho. Víme, že Kyjev se snaží nahradit své bojovníky, zatímco kontingent Severokorejců přišel podpořit ruskou armádu, která také utrpěla značné ztráty. Víme také, že Zelenskij stále otevřeněji směřuje k vyjednanému řešení. Na druhé straně na zemi je válečná mlha (otřepaný výraz od doby, kdy jej Clausewitz vynalezl) spojena s olověnou pokrývkou nad jakoukoliv komunikací.

Za těchto předapokalyptických okolností je mlčení Evropy přímo ohlušující. Olaf Scholz vycítil, že přichází doba, kdy „ diplomati dostanou přednost před muži činu “, jak se říká v Les Tontons flingueurs, proto zkusil své malé triky na svém písečku. Ursula von der Leyenová, která možná tušila, že stejně jako v minulosti s Erdoğanem by nedostala křeslo, kdyby odjela do Moskvy, nevyvinula naprosto žádnou iniciativu. V této hře geopolitického baccaratu nás rozdávání karet zcela minulo.

Čína volá po klidu

Je to proto Čína, která se snaží signalizovat konec přestávky a přivést všechny zpět ke zdravému rozumu tváří v tvář problémům. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Lin Ťien na středeční tiskové konferenci řekl, že „za současných okolností by všechny strany měly zůstat v klidu a uplatňovat zdrženlivost a spolupracovat prostřednictvím dialogu a konzultací s cílem zmírnit napětí “.

Za orientálními a diplomatickými klišé takové formulace je to, co se děje, až závratné. Ano, současná stagnace přejde. Západ ztratil karty a jsou to nyní BRICS, kdo rozdává. Rusko vzejde z vyjednávání jako vítěz, Čína se bude jevit jako důvěryhodný a přirozený zprostředkovatel v konfliktu, přičemž bude potřeba spousta lidí „ s vysokém IQ, pracujících více než 80 hodin týdně bude podle vzorce Elona Muska“, aby se Spojené státy vzpamatovali z Bidenova mandátu. Evropa ze své strany potvrzuje Kissingerův opovržlivý vtip („ Evropa? Jaké má telefonní číslo? “) trefnějším než kdy jindy.

A Francie v tom všem? Zaslepena svou univerzalistickou ideologií a svým povýšeneckým idealismem, ovládaná amatéry bez historické hloubky nebo povědomí o své roli, je napadena každý rok dalšími 500 000 Afričany které nemá jak vyhnat, dnes tedy zcela zdiskreditovaná cizinci (viz hrozné přiznání Alaina Minca, ačkoliv má blízko k Macronovi, na natáčení Quotidien ), Francii se zkrátka vůbec nedaří.

Takže, co teď budeme dělat? No přece – počkáme. Jiní za nás rozhodují o osudu Západu. Potom Emmanuel Macron už jen přijme rozkazy.

***

A já dodávám – stručné, brilantní, snajpersky přesné! My na kolektivním Západě děláme, že všemu šéfujeme, že všechno řídíme! G20 v Riu ukázal, jak si stojíme doopravdy, jestliže nebudem klamat sami sebe. Karty rozdávají už jiní. Ti, které bychom před cca 20 roky ani nepustili ne ke hracímu stolu, ale ani do kasina! Leda jako pingly a uklízeče.

*

Petr Vlk, Kosa Zostra